Skutkové 6–9

• Jakým pravdám se členové třídy naučili tento týden z četby příběhu o Štěpánovi? Zvažte možnost vyzvat členy třídy, aby si prostudovali to, čemu Štěpán učil ve Skutcích 7:37–53, a zaměřili se přitom na to, jak se židovští vůdci podobali dávným Izraelitům, kteří odmítali proroky. Mohli byste se zaměřit na Štěpánův výrok o těchto vůdcích ve Skutcích 7:51. Jak členům třídy pomáhají porozumět tomuto výroku tyto pasáže: 2. Nefi 28:3–6; 33:1–2; Mosiáš 2:36–37; Alma 10:5–6 a Alma 34:37–38? Proč se možná „protivíme“ neboli odporujeme Duchu Svatému? Co můžeme dělat pro to, abychom lépe rozpoznávali nabádání Ducha Svatého a řídili se jimi?

• Studium příběhu Šimona může členům třídy pomoci zamyslet se nad důvody, proč žijí podle evangelia. V rámci studia tohoto příběhu se třídou byste mohli napsat na tabuli tyto otázky: Kdo byl Šimon? Co si přál? a Jak se toho snažil dosáhnout? Vyzvěte členy třídy, aby si každý přečetl Skutky 8:9–24 a vyhledal na tyto otázky odpovědi. Co se dozvídáme z toho, co Šimon zažil?

• Abyste členům třídy pomohli porozumět tomu, co to znamená mít srdce „upřímé před Bohem“ (Skutkové 8:21), mohli byste je vyzvat, aby si prostudovali Nauku a smlouvy 121:41–46 a vyhledali slova a části textu, které popisují, jaké má naše srdce být, když se snažíme sloužit Bohu a přijímat Jeho dary. Členové třídy by mohli tyto postřehy porovnat se záznamem o Šimonovi, který se nachází ve Skutcích 8:9–24. Jakým pravdám Šimon ještě nerozuměl? Jak můžeme své srdce učinit „upřímé před Bohem“?

• Porovnali členové třídy během svého osobního studia Štěpána a Filipa se Šimonem, jak k tomu byli vyzváni v osnově pro tento týden v příručce Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny? Pokud ano, co se dozvěděli? Mohli byste je vyzvat, aby v těchto kapitolách našli důkazy o tom, že upřímné bylo i srdce dalších lidí – jako například srdce Filipa a Mouřenína (Skutkové 8:26–40) nebo Saula (Skutkové 9:1–22).

• Abyste členům třídy pomohli porozumět tomu, jak mohou vést druhé k Ježíši Kristu (viz Skutkové 8:31), mohli byste dva z nich požádat, aby si sedli naproti sobě a přečetli rozhovor Filipa a muže Mouřenína ve Skutcích 8:26–39. Třetí člen třídy by mohl číst části, které nejsou součástí rozhovoru. Co se dozvídáme z Filipova příkladu o tom, jak učit evangeliu druhé?

• Členové třídy by mohli zmínit novodobé příklady příběhu ve Skutcích 8:26–39 tím, že se podělí o své zkušenosti či zážitky se sdílením evangelia nebo se vstupem do Církve. Jak jim pomohl Duch Svatý? Jak někdo druhý působil v roli toho, kdo je vedl? Vyzvěte členy třídy, aby přemítali o tom, koho by mohli přivést k evangeliu.

• Při studiu zkušeností a zážitků Saula se mohou členové třídy naučit mocným pravdám o svém vlastním obrácení, včetně pravdy, že každý může činit pokání a změnit se, pokud chce. Mohli byste členy třídy vyzvat, aby porovnali zkušenosti Saula se zkušenostmi Almy (viz Mosiáš 17:1–4; 18; 26:15–21) a Lamana a Lemuela (viz 1. Nefi 3:28–31). Jaké vlastnosti pomohly Saulovi a Almovi činit pokání a změnit se? Jaké vlastnosti bránily Lamanovi a Lemuelovi, aby se změnili? Jakému vlivu se Saul a Alma těšili poté, co se obrátili? Jaká ponaučení pro svůj vlastní život nacházíme v těchto příbězích?

• Abyste členům třídy pomohli vztáhnout to, co zažil Saul, na sebe, mohli byste několik z nich požádat, aby se na příště připravili podělit se o to, čemu se naučili z jednotlivých částí proslovu presidenta Dietera F. Uchtdorfa „Čekání na cestě do Damašku“ (Liahona, květen 2011, 70–77). Jak občas čekáme na své cestě do Damašku my? Co nám podle presidenta Uchtdorfa může pomoci lépe slyšet Boží hlas? Také byste se mohli podívat na video „The Road to Damascus“ [„Cesta do Damašku“] (video v angličtině, LDS.org). Abyste členy třídy inspirovali k tomu, aby se řídili příkladem Saula a položili Pánovi otázku: „Co chceš, abych činil?“ zvažte možnost diskutovat o zážitku presidenta Thomase S. Monsona uvedeném v oddíle „Další materiály a zdroje“. Členové třídy by se možná mohli podělit o vlastní zkušenosti či zážitky, kdy usilovali o poznání Boží vůle a řídili se jí.

Když se president Thomas S. Monson účastnil jedné konference kůlu, president kůlu se ho zeptal, zda by mohl navštívit desetiletou dívku jménem Christal Methvinová, která umírala na rakovinu. Dívčina rodina bydlela 130 kilometrů od místa, kde se konference konala. President Monson vyprávěl:

„Pozorně jsem prozkoumal rozvrh setkání a shromáždění. … Žádný čas prostě nebyl k dispozici. Napadl mě jiný návrh. Možná bychom mohli na tu maličkou pamatovat ve svých veřejných modlitbách na konferenci. …

[Během jednoho shromáždění jsem se probíral] svými poznámkami a chystal jsem se jít k řečnickému pultu, když tu jsem uslyšel hlas, který hovořil k mé duši. Ono poselství bylo stručné a jeho slova známá: ‚Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.‘ (Marek 10:14.) Poznámky se mi rozmazaly před očima. Mé myšlenky se obrátily k děvčátku, které potřebovalo požehnání. Padlo rozhodnutí. Rozvrh setkání a shromáždění byl změněn. …

[U Methvinových jsem shlédl] na dítě, kterému bylo příliš zle na to, aby mohlo vstát, a které bylo téměř příliš slabé na to, aby promluvilo. Nemoc ji nyní připravila o zrak. Duch byl tak silný, že jsem padl na kolena, sevřel její křehkou ručku v dlani a řekl jen: ‚Christal, jsem tady.‘ Otevřela rty a zašeptala: ‚Bratře Monsone, já věděla, že přijdete.‘“ („The Faith of a Child“, Ensign, Nov. 1975, 20–22.)

O mnoho let později vyprávěl tento příběh president Dieter F. Uchtdorf, přičemž nás vyzval, abychom se snažili „být mezi těmi, na něž se Pán může spolehnout, že uslyší Jeho nabádání, a kteří odpovědí tak jako Saul na své cestě do Damašku: ‚Pane, co chceš, abych činil?‘“ („Čekání na cestě do Damašku“, Liahona, květen 2011, 75.)