Mládež
Podělila jsem se o evangelium s kamarádkou
Když jsem se jednoho dne připravovala na seminář, pocítila jsem nádherné a jednoznačné vnuknutí. Když jsem si pročítala lekci na další den, uviděla jsem v duchu tvář kamarádky ze školy a měla jsem silný pocit, že se s ní mám podělit o svědectví.
Ačkoli toto vnuknutí bylo tak jasné, bála jsem se. Měla jsem strach, že mě má kamarádka zavrhne, obzvláště proto, že ona nevypadala jako někdo, kdo by měl zájem vstoupit do Církve.
Vzpomněla jsem si na proslov sestry Mary N. Cookové z generálního předsednictva Mladých žen, v němž nás vyzvala, abychom pilně pracovaly a byly statečné.1 Chtěla jsem být taková, a tak jsem této dívce napsala dopis, v němž jsem vydala svědectví o pravdivosti Církve a o tom, jak mám ráda Knihu Mormonovu. Druhý den jsem jí do batohu vložila Knihu Mormonovu a svůj dopis.
K mému překvapení byla má kamarádka vůči evangeliu velmi otevřená. Od té doby mi každý den říkala, čemu se při studiu Knihy Mormonovy naučila. O několik týdnů později jsem ji představila misionářům. Téměř okamžitě obdržela potvrzení od Ducha Svatého, že to, čemu se učí, je pravdivé. Když mně a misionářům vyprávěla o svých pocitech, oči se nám zalily slzami. Kamarádka byla zanedlouho pokřtěna a její rodiče žasli nad tím, jaké změny v jejím životě nastaly.
Mám takovou radost, že jsem dokázala překonat strach a pomohla jsem přinést do jejího života evangelium.