Bratře, už jsem se odhodlal

Dva mladí bratři stáli na vrcholu malého útesu, ze kterého se jim oteríral výhled na čistou vodu modrého jezera. Toto místo bylo oblíbeným místem pro potápění a bratři spolu často mluvili o tom, že skočí do vody – tak, jak to viděli dělat jiné.

Ačkoli chtěli skočit oba, ani jeden z nich nechtěl být první. Útes nebyl příliš vysoký, ale dvěma chlapcům se výška zdála větší a odvahy jim ubývalo pokaždé, když se předklonili, aby viděli dolů.

Nakonec si jeden z bratrů jednou nohou stoupnul na okraj útesu a chystal se odrazit. V té chvíli jeho bratr zašeptal: „Možná bychom měli počkat do příštího léta.“

Avšak hybná síla již táhla prvního z bratrů kupředu. „Bratře,“ odpověděl, „už jsem se odhodlal!“

Dopadl do vody a s vítězným pokřikem se rychle vynořil. Druhý bratr skočil hned za ním. Později se oba zasmáli nad posledními slovy, která jeden z nich pronesl předtím, než se vrhli do vody. „Bratře, už jsem se odhodlal.“

Odhodlání učinit závazek může v něčem připomínat skok do vody. Buď odhodlaní jste, nebo nejste. Buď se pohybujete směrem kupředu, nebo stojíte na místě. Nelze být na půl cesty. Na každého z nás čekají rozhodnutí, jež změní zbytek našeho života. Jako členové Církve se musíme sami sebe ptát: „Skočím do vody, nebo budu pouze stát na okraji? Učiním krok vpřed, či okusím teplotu vody pouze palcem?“

Některých hříchů se dopouštíme tím, že děláme něco špatného, a jiných se dopouštíme tím, že neděláme nic. Být oddán evangeliu jen částečně může vést ke zklamání, neštěstí a pocitu viny. Jelikož jsme lidem smlouvy, nemělo by se nám to stávat. Smlouvy s Pánem uzavíráme, když jsme pokřtěni a když vstupujeme do domu Páně. Muži uzavírají smlouvy s Pánem, když jsou vysvěceni ke kněžství. Nic není tak důležité jako dodržovat závazek, který jsme učinili s Pánem. Zapamatujme si odpověď ze Starého zákona, kterou daly Jákobovi Ráchel a Lía. Byla prostá a jasná a vyjadřovala jejich závazek: „Učiň vše, což mluvil tobě Bůh“ (Genesis 31:16).

Ti, kteří jsou oddaní pouze částečně, mohou očekávat pouze částečná požehnání svědectví, radosti a pokoje. Okna nebes pro ně možná budou otevřena také pouze částečně. Nebylo by hloupé si myslet: „Nyní budu Kristu oddaný na 50 procent, ale až se zjeví při Druhém příchodu, budu Mu oddaný na 100 procent“?

Věrnost smlouvám, které jsme s Pánem uzavřeli, je ovocem našeho obrácení. Oddanost Spasiteli a Jeho Církvi buduje náš charakter a posiluje našeho ducha, aby nás Kristus, až se s Ním setkáme, mohl obejmout a říci: „To dobře, služebníče dobrý a věrný“ (Matouš 25:21).

Je rozdíl mezi záměrem jednat a skutkem. Ti, kteří svůj závazek pouze zamýšlejí, nejspíš hledají výmluvy při každé příležitosti. Ti, kteří jsou skutečně věrní, jsou ve zkouškách vyrovnaní a říkají si: „Ano, toto by mohl být velmi dobrý důvod k otálení, ale já jsem uzavřel smlouvy a učiním to, co jsem se zavázal učinit.“ Pilně zkoumají písma a upřímně usilují o vedení od Nebeského Otce. Přijímají církevní povolání a zvelebují je. Účastní se shromáždění a schůzek, kterých se účastnit mají. Vykonávají domácí nebo navštěvující učení.

Jedno německé přísloví říká: „Sliby jsou jako úplněk. Pokud se hned nedodrží, den po dni se vytrácejí.“ Jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsme se zavázali k tomu, že budeme kráčet po cestě učednictví. Zavázali jsme se k tomu, že budeme následovat příklad našeho Spasitele. Zkuste si představit, jak bude svět požehnán a proměněn k dobrému, když budou všichni členové Pánovy Církve žít tak, aby dosáhli svých skutečných možností – obráceni z hloubi duše a odhodláni budovat království Boží.

Do určité míry stojí každý z nás v bodě rozhodnutí a prohlíží si hladinu. Modlím se o to, abychom měli víru, abychom postupovali vpřed a čelili strachu a obavám s odvahou a řekli si: „Už jsem se odhodlal!“