Život zaměřený na Krista

Před dvěma tisíci lety kráčel po této zemi dokonalý člověk – Ježíš Kristus. Byl to syn nebeského otce a pozemské matky. Je to Bůh tohoto světa pod vedením Otce. Učil lidi pravdě, aby mohli být svobodní. Jeho příklad a slova poskytují veliké měřítko, jedinou spolehlivou cestu, pro celé lidstvo.⁴

Nic jiného nemělo a nemá na tuto zemi takový vliv jako život Ježíše Krista. Bez Jeho učení nemůžeme pochopit svůj život. Bez Něho bychom byli ztraceni v přeludech různých přesvědčení a uctívání vzešlých ze strachu a temnoty, kde vládnou smyslnost a materialismus. Jsme daleko od cíle, který nám stanovil, ale nesmíme tento cíl nikdy ztratit ze zřetele; ani nesmíme zapomínat na to, že náš výstup směrem ke světlu a k dokonalosti by bez Jeho učení, Jeho života, Jeho smrti a Jeho Vzkříšení nebyl možný.

… Musíme si znovu a znovu uvědomovat, že pouta nevědomosti a pochybností, která nás svazují, můžeme zlomit jedině tím, že přijmeme evangelium lásky, kterému učil Mistr, a budeme podle něj žít, a jedině skrze konání Jeho vůle. Musíme se naučit této prosté a vznešené pravdě, abychom mohli zakoušet ony krásné radostné duchovní chvíle nyní i na věčnosti. Musíme ztratit sami sebe v konání Jeho vůle. Musíme Ho dát v životě na první místo.⁵

Ve 14. kapitole Jana se Ježíš po poslední večeři dojemně loučí se svými učedníky. Říká jim, že jde pro ně připravit místo v domě svého Otce; aby tam, kde je On, mohli být i oni. A Tomáš se Ho ptá:

„Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:5–6.) Cesta leží před námi. A je jasně vyznačená.⁶

Slovy Knihy Mormonovy, musíme „věřiti v Krista a nezapírati ho“. (2. Nefi 25:28.) Musíme důvěřovat v Krista, a nikoli v rámě těla. (Viz 2. Nefi 4:34.) Musíme přijít „ke Kristu a [být] v něm zdokonalováni“. (Moroni 10:32.) Musíme přicházet „se srdcem zlomeným a s duchem zkroušeným“ (3. Nefi 12:19) a lačnit a žíznit po spravedlivosti (viz 3. Nefi 12:6). Musíme „[hodovat] na slově Kristově“ (2. Nefi 31:20), které přijímáme skrze Jeho písma, Jeho pomazané a Jeho Svatého Ducha.

Krátce řečeno, musíme následovat „[příklad] Syna živého Boha“. (2. Nefi 31:16.)⁷

Pán pravil: „Hleďte ke mně v každé myšlence.“ (NaS 6:36.) Hledět k Pánu v každé myšlence je jediným možným způsobem, jak se stát takovými muži a ženami, jakými máme být.

Pán svým učedníkům položil tuto otázku: „Jakými lidmi máte býti?“ A poté svou otázku zodpověděl těmito slovy: „Dokonce jako já jsem.“ (3. Nefi 27:27.) Abychom se mohli stát takovými, jako je On, musíme Ho mít na mysli – neustále ve svých myšlenkách. Pokaždé když přijímáme svátost, se zavazujeme, že „na něj [budeme vždy] pamatovati“. (Moroni 4:3; 5:2; NaS 20:77, 79.)

Pokud naše myšlenky vytvářejí to, kým jsme, a máme-li být takovými, jako je Kristus, pak musíme jako Kristus přemýšlet. Dovolte mi to zopakovat. Pokud naše myšlenky vytvářejí to, kým jsme, a máme-li být takovými, jako je Kristus, pak musíme jako Kristus přemýšlet.

… Naše myšlenky se mají upírat k Pánu. Máme myslet na Krista.⁸

Kéž náš osobní život, domov i pracovní výkon odrážejí náš křesťanský charakter. Žijte tak, aby o vás druzí mohli říci: „Toto je pravý křesťan!“

Ano, věříme v Ježíše Krista, ale co více – hledíme k Němu, důvěřujeme Mu a snažíme se osvojovat si Jeho vlastnosti.⁹

Kristus je náš ideál. Je náš příklad. … Nejlepším měřítkem opravdové velikosti je to, jak moc jsme podobní Kristu.¹⁰

Být takovým, jako je Spasitel – to je výzva pro každého! Je to člen Božstva. Je to Spasitel a Vykupitel. Byl dokonalý v každém ohledu svého života. Nebylo v Něm jediné vady ani chyby. Je vůbec možné …, abychom byli takovými, jako je On? Odpověď zní ano. Nejenže můžeme, ale je to i náš úkol, naše zodpovědnost. Nedal by nám toto přikázání, kdyby neměl v úmyslu, abychom ho naplnili. [Viz Matouš 5:48; 3. Nefi 12:48.]

Obrázek

The resurrected Jesus Christ appearing to seven of the Apostles (including Peter) on the shores of the Sea of Galilee. Peter is standing by Christ. Christ has His hand on Peter's shoulder as He instructs Peter to "feed my sheep." The other Apostles are seated on the ground as they watch. There is a fishing boat in the background.

Apoštol Petr mluvil o procesu, jak se člověk může stát podílníkem božské přirozenosti. (Viz 2. Petrova 1:4.) Toto je důležité, neboť když se opravdu stáváme podílníky božské přirozenosti, stáváme se takovými, jako je On. Pojďme podrobně prozkoumat, čemu o tomto procesu Petr učí. Řekl:

„Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti [poznání],

K [poznání] pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost,

Ku pobožnosti pak [bratrskou laskavost], a k [bratrské laskavosti pravou] lásku.“ (2. Petrova 1:5–7.)

Ctnosti popsané Petrem jsou součástí božské přirozenosti neboli Spasitelova charakteru. Toto jsou ctnosti, které máme napodobovat, máme-li se stát ve větší míře takovými, jako je On. Pojďme se na několik těchto důležitých charakterových rysů podívat.

První vlastností, k níž jsou všechny ostatní přidány, je víra. Víra je základ, na němž je postaven Bohu podobný charakter. …

Petr dále říká, že k víře musíme přidat ctnost. … Ctnostné chování znamená, že [dotyčný] má neposkvrněné myšlenky a činí čisté skutky. Nebude mít v srdci chtíč, neboť když ho má, „zapře víru“ a ztratí Ducha (NaS 42:23) – a v tomto díle není nic důležitějšího než Duch. …

Ctnost je příbuzná svatosti, což je božská vlastnost. [Máme] aktivně usilovat o to, co je ctnostné a milé, nikoli o to, co je nehodné nebo nečisté. [Naše] myšlenky pak bude neustále zdobit ctnost. (Viz NaS 121:45.) Jak se někdo může zaplétat se zlovolnostmi pornografie, klení či vulgárnosti, a přitom se považovat za naprosto ctnostného? …

Dalším krokem, který Petr popisuje v tomto procesu růstu, je přidat k víře a ctnosti poznání. Pán nám řekl, že „pro člověka je nemožné, aby byl spasen v nevědomosti“. (NaS 131:6.) Na jiném místě Bůh přikázal: „Vyhledávejte slova moudrosti z nejlepších knih; usilujte o vědomosti, dokonce studiem a také vírou.“ (NaS 88:118.) … Ačkoli je jakékoli studium pravdy cenné, těmi nejdůležitějšími pravdami, které může kdokoli poznat, jsou pravdy spasení. Pánovu otázku: „Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, [svou] pak duši [ztratil]?“ (Matouš 16:26) lze vztáhnout na snahu dosáhnout akademických cílů i na snahu získat světské statky. Pán se mohl také zeptat: „Neboť co jest platno člověku, kdyby poznal všechno na světě, ale nezjistil by, jak být spasen?“ …

Když propojíme duchovní vzdělání se světským poznáváním, pomůže nám to soustředit se na to, na čem v tomto životě záleží nejvíce. …

Další vlastnost, která je podle Petra součástí božské přirozenosti, je zdrženlivost. [Zdrženlivý člověk] ovládá své emoce a slovní vyjadřování. Je umírněný v jednání a není nestřídmý. Stručně řečeno – dokáže se ovládat. Je pánem svých emocí, nikoli naopak. …

Ke zdrženlivosti máme přidat trpělivost. … Trpělivost je další forma sebeovládání. Je to schopnost odložit potěšení a ovládat své touhy. Trpělivý člověk se ve vztahu ke svým blízkým nedopouští impulzivního chování, kterého by později litoval. Trpělivost znamená schopnost udržet si vyrovnanost i ve stresu. Trpělivý člověk má pochopení pro chyby druhých.

Trpělivý člověk také čeká na Pána. Občas čteme nebo slyšíme o lidech, kteří usilují o nějaké požehnání od Pána a pak jsou netrpěliví, když toto požehnání nepřichází rychle. Součástí božské přirozenosti je natolik důvěřovat Pánu, abychom se upokojili a věděli, že On je Bůh. (Viz NaS 101:16.)

[Člověk], který je trpělivý, bude vždy tolerantní k chybám a slabostem svých blízkých. Má je rád, a proto na nich nebude nacházet chyby ani je nebude kritizovat či obviňovat.

Další vlastnost, kterou Petr zmiňuje, je laskavost. … Ten, kdo je laskavý, má pro druhé pochopení a chová se k nim vlídně. Je ohleduplný k pocitům druhých a chová se zdvořile. Je druhým nápomocný. Laskavost promíjí slabosti a nedokonalosti druhých. Laskavost je prokazována všem – starým i mladým, zvířatům, lidem s nízkým postavením i těm, kteří mají postavení vysoké.

Toto jsou pravé vlastnosti božské přirozenosti. Chápete, jak se stáváme více takovými, jako je Kristus, když jsme ctnostnější, laskavější, trpělivější a lépe ovládáme své emoce?

Apoštol Pavel použil několik názorných výrazů, aby vysvětlil, že člen Církve se musí od světa lišit. Radil nám, abychom „oblékli“ Krista (Galatským 3:27), odložili starého člověka a oblékli člověka nového (viz Efezským 4:22, 24).

Poslední a vrcholnou ctností božského charakteru je pravá láska neboli čistá láska Kristova (viz Moroni 7:47). Máme-li se skutečně snažit být více takovými, jako je náš Spasitel a Mistr, má být naším nejvyšším cílem schopnost naučit se mít druhé rádi tak, jak je má rád On. Mormon řekl, že pravá láska je „největší ze všeho“. (Moroni 7:46.)

Svět v dnešní době mluví hodně o lásce a mnozí ji hledají. Avšak čistá láska Kristova se značně liší od toho, co za lásku považuje svět. Pravá láska nikdy nevyhledává sobecké uspokojení. Pravá láska Kristova vyhledává jedině věčný růst a radost druhých. …

Spasitel prohlásil, že věčný život znamená poznat jediného pravého Boha a Jeho Syna Ježíše Krista. (Viz Jan 17:3.) Pokud to je pravda, a já vydávám posvátné svědectví, že to pravda je, pak si musíme položit otázku, jak dospějeme k tomu, abychom Boha poznali. Proces přidávání jedné božské vlastnosti ke druhé, jak to popsal Petr, se stává klíčem k získání tohoto poznání, jež vede k věčnému životu. Všimněte si Petrova zaslíbení, které následuje ihned po tomto popsaném procesu:

„Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista.“ (2. Petrova 1:8; kurzíva přidána.)

… Modlím se o to, aby se v nás tyto Spasitelovy vlastnosti a charakterové rysy rozhojnily, abychom, až budeme stát u Soudu a On se zeptá každého z nás: „Jakým člověkem jsi?“, mohli s vděčností a s radostí pozvednout hlavu a odpovědět: „Dokonce takový, jako jsi Ty.“¹¹

Do té míry, do jaké scházíme z cesty, kterou pro nás vytyčil onen Muž z Galileje, do té míry selháváme i ve svých osobních bitvách. … Nejsme ale ponecháni bez Jeho pomoci. Znovu a znovu říkal svým učedníkům a nám všem: „Nermutiž se srdce vaše. …“

„Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.“

„Neopustímť vás [bez útěchy].“

„Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. …“ (Jan 14:1, 14, 18, 27.)¹²

Vraťme se opět ke Knize Mormonově, … abychom se seznámili s několika zásadami týkajícími se toho, jak můžeme přijít ke Kristu, jak Mu být oddanými, jak se na Něho zaměřovat a jak v Něm můžeme být pohlceni. Budeme citovat jen několik málo z mnoha pasáží na toto téma.

Zaprvé – je třeba vědět, že Kristus nás vyzývá, abychom k Němu přišli. „Vizte, on nabízí pozvání všem lidem, neboť rámě milosrdenství je k nim vztaženo. … Ano, on praví: Pojďte ke mně a pojíte z ovoce stromu života.“ (Alma 5:33–34.)

Pojďte, neboť On stojí „s otevřenou náručí, aby vás přijal“. (Mormon 6:17.)

Pojďte, neboť „on vás utěší ve vašich strastech a bude hájiti vaši věc“. (Jákob 3:1.)

„Pojďte k němu a obětujte mu celou duši svou jako oběť.“ (Omni 1:26.)

Když Moroni dokončoval záznam o jareditské civilizaci, napsal: „Chtěl bych vás nabádati, abyste hledali tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové.“ (Eter 12:41.)

V závěrečných slovech, která napsal ke konci nefitské civilizace, uvedl: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni …, a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás.“ (Moroni 10:32.)

Ti, kteří jsou oddáni Kristu, stojí „jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“, kde mohou být, dokonce „až do smrti“. (Mosiáš 18:9.) Udržují si jméno Kristovo „vždy napsáno v srdci svém“. (Mosiáš 5:12.) Berou na sebe „jméno Kristovo, [majíce] odhodlání sloužiti mu až do konce“. (Moroni 6:3.)

Když vedeme život zaměřený na Krista, „mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu“. (2. Nefi 25:26.) Přijímáme „příjemné slovo Boží a [hodujeme] na jeho lásce“. (Jákob 3:2.) Dokonce i když byl Nefi v duši zarmoucen kvůli svým nepravostem, řekl: „Vím, v koho důvěřuji. Bůh můj je mi oporou.“ (2. Nefi 4:19–20.)

Jistě si pamatujeme Almovu radu: „Nechť veškerá konání tvá jsou pro Pána, a ať jdeš kamkoli, nechť je to v Pánu; ano, nechť veškeré myšlenky tvé směřují k Pánu; ano, nechť náklonnost srdce tvého ulpí na Pánovi na věky. Raď se s Pánem ve veškerém konání svém.“ (Alma 37:36–37.)

„Pamatujte, pamatujte,“ řekl Helaman, „že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, … musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své, … [neměly] nad vámi žádné moci k tomu, aby vás [stáhly] do propasti bídy.“ (Helaman 5:12.)

Nefi pravil: „[Pán mne] naplňoval … láskou svou, až tělo mé bývalo stravováno.“ (2. Nefi 4:21.) Ti, kteří jsou pohlceni v Kristu, jsou „obživeni v Kristu“. (2. Nefi 25:25.) Netrpí „žádným druhem strastí, leda tím, který byl pohlcen v radosti z Krista“. (Alma 31:38.) Jsou objati náručí Ježíšovou. (Viz Mormon 5:11.) Nefi řekl: „Raduji se z Ježíše svého, neboť vykoupil duši mou z pekla.“ (2. Nefi 33:6.) Lehi pravil: „Jsem věčně objat náručí jeho lásky.“ (2. Nefi 1:15.) …

… Onen velký muž Mormon [napsal] svému milovanému synu Moronimu dopis, který obsahoval tato slova:

„Synu můj, buď věrný v Kristu; a kéž tě věci, jež jsem napsal, nezarmucují a netíží až k smrti; ale kéž tě Kristus pozvedne a kéž jeho utrpení a smrt a zjevení jeho těla našim otcům a jeho milosrdenství a shovívavost a naděje na jeho slávu a věčný život [spočívají] v tvé mysli na věky.

A kéž milost Boha Otce, jehož trůn je vysoko v nebesích, a Pána našeho Ježíše Krista, který sedí na pravici moci jeho, nežli se mu všechny věci stanou poddanými, je a na věky s tebou zůstává.“ (Moroni 9:25–26.)

Modlím se za každého z nás, abychom i my následovali onu inspirovanou radu: „Buď věrný v Kristu.“ Pak nás bude pozvedat a Jeho milost s námi bude a zůstane na věky.¹³

• President Benson prohlásil: „Nic jiného nemělo a nemá na tuto zemi takový vliv jako život Ježíše Krista.“ (1. oddíl.) V jakých ohledech má Spasitelův život vliv na tuto zemi? Jak Jeho život ovlivnil a ovlivňuje vás?

• Jak se náš život mění, když myslíme na Krista? Jak jsou naše myšlenky propojeny s našimi vlastnostmi? Při studiu 2. oddílu přemítejte o tom, jak můžete ve větší míře rozvíjet křesťanské vlastnosti, které jsou tam zmíněny.

• Jak nám mohou nauky uvedené ve 3. oddíle dodávat naději, zatímco se snažíme být více takovými, jako je Spasitel? Jak vám Spasitel pomáhá v úsilí následovat Ho?

Marek 8:34; Filipenským 4:13; 1. Janova 3:23–24; 2. Nefi 25:23, 26; Mosiáš 3:19; Alma 7:11–13; Moroni 7:48

„Plánujte studijní činnosti, které posílí vaši víru ve Spasitele.“ (Kažte evangelium mé [2004], 22.) Při studiu si můžete pokládat například tyto otázky: „Jak mi toto učení může pomoci lépe porozumět Usmíření Ježíše Krista? Jak mi toto učení může pomoci stát se více takovým, jako je Spasitel?“