Pociťovala jsem uvnitř oheň

Když jsem vyrůstala, navštěvovala jsem nedělní školu v kostele, který byl vedle našeho domu v Michiganu v USA. Měla jsem výbornou učitelku, která mě naplňovala láskou k Ježíši Kristu.

Každý týden rozdávala kartičky, které znázorňovaly události ze Spasitelovy pozemské služby, včetně zásad, kterým učil, a zázraků, které vykonal. Každý týden jsem si kartičky nalepila do sešitu a znovu jsem si příběhy z Bible pročítala. Když jsem byla starší, i nadále jsem studovala evangelia v Novém zákoně.

O několik let později, v létě roku 1968, navštívili domov jedné členky naší rodiny misionáři z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Odmítla pozvání starších učit se o Církvi, ale poslala je k nám domů.

Na naší první schůzce mě misionáři učili, že došlo k „odpadnutí“ od Církve, kterou Ježíš Kristus založil (viz 2. Tessalonicenským 2:3). To, čemu mě učili, se shodovalo se závěry z mého osobního studia, a tak, když se mě zeptali, zda mě mohou opět navštívit, souhlasila jsem.

Během jejich další návštěvy jsem měla seznam otázek. Křtí Svatí posledních dnů ponořením? Věří v kněžskou pravomoc? Věří v uzdravování nemocných? Jejich odpovědi doložily to, co jsem studovala v Novém zákoně. Na konci návštěvy mi dali knihu, o které řekli, že svědčí o Ježíši Kristu.

Položila jsem knihu na televizi a šla jsem spát. Ale uprostřed noci mě probudil silný pocit, který, jak jsem si později uvědomila, byl Duch Svatý. Pocítila jsem vnuknutí začít číst, a tak jsem si četla hodinu a půl, než jsem se vrátila zpět do postele. Krátce nato jsem se probudila se stejným pocitem, a tak jsem četla víc.

Stejným způsobem to pokračovalo další dvě noci. Moc se mi líbilo to, co jsem četla, a poznala jsem, že Kniha Mormonova svědčí o Ježíši Kristu.

Rozhodla jsem se, že požádám Boha o vedení. Poprvé od doby, kdy jsem byla malá, jsem poklekla k modlitbě. Požádala jsem Nebeského Otce, aby mi pomohl poznat, co mám dělat s oním ohněm, který pociťuji uvnitř. Když jsem modlitbu dokončila, pocítila jsem vnuknutí vrátit se ke zprávě o obrácení Lamanitů ve 3. Nefim 9. Četla jsem, že byli „pokřtěni ohněm a Duchem Svatým, a nevěděli o tom“ (verš 20).

Slova „nevěděli o tom“ na mě zapůsobila. Napadla mě myšlenka: „Církev Ježíše Krista je opravdu na zemi!“ Nemohla jsem se dočkat, až řeknu misionářům o tom, co jsem četla a co jsem právě poznala. Ale když na moje otázky odpověděli výzvou, abych se dala pokřtít, řekla jsem jim, že to nemohu. Můj manžel by to nepochopil.

Neustále jsem však o onom verši přemýšlela a uvědomila jsem si, že pro mě obsahoval jasné vedení, abych přinesla v oběť „srdce zlomené a ducha zkroušeného“. Modlila jsem se a žádala jsem svého Otce v nebi, aby mi pomohl, což také učinil. Poté, co měl manžel diskuse s misionáři, mi dal svolení, abych se dala pokřtít.

Jsem tak vděčná milujícímu Nebeskému Otci za onu drahocennou a mocnou zkušenost, kterou jsem měla jako mladá matka s četbou Knihy Mormonovy! Přivedla mě ke znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista. Díky tomu je vliv Ducha Svatého, který jsem pociťovala během oněch nocí v roce 1968, nyní mým stálým darem – tím, který mě jako členku Církve vede již více než 40 let.