Věříme, že máme být čestní

Písma jsou plná nabádání, abychom byli čestní, a existuje bezpočet přikázání, jejichž podstatou je, že máme být čestní. Představujeme si je jakoby vytištěné tučným písmem: NEBUDEŠ DĚLAT TO A TO – nepokradeš; nepromluvíš křivého svědectví; [nebudeš žádostiv]. [Viz Exodus 20:15–17.] …

Mezi některé běžnější příklady nepoctivosti patří:

1. Kradení. Zřídkakdy si přečtu noviny, aniž bych v nich nenašel řadu zpráv o vloupáních, krádežích, kapesních zlodějích, krádežích v obchodě, krádežích automobilů a tisíci dalších věcech. Dokonce i z našich kaplí jsou hlášeny případy drobných krádeží.

2. Podvádění. Noviny obsahují podobné zprávy o podvodných transakcích v pojišťovnictví, v obchodních transakcích, o podvádění v investicích a o dalších záležitostech, které přitahují pozornost veřejnosti. Někteří podvádějí během studia ve škole a někteří podvádějí při zkouškách.

3. Porušování Slova moudrosti. Toto jsou církevní měřítka. Nejedná se o porušování měřítek světa. Ohledně tohoto tématu vám ale bylo dáno slovo Páně.

4. Porušování dopravních pravidel. Člověk nemůže být ze své podstaty čestný, a přitom porušovat zákony dané společností a vládou pro dobro ostatních.⁴

„Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.“ [Exodus 20:16.] Toto přikázání se v prvé řadě týká křivého svědectví v soudních procesech, ale jeho působnost je rozšířena na všechna prohlášení, která jsou ve své podstatě nepravdivá. Jakákoli nepravda, která má v úmyslu někomu ublížit, pokud jde o jeho majetek, osobu nebo charakter, je proti duchu a liteře tohoto zákona. Zamlčování pravdy, jehož důsledkem je tatáž újma, je rovněž porušením tohoto přikázání.

„[Nebudeš žádostiv] domu bližního svého, aniž [budeš žádostiv] manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani [služebnice] jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.“ [Exodus 20:17.] Být žádostivý znamená toužit, dychtit nebo bažit po něčem, co patří někomu jinému. Přání získat dobré věci není porušením tohoto zákona, ale touha vzít je někomu nezákonně je špatná. Z tohoto pohledu je dobré, abychom pochopili, že dobro či zlo nezačíná tehdy, kdy daný skutek probíhá, ale tím, že se člověk na něco v srdci upne.⁵

Pán nenávidí pyšný pohled, lživý jazyk, srdce, které osnuje zlovolné myšlenky, nohy, které kvapně běží ke zlu, falešného svědka, který lže, [a] toho, kdo rozsévá neshody. [Viz Přísloví 6:16–19.] Můžeme si jakožto Svatí posledních dnů dovolit dělat něco, co Pán nenávidí? Jak často mluvil proti nečestnosti!⁶

Jsme-li vnímaví vůči svému vztahu ke Spasiteli, musíme být čestní v maličkostech i ve věcech důležitých.⁷

Ve snaze něčeho dosáhnout a být úspěšní dopouštíme, aby tolik našeho času bylo pohlceno uvažováním a zkoumáním složitých věcí, že si zřídkakdy najdeme čas na to jednoduché – na jednoduché věci, na maličkosti, které jsou ve skutečnosti oním podkladem, na němž stavíme a bez něhož by nemohl existovat pevný základ. Stavba se může tyčit do nebe, a my na ni kvůli její velikosti a velké výšce můžeme pohlížet s údivem; přesto však tato stavba nemůže stát, pokud její základy nejsou ukotveny ve skále nebo v oceli a betonu.

I náš charakter musí mít takové základy. Rád bych vaši pozornost obrátil k zásadě čestnosti. Proč tolik lidí věří ve vznešené a ušlechtilé zásady čestnosti, avšak tak málo jich je ochotno být naprosto poctiví?

Před [mnoha] lety visely na chodbách a u vchodů do našich kaplí plakáty s nápisem „Buď sám k sobě čestný“. Většina z nich se týkala nevýznamných, obyčejných záležitostí života. Právě na nich se zásada čestnosti pěstuje.

Někteří lidé připouštějí, že být nepoctivý ve velkých věcech je morálně špatné, avšak mají za to, že je to omluvitelné v případě věcí méně podstatných. …

Vzpomínám si na jednoho mladého muže, který byl členem našeho kůlu, když jsem sloužil jako president kůlu. Potuloval se s jistou skupinkou, která se domnívala, že je vtipné dělat to, co není správné. V několika případech byl chycen při nějakých menších přestupcích. Jednoho dne mi volali z policejní stanice a sdělili mi, že ho zadrželi kvůli dopravnímu přestupku. Chytili ho, když překročil povolenou rychlost, podobně jako to udělal v několika jiných případech již předtím. Uvědomil si, že to, co dělá, by mu mohlo zabránit v odchodu na misii, a tak dal svůj život do pořádku, a když mu bylo 19 let, obdržel povolání na misii.

Nikdy nezapomenu na rozhovor, který jsme spolu měli, když se vrátil. Vyprávěl mi, že když byl v misijním poli, často myslel na potíže, které kdysi způsobil svou mylnou představou, že drobné přestupky nejsou nic důležitého. Jeho život ale prošel velkou změnou. Dospěl k poznání, že v porušování zákona, ať již se jedná o Boží zákon nebo o zákony, které nám ukládá společnost, štěstí ani potěšení nespočívá.⁸

Náboženství může být součástí naší každodenní práce, našeho podnikání, našeho nakupování a prodávání, přepravování, vyrábění, našeho řemesla či profese nebo čehokoli, co děláme. Bohu můžeme sloužit tím, že jsme ve svém jednání při obchodních transakcích čestní a poctiví stejně jako při nedělní bohoslužbě. Pravé zásady křesťanství nelze oddělit a odložit stranou od pracovních a všedních záležitostí.⁹

Pokud pro nás náboženství něco znamená, má to být něco, co náš život motivuje. Nedomnívám se, že náboženství lze omezit jen na hodinové kázání pastora v neděli a zároveň dosáhnout toho, aby pro nás v životě něco znamenalo. Pokud náboženství nevstoupí do našeho osobního života, do našeho rodinného života, do našeho pracovního života a do všeho, co děláme, pak má pro nás jen malý význam a stává se pouhou modlou, která stojí na nějakém vyvýšeném místě a kterou uctíváme jen občas.¹⁰

Jak velká změna by na světě nastala, kdybychom se mohli všichni spolehnout na druhé, pokud jde o čestnost! Lidé by měli v osobním i v pracovním jednání naprostou důvěru jeden ve druhého. Neexistovala by … nedůvěra mezi pracovníky a vedoucími. Ve veřejných úřadech a ve státních záležitostech by převládala bezúhonnost a národy by spolu žily v míru, nikoli v nepokoji, jak toho jsme v současnosti ve světě svědky. …

V pracovním jednání jsou tací, kteří chtějí využít nečestnou výhodu, pokud je jim předložena. Svůj postoj si rozumově zdůvodňují a ospravedlňují slovy, že v obchodním jednání se od člověka očekává, že využije každé nabízející se výhody. Podobné transakce mohou obnášet značné sumy peněz, ale v zásadě se tím nijak neliší od toho, když si člověk všimne, že dostal od prodavače omylem o cent navíc, a tento cent nevrátí. Je to druh podvádění.¹¹

Dovolte mi nabídnout vám definici „úctyhodného zaměstnání“. Úctyhodné zaměstnání je zaměstnání poctivé. Vytváří se při něm poctivá hodnota a není v něm žádné šizení, podvádění či klamání. Jeho produkt či služba má vysokou kvalitu a zaměstnavatel, zákazník, klient či pacient dostávají více, než očekávali. Úctyhodné zaměstnání je založeno na mravnosti. Neobsahuje nic, co by podkopávalo veřejné dobro či morálku. Například nezahrnuje obchodování s destiláty, zakázaná narkotika či hazardní hry. Úctyhodné zaměstnání je užitečné. Poskytuje zboží nebo služby, díky nimž se svět stává lepším místem k životu.¹²

Zlovolná pokušení nás obklopují na každém kroku. Bez ochrany, kterou skýtá bezúhonnost, jsme vydáni napospas všem různým druhům hříchu a špatností.

Job s těmito problémy neměl žádnou potíž. Chránila ho vlastní bezúhonnost. Jeho postoj byl tento:

„Dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. …

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.“ (Job 27:3–4, 6.)

Jak inspirující! Díky své síle si nedělal žádné starosti s triviálními pokušeními, kterým většina lidí podléhá. Job si ve svém životě vypěstoval sílu a spokojenost, které nedokázal zničit ani samotný Satan. Je také zajímavé vidět, jakou radost z něho měl Bůh: „Není jemu rovného na zemi, … muž [dokonalý] a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a [vytrvává] v upřímnosti své.“ (Job 2:3.)

Tato významná vlastnost – bezúhonnost – je nám plně k dispozici. Pokud bychom ji používali efektivně, vyřešila by naše problémy ve vládě, náboženství, průmyslu i v našem osobním životě. Vymýtila by hrozivou metlu zločinu, rozvodu, chudoby a bídy. Díky ní bychom byli úspěšní zde a naše duše by byla po tomto životě spasena.

Jedním z největších úkolů našeho života je podporovat v sobě poctivou a upřímnou bezúhonnost. To znamená, že se staneme duchovně zdravými, intelektuálně upřímnými, mravně čestnými a vždy osobně zodpovědnými vůči Bohu. Bezúhonnost je oním zlatým klíčem, který odemkne dveře k dosažení téměř jakéhokoli úspěchu.¹³

Často odkazujeme na onen verš z písem: „Lidé jsou, aby mohli míti radost.“ [2. Nefi 2:25.] Existuje radost, kterou člověk zažívá díky tomu, že je čestný. Dovolte mi vysvětlit, jak se to stane. Prostřednictvím čestnosti můžete mít společenství Mistra a můžete mít vliv Ducha Svatého. Porušení kodexu čestnosti vás o tato dvě velká požehnání připraví. Mohli byste se snad domnívat, že ten, kdo lže nebo podvádí, … by mohl mít společenství Mistra či vliv Ducha Svatého?

… Máme vždy pamatovat na to, že nejsme nikdy sami. Žádný skutek není bez povšimnutí; žádné pronesené slovo není bez vyslechnutí; žádná myšlenka zrozená v mysli člověka není Bohu neznámá. Neexistuje temnota, která dokáže skrýt to, co děláme. Než něco uděláme, musíme přemýšlet.

Myslíte si, že můžete být sami, když spácháte nějaký nečestný skutek? Myslíte si, že si vás nikdo nevšimne, když podvádíte při zkoušce, i kdybyste byli jediným člověkem v místnosti? Musíme být čestní sami k sobě. Chceme-li mít společenství Mistra a Ducha Svatého, musíme být čestní sami k sobě, čestní k Bohu a čestní k bližním. Tak získáme opravdovou radost.¹⁴

Pán zná naše nejniternější myšlenky. [Viz NaS 6:16.] Zná každý skutek, který vykonáme. Jednoho dne se s Ním setkáme a budeme se Mu dívat do tváře. Budeme na záznam svého života hrdí?

Tento záznam činíme každý den. Jeho součástí je každý skutek, každá myšlenka. Budeme na to hrdí? Budeme – pokud budeme dělat to nejlepší, co dovedeme, pokud jsme čestní k sobě, ke svým blízkým, k přátelům, ke všem lidem. …

Požehnaní jsou ti, kteří jsou čestní. …

Požehnaní jsou ti, kteří jsou poslušni Pána.

Jsou to ti, kteří jsou svobodní, kteří jsou šťastní, kteří mohou kráčet s hlavou vztyčenou. Mají úctu k sobě samým. Těší se úctě těch, kteří je znají nejlépe.

A především se těší úctě a požehnání našeho Otce v nebi. Ježíš Kristus nás vyzývá, abychom Ho následovali. Jeho stezky jsou přímé, čisté, upřímné a čestné. Následujme Ho k šťastnému životu v hojnosti. Je to ta jediná cesta.¹⁵

• Projděte si příklady nepoctivosti, které president Hunter zmiňuje v 1. oddíle. Jaké jsou například důsledky tohoto nepoctivého jednání? Co tyto důsledky vypovídají o tom, proč Pán klade tak velký důraz na to, abychom byli čestní?

• Přemítejte o učení presidenta Huntera ohledně toho, že máme být čestní v maličkostech a sami k sobě. (Viz 2. oddíl.) Proč je zapotřebí, abychom byli čestní v „maličkostech“? Co to znamená být čestný sám k sobě? Jak můžeme překonávat pokušení omlouvat i zdánlivě malé nepoctivé skutky?

• President Hunter zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se náboženství stalo součástí všeho, co v běžném životě děláme. (Viz 3. oddíl.) Jak se můžeme v životě lépe řídit podle nauk uvedených v tomto oddíle? Jak můžeme efektivně učit o čestnosti ve své rodině?

• Ve 4. oddíle se president Hunter zmiňuje o některých požehnáních, která vyplývají ze snahy vést bezúhonný život. Jak si člověk může vypěstovat bezúhonnost? Jak jste byli nebo jste požehnáni díky životu podle Pánových měřítek?

• Jak nám snaha být čestní přináší radost? (Viz 5. oddíl.) Proč je nutné, abychom byli čestní, máme-li mít společenství Ducha Svatého? Jak nás snaha být čestní osvobozuje?

Job 27:5; 31:5–6; Žalm 15; Přísloví 20:7; Alma 53:20–21; NaS 10:25–28; 42:20–21, 27; 51:9; 124:15; 136:20, 25–26; Články víry 1:13

Při studiu si „podtrhujte … slova nebo výrazy a označujte je tak, abyste mohli rozlišovat myšlenky [dané pasáže]. … Na okraje si zapisujte odkazy na verše, které objasňují pasáže, které studujete.“ (Kažte evangelium mé [2004], 23.)