2013
Vaše svatá místa
Květen 2013


Vaše svatá místa

Ať se [v případě vašich svatých míst] jedná o místa geografická, nebo o časové okamžiky, jsou stejně posvátná a mají nesmírně posilující moc.

Obrázek

Naše téma Vzájemného sdružení pro rok 2013 vychází z 87. oddílu Nauky a smluv. Tento pokyn se nachází ve třech různých oddílech – očividně je toto nabádání důležité. Vysvětluje, jak můžeme obdržet ochranu, sílu a pokoj v neklidné době. Inspirovaný pokyn zní: „Stůjte na svatých místech a nepohněte se.“1

Když přemýšlím o tomto tématu, musím se ptát: „Jaká svatá místa má Nebeský Otec na mysli?“ President Ezra Taft Benson řekl: „Mezi svatá místa patří chrámy, kaple, domov a kůly Sionu, které slouží … ‚jako ochrana a jako útočiště‘.“2 Myslím, že kromě nich můžeme každá najít mnoho dalších svatých míst. Pod slovem místo si v prvé řadě asi představujeme fyzické prostředí nebo geografické umístění. Místo si však lze představit i jako „určitý postoj nebo stav mysli“.3 To znamená, že mezi svatá místa patří také časové okamžiky – okamžiky, kdy nám Duch Svatý vydává svědectví, kdy pociťujeme lásku Nebeského Otce nebo kdy dostáváme odpověď na modlitbu. Dokonce si myslím, že kdykoli, kdy máte odvahu stát si za tím, co je správné, zvlášť v situacích, kdy to není ochoten udělat nikdo jiný, vytváříte svaté místo.

Joseph Smith v průběhu svého krátkého, ale velkolepého života vskutku „[stál] na svatých místech“ a nepohnul se. Jako dospívající byl zmaten náboženským rozruchem ve společnosti, kde žil, a chtěl poznat, která ze všech církví je pravá. Lesnatá oblast blízko jeho domova se stala svatým místem v okamžiku, kdy poklekl mezi stromy a poprvé se nahlas pomodlil. Jeho modlitba byla zodpovězena a Svatí posledních dnů dnes tuto oblast nazývají Posvátným hájem.

Mladé ženy po celém světě stojí na svatých místech v přírodě na táborech Mladých žen. Jedna vedoucí mi vyprávěla o zážitku jedné mladé ženy. Tato dívka byla méně aktivní a nezdálo se jí, že by mohla mít v lese duchovní zážitky. Po prvním dni hlásila své vedoucí: „Je to tady skvělé, ale mohly bychom prosím vynechat všechno to povídání o Duchu? Přijela jsem tábořit, užívat si přírodu, být s kamarádkami a zažít zábavu!“ Na závěrečném svědeckém shromáždění ale tatáž dívka se slzami v očích připustila: „Nechci jet domů. Jak můžu mít to, co právě teď pociťuji, tohoto Ducha, neustále?“ Tato mladá žena objevila svaté místo.

Dalším svatým místem v životě Josepha Smitha byl jeho pokoj. Tomu lze možná těžko uvěřit, protože, podobně jako mnozí z vás, sdílel pokoj se svými sourozenci. Když se tam modlil s velkou vírou, pokorou a naléhavostí, stal se jeho pokoj svatým místem. Řekl: „Poté, co jsem odešel na své lože k spánku, odebral [jsem se] k modlitbě a úpěnlivé prosbě k Všemohoucímu Bohu o odpuštění všech svých hříchů a bláhovostí.“4 Ony tři roky od chvíle, kdy měl Joseph vidění v Posvátném háji, nebyly snadné. Sedmnáctiletý Joseph snášel nekonečný výsměch, urážky a šikanu. Oné noci se ale v Josephově pokoji zjevil v odpověď na jeho prosby anděl Moroni. Joseph obdržel poznání a útěchu. Oné noci se jeho pokoj stal svatým místem.

V jednom mormonském videoposelství pro mládež jsem viděla další dětský pokoj, který se stal svatým místem. Video zobrazuje Ingrid Delgadovou, mladou ženu ze San Salvadoru, která hovoří o tom, co pro ni znamená chrám. Říká: „Je dobré vědět, že máme místo, kde můžeme uniknout věcem tohoto světa a obdržet posvátné obřady a pomoci těm, kteří je nemohli obdržet v tomto životě.“ Během jejích slov video zobrazuje Ingrid, jak ve svém pokoji čte písma a všude kolem jsou mormonská poselství, citáty, brožurka Osobního pokroku, fotografie její rodiny a chrámu a také její oblíbení plyšáci.5 Aniž by si to možná uvědomila, vytvořila si vlastní svaté místo, stranou od věcí tohoto světa. Zajímalo by mě, kolikrát na tomto svatém místě Ingrid četla písma, pociťovala Ducha a získala odpovědi na modlitby.

Dalším nečekaným svatým místem v životě Josepha Smitha byl žalář v Liberty. Starší Jeffrey R. Holland řekl: „V životě Josepha [nebylo] tíživějšího období než toto nelidské a nezákonné uvěznění.“ Starší Holland dále vysvětlil, že žaláři v Liberty se říká „vězeňský chrám“ kvůli posvátným zážitkům, které tam Prorok Joseph Smith prožil.6

Možná, že některé z vás, mladých žen, prožíváte vlastní žalář v Liberty – místo, kde čelíte ponížení, místo, kde nepociťujete milující laskavost, místo, kde se vám druzí vysmívají, šikanují vás, nebo vám dokonce fyzicky ubližují. Vám, mladé ženy, nabízím tato slova staršího Hollanda: „Můžete mít posvátné, zjevující a nesmírně poučné zážitky s Pánem i v těch nejtěžších chvílích svého života, … kdy zakoušíte tu nejbolestivější nespravedlnost a kdy čelíte nepředstavitelně drtící nepřízni a protivenství.“7 Jinak řečeno, podobně jako Prorok Joseph Smith si i vy můžete vytvořit svatá místa a stát na nich, dokonce i v těch nejtěžších chvílích, které vás kdy potkají.

Jedna mladá dospělá žena, Kirsten, mi vyprávěla o svých bolestivých zážitcích. Žalářem v Liberty pro ni byla střední škola. Naštěstí nacházela úlevu v hudební zkušebně. Řekla: „Když jsem do této místnosti vstoupila, bylo to jako kdybych vstoupila na bezpečné místo. Nezněly tam žádné zahanbující ani ponižující poznámky, žádné klení. Místo toho jsme slyšeli povzbudivá a láskyplná slova. Chovali jsme se laskavě. Bylo to radostné místo. Když jsme nacvičovali a hráli, zkušebna byla naplněna Duchem. Ta místnost byla taková do značné míry díky vlivu instruktora hudební skupiny. Byl to dobrý křesťan. Když na to vzpomínám, střední škola byla místem tříbení. Bylo to těžké, ale naučila jsem se houževnatosti. Budu navždy vděčná za své útočiště, za své svaté místo – hudební zkušebnu.“8

Přemýšlíte dnes večer o svých svatých místech? Požádala jsem stovky mladých žen, aby mi řekly o svém svatém místě. Ať se jedná o místa geografická, nebo o časové okamžiky, jsou stejně posvátná a mají nesmírně posilující moc. Toto je devět jejich emotivních odpovědí:

  • První: „Byla jsem v nemocnici a chovala jsem si novorozeného brášku.“

  • Druhá: „Pokaždé, když si čtu patriarchální požehnání, mám pocit, že mě Nebeský Otec zná a miluje.“

  • Třetí: „V den mých dvanáctých narozenin mi mladé ženy ze sboru ozdobily dveře srdíčky z papíru.9 Pociťovala jsem jejich lásku a byla jsem šťastná!“

  • Čtvrtá: „Když jsem četla písma, jedna věta mi zazářila před očima. Dostala jsem odpověď na své modlitby.“

  • Pátá: „Přišla jsem na večírek, kde ostatní pili a dělali další nepřijatelné věci. Duch mi řekl, abych se obrátila a šla domů. Udělala jsem to a samozřejmě to mělo společenské důsledky. Tento okamžik mi ale dodal sebedůvěru, kterou jsem potřebovala, abych věděla, že dokážu žít podle evangelia.“

  • Šestá: „Při svátosti jsem přemýšlela o Usmíření. Uvědomila jsem si, že musím odpustit někomu, na koho jsem se zlobila. Mé rozhodnutí odpustit bylo pozitivním činem, který do mého každodenního života vnese Usmíření.“

  • Sedmá: „Poté, co jsem se s mamkou zúčastnila Nových začátků, políbila mě na tvář a řekla mi, že mě má ráda. To bylo poprvé, co si pamatuji, že by něco takového udělala.“

  • Osmá: „Díky ujištění od svého biskupa jsem poznala, že toto zaslíbení uvedené v písmech je pravdivé: ‚Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.‘10 Pocítila jsem naději a poznala jsem, že se mohu vydat na dlouhou cestu svého pokání.“

  • A poslední: „Jednou večer jsem sebrala odvahu a podělila se s nejlepší kamarádkou o své pocity ohledně evangelia a dala jsem jí Knihu Mormonovu. Později jsem měla tu výsadu zúčastnit se jejího křtu. A teď chodíme na shromáždění spolu.“

Mohu vám říci o jednom svém svatém místě? Jednou jsem měla pocit, že je vše nad mé síly, bála jsem se a cítila jsem se osaměle. V duchu jsem se modlila: „Nebeský Otče, nevím, jak to mám zvládnout. Prosím, prosím, pomoz mi!“ Brzy poté ke mně nečekaně přišel jeden člověk, položil mi ruku na rameno a upřímně a povzbudivě si se mnou popovídal. V tom okamžiku jsem pocítila klid. Pocítila jsem, že mě někdo bere na vědomí. Vše se změnilo. Vzpomněla jsem si na slova presidenta Spencera W. Kimballa: „Bůh si nás všímá a bdí nad námi. Naše potřeby ale obvykle uspokojuje skrze druhého člověka.“11 Pro mě osobně se ten okamžik, to místo, stalo svaté.

Milé mladé ženy, existuje bezpočet dalších svatých míst, o kterých bych si s vámi přála povídat. Až se dnes vrátíte domů, vyzývám vás, abyste si do deníku napsaly o místech, která považujete za svatá a na která jako na svatá vzpomínáte. Je mi jasné, že tisíce z vás stojí na svatých místech. Tato místa vám poskytují ochranu, sílu a pokoj v neklidné době. A vaše svědectví se stává silnějším, protože úžasným způsobem stojíte za pravdou a spravedlivostí.

Vy, vznešené mladé členky Církve, jste mé hrdinky. Mám vás ráda. Pociťuji nesmírnou lásku, kterou k vám chová Nebeský Otec, a vydávám vám svědectví, že evangelium Ježíše Krista je pravdivé. Bůh na vás čeká a je připraven vás podpírat, zatímco stojíte na svatých místech a snažíte se nepohnout. Mám ráda presidenta Thomase S. Monsona, našeho pravého a povzbuzujícího proroka, a podporuji ho. A to říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.

Odkazy

  1. Nauka a smlouvy 87:8; viz také Nauka a smlouvy 45:32; 101:22.

  2. Ezra Taft Benson, „Prepare Yourself for the Great Day of the Lord“, New Era, May 1982, 50; viz také Nauka a smlouvy 115:6.

  3. Merriam-Webster Online, „place“, merriam-webster.com/dictionary/place.

  4. Joseph Smith–Životopis 1:29.

  5. Viz „Practice, Celebration, Dedication: Temple Blessings in El Salvador“, lds.org/youth/video.

  6. Jeffrey R. Holland, „Lessons from Liberty Jail“, Ensign, Sept. 2009, 26, 28.

  7. Jeffrey R. Holland, „Lessons from Liberty Jail“, 28.

  8. Osobní rozhovor s autorkou.

  9. Tomuto se ve Spojených státech občas říká „srdeční příhoda“.

  10. Izaiáš 1:18.

  11. Spencer W. Kimball, „The Abundant Life“, Tambuli, June 1979, 3.