Varujte se pýchy

Nauka a smlouvy nám říká, že Kniha Mormonova je „záznam padlého lidu“. (NaS 20:9.) Proč padli? To je jedno z hlavních poselství Knihy Mormonovy. Mormon na to odpovídá v závěrečných kapitolách knihy těmito slovy: „Viz, pýcha tohoto národa, neboli lidu Nefitů, přivodila jejich zničení.“ (Moroni 8:27.) A pak, aby nám snad neuniklo toto významné poselství Knihy Mormonovy, nás Pán varuje v Nauce a smlouvách: „Varujte se pýchy, abyste se nestali jako Nefité za stara.“ (NaS 38:39.)

Upřímně žádám o vaši víru a modlitby, zatímco se pokusím osvětlit toto poselství Knihy Mormonovy – hřích pýchy. Toto poselství mi již nějakou dobu velmi leží na srdci. Vím, že Pán chce, abych toto poselství nyní předal.

V předsmrtelné radě to byla pýcha, kvůli které padl Lucifer, „syn jitra“. (2. Nefi 24:12–15; viz také NaS 76:25–27; Mojž. 4:3.) Na konci tohoto světa, až Bůh očistí zemi ohněm, budou pyšní spáleni jako strniště a mírní zdědí zemi. (Viz 3. Nefi 12:5; 25:1; NaS 29:9; JS–Ž 1:37; Mal. 4:1.)

V Nauce a smlouvách Pán třikrát používá slovní obrat „varujte se pýchy“, včetně varování určeného druhému staršímu Církve Oliveru Cowderymu a manželce Proroka Emmě Smithové. (NaS 23:1; viz také 25:14; 38:39.)⁷

Pýcha je hřích, který je velmi nesprávně chápán, a mnozí hřeší v nevědomosti. (Viz Mos. 3:11; 3. Nefi 6:18.) V písmech se nenachází nic takového jako spravedlivá pýcha – pýcha je vždy považována za hřích. Tudíž bez ohledu na to, jak tento výraz používá svět, my musíme porozumět tomu, jak ho používá Bůh, abychom dokázali rozumět jazyku svatých písem a mít z nich užitek. (Viz 2. Nefi 4:15; Mos. 1:3–7; Alma 5:61.)

Většina z nás považuje pýchu za sebestřednost, domýšlivost, vychloubačnost, nadutost nebo povýšenost. Toto vše jsou základní součásti hříchu, avšak podstata neboli jádro se nachází jinde.

Hlavním rysem pýchy je nepřátelství – nepřátelství vůči Bohu a nepřátelství vůči bližním. Nepřátelství znamená „nenávist k něčemu, zaujatost vůči něčemu nebo postoj v opozici“. Je to moc, kterou chce Satan nad námi vládnout.

Pýcha je ve své podstatě soupeřivá. Stavíme svou vůli proti vůli Boží. Když směřujeme svou pýchu vůči Bohu, činíme tak v duchu „má vůle se staň, a ne tvá“. Jak řekl Pavel: „Svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“ (Filip. 2:21.)

Naše vůle v protikladu k vůli Boží pak popouští uzdu touhám, choutkám a vášním. (Viz Alma 38:12; 3. Nefi 12:30.)

Pyšní se nedokáží smířit s tím, že by vedení jejich životu poskytovala pravomoc Boží. (Viz Hel. 12:6.) Stavějí své pojetí pravdy proti Boží ohromné znalosti, své schopnosti proti Boží kněžské moci, své úspěchy proti Jeho mocným dílům.

Naše nepřátelství vůči Bohu má mnoho jmenovek – například vzdorovitost, zatvrzelost srdce, tvrdošíjnost, nekajícnost, nadutost, sklon k snadnému urážení se a hledání znamení. Pyšní chtějí, aby s nimi Bůh souhlasil. Nemají zájem měnit své názory tak, aby byly v souladu s těmi Božími.

Další významnou složkou tohoto velmi rozšířeného hříchu pýchy je nepřátelství vůči bližním. Každý den jsme pokoušeni povyšovat se nad druhé a ponižovat je. (Viz Hel. 6:17; NaS 58:41.)

Pyšní dělají z každého člověka svého protivníka tím, že stavějí své rozumové schopnosti, názory, činy, bohatství, talenty a cokoli, co je světsky měřitelné, proti druhým. Slovy C. S. Lewise: „Pýcha nemá žádné potěšení z toho, že něco má, ale jen z toho, že toho má více než někdo jiný. … To, co vás činí pyšnými, je srovnávání – potěšení z toho, že převyšujete ostatní. Jakmile tento prvek srovnávání zmizí, zmizí i pýcha.“ (Mere Christianity, New York: Macmillan, 1952, str. 109–110.)

Na předpozemské radě Lucifer předložil svůj návrh proti Otcovu plánu, který prosazoval Ježíš Kristus. (Viz Mojžíš 4:1–3.) Chtěl, aby mu ostatní projevovali úctu více než komukoli jinému. (Viz 2. Nefi 24:13.) Krátce řečeno, jeho pyšným přáním bylo sesadit Boha z trůnu. (Viz NaS 29:36; 76:28.)

Písma přinášejí hojnost důkazů o tom, jak závažné důsledky má hřích pýchy pro jednotlivce, skupiny lidí, města i národy. Pýcha předchází pád. (Přísl. 16:18.) Zničila nefitský národ i město Sodomu. (Viz Moroni 8:27; Ezech. 16:49–50.)⁸

Právě kvůli pýše byl Kristus ukřižován. Farizeové byli rozhořčeni, protože Ježíš prohlašoval, že je Syn Boží, což ohrožovalo jejich postavení, a tak zosnovali Jeho smrt. (Viz Jan 11:53.)

Saul se stal nepřítelem Davida kvůli pýše. Žárlil, protože zástupy izraelských žen zpívaly: „Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.“ (1. Sam. 18:6–8.)

Pyšní se více obávají toho, jak je posuzují lidé, než toho, jak je posuzuje Bůh. (Viz NaS 3:6–7; 30:1–2; 60:2.) Otázka: „Co si o mně lidé pomyslí?“ má pro ně větší váhu než: „Co si o mně pomyslí Bůh?“

Král Noé se chystal propustit proroka Abinadiho, ale když jeho zlovolní kněží zapůsobili na jeho pýchu, poslal Abinadiho do ohně. (Viz Mos. 17:11–12.) Heródes byl zarmoucen, když si jeho manželka přála, aby sťal hlavu Janu Křtiteli. Ale jeho pyšná touha vypadat dobře před těmi, „kteříž spolu s ním stolili“, ho přiměla Jana zabít. (Mat. 14:9; viz také Marek 6:26.)

Obrázek

The Book of Mormon prophet Abinadi preaching before King Noah and the wicked priests. Abinadi is bound in chains. Scriptural reference: Mosiah 12:18-37, 13:1-9

Obavy z toho, jak nás posuzují lidé, se projevují usilováním o lidskou chválu. Pyšní mají rádi „slávu lidskou více než slávu Boží“. (Jan 12:42–43.) Hřích se projevuje v tom, jaké jsou naše motivy pro to, co děláme. Ježíš řekl, že vždy dělal to, co bylo příjemné Bohu. (Viz Jan 8:29.) Nebylo by dobré, kdyby naším motivem bylo spíše potěšit Boha než se snažit povyšovat nad svého bratra a předčit druhého?

Někteří pyšní lidé se nezajímají ani tak o to, zda jejich mzda stačí na uspokojení jejich potřeb, ale o to, zda je jejich mzda vyšší než mzda někoho jiného. Jejich odměnou je to, že převyšují ostatní. Toto je ono nepřátelství spočívající v pýše.

Když se nám pýcha usídlí v srdci, ztrácíme nezávislost na světě a odevzdáváme svou svobodu do zajetí toho, jak nás posuzují lidé. Svět křičí hlasitěji než našeptávání Ducha Svatého. Rozumování lidí nedbá na zjevení Boží a pyšní se pouštějí železné tyče. (Viz 1. Nefi 8:19–28; 11:25; 15:23–24.)⁹

Pýcha je hřích, který lze snadno vidět u druhých, ale zřídkakdy si ho připouštíme u sebe. Většina z nás považuje pýchu za hřích těch, kteří jsou nahoře, například bohatých a učených, kteří se na nás ostatní dívají spatra. (Viz 2. Nefi 9:42.) Mezi námi však existuje mnohem běžnější neduh – je to pýcha, která hledí zdola vzhůru. Projevuje se mnoha způsoby, jako je nalézání chyb na druhých, pomlouvání, povídání o druhých za jejich zády, reptání, žití nad rámec svých prostředků, závist, chamtivost, odpírání vděčnosti a chvály, která může pozvednout druhé, neochota odpouštět a žárlivost.

Neposlušnost je v podstatě pyšná snaha vzpírat se někomu, kdo je nám nadřízený. Může to být rodič, vedoucí kněžství, učitel nebo samotný Bůh. Pyšnému člověku se protiví skutečnost, že je někdo nad ním. Domnívá se, že to snižuje jeho postavení.

Jedním z běžných rysů pýchy je sobectví. Otázka: „Jak se mě to či ono týká?“ je jádrem všeho, na čem záleží – samolibosti, sebelítosti, světské seberealizace, sebeuspokojení a hledání vlastních zájmů.

Pýcha má za následek tajná spolčení, která vznikají za účelem získání moci, zisku a slávy světa. (Viz Hel. 7:5; Eter 8:9, 16, 22–23; Mojž. 5:31.) Toto ovoce hříchu pýchy, totiž tajná spolčení, zničilo civilizaci Jareditů i Nefitů a způsobilo a ještě způsobí pád mnoha národů. (Viz Eter 8:18–25.)

Dalším rysem pýchy jsou sváry. Hádky, rvačky, nespravedlivé panství, generační problémy, rozvody, zneužívání a týrání manželského partnera, výtržnosti a nepokoje – to vše spadá do kategorie pýchy.

Sváry v rodině způsobují, že Duch Páně odchází. Způsobují také, že často odcházejí i členové rodiny. Rozsah svárů sahá od vyřčení nepřívětivého slova až po celosvětové konflikty. V písmech se píše, že „toliko pýchou působí člověk svár“. (Přísl. 13:10; viz také Přísl. 28:25.)

Písma svědčí o tom, že pyšní se snadno urážejí a chovají v sobě pocity ukřivděnosti. (Viz 1. Nefi 16:1–3.) Odpírají odpuštění, aby u druhého udržovali vůči sobě pocity provinění a aby si ospravedlnili své uražené city.

Pyšní nepřijímají snadno radu nebo nápravu. (Viz Přísl. 15:10; Amos 5:10.) Zaujímají obranný postoj, aby si ospravedlnili a rozumově zdůvodnili vlastní slabosti a nedostatky. (Viz Mat. 3:9; Jan 6:30–59.)

Pyšní spoléhají na svět, aby jim řekl, zda mají nějakou hodnotu, či nikoli. Jejich sebeúcta je určena tím, kde se podle soudu druhých nacházejí na žebříčku světského úspěchu. Mají pocit, že za něco stojí, pokud počet těch, kteří za nimi zaostávají v dosažených úspěších, talentech, kráse nebo intelektu, je dostatečně velký. Pýcha je ohavná. Prohlašuje: „Pokud máš úspěch, já prohrávám.“

Budeme-li milovat Boha, činit Jeho vůli a mít větší obavy z toho, jak nás posuzuje On, než jak nás posuzují lidé, pak budeme pociťovat sebeúctu.¹⁰

Pýcha je zatracující hřích v pravém smyslu tohoto slova. Omezuje nebo zastavuje pokrok. (Viz Alma 12:10–11.) Pyšné není snadné učit. (Viz 1. Nefi 15:3, 7–11.) Nechtějí měnit své názory a přijmout pravdu, protože by z toho vyplývalo, že se mýlili.

Pýcha nepříznivě ovlivňuje všechny naše vztahy – náš vztah k Bohu a k Jeho služebníkům, vztah mezi manželem a manželkou, rodičem a dítětem, zaměstnavatelem a zaměstnancem, učitelem a studentem a mezi veškerým lidstvem. Stupeň naší pýchy určuje, jak se chováme k Bohu a ke svým bratrům a sestrám. Kristus nás chce pozvednout tam, kde je On. Přejeme si i my dělat totéž pro druhé?

Kvůli pýše se vytrácí pocit našeho synovství vůči Bohu a bratrství vůči člověku. Pýcha nás odděluje a rozděluje podle „postavení“, podle našeho „bohatství“ a naší „příležitosti k učení [se]“. (3. Nefi 6:12.) Dosáhnout jednoty je pro pyšné lidi nemožné, a nejsme-li jednotni, nejsme Pánovi. (Viz Mos. 18:21; NaS 38:27; 105:2–4; Mojž. 7:18.)

Pomyslete na to, co nás pýcha stála v minulosti a co nás nyní stojí v našem životě, v naší rodině a v Církvi.

Pomyslete na pokání, které bychom mohli učinit a díky němuž bychom mohli změnit svůj život, zachránit manželství a posílit rodinu, kdyby nám pýcha nebránila vyznat hříchy a zanechat jich. (Viz NaS 58:43.)

Pomyslete na mnohé, kteří jsou méně aktivními členy Církve, protože se urazili a jejich pýcha jim nedovolí odpustit nebo hojně povečeřet u Pánova stolu.

Pomyslete na desítky tisíc dalších mladých mužů a manželských párů, kteří by mohli být na misii, kdyby nebylo pýchy, která jim brání odevzdat srdce Bohu. (Viz Alma 10:6; Hel. 3:34–35.)

Pomyslete na to, jak by se rozrostla chrámová práce, kdyby čas strávený v této božské službě byl důležitější než všechny ty pyšné záležitosti, které se ucházejí o náš čas.¹¹

Pýcha působí na nás všechny v různých dobách a v různé míře. Nyní již chápete, proč ona stavba v Lehiově snu, která představovala pýchu světa, byla veliká a prostorná a proč byl zástup, který do ní vstupoval, ohromný. (Viz 1. Nefi 8:26, 33; 11:35–36.)

Pýcha je všeobecně rozšířený hřích a představuje velikou neřest. Ano, pýcha je skutečně všeobecně rozšířený hřích a představuje velikou neřest.

Protilékem na pýchu je pokora – mírnost, poddajnost. (Viz Alma 7:23.) Je to zlomené srdce a zkroušený duch. (Viz 3. Nefi 9:20; 12:19; NaS 20:37; 59:8; Žalm 34:18; Iz. 57:15; 66:2.) Jak to tak dobře vyjádřil Rudyard Kipling:

Bůh chce mít pokorný lid. Buď se můžeme rozhodnout, že budeme pokorní, nebo můžeme být k pokoře přinuceni. Alma řekl: „Požehnaní jsou ti, kteří se pokoří, aniž by byli donuceni býti pokornými.“ (Alma 32:16.)

Rozhodněme se, že budeme pokorní.

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že přemůžeme nepřátelství vůči svým bratrům a sestrám, tím, že si jich budeme vážit jako sebe sama, a tím, že je budeme pozvedat tak vysoko, jako jsme my, nebo ještě výše. (Viz NaS 38:24; 81:5; 84:106.)

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že budeme přijímat radu i pokárání. (Viz Jákob 4:10; Hel. 15:3; NaS 63:55; 101:4–5; 108:1; 124:61, 84; 136:31; Přísl. 9:8.)

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že budeme odpouštět těm, kteří nás urazili. (Viz 3. Nefi 13:11, 14; NaS 64:10.)

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že budeme nesobecky sloužit druhým. (Viz Mos. 2:16–17.)

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že půjdeme na misii a budeme kázat slovo, které může přivést k pokoře ostatní. (Viz Alma 4:19; 31:5; 48:20.)

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že budeme častěji navštěvovat chrám.

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že budeme vyznávat své hříchy a zanecháme jich, a tím, že se narodíme z Boha. (Viz NaS 58:43; Mos. 27:25–26; Alma 5:7–14, 49.)

Můžeme se rozhodnout, že se pokoříme tím, že budeme milovat Boha, že budeme podrobovat svou vůli té Jeho, a tím, že Ho dáme v životě na první místo. (Viz 3. Nefi 11:11; 13:33; Moroni 10:32.)

Rozhodněme se, že budeme pokorní. Můžeme to dokázat. Vím, že můžeme.

Drazí bratří a sestry, musíme se připravit na vykoupení Sionu. Byl to především hřích pýchy, který nám zabránil vybudovat Sion ve dnech Proroka Josepha Smitha. Byl to tentýž hřích pýchy, který přivedl ke konci zákon zasvěcení mezi Nefity. (Viz 4. Nefi 1:24–25.)

Pýcha je velikým kamenem úrazu pro Sion. Opakuji – pýcha je velikým kamenem úrazu pro Sion.

Musíme očistit vnitřní nádobu tím, že přemůžeme pýchu. (Viz Alma 6:2–4; Mat. 23:25–26.)

Musíme se poddat „nutkáním Svatého Ducha“, odložit pyšného „přirozeného člověka“, stát se „svatým skrze usmíření Krista Pána“ a stát se „jako dítě, poddajným, mírným, pokorným“. (Mos. 3:19; viz také Alma 13:28.)

Modlím se vroucně o to, abychom to dokázali a mohli postupovat vpřed a naplňovat své božské určení.¹²

• President Benson poukázal na to, že pýcha vedla ke zničení Nefitů. (Viz 1. oddíl.) Proč má podle vás pýcha tak ničivou moc?

• Jak například lidé stavějí „svou vůli proti vůli Boží“? (Viz 2. oddíl.) Jaká požehnání například získáváme, když následujeme Boží vůli?

• Proč se podle vás někdy spíše ptáme: „Co si o mně druzí pomyslí?“ než: „Co si o mně pomyslí Bůh?“ (Viz 3. oddíl.) Jak se náš život mění, když je naší největší touhou potěšit Boha?

• Projděte si projevy pýchy uvedené ve 4. oddíle. Jak se můžeme vyvarovat projevů pýchy ve vlastním životě?

• President Benson řekl: „Pýcha nepříznivě ovlivňuje všechny naše vztahy“ – vztah s Bohem i vztahy s druhými lidmi. (5. oddíl.) Proč tomu tak je? Jak se naše vztahy zlepší, když jsme pokorní?

• V 6. oddíle president Benson uvádí, jak se můžeme rozhodnout být pokornými. Proč je podle vás lepší rozhodnout se být pokornými než být k pokoře donuceni?

Matouš 23:12; Lukáš 18:9–14; Jakub 4:6; Alma 5:27–28; NaS 112:10; 121:34–40

Abyste dokázali vztahovat slova proroka na sebe, zamyslete se nad tím, jak se vás týká to, čemu učí. (Viz Učení – není většího povolání [2000], 183.) Zkuste se zeptat sami sebe, jak vám toto učení může pomoci s vašimi starostmi, otázkami a těžkostmi.