2014
Zelí z jadeitu
Říjen 2014


Mluvíme o Kristu

Zelí z jadeitu

Autorka žije v Utahu v USA.

Obrázek
A cabbage sculpted out of jade.

Na misii na Tchaj-wanu jsme si jednou během přípravného dne se společnicí našli čas na návštěvu Národního palácového muzea v Tchaj-peji. Nejzajímavějším exponátem tohoto muzea je umělecké dílo nazvané Zelí z jadeitu. Spousta lidí ho obdivovala, ale já jsem viděla jen zelnou hlávku vytesanou z jadeitu. Nepochybně vypadalo hezky, ale asi mi něco unikalo.

Na konci prohlídky jsem se zeptala společnice: „Co říkáš na to zelí z jadeitu?“

„Moc se mi líbí!“

„Proč?“ zeptala jsem se. „Vždyť je to jen zelí.“

„Děláš si legraci? Zelí z jadeitu je metaforou mého života!“ zvolala nadšeně.

„Zelí?“

„Ano! Ty neznáš ten příběh?“

„Evidentně neznám.“

A tak mi ho vyprávěla. A měla pravdu. Zelí z jadeitu se stalo metaforou i mé misie a mého života.

Aby měla soška z jadeitu vysokou hodnotu, musí mít jadeit jednolitou barvu. Řezby z dokonalého jadeitu se prodávají za vysoké ceny, protože dokonalý jadeit je téměř nemožné najít. Soška zelné hlávky z jadeitu je na jedné straně zelená a na druhé bílá a má na sobě trhlinky a vroubky. Žádný zkušený řezbář by s takovýmto kusem jadeitu neztrácel čas. Pak ale přišel někdo, komu Číňané neřeknou jinak než mistr řezbář.

Kdyby tento jadeit mohl mluvit, dovedu si představit, jaký rozhovor by asi s tímto novým řezbářem vedl. Představuji si, jak vzal řezbář tento kousek jadeitu do ruky.

Jadeit se zeptal: „Co chceš dělat?“

„Hledám jadeit, ze kterého by šlo něco vyřezat,“ řekl by řezbář.

„Tak to si najdi nějaký jiný kousek. Já nemám žádnou hodnotu. Mám dvě různé barvy, které jsou natolik propojené, že je od sebe nikdy neoddělíš. Mám na sobě trhlinky a vroubky. Nikdy nebudu mít žádnou hodnotu. Neztrácej se mnou čas.“

„Ale no tak, ty jadeitový kamínku. Důvěřuj mi. Jsem mistr řezbář. Vytvořím z tebe mistrovské dílo.“

Ono Zelí z jadeitu je natolik úžasné díky tomu, že tento neznámý mistr řezbář využil slabostí tohoto jadeitu – dvou barev, trhlinek a vroubků – k tomu, aby vytesal hlávku zelí, která díky tomu vypadala jako opravdová. Z matné bílé části vznikl stvol a trhlinky a vlnky vdechly život zelným listům. Kdyby tento jadeit neměl tyto „slabosti“, zelí by nikdy nevypadalo tak opravdově.

Toto umělecké dílo se díky své kráse stalo darem pro člena čínské královské rodiny a zdobilo chodby překrásných asijských paláců, až nakonec skončilo v muzeu na Tchaj-wanu.

Připomíná mi to verš z Etera 12:27: „Jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. … Milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“

Poté, co jsem viděla Zelí z jadeitu, pro mě tento verš získal zcela nový význam. My všichni jsme jako tento kousek jadeitu, pouze s tím rozdílem, že jsme stále ještě v rukou řezbáře. Musíme důvěřovat mistru řezbáři, Ježíši Kristu, který vezme naše slabosti a učiní z nich silné stránky. Svým nedokonalým pohledem se občas zaměřujeme na své nedokonalosti a poté si zoufáme, protože si myslíme, že nikdy nebudeme dostatečně dobří. Ale náš Spasitel, Ježíš Kristus, nás vidí takové, jakými se můžeme stát. Když dovolíme Jeho Usmíření, aby působilo v našem životě, On z nás udělá mistrovské dílo, které bude jednou žít s Králem králů.