Historie Církve – zdroj síly a inspirace

Obrázek

mother and daughter visiting grandmother

Vlevo: ilustrace David Green

Když mi byly čtyři roky, pracovala moje maminka i babička v Beehive House, což je starý dům Brighama Younga v utažském Salt Lake City. Učily mě o Brighamu Youngovi všemu možnému a také o tom, že měl mnoho žen. Asi o deset let později jsem se dozvěděla, že mnoho žen měl i Joseph Smith. O videckých kamenech, které Joseph používal na pomoc s překladem Knihy Mormonovy, jsem se dozvěděla teprve jako dospělá. Církev přede mnou tyto informace neskrývala, ale v době, kdy jsem byla mladá, se na historické informace nekladl takový důraz.

Co jsem se však během nedělních shromáždění a semináře dozvěděla, bylo to, co je hlavním dílem Církve. Zjistila jsem, jak činit pokání. Zjistila jsem, jak uvést svůj život do souladu s evangeliem Ježíše Krista. Zjistila jsem, jak si vytvořit vztah ke svému Otci v nebi. A právě toho si v životě cením nejvíce. Vím, že pro některé lidi může být opravdu bolestné se dozvědět o něčem, o čem se domnívali, že už měli vědět, ale nevěděli. A to je důvod, proč Matt a já děláme svou práci. Doufáme, že takové zážitky se nyní stanou minulostí, neboť máme knihu Saints [Svatí], která lidem přináší historii v úplnosti.

Pro Církev pracuji a píši o historii posledních devět let. Bývám svědkem toho, jak k naší historii přistupují generální autority. Nevedou rozhovory o tom, „Jak historii utajíme či zcenzurujeme?“ Namísto toho hovoří o tom, „Jak docílíme toho, aby byla historie přístupná, k dispozici a srozumitelná?“

Všichni víme, že v této informační éře není problém najít odpovědi – těmi jsme zaplaveni – ale umět rozlišit mezi dobrými a špatnými odpověďmi a správnými a chybnými informacemi. Na internetu je spousta diskusí o naší historii a většina z nich spíše vzbuzuje vášně, než aby přinášela poznání.

Dávejte si pozor na zdroje informací, které se pouze snaží člověka zdeptat. Místo toho hledejte zdroje, jež jsou založeny na záznamech zanechaných přímo dotyčnými lidmi a jež se k nim snaží být objektivní. Je snadné pohrávat si s minulostí, vytrhnout z kontextu nějaký citát nebo událost a udělat z nich něco šokujícího.

Jako historik se řídím radou jednoho britského spisovatele. Řekl: „Minulost je cizí země, chovají se tam jinak.“ (L. P. Hartley, The Go-Between [1953], předmluva.) To znamená, že když se vydáme do minulosti, nechceme být „nepříjemným turistou“. Chceme se snažit porozumět lidem v rámci souvislostí a jejich vlastní kultury. Chceme být shovívaví k tomu, co pokládáme za jejich chyby. Chceme být pokorní v souvislosti s hranicemi svého vlastního poznání. A chceme mít v souvislosti s minulostí ducha pravé lásky.

Když jsem dospíval, domnívali jsme se, že můj starší bratr nebude moci sloužit na misii, protože náš sbor měl možnost mít na misii v určitou dobu vždy jen jednoho mladého muže. Všichni ostatní museli být k dispozici k odvodům do armády. Ale náš biskup a president kůlu zjistili, že by mohli poslat ještě jednoho. A tak se obrátili na mého bratra a on přišel domů a promluvil si s rodiči.

Můj otec byl úžasný muž, ale nebyl aktivní v Církvi. Jeho odpověď zněla ne – ale měl k ní neobvyklý důvod. Nestavěl se kriticky k Církvi, a dokonce ani ke službě na misii, ale můj bratr se připravoval na studium medicíny. Otec řekl: „Připravuješ se na to, abys mohl jít na medicínu. Absolvoval jsi potřebné předměty. Můžeš být prospěšnější, když půjdeš na medicínu, než když pojedeš na misii.“

Onoho večera se se mnou tento můj věrný, úžasný bratr posadil, abychom si spolu promluvili. Došli jsme k závěru, že jsou ve skutečnosti tři otázky, které rozhodnou o tom, co otci řekne. Ta první zní: „Je Ježíš Kristus Spasitel světa?“ Ta druhá: „Je Kniha Mormonova slovo Boží?“ A ta třetí: „Byl Joseph Smith prorok?“ Uvědomil jsem si, že odpovědi na tyto tři otázky ovlivní téměř veškerá rozhodnutí, která po zbytek života učiním.

Vždy jsem miloval Spasitele a četl jsem Knihu Mormonovu, ale jakmile jsem si uvědomil, jak důležité tyto tři otázky jsou, tak jsem se onoho večera modlil a skrze Ducha Svatého na ně získal silnou kladnou odpověď. Ježíš Kristus je Spasitel, Kniha Mormonova je slovo Boží a Joseph Smith byl prorok. Svědčím o tom, že toto vše je pravda.

Joseph Smith napsal – nebo požádal své písaře, aby zapsali – čtyři různé záznamy o Prvním vidění. Tyto záznamy vyprávějí shodný příběh, ale jsou v nich i odlišnosti. To by nás nemělo překvapit. Pokud by byly jednotlivé záznamy naprosto stejné, vzbudilo by to ve mně jakožto v historikovi podezření, protože takto prostě paměť nefunguje. Tentýž vzorec lze spatřit i v dalších historických záznamech či v písmech (viz Skutkové 9:7; 22:9).

Rovněž pamatujte na to, jak složité je zachytit posvátný prožitek prostřednictvím jazyka. Joseph jazyk nazval „malým, těsným vězením“ (History of the Church, 1:299). Zamyslete se nad svými vlastními nejposvátnějšími prožitky. Jak snadno se dají vyjádřit slovy? To, že máme více záznamů, bychom měli vyzdvihovat, protože díky nim získáváme nové postřehy a pohled z nové perspektivy. Přečtěte si prosím ony čtyři záznamy o Prvním vidění v Esejích na témata z evangelia. Pokud tak učiníte, získáte hlubší porozumění tomu, co se onoho dne událo.

Obrázek

Joseph Smith with the plates

Vlevo: ilustrace David Green

Joseph Smith přeložil Knihu Mormonovu darem a mocí Boží. Urim a Thumim, které zmiňuje Kniha Mormonova, byly ukryty společně s deskami. Když Moroni zlaté desky předal Josephovi, předal mu s nimi i Urim a Thumim. Videcký kámen, který Joseph při překládání také používal, s deskami ukryt nebyl. Joseph ho našel o několik let dříve a tento videcký kámen mu pomáhal naladit se na duchovní zjevení. A tak používal obojí.

Emma Smithová, jedna z těch, kteří působili jako Josephovi písaři, později vzpomínala, že kdykoli se Joseph posadil, aby znovu začal překládat, neptával se: „Tak, a kde jsme to byli? Kde jsem to skončil?“ Zkrátka začal znovu přesně v bodě, kde předtím skončil. Při pohledu na stránku z osobního deníku Josepha Smitha, který si psal tři roky poté, co přeložil Knihu Mormonovu, zjistíte, že je plná přeškrtaných slov, nedokončených myšlenek a nesouvislých vět. Když se podíváte na stránku nadiktovaného textu Knihy Mormonovy, nic takového tam není. Je to ucelený, nádherný text – celé věty, žádné škrtání.

To vše je zajímavým námětem k přemýšlení, ale co je pro mě důležitější, je obsah Knihy Mormonovy. To v Knize Mormonově mě král Beniamin učil upřednostňovat velkorysost nad soudy, to v ní mě Alma učil, co to znamená dát se pokřtít a k čemu se zavazuji, že budu dělat pro ostatní Svaté a s ostatními Svatými. To v Knize Mormonově mě Mormon a Moroni učili tomu, jak důležitá je pravá láska a co dělat, aby ji člověk získal. Tato kniha utvářela a utváří to, kým jsem a jak vnímám svět.

Chtěl bych ohledně plurálního manželství zmínit tři skutečnosti. Zaprvé – je jasné, že v plurálních manželstvích bylo nutné mnoho obětovat. Byla v nich spousta lásky a jednoty, ale i obětí, a rodiče, kteří byli součástí těchto manželství, učili obětovat i své děti. Mnohé děti, které z těchto plurálních manželství pocházely, šířily evangelium Ježíše Krista po celém světě a požehnaly životu mnoha lidí.

Zadruhé – našli se tací, jako například Vilate Kimballová, kteří obdrželi vlastní osobní zjevení – dokonce ještě předtím, než získali úplnou představu o tom, co přijde – že tato nauka pochází od Boha.²

A za třetí – v předsedajících radách Církve se zastává názor, že plurální manželství – tak, jak bylo praktikováno – posloužilo svému účelu. Měli bychom si oněch Svatých vážit, ale zmíněný účel již byl splněn.

A zůstávají i nezodpovězené otázky. Chtěl bych však, abyste věděli, že máme milujícího Nebeského Otce, který má dokonalý plán, že Jeho plán je plán štěstí a že máme Spasitele, který pro nás vše vykonal. Můžeme Jim důvěřovat.

Kniha Mormonova ohledně plurálního manželství učí, že Pán si přeje, aby jeho lid byl monogamní, ale jsou zřídkavé výjimky, kdy Pán přikazuje praktikovat plurální manželství, aby si vzbudil spravedlivý lid (viz Jákob 2:30). Takovou výjimkou bylo i to, že to dostal přikázáno Joseph Smith. Otálel se zavedením této praktiky celé roky, ale nakonec ji zavedl, protože chtěl uposlechnout Boží přikázání, které dostal. Pokoušel se plurální manželství praktikovat v polovině 30. let 19. století, ale vlastně až v roce 1841 ho začal pomalu, oficiálněji zavádět mezi důvěryhodnými společníky. Šokovalo je to. Snažně se modlili k Otci v nebi, aby této zásadě dokázali porozumět, a dostalo se jim osobního duchovního svědectví, že to je pro ně v dané době správné.

Plurální manželství se oficiálně praktikovalo asi 50 let a bylo to něco, k čemu se lidé mohli rozhodnout. Badatelé se stále snaží určit počty dospělých Svatých posledních dnů, kteří byli skutečně součástí plurálních manželství, ale víme, že celkem vzato jich byla menšina. A víme, že mnozí z nich patřili k nejoddanějším a nejvěrnějším členům Církve. V roce 1890 vydal president Wilford Woodruff (1807–1898) manifest, který měl praktikování plurálního manželství ukončit. Když se o něm někteří lidé dozvěděli, ulevilo se jim. Plurální manželství pro ně nebylo snadné. Když se o tomto manifestu dozvěděli jiní, byli zdrceni. Tolik tomu obětovali a měli o této zásadě svědectví.

Někteří členové Církve přemítají o tom, co naše někdejší praktika plurálního manželství znamená pro život po smrti. Vedoucí Církve učí, že plurální manželství není nezbytné k obdržení oslavení či věčné slávy. Ačkoli jsem osobně vděčná za to, že monogamie je pravidlem a plurální manželství výjimkou, nesnižuji svědectví a úctyhodnou poslušnost našich duchovních předků, kteří tuto zásadu praktikovali. Byli poslušní a měli svědectví o tom, že je to správné.

Obrázek

Moses, Elias, and Elijah appearing in Kirtland Temple

Nahoře: Kirtland Temple [Chrám Kirtland], Al Rounds; vpravo: Moses, Elias, and Elijah [Mojžíš, Elias a Eliáš], Gary Ernest Smith

V Kirtlandu v Ohiu došlo k něčemu neuvěřitelnému, a to k výstavbě a k zasvěcení chrámu Kirtland. Zasvěcovací modlitba, kterou Joseph obdržel prostřednictvím zjevení, je nyní 109. oddílem Nauky a smluv. V této modlitbě Joseph požádal Pána, aby přijal dílo Svatých a jejich oběť, kterou přinesli tím, že tento chrám postavili.

Týden po zasvěcení chrámu měli Joseph Smith a Oliver Cowdery další vidění. Došlo k němu o Velikonocích, což byly zároveň přesnice. Pán přišel ve vidění a tento dům přijal. Řekl Svatým, že se mají radovat, neboť, „s veškerou mocí, postavili tento dům jménu [Jeho]“ (Nauka a smlouvy 110:6). Když toto vidění skončilo, ukázali se tři dávní proroci – Mojžíš, který znovuzřídil klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země; Elias, který předal dispensaci evangelia Abrahamova; a Eliáš, který znovuzřídil klíče pečeticí moci (viz Nauka a smlouvy 110:11–16).

Znovuzřízení těchto klíčů bylo naprosto nezbytné k naplnění účelů, které Pán stanovil. Potřebovali jsme nejen Knihu Mormonovu, ale také ony klíče a chrámové obřady. Tyto klíče nebyly nikdy důležitější než nyní.

Všiml jsem si, že kdykoli je jeden z Dvanácti apoštolů povolán jako prorok, začne se v srdci výrazně více zaobírat obřady chrámu. Měl jsem výsadu být přítomen zasvěcení chrámu Nauvoo v Illinois po boku presidenta Gordona B. Hinckleyho (1910–2008). Vzpomínám si na jeho hluboké dojetí nad tím, že mohl dát tento chrám postavit, a na to, jak pro něj bylo důležité zajistit Svatým přístup k chrámům. President Thomas S. Monson (1927–2018) v tomto úsilí pokračoval a získával z nebe stejnou inspiraci jako president Hinckley. A jsme svědky toho, jak se této inspirace dostává v dech- beroucí míře i presidentu Russellu M. Nelsonovi. Spočinul na něm plášť proroka a doprovází ho hlubší smysl pro to, jak jsou chrámové obřady drahocenné.

V jednom ze svých prvních poselství, jež pronesl jako president Církve, povzbuzoval členy, aby jeli do chrámu, přijali obřady a setrvávali na cestě smlouvy. Hned nato řekl, že pokud člověk z nějakého důvodu z cesty smlouvy sešel, má se na ni vrátit.³

Když Joseph Smith zemřel, nebyly zdi chrámu Nauvoo postaveny ještě ani z poloviny a presidentu Brighamu Youngovi (1801–1877) bylo zřejmé, že Svatí budou znovu vyhnáni. Zeptal se proto Pána: „Máme zůstat zde a chrám dokončit, ačkoli víme, že ho budeme muset opustit téměř ihned poté, co ho postavíme, nebo máme odejít nyní?“ Odpověď zněla jasně: „Zůstaňte“. (Viz Brigham Young diary, Jan. 24, 1845, Church Archives; Ronald K. Esplin, „Fire in His Bones“, Ensign, Mar. 1993, 46.) Obřady obdarování a pečetění byly natolik důležité, že Svatí museli zůstat.

A tak v následujícím roce věnovali vše, co měli, výstavbě chrámu. Ke konci, zrovna když chrám dostavovali, jim žháři již zapalovali domy kolem Nauvoo a Svatí se připravovali k odchodu na západ. V prosinci roku 1845 již byla dokončena dost velká část chrámu na to, aby ji Svatí mohli zasvětit, dát obdarování těm, kteří toho byli hodni, a zpečetit manžele a manželky.

Během několika dalších měsíců pracovali dnem i nocí na tom, aby každého duchovně připravili na velké putování na západ. Pro mě má skutečnost, že jsem stejnou mocí zpečetěn se svou manželkou, dětmi, rodiči, předcházejícími pokoleními i pokoleními, která se dosud nenarodila, hluboký a posvátný význam. Je to možné díky Znovuzřízení.

Obrázek

woman crossing frozen river with children

Vlevo: ilustrace David Green

Vzpomínám na příběh Emmy Smithové, jak se snažila uniknout pronásledování v Missouri. Řeka Mississippi byla zamrzlá jen z části – ne dost na to, aby přes ni mohl přejet vůz s lidmi a s jejich majetkem. Je to široká řeka a snaha ji překonat s sebou nesla nebezpečí. Emma měla šestileté dítě, které se jí drželo za sukně na jedné straně, osmileté na druhé straně, v jedné ruce dvouleté batole a ve druhé nemluvně.

Švagrová jednoho z Josephových písařů předtím z bavlny ušila kapsáře,které se připínaly kolem pasu. Emma v kapsáři pod sukní nesla jediný exemplář Josephova překladu Bible, na kterém pracoval celé měsíce. S těmito dokumenty a svými dětmi krůček po krůčku postupovala přes zamrzlou řeku a doufala, že se led neproboří.

Podle mě je to dokonalým znamením odvahy a víry – to, že když potřebujete dosáhnout něčeho, v co věříte, prostě kráčíte kupředu, krůček po krůčku.

Mnozí z vás čelí zkouškám a strastem. Některé z nich jsou důsledkem svobody jednání. Některé z nich jsou důsledkem existence protivníka. Je však zapotřebí vědět, že máme milujícího Otce v nebi a že Usmíření Ježíše Krista nám může požehnat způsoby, jimž možná ani plně nerozumíme.

Někteří historikové tvrdí, že počet Svatých, kteří oné zimy na přelomu let 1838–1839 uprchli z Missouri do Nauvoo, dosáhl 8 000. Byla zima. Kde byl Joseph? Ten byl v žaláři v Liberty, zdrcený tím, co Svatí prožívají. Měl pocit, že je opuštěný.

V této tísnivé situaci obdržel jedny z nejhezčích veršů z písem – oddíly 121, 122 a 123 Nauky a smluv. Jsou velmi důležité. Doufám, že si je přečtete.V publikaci Saints [Svatí] je krátký popis této události:

„Joseph pozvedl hlas za nevinné svaté. ‚Ó Pane,‘ prosil naléhavě, ‚jak dlouho budou trpěti tímto bezprávím a nezákonným útlakem, než srdce tvé bude vůči nim obměkčeno?‘

‚Synu můj, pokoj buď duši tvé,‘ odpověděl Pán. ‚Protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku; a potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti; zvítězíš nad všemi nepřáteli svými.‘

Pán Josepha ujistil, že na něj nezapomněl. ‚Jestliže by samotný jícen pekla rozevřel chřtán dokořán proti tobě,‘ řekl Pán Josephovi, ‚věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.‘

Spasitel Josephovi připomněl, že Svatí nemohou trpět více, než jak trpěl On. Miluje je a mohl by jejich trápení učinit přítrž, ale rozhodl se, že místo toho s nimi bude trpět strastmi a ponese jejich zármutek a utrpení jako součást své smírné oběti. Takovéto utrpení Ho naplňuje milosrdenstvím a dává Mu moc všem, kteří se k Němu obracejí uprostřed svých zkoušek, pomáhat a tříbit je. Nabádal Josepha, aby vytrval, a slíbil mu, že ho nikdy neopustí.“

Starší Heber C. Kimball (1801–1868) se domníval, že porotci Nejvyššího soudu v Missouri Josepha osvobodí, ale oni to zamítli. Heber se vrátil do žaláře v Liberty a vzhledem k tomu, že nedostal svolení sejít až dolů do kobky, zavolal na Josepha, aby mu onu špatnou zprávu sdělil.

Joseph se k Heberovi choval vřele a přátelsky. „Buď dobré mysli,“ řekl mu. Poté mu dal pokyn, aby „co možná nejrychleji dostal všechny Svaté pryč“.⁴

Pro vás se v tom skrývá poučení – bez ohledu na své obtíže buďte dobré mysli. Pokud pro vás něco představuje pokušení, vzdalte se od toho. Spoléhejte na Ducha Svatého. Příklad Josepha v žaláři v Liberty a Svatých, kteří prchali z Missouri do Nauvoo, jsou skvělými příklady síly a víry v Pána Ježíše Krista.

Jako apoštol vydávám svědectví o Ježíši Kristu. Jsem neochvějným svědkem Jeho božskosti. Přeji si, abyste věděli, že vede a řídí Církev tak, aby to bylo požehnáním pro všechny z nás. Svědčím vám o tom, že žije.