Posvátné dílo

Jednou večer jsme s mým misionářským společníkem zaklepali na dveře mladého muže, který byl zahraničním studentem studujícím na jedné z mnoha londýnských universit. Pozval nás dál a my jsme mu vysvětlili, že jsme misionáři Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zdálo se, že má velký zájem dozvědět se něco více o znovuzřízení evangelia, a tak jsme mu vydali svědectví o Proroku Josephu Smithovi a řekli jsme mu o jedné posvátné knize od našeho Nebeského Otce, která se jmenuje Kniha Mormonova. Zdůraznili jsme, že je posvátná, protože vydává svědectví o Ježíši Kristu.

Vysvětlili jsme mu, že může sám pro sebe poznat, zda je pravdivá, a nabídli jsme mu ji. Když jsem mu knihu podával, zvedl se ze židle a bez jediného slova odešel z místnosti. Stále jsem ještě držel Knihu Mormonovu v ruce, se společníkem jsme se na sebe zmateně a beze slova podívali a přemýšleli jsme, co dělat. Položil jsem knihu na stůl.

Viděli jsme, jak si náš nový přítel v kuchyni umyl ruce a jak si je utřel do čistého ručníku. Pak se vrátil zpět, vzal Knihu Mormonovu ze stolu a jednoduše řekl: „Lidé v mé zemi si vždy myjí ruce, než se dotknou něčeho posvátného.“ Když jsem se díval na tohoto mladého muže, jak poprvé v životě otevřel Knihu Mormonovu a čistýma rukama listoval jejími stránkami, z očí mi vyhrkly slzy.

Alma učil, že písma jsou posvátná a jsou zachovávána proto, aby přivedla duše ke spasení. Svému synu Helamanovi řekl: „Bůh [ti] svěřil tyto věci, které jsou posvátné, které udržoval v posvátnosti a které také bude udržovati a zachovávati pro moudrý záměr v něm, aby mohl ukázati moc svou budoucím pokolením.“ (Alma 37:14.)

Byl jsem vyslán na misii, abych učil znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista, avšak byl jsem to já, kdo byl učen oním mladým mužem s čistýma rukama. V mnoha kulturách – včetně té mojí – není nutné, abychom si před četbou písem myli ruce, ale toto jednoduché gesto úcty pro mě bylo uctivou a mocnou připomínkou toho, jak je Kniha Mormonova posvátná.