Pár slov pro váhajícího misionáře

Jeden můj oblíbený citát, často připisovaný svatému Františkovi z Assisi, říká: „Kažte evangelium vždy, a je-li to nutné, použijte slova.“¹ Z těchto slov vyplývá mimo jiné skutečnost, že ta nejmocnější kázání jsou často ta, jež nejsou vyslovena.

Jsme-li bezúhonní a žijeme-li důsledně podle svých měřítek, lidé si toho všimnou. Vyzařujeme-li radost a štěstí, všimnou si toho ještě více.

Každý chce být šťastný. Když my, členové Církve, vyzařujeme světlo evangelia, lidé vidí naše štěstí a pociťují lásku Boží, která nám naplňuje život a kterou v životě překypujeme. Chtějí vědět, proč tomu tak je. Chtějí porozumět našemu tajemství.

To je vede k tomu, že se nás ptají: „Jak to, že jste tak šťastní?“ nebo „Jak to, že jste vždy tak pozitivně naladěni?“ Odpovědi na tyto otázky vedou samozřejmě zcela přirozeně ke konverzaci o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista.

Stočit téma rozhovoru na náboženství – obzvláště, když mluvíme s přáteli nebo s blízkými – se může zdát být nepohodlné a obtížné. Ale tak tomu být nemusí. Zmínit se o duchovních zážitcích nebo mluvit o církevních činnostech či akcích při neformálním rozhovoru může být snadné a příjemné, pokud do toho vložíme trochu odvahy a zdravého rozumu.

Skvělým příkladem je v tomto ohledu má žena Harriet. Když jsme žili v Německu, vždy si našla způsob, jak do rozhovorů s přáteli a známými vnést témata, která nějak souvisela s Církví. Když se jí například někdo zeptal, jaký měla víkend, odpověděla: „Tuto neděli jsme na našem církevním shromáždění zažili něco úžasného! Jeden 16letý mladý muž pronesl nádherný proslov před 200 lidmi z naší kongregace o tom, jak vést čistý život.“ Nebo: „Dozvěděla jsem se o jedné 90leté ženě, která upletla přes 500 pokrývek a poskytla je humanitárnímu programu naší Církve, aby byly poslány potřebným lidem na celém světě.“

Ve většině případů se lidé, kteří to slyšeli, chtěli dozvědět více. Měli otázky. A to vedlo k tomu, že jsme mohli mluvit o evangeliu přirozeně, sebejistě a nevtíravě.

Díky vynalezení internetu a sociálních sítí je dnes více než kdy předtím snadnější mluvit o těchto věcech při rozhovorech s druhými. To jediné, co potřebujeme, je zkrátka jen trocha odvahy.

Naneštěstí je tak snadné být nepříjemný. Až příliš často se stává, že se hádáme a že ponižujeme či zatracujeme druhé. Když se hněváme, jsme hrubí nebo druhé zraňujeme, tak to poslední, co chtějí, je dozvědět se o nás více. Je nemožné zjistit, kolik lidí buď odešlo z Církve, nebo do ní nikdy nevstoupilo, protože někdo řekl něco, co je ranilo nebo urazilo.

V dnešním světě je tolik hrubosti! Kvůli anonymitě internetu je dnes snadnější, více než kdy předtím, psát na webu jedovaté nebo podrážděné připomínky. Neměli bychom však my, nadějeplní učedníci laskavého Krista, zastávat vyšší a láskyplnější měřítka? Písma učí: „Řeč vaše vždycky budiž příjemná, ozdobená solí, tak abyste věděli, kterak byste měli jednomu každému odpovědíti.“ (Kolossenským 4:6.)

Líbí se mi myšlenka, že naše slova mají být čistá jako slunečná obloha a mají být příjemná neboli plná milosti. Dovedete si představit, jak by vypadaly naše rodiny, naše sbory, národy, nebo dokonce celý svět, kdyby se nám podařilo osvojit si tuto jednoduchou zásadu?

Občas si přisuzujeme až příliš velkou zásluhu, nebo příliš velkou vinu, pokud jde o to, zda druzí přijali, či nepřijali evangelium. Je důležité pamatovat na to, že Pán od nás neočekává, že budeme druhé obracet.

Obrácení nastává nikoli skrze naše slova, ale skrze nebeské přisluhování Svatého Ducha. Někdy to jediné, co je potřeba, je pouhá jedna věta našeho svědectví nebo nějakého zážitku, která způsobí, že se srdce někoho dalšího obměkčí nebo že se otevřou dveře, díky nimž budou moci druzí zakusit vznešené pravdy prostřednictvím nabádání Ducha.

President Brigham Young (1801–1877) řekl, že pravdivost evangelia poznal tehdy, když „spatřil muže postrádajícího jakoukoli výřečnost nebo talent k veřejným projevům, který dokázal říci jen, ‚já vím mocí Ducha Svatého, že Kniha Mormonova je pravdivá, že Joseph Smith je prorok Páně‘“. President Young řekl, že když si vyslechl toto pokorné svědectví, „Duch Svatý vycházející z onoho jedince osvětlil mé chápání a přede mnou [bylo] světlo, sláva a nesmrtelnost“.²

Bratři a sestry, mějte víru. Pán dokáže zvelebit slova, která vyslovíte, a učinit z nich slova mocná. Bůh po vás nepožaduje, abyste druhé obraceli, spíše požaduje, abyste otvírali ústa. Úkol obrácení nespočívá na nás – ten spočívá na člověku, jenž naslouchá, a na Svatém Duchu.

Drazí přátelé, dnes máme k dispozici mnohem více příležitostí než kdykoli předtím, abychom otvírali ústa a dělili se s druhými o radostné zvěsti evangelia Ježíše Krista. Každý – i váhavý misionář – může najít způsob, jak se do tohoto velikého díla zapojit. Každý z nás může najít způsob, jak použít naše konkrétní talenty a zájmy k podpoře tohoto velikého díla, kterým je naplnit svět světlem a pravdou. Když tak budeme činit, nalezneme radost, která přichází k těm, kteří jsou dostatečně věrní a odvážní, aby stáli „jako svědkové Boží za všech dob“. (Mosiáš 18:9.)