Chrám nám poskytuje vyšší vizi
Jean B. Binghamová
Generální presidentka Pomocného sdružení
Podobně jako se teleskop zaměřuje na hvězdy, které vlastníma očima nevidíme, otevírá nám chrám mysl vůči vyšší a širší vizi.
Jedny z našich nejživějších a nejvýznamnějších vzpomínek na dobu, kdy jsme jako mladí rodiče žili na Středozápadě Spojených států, se týkají každoročních návštěv chrámu ve Washingtonu, D.C. V té době to byl jediný chrám v provozu na východ od řeky Mississippi. Vědomí toho, že chrámové obřady jsou pro všechny děti Nebeského Otce nezbytné, dodávalo našemu úsilí pocit naléhavosti.
Podobně jako mnozí z vás jsme se i my domlouvali s přáteli, aby se nám postarali o malé děti, jeli jsme přes noc v autobuse plném členů Církve, věnovali několik drahocenných dní tomu, abychom vykonali co nejvíce chrámové práce, a pak jsme přes noc jeli autobusem domů, abychom stihli církevní shromáždění v neděli. Tyto zájezdy nám nepřipadaly jako oběť; s láskou jsme na ně vzpomínali kvůli duchovnímu povzbuzení, které nám v průběhu následujících měsíců vyživovalo duši.
O několik let později jsme s nadšením uvítali stavbu chrámu Chicago v Illinois, prvního chrámu postaveného v území Severní Amerika-střed od doby, kdy byl o 62 let dříve postaven chrám Cardston v kanadské provincii Alberta. Nyní, když jsme měli chrám pouhých 45 minut cesty od domu, pro nás bylo radostí navštěvovat ho častěji než jen jednou za rok a čerpat onu duchovní výživu pravidelně.
Přesto se i v dnešní době může stát, že i když někteří z nás žijí v blízkosti chrámu, je pro nás obtížné ho často navštěvovat. Možná, že snadnější dostupnost chrámu nás ukolébává v myšlence: „Půjdu tam zítra, až budu mít více času.“ Je snadné nechat se rozptýlit bezprostředními okolními tlaky a dopustit, aby nám důležitější věci proklouzly mezi prsty. Starší Richard G. Scott (1928–2015) z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „Povzbuzuji vás, abyste si stanovili svůj vlastní cíl ohledně toho, jak často se budete podílet na obřadech poskytovaných v chrámech, které jsou v provozu.“1
Pokud zanedbáváme příležitost navštěvovat chrám tak často, jak nám to okolnosti dovolují, pokud bereme na lehkou váhu příležitost chodit do chrámu, který stojí takříkajíc za rohem, může se stát, že se připravíme o budoucí požehnání a možnosti, které pro nás Otec a Jeho Syn mají připravené. „Já, Pán,“ řekl Bůh, „jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“ (NaS 82:10.)
Když nám připadá, že nám v chození do chrámu brání různé okolnosti, můžeme si vzpomenout na ujišťující slova Ježíše Krista: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.) Když vytrváme a budeme navštěvovat chrám navzdory překážkám, získáme Spasitelovu pomoc, abychom dokázali překonat svět, v němž žijeme. Když jsme se jednou s manželem chystali jet do chrámu, přicházel jeden problém za druhým. Nakonec, když jsme téměř vycházeli ze dveří, jsme měli „napjatou manželskou chvilku“. Když jsme šli oba mlčky k autu, zaslechli jsme, jak naše nejstarší dcera utěšuje svou sestru: „Neboj se, z chrámu vždy přicházejí šťastní.“ A měla pravdu!
Chrámy nám připomínají nezměrnost věčnosti
Ať již do chrámu přicházíme se srdcem naplněným radostí, nebo obtíženým zármutkem, chrám je místo, kde může být každý způsobilý člen s otevřeným srdcem povznesen a posílen.
Někdy se při vstupu do chrámu téměř vznáším s pocitem hluboké vděčnosti za požehnání, které obdržel někdo z mých blízkých, jenž zápolil s těžkostmi; ale také tam v soukromí prolévám slzy veliké lítosti kvůli svým vlastním chybám. Přijímám nabádání a pokyny, a někdy dokonce i pokárání od Ducha, když sloužím jako zástupkyně za ženu, která přijímá obřady, jež jí umožní růst dál ve věčnosti. Všechny tyto zážitky mě povznášejí a posilují. A ano, také jsem v chrámu proseděla mnoho hodin „z povinnosti“ a pouze plnila svůj závazek – a dokonce se mi stávalo, že v letech, kdy jsem sloužila jako učitelka ranního semináře, jsem během chrámových zasedání usínala. Ale pokaždé, když jdu do chrámu, jsem požehnána. Ať již obdržíme požehnání okamžitě, nebo z našeho souhrnného úsilí vyplyne později, každičký okamžik, který v chrámu strávíme, má za následek určitý osobní růst.
Pobyt v chrámu nám připomíná nezměrnost věčnosti – když hledíme zpět k předkům i dopředu ke svým dětem. I naše děti se utvrzují v náhledu z věčné perspektivy, když se zaměřují na chrám. Jak je můžeme co nejlépe připravit na chrám – na tento životně důležitý krok v jejich věčném pokroku? President Russell M. Nelson, president Kvora Dvanácti apoštolů, prohlásil: „Rodiče mají učit dítě o důležitosti chrámu již od jeho nejútlejšího věku.“2 President Spencer W. Kimball (1895–1985) rodičům doporučoval, aby do pokoje dětí umístili obrázek chrámu, aby se tak děti mohly každý den dívat na tuto posvátnou připomínku, dokud se nestane jejich součástí.3 Také se s dětmi můžete podělit o požehnání, která získáváte díky návštěvám chrámu, i o svědectví ohledně radosti, kterou, jak doufáte, s nimi budete ve věčných vztazích prožívat. A své dospívající děti můžete podporovat v touze vykonávat křty za mrtvé. Pamatujte při lekcích během rodinného domácího večera a při příležitostech k výuce na to, že „chrám je cílem každé činnosti, každé lekce a každého postupu v Církvi“.4
Když si s dětmi budete zpívat: „Tak rád se dívám na chrám, já jednou tam vstoupím, bych Otci dal své slovo, že budu poslušným,“5 pomůžete jim pociťovat touhu vstoupit do Pánova svatého domu. A srdce vám bude přetékat vděčností Nebeskému Otci za Jeho plán spasení a za Spasitele a Jeho Usmíření, díky němuž je možné, abyste byli se svými blízkými na věky. Spasitelova „cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím“.6 Tato cesta vede k chrámu a skrze něj!
Chrámy jsou útočištěm před světem
Světské vlivy nás mohou od chrámu odvádět. Jednoho našeho drahého mladého přítele znepokojovaly názory a spekulace ohledně Církve, které četl na internetu. A tak se rozhodl, že přestane navštěvovat chrám do doby, než své otázky vyřeší. Celým svým srdcem naléhavě žádám vás, kteří možná máte otázky, jež mají vliv na vaše svědectví, abyste se dál osobně modlili a studovali písma a dál chodili do chrámu, zatímco se budete snažit najít odpovědi, které vám přinesou pokoj a klid. Zaměřujte se dál na evangelium, abyste se vyvarovali toho, že vaši pozornost odvedou stranou chytré, ale falešné ideologie. Člověk by se nesnažil uzdravit z nějakého tělesného neduhu tím, že se zeptá na radu známé fotbalové hvězdy, a stejně tak nemůže ten, kdo má jen omezené porozumění znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista, správně zodpovědět důležité duchovní otázky. Duch Svatý, který vydává svědectví o pravdě „ohledně všech věcí“ (Moroni 10:5), k vám bude „mluviti … v mysli [vaší] a v srdci [vašem]“ (NaS 8:2) ohledně toho, co je věčná pravda.
Jedním z míst, kde lze Ducha vnímat nanejvýš hojně, je chrám. Jste-li hodni vstoupit do domu Páně (jak o tom rozhodnete vy sami a váš biskup), přicházejte prosím do chrámu s otázkami a získejte ujištění, že i když nerozumíte všemu, Pán tomu rozumí. Pamatujte na vše, co již znáte a čemu rozumíte. To, co již znáte a o čem jste obdrželi duchovní svědectví, vás přivede k pokoji Božímu, „kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši“. (Filipenským 4:7.) Svědčím o tom, že porozumění a pokoj, které hledáte, se dostaví, pokud budete mít dál víru, že váš Otec v nebi vás povede k pravdě.
Izaiáš nám připomíná, že chrám je „útočiště a [skrýš] před [bouří]“. (Izaiáš 4:6.) Podobné ujištění přinášejí i slova presidenta Thomase S. Monsona: „Když projdeme dveřmi chrámu, zanecháváme za sebou rozptýlení a zmatek světa. Uvnitř tohoto posvátného útočiště nacházíme krásu a řád. Nacházíme odpočinek pro duši a úlevu od životních starostí.“7
Zatímco těžkosti ve světě narůstají a tlaky všedního života se na nás kupí, musíme se dál zaměřovat na to, na čem skutečně záleží. Je snadné zaměřovat se na to negativní a na světské strasti, jako kdybychom se na své nezdary a problémy dívali mikroskopem. Když jsme ale v chrámu, připomíná nám to, že máme neustále vše vnímat pohledem z věčné perspektivy. Podobně jako se ohromný teleskop zaměřuje na hvězdy, které vlastníma očima nevidíme, otevírá nám chrám mysl vůči vyšší a širší vizi. Umožňuje nám vnímat, čím vším se podle záměrů Nebeského Otce máme stát, a umožňuje nám v to doufat a usilovat o to. Pomáhá nám zaměřovat se na věčné pravdy – na Nebeské rodiče, kteří nás milují a kteří nám touží pomáhat, na naši opravdovou hodnotu jakožto Jejich dětí a na to, že jsme schopni stát se dědici Božími a spoludědici Kristovými. (Viz Římanům 8:17.) V chrámu se učí plánu spasení a uzavírají se tam věčné smlouvy. V chrámu jsou nám poskytovány nástroje k tomu, abychom se mohli stát těmi nejušlechtilejšími a nejlepšími věčnými bytostmi.
„Když navštívíme chrám,“ řekl president Monson, „můžeme získat rozměr duchovnosti a pocit pokoje, který přesahuje všechny další pocity, které mohou do lidského srdce vstoupit. Pochopíme pravý význam Spasitelových slov, když řekl: ‚Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. … Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.‘ [Jan 14:27.]“8
Vaše chrámová služba se dotkne života druhých
Duch, kterého si ze služby v chrámu odnesete, se dotkne života mnohých v okruhu vašeho vlivu – a u některých z nich to možná ani nebudete očekávat. Na konci jedné naší návštěvy chrámu ve Washingtonu, D.C. vydávala skupina členů v autobuse cestou domů svědectví. Jeden člen za druhým vyprávěl o radosti a vděčnosti za okamžitá i věčná požehnání plynoucí z chrámu. Řidič autobusu, který nebyl členem Církve, to nakonec nevydržel. Chopil se mikrofonu a poděkoval nám za to, že může být s námi. A pak dodal: „Nevím, co vy to máte, ale pociťuji zde něco výjimečného.“ Vedoucí misie sboru, který byl v autobuse, ho samozřejmě požádal o jeho kontaktní údaje a později je předal misionářům.
Dovolte mi vyzvat vás, abyste využívali daru chrámu, který je poblíž, tak často, jak vám to okolnosti umožňují. V domě Pána Ježíše Krista budete posíleni a najdete tam pokoj, protože On je světlem, životem a nadějí světa. Kéž v těchto posledních dnech, které směřují k Jeho slíbenému návratu, získáváte Jeho světlo a pociťujete naději, která je nabízena v Jeho svatých chrámech.