Svědectví a obrácení

V misionářské práci synů Mosiášových je zjevné jedno důležité ponaučení týkající se vztahu mezi svědectvím a obrácením.

„Tolik, kolik uvěřilo, neboli tolik, kolik bylo přivedeno k poznání pravdy kázáním Ammona a jeho bratří podle ducha zjevení a proroctví a moci Boží působící skrze ně zázraky – ano, … jakože žije Pán, tolik Lamanitů, kolik uvěřilo v jejich kázání a bylo obráceno k Pánu, nikdy neodpadlo.

Neboť se stali spravedlivým lidem; složili zbraně své vzpoury, takže již nikdy více proti Bohu nebojovali. …

Nyní, toto jsou ti, kteří byli obráceni k Pánu.“ (Alma 23:6–8.)

V těchto verších jsou popsány dva důležité prvky: 1) poznání pravdy, které může být interpretováno jako svědectví, a 2) obrácení k Pánu, které pokládám za obrácení se ke Spasiteli a k Jeho evangeliu. A tak toto mocné spojení svědectví a obrácení se k Pánu mělo za následek pevnost a neochvějnost a zajistilo duchovní ochranu.

Svědectví je duchovní znalost pravdy získaná mocí Ducha Svatého. Pokračující obrácení je trvalá oddanost zjevené pravdě, kterou jsme přijali s ochotným srdcem a ze spravedlivých důvodů. Poznání, že evangelium je pravdivé, je podstatou svědectví. A důsledná věrnost evangeliu je podstatou obrácení. Máme vědět, že evangelium je pravdivé, a máme být evangeliu věrni.

Odložit své opatrované „zbraně vzpoury“, jako je například sobectví, pýcha a neposlušnost, vyžaduje více než jen věřit a vědět. Tomu, abychom odložili zbraně vzpoury, předchází pevné přesvědčení, pokora, pokání a poddajnost. Vlastníme, vy i já, stále ještě zbraně vzpoury, které nám brání stát se obrácenými k Pánu? Pokud ano, pak musíme činit pokání právě teď.

Slibuji vám, že když dojdeme k poznání pravdy a budeme obráceni k Pánu, zůstaneme pevnými a neochvějnými a nikdy neodpadneme.