Být pro někoho jako Sára

Dříve pro mě bylo obtížné odpovědět na tak prostou otázku jako například: „Proč nepiješ kávu?“ tím, že bych vysvětlila své náboženské přesvědčení. V minulosti jsem používala výmluvy typu „je moc hořká“ nebo „nechutná mi“.

Proč mi to bylo trapné? Proč jsem měla takový strach stát si za tím, čemu věřím? Když si na to vzpomenu, nevím už přesně, čeho jsem se bála. Ale přesně si pamatuji, kdy jsem se přestala skrývat za výmluvy.

Jednou na střední škole nám na hodině angličtiny učitelka oznámila, že si pustíme jeden díl televizního seriálu, o kterém jsem věděla, že bych ho neměla sledovat. Zatímco se ostatní studenti hlasitě radovali, spolužačka Sára zvedla ruku a požádala učitelku, zda by mohla odejít.

Když se jí učitelka zeptala proč, Sára věcně odpověděla: „Protože jsem mormonka a nedívám se na neslušné pořady.“

Její odvaha postavit se před celou třídou byla úžasná. Díky Sáře jsem také vstala a čekala jsem s čistým svědomím před třídou, než seriál skončí.

Navždy mě to změnilo. Začala jsem vysvětlovat své náboženské přesvědčení místo toho, abych se tomuto tématu vyhýbala. Získala jsem díky tomu sebedůvěru, a dokonce jsem se i začala účastnit více církevních a školních akcí.

Nikdy jsem Sáře neřekla, jak moc pro mě její příklad znamená, ale snažím se napodobovat její příklad sebedůvěry. Nyní si uvědomuji, že být členkou úžasné, posvátné Boží Církve rozhodně není nic, za co bych se měla stydět. Doufám, že budu moci být skrze svůj příklad také pro někoho jako Sára.