2017
Jeho ruka nás vede každý den
May 2017


Jeho ruka nás vede každý den

Nebeský Otec ví, lépe než kdokoli jiný, co vy i já potřebujeme

Jedním z nejcennějších nástrojů Nebeského Otce k vedení Jeho dětí jsou spravedliví prarodiče. Takovou ženou byla i matka mého otce. Jednou, když jsem byl příliš malý na to, abych si to pamatoval, mě tatínek ukázňoval. Babička ho při tom sledovala a řekla: „Monte, myslím, že jsi na něho příliš přísný.“

Tatínek odpověděl: „Mami, své děti si budu kárat, jak chci.“

A moje moudrá babička tiše odvětila: „A já také.“

Jsem si jistý, že můj otec toho dne moudrého vedení své matky uposlechl.

V souvislosti s vedením si možná vybavíme všem známou a oblíbenou náboženskou píseň „Já Boží dítě jsem“. V refrénu se zpívá: „Uč mne, veď mne, kráčej se mnou, abych správně žil.“1

Až donedávna jsem refrén považoval za božský pokyn určený rodičům. Když jsem ale o těchto slovech přemítal, uvědomil jsem si, že mimo zmíněný pokyn se v nich skrývá ještě mnohem hlubší význam. Každý z nás osobně denně prosí Nebeského Otce, aby nás učil, vedl a kráčel s námi.

President Dieter F. Uchtdorf vysvětlil: „Náš Otec v nebi zná potřeby svých dětí lépe než kdokoli jiný. Jeho dílem a slávou je pomáhat nám při každé příležitosti tím, že nám dává úžasné časné i duchovní zdroje, které nám pomáhají na cestě vedoucí zpět k Němu.“2

Naslouchejte těm slovům – Nebeský Otec ví, lépe než kdokoli jiný, co vy i já potřebujeme. Proto pro každého z nás vytvořil balíček osobní péče šitý na míru. Obsahuje mnoho prvků. Patří k nim Jeho Syn a Usmíření, Duch Svatý, přikázání, písma, modlitba, proroci, apoštolové, rodiče, prarodiče, místní vedoucí Církve a mnoho dalšího – to vše, aby nám pomohl vrátit se a žít jednoho dne opět s Ním.

Dovolte mi podělit se s vámi o několik prvků z balíčku péče, které mi pomáhají uvědomit si, že milující Otec učí a vede mě i mou rodinu a kráčí s námi. Modlím se o to, aby si každý z vás díky svým zkušenostem uvědomil, že Nebeský Otec vás učí, vede a kráčí s vámi, a že díky tomuto poznání půjdete vpřed s důvěrou a s vědomím, že nikdy nejste úplně sami.

Klíčovými prvky zmíněného balíčku péče jsou přikázání Nebeského Otce. Alma prohlásil. „Zlovolnost nikdy nebyla štěstím.“3 Tolerování nevhodného chování bez laskavého usměrnění představuje falešné slitování a posiluje častý dojem, že zlovolnost ve skutečnosti možná štěstím je. Samuel Lamanita tuto představu jasně vyvrátil: „Usilovali jste o štěstí v konání nepravosti, což se protiví povaze oné spravedlivosti, jež je ve velikém a Věčném vládci našem.“4

Nebeský Otec nám skrze své proroky neustále připomíná, že štěstím je spravedlivost. Král Beniamin například učil tomu, že Nebeský Otec „požaduje, abyste činili, jak vám přikázal; za což, činíte-li to, vám okamžitě žehná“.5 V další náboženské písni je podobná připomínka:

Dbej přikázání. Dbej přikázání!

Ta mír vždy dají, vždy tě ochrání.

On pošle dary – svá požehnání.6

Zhruba v době svých 14. narozenin jsem o některých z těchto požehnání získal jisté ponaučení. Všiml jsem si změny v chování svých rodičů. Po zvážení toho, co jsem pozoroval, jsem se zeptal: „Jedeme na misii?“ Výraz šoku v matčině tváři mi mé podezření potvrdil. Později jsme se se sourozenci na rodinné radě dozvěděli, že rodiče byli povoláni předsedat jedné misii.

Žili jsme na nádherném ranči ve Wyomingu. Z mého pohledu byl život dokonalý. Mohl jsem přijít domů ze školy, splnit si povinnosti a jít lovit, rybařit nebo na procházku se psem.

Krátce poté, co jsem se o povolání dozvěděl, jsem si uvědomil, že se budu muset vzdát svého psa Bluea. Šel jsem za tatínkem a zeptal jsem se, co mám se psem udělat. Přál jsem si zdůraznit nespravedlivost toho, co Bůh požaduje. Tatínkovu odpověď nikdy nezapomenu. Řekl: „To nevím. S námi asi jet nemůže, tak by ses měl zeptat Nebeského Otce.“ Takovou odpověď jsem nečekal.

Začal jsem číst Knihu Mormonovu. Upřímně jsem se modlil, abych zjistil, zda se svého psa musím vzdát. Odpověď jsem neobdržel v okamžiku; spíše se mi na mysl vracela tato pronikavá myšlenka: „Nebuď pro své rodiče přítěží. Nebuď přítěží. Tvé rodiče jsem povolal.“

Věděl jsem, co ode mě Nebeský Otec požaduje. Toto poznání nezmírnilo bolest z toho, že jsem se svého psa musel vzdát. Tato malá oběť však obměkčila mé srdce a já jsem při hledání vůle Nebeského Otce nalezl pokoj.

Děkuji Nebeskému Otci za požehnání a štěstí, jež jsem nalezl skrze písma, modlitbu, Ducha Svatého a způsobilého pozemského otce, který se pro své děti zhostil role hlavního učitele evangelia. Učili mne, vedli mne, a dokonce kráčeli se mnou, abych správně žil – obzvlášť, když jsem musel vykonat něco obtížného.

Kromě těchto prvků balíčku péče, o kterých jsem se zmínil, je každý z nás požehnán i vedoucím kněžství, který nás učí a vede.

President Boyd K. Packer řekl: „Biskupové jsou inspirováni! Každý z nás má svobodu jednání a může se rozhodnout přijmout nebo zavrhnout rady vedoucích, nikdy však nepřehlížejte rady biskupa, ať už je udělil od řečnického pultu, nebo osobně.“7

Tito muži se snaží zastupovat Pána. Ať jsme staří nebo mladí, když Satan chce, abychom si mysleli, že je vše ztraceno, máme biskupy, aby nás vedli. Když mluvívám s biskupy, pozoruji jedno společné téma, které se týká vyznání neposlušnosti nebo nevinných, kteří trpí nesmírnými příkořími. Biskupové si okamžitě přejí vyjádřit lásku, kterou Nebeský Otec k danému člověku chová, a touhu kráčet mu po boku, aby našel cestu domů.

Snad nejvýznamnější prvek balíčku péče Nebeského Otce je popsán těmito slovy: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“8

Aby nás Ježíš Kristus naučil všemu, co je třeba činit, kráčel před námi a dal nám dokonalý příklad, jejž se musíme snažit napodobovat. S otevřenou náručí nás vybízí, abychom šli a následovali Ho.9 A když klopýtneme, což se stává všem, připomíná nám: „Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání.“10

Je to úžasný dar! Pokání není trest; je to výsada. Je to výsada, která nás učí a vede. Není divu, že písma prohlašují, že nemáme učit ničemu kromě pokání.11

Nebeský Otec má mnoho prostředků, ale často si bere na pomoc druhého člověka. Denně nám dává příležitosti učit, vést a kráčet s někým, kdo je v nouzi. Musíme následovat příklad Spasitele. I my musíme být zapojeni do díla Nebeského Otce.

Jako Generální předsednictvo Mladých mužů víme, že mládež je požehnána, když má rodiče a vedoucí, kteří jednají jménem Nebeského Otce tím, že je učí, vedou a kráčí s nimi. Uvedu tři zásady,12 které nám pomohou stát se součástí balíčku péče Nebeského Otce o druhé:

Zaprvé – je třeba trávit s mládeží čas. Tuto myšlenku zdůraznil president Henry B. Eyring: „Jsou určité věci, které můžeme dělat, na nichž záleží nejvíce. To, co je při výuce nauky ještě mocnější než naše slova, je náš příklad života podle ní.“13 Abychom mládež mohli vést, musíme s ní trávit čas. Věnovat čas je výrazem lásky, který nám umožňuje učit slovem i příkladem.

Zadruhé – abychom mládež opravdu vedli, musíme ji spojovat s nebem. Vždy přijde čas, kdy každý z nás musí stát sám. Jen Nebeský Otec může být s námi, aby nás vedl za všech dob a na všech místech. Naše mládež musí vědět, jak vyhledat vedení Nebeského Otce.

Zatřetí – musíme mládež nechat vést druhé. Jako milující rodič, jenž drží za ruku batole, které se učí chodit, musíme mládež nechat, aby mohla činit pokrok. Nechat mládež vést druhé vyžaduje trpělivost a lásku. Je to těžší a trvá to déle, než kdybychom to udělali sami. Mohou na cestě klopýtat, ale my kráčíme s nimi.

Bratři a sestry, v životě nastanou chvíle, kdy se požehnání vedení budou zdát vzdálená či nedostupná. Pro tyto případy nouze nám starší D. Todd Christofferson dal toto zaslíbení: „Kéž jsou … vaše smlouvy tím nejdůležitějším a kéž je vaše poslušnost neochvějná. Pak můžete žádat s vírou, aniž byste pochybovali, podle svých potřeb, a Bůh vám odpoví. Bude vám pomáhat, zatímco bdíte a pracujete. A ve svém čase a svým způsobem k vám vztáhne ruku se slovy: ‚Zde jsem.‘“14

V jednom takovém období jsem usiloval o radu Nebeského Otce skrze neustálou a procítěnou modlitbu déle než rok, abych našel řešení obtížné situace. Rozum mi říkal, že Nebeský Otec odpovídá na všechny upřímné modlitby. Přesto jsem byl jednoho dne tak zoufalý, že jsem navštívil chrám s jedinou otázkou: „Nebeský Otče, opravdu Ti na mně záleží?“

Seděl jsem v zadní části čekárny utažského chrámu Logan, když do ní toho dne k mému překvapení vstoupil president chrámu Vaughn J. Featherstone, blízký přítel naší rodiny. Postavil se před shromážděné a všechny nás přivítal. Když si mě mezi návštěvníky chrámu všiml, přestal hovořit, pohlédl mi do očí a poté řekl: „Bratře Broughu, rád vás dnes vidím v chrámu.“

Nikdy nezapomenu na to, jaký jsem měl v tu chvíli pocit. Bylo to jako by ke mně – v onom pozdravu – vztáhl ruku Nebeský Otec a řekl: „Jsem tu.“

Nebeskému Otci na nás opravdu záleží; slyší a zodpovídá modlitby každého dítěte.15 Jako jedno z Jeho dětí vím, že Pán na mé modlitby odpovídá ve svém čase. A díky této zkušenosti jsem lépe porozuměl tomu, že jsme děti Boží a že Bůh nás sem poslal proto, abychom nyní mohli pociťovat Jeho přítomnost a jednoho dne se k Němu mohli vrátit a opět s Ním žít.

Svědčím o tom, že Nebeský Otec nás učí, vede a kráčí s námi. Když budeme následovat Jeho Syna a dbát rad Jeho služebníků, apoštolů a proroků, najdeme cestu k věčnému životu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.