Co si každý biskup přeje, aby členové jeho sboru věděli
Autor žije v Utahu v USA.
Osm pravd, které jsem poznal během své služby jako biskup.
Měl jsem tu úžasnou příležitost sloužit jako biskup. Během oněch let jsem získal víc ponaučení, než dokáži spočítat. Jsem ale přesvědčen, že jsem poznal osm pravd, které jsou platné všeobecně. I když tento seznam není úplný, pokusím se podělit se o to, co si každý biskup přeje, aby členové jeho sboru věděli.
1. Biskup má velmi opravdovým způsobem rád každého člena sboru.
Láska, kterou biskup chová ke svému sboru, je spojena s láskou, kterou Nebeský Otec a Ježíš Kristus chovají ke každému z nás. Když se biskup na shromáždění svátosti dívá na členy, pociťuje soucit a empatii tak, jak to dosud nikdy nezažil. Když se biskup postaví a řekne, jak moc má členy sboru rád, jeho pocity jsou upřímné a opravdové. Vězte, že biskup vás má rád, stará se o vás a zajímá se o vás více, než si uvědomujete.
2. Víra a modlitby členů podporují biskupa fyzicky, emocionálně i duchovně.
Biskup věnuje své službě bezpočet hodin. Často tráví mnoho hodin v neděli na shromáždění a další všední večery po práci tím, že navštěvuje členy sboru, má s nimi pohovory a pečuje o ně.
Biskup toto dokáže dělat týden co týden díky víře a modlitbám členů sboru. Když jsem byl nově povolán biskupem, pokaždé když jsem slyšel některého člena, jak v modlitbě říká „požehnej našemu biskupovi“, oči se mi mimoděk zalily slzami. Vaše modlitby víry jsou vskutku zodpovídány a biskup z těchto modliteb získává a pociťuje posilu. Pán zodpovídá tyto vírou naplněné modlitby požehnáními na hlavu biskupů Církve.
3. Biskup se často ohledně svého povolání cítí velmi nedostatečně (dokonce i po třech či čtyřech letech).
Znám jen velmi málo biskupů, kteří měli dojem, že na toto povolání byli skutečně „připraveni“. Vím však, že „koho Pán povolává, toho uschopňuje“.1 I když si biskup uvědomuje, že bude uschopněn, zápolí také s pocitem, že své povolání nebude nikdy vykonávat dobře. Bude se snažit udílet moudré rady, pokud to bude potřeba, bude se snažit neurazit druhé a být naladěn na Ducha, ale přesto si bude čas od času klást otázku, zda své povolání vykonává přijatelně.
4. Když se biskup radí se členy sboru, může skrze něj působit Duch Boží.
Když se mě druzí ptají, co mi poté, co jsem sloužil jako biskup, nejvíce chybí, říkám jim, že mi chybí onen silný vliv Ducha, který povolání biskupa doprovází. Když utěšuje ty, kteří ztratili někoho blízkého, když mluví s těmi, jejichž manželský partner je nevěrný, nebo vyzývá druhé, aby činili pokání, Duch, který je každému věrnému biskupovi k dispozici, je Duch Boží a duch zjevení.
Nedávno mě jedna bývalá členka mého sboru požádala o pomoc s řešením určitých osobních záležitostí. Přestěhovala se do nového sboru a nebyla si jistá, zda má požádat o vedení svého nového biskupa. Řekl jsem jí to, co jsem od svého uvolnění z povolání biskupa řekl členům mnohokrát – že i když bych jí rád pomohl, již nedržím klíče biskupa, a že tyto klíče by mohly být velmi důležité pro to, aby jí byla poskytnuta pomoc, kterou potřebuje. Doporučil jsem jí, aby si promluvila se svým biskupem. Setkali jsme se za dva týdny a ona mi vyprávěla, že se setkala s biskupem a že to dopadlo tak, jako kdyby již věděl, jaké problémy řeší a jak jí nejlépe pomoci. I když biskup určitě není neomylný, Pán ho inspiruje, vede ho a žehná skrze jeho slova životu druhých.
5. Biskup je jen člověk; někdy dělá chyby a někdy něco neudělá správně.
Biskupové jsou konec konců jen smrtelníci. Mají své nedokonalosti, slabosti, předsudky i osobní problémy. Duch sice toho, kdo zastává úřad biskupa, uschopňuje, ale biskup je přesto jen člověk vystavený týmž problémům a slabostem, kterým čelíme my všichni.
Uvědomění si této skutečnosti by nemělo snižovat úctu, kterou jeho povolání prokazujeme, ani ochotu řídit se jeho radami. Biskup si je velmi dobře vědom svých slabostí a snaží se je překonat nebo se alespoň snaží, aby do jeho povolání nezasahovaly. Ať se však snaží jakkoli, bude vždy nedokonalý.
6. Biskup nemá nikdy pocit, že dostatečně často navštěvuje členy sboru nebo že již vykonal dost dobra.
Biskup si každý den klade otázku, komu dalšímu by mohl nebo měl pomoci. Moc rád bych se setkával s každým členem pravidelně, ale měl jsem zaměstnání na plný úvazek, rodinu, program pro mládež a určité členy sboru, kteří potřebovali více pomoci. Zkrátka jsem neměl dost času na to, abych se pravidelně vídal s každým členem.
Duch mě ale jako biskupa občas inspiroval k tomu, abych navštívil určitého člena, který zápolil s problémy. Často tyto návštěvy začínaly těmito slovy: „Věděl jsem, že přijdete.“ Duch, kterého jsme pociťovali, nás často zcela přemohl, protože jsme si já i dotyčný člen uvědomili, že tato návštěva je důkazem toho, že Bůh odpovídá na modlitby.
Také mě vždy potěšilo, když mě u prahu svého domu přivítali aktivní „bezproblémoví“ členové. Tito dobří členové chodí každý týden na shromáždění, slouží věrně ve svých povoláních, nemají žádné mimořádné viditelné problémy a obvykle je pravidelně nenavštěvují vedoucí kněžství. I tito členové byli vděční za to, že mohli strávit nějaký čas osobně s biskupem. Dovolte mi vám všem říci: „Děkuji! Vytrvejte! Vězte, že biskup vás má rád a navštěvoval by vás častěji, kdyby mohl.“
7. Váš biskup skutečně, opravdu a upřímně potřebuje, abyste si vzájemně sloužili.
Kdykoli mi jako biskupovi někdo řekl o nějakém členovi sboru, který měl problémy, vždy jsem se zeptal: „A kdo jsou jeho domácí učitelé nebo její navštěvující učitelky?“ To byla jedna možnost, jak zajistit, aby se někdo postaral o potřeby dotyčného člena z krátkodobé i dlouhodobé perspektivy. Biskup, který jedná bez pomoci od ostatních členů sboru a kůlu, má jen omezené možnosti. Určitě může navštívit členy, kteří procházejí krizí, a také to udělá. Ale díky zdrojům, které jsou mu dostupné v podobě nositelů kněžství a členek Pomocného sdružení, se může dosah jeho pomoci rozšířit.
A právě o tomto je pastýřská služba. Jsou chvíle, kdy někteří z nás zapomínají, proč máme jeden druhému sloužit – Pán nám přikázal, abychom „milovali jeden druhého“ (Jan 13:34). Vězte, že váš biskup využívá pastýřskou službu jako inspirovanou možnost být v životě členů sboru „více zainteresován“.
8. Biskup si přeje udělat pro členy svého stáda cokoli.
Udělal by cokoli, co kterýkoli člen potřebuje – kdykoli, ve dne či v noci, ať již se jedná o kněžské požehnání, poskytnutí rady svéhlavému dítěti nebo přispěchání na místo nehody. Nemůže vždy zvládnout vše a nemusí být v každé situaci tím pravým člověkem, ale nebojte se ho požádat o pomoc, když potřebujete. Vězte, že biskup vám může v takových případech posloužit a že když budete spolupracovat, budete vy i on nesmírně požehnáni.
Tato posvátná příležitost sloužit v tomto svatém povolání mě naplňuje pokorou. V průběhu své služby jsem od víry dospěl ke znalosti. Již nevěřím, že evangelium je pravdivé – nyní vím, že je pravdivé. Již nevěřím, že Bůh mě zná – nyní vím, že Bůh si je nekonečně vědom každého z nás, našeho každodenního života i našich osobních těžkostí. Dále vím, že působí skrze své služebníky – zvláště ty, kteří drží klíče kněžství. Vím, že bych nedokázal sloužit jako biskup, kdyby toto dílo nepodporoval Bůh. To, co každému biskupovi umožňuje sloužit, je pravdivost evangelia a Boží láska k Jeho dětem.