Šaty na taneční zábavu

Během dospívání bylo někdy těžké žít podle evangelia. V oblasti, kde jsem bydlela, nebydlelo mnoho členů Církve, a kvůli mým přátelům, kteří nebyli členy Církve, pro mě bylo někdy těžké držet se správné cesty.

„Měla by sis vzít tohle – zdůrazní ti to barvu očí,“ řekla mi jedna kamarádka před taneční zábavou. Ukázala mi šaty, které mi chtěla půjčit, ale byly bez rukávů. Rozhodla jsem se, že si na šaty obléknu sáčko.

Když jsem na zábavu přišla, všichni měli šaty bez rukávů, takže jsem měla pocit, že mezi ně nezapadám. Když mi začalo být horko, přátelé mi řekli, ať si prostě sundám sako a že mi to tak stejně bude víc slušet.

Když už jsem se téměř smířila s tím, že si sako sundám, vzpomněla jsem si na své patriarchální požehnání. V tom požehnání stálo, že budu mít mnoho pokušení, a pokud padnu, bude mě následovat mnoho dalších lidí. Právě v té chvíli jsem si uvědomila, že je třeba, abych vytrvala na správné cestě – nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním, kteří na mě spoléhají. Rozhodla jsem se, že si sako nechám.

Někdy si ze mě ostatní dělali legraci, že nedělám to, co všichni, ale zůstala jsem silná a díky tomu se mi dostalo požehnání. Později jsem se dozvěděla, že na mě mnoho lidí spoléhalo. Někteří přátelé mi dokonce řekli, že si mě váží kvůli tomu, že svá měřítka dodržuji. Omluvili se mi, že mě tak trápili kvůli tomu, že jsem na střední škole nedělala to, co dělali všichni ostatní.

To, že jsem se řídila měřítky Církve a snažila jsem se být příkladem, mi umožnilo získat misionářské zkušenosti a učit druhé evangeliu. Kdybych nezůstala na správné cestě, nikdy bych nedokázala druhé ovlivnit.