Nechť Mu každý v srdci připraví místo
Je tomu něco přes týden, co se na Chrámovém náměstí rozsvítila vánoční světýlka, v rámci 53 let staré tradice, která pro mnohé znamená počátek období Vánoc. O Vánocích oslavujeme narození, život a světlo Ježíše Krista, v doslovném smyslu Syna Božího a Spasitele světa. Nacházíme naději ve slovech provázejících Jeho narození: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“1 Hudba, nadšené děti, dárky, které dáváme i dostáváme, vánoční stromeček, ozdoby a světýlka – to vše patří k radostným oslavám.
Když pomyslíte na Vánoce, jaké drahocenné vzpomínky vám vytanou na mysli? Ve mně toto období vždy vyvolá vzpomínky na oslavy Vánoc v mém dětství.
Stále si vzpomínám na mnohé dárky, které jsem dostal. Pamatuji si na fotbalový a basketbalový míč, hračky a oblečení. Většina z těch dárků už je pryč a zapomenuta, oblečení jsem obnosil a vyrostl z něj. Ale mé nejsilnější a nejoblíbenější vzpomínky na Vánoce v minulosti nesouvisejí s tím, co jsem dostal, ale s tím, co jsem dal.
Dovolte mi to vysvětlit. Každoročně se v sobotu před Vánocemi sešla v kapli mládež z našeho sboru. Plnili jsme košíky pomeranči, banány a domácími koláčky a zákusky, abychom je pak mohli odnést vdovám, které bydlely nedaleko. Šli jsme k nim domů, zazpívali vánoční koledy a předali jim košíky. Stále si vybavuji jejich vděčné úsměvy. Některé z nich byly z první či druhé generace přistěhovalců, a tak svou vděčnost vyjadřovaly slovy se silným přízvukem – sestry Swartzová, Zbindenová, Grollová a Kacklerová. Na vřelý pocit, který mě vždy zaplavil v srdci, nikdy nezapomenu.
Když jsme se s Lesou stali rodiči, vytvořili jsme si tradici dávat dárky k Vánocům nějaké rodině v nouzi, tak jak to dělají i mnozí z vás. Jméno dotyčné rodiny spolu s věkem dětí jsme často dostali od místní charity. Na to, abychom pro ně našli ty pravé dárky, jsme vynakládali hodně času a úsilí. Naše syny to zjevně bavilo zrovna tak, jako rozbalovat pod stromečkem své vlastní dárky! Díky této rodinné tradici nám v srdci pevně zakořenil pravý duch Vánoc.
V pracovním životě jsem se zabýval vývojem, výrobou a prodejem fitnessového vybavení po celém světě. Vybavení, jako jsou běžecké pásy, rotopedy a eliptické trenažéry, je navrženo zejména k posilování srdce. A v naší společnosti jsme skutečně kladli velký důraz na zajištění toho, aby si uživatelé našeho zařízení mohli prostřednictvím monitoru tepové frekvence přesně změřit úroveň kondice a zátěže. Dnes mnozí z nás nosí technické prostředky, které monitorují naše srdce a povzbuzují nás k činnostem k jeho posilování, na zápěstí.
Co kdyby bylo možné změřit si kondici svého srdce z duchovního hlediska – řekněme nějaký monitor duchovní srdeční činnosti? Co by váš monitor srdeční činnosti ukázal? Jak zdravé máte srdce po duchovní stránce? Období Vánoc je pro nás zřejmě ideální příležitostí k zamyšlení a zhodnocení stavu vlastního srdce.
Mohli byste se například zeptat: „Jsem v srdci připraven přijmout Spasitele?“ O Vánocích často zpíváme o tom, že máme Spasiteli připravit místo ve svém srdci.2 Jak můžete Kristu připravit v srdci místo, zvláště v tomto hektickém, ale zároveň nádherném období?
V písmech je toho spousta, co nám může pomoci posoudit stav našeho srdce. V některých verších jsou slova jako čisté,3 mírné,4 pokorné,5 zlomené6 a zkroušené.7 Tato slova nám spolu s mnoha dalšími v celých písmech dávají možnost porozumět srdci Spasitele. K tomu, abychom Ho mohli v srdci přijmout, je jistě zapotřebí mít srdce stejně čisté a pokorné jako On.
Budeme-li parafrázovat Pavlova slova, můžeme usilovat o to, abychom měli slova a vlastnosti Ježíše Krista napsaná jako „list … v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé. … List Kristův … napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.“8 To vyžaduje více než jen milé vánoční pozdravy, které nám splývají ze rtů. Pán nás varoval před těmi, kteří „se přibližují ke mně rty svými, ale srdce jejich je daleko ode mne.“9 Během Vánoc a po celý rok jsou nejlepším znamením toho, že máme v srdci zapsánu lásku ke Spasiteli, laskavé činy a dobré skutky.
Když se zamýšlím nad stavem vlastního srdce, nacházím inspiraci a úžasné následováníhodné příklady v srdcích těch, kteří pomáhali v počáteční fázi Znovuzřízení založit Církev, a v obětech, které přinášeli. Chtěl bych se podělit o vánoční příběh o jedné z prvních obrácených Svatých posledních dnů z Imminghamu v Anglii, Mary Wood Littletonové.
Mary a její manžel Paul by si nikdy nepomysleli, že někdy opustí svůj domov v Anglii. Ale vyslechli si poselství znovuzřízeného evangelia a získali svědectví o jeho pravdivosti. Dali se pokřtít a o pouhé dva měsíce později se spolu se svými dětmi plavili do Ameriky, aby se shromáždili se Svatými. 20. prosince 1844 dorazili do New Yorku. O svátcích byli v dostavníku na cestě do Nauvoo v Ilinois. Jen si to představte – své první Vánoce v Americe oslavili v chladném počasí na hrbolatých a obtížných cestách.
Mary navzdory všem těmto změnám chovala v srdci naději, že jednou bude s rodinou slavit Vánoce tak, jak to dělávali v Anglii, s věnci z jehličí, Santa Clausem a zpěvem koled. Jejich druhé Vánoce v Americe v roce 1845 naneštěstí nebyly o moc lepší – strávili je ve voze, který Paul předělal na provizorní bydlení, zatímco se rodina snažila usadit v Nauvoo. Mary znovu se srdcem plným naděje říkala: „Příští rok budou Vánoce jiné.“
Rok na to, v roce 1846, kdy rodina trávila v Americe třetí Vánoce, byla Mary s dětmi ve Winter Quarters a snažila se připravit na dlouhý pochod na západ, který je čekal na jaře. Z Nauvoo je předtím vyhnal rozlícený dav a Paul byl na cestě na západ s mormonským batalionem – několik set mil odtamtud. A zase nebyly žádné koledy ani Santa Claus. Namísto toho se postili a upřímně modlili za Maryina osmiletého syna, který byl na pokraji smrti kvůli silné podvýživě. Přežil, ale na onen Boží hod zemřelo ve Winter Quarters 25 jiných.
Až teprve čtvrté Vánoce v Americe mohla Mary spolu se členy své rodiny – poté, co před nedávnem dorazili do údolí Solného jezera – oslavit v relativním klidu. A ani tehdy se to nepodobalo oslavám, jaké mívali v Anglii. Ale v určitých ohledech to bylo dokonce ještě lepší. Během oslavy Vánoc o dni sabatu, den po Vánocích roku 1847, se Svatí shromáždili, aby se modlili, vzdávali díky a zpívali Bohu za své vysvobození v Sionu písně chval. Jednou z nich byla procítěně zazpívaná náboženská píseň „Pojďte, Svatí“, která byla napsána během putování pionýrů a stala se hymnou víry těchto prvních Svatých. Píseň „Pojďte, Svatí“ se i nadále těšila mezi pionýry během oslav Vánoc velké oblibě, a to i jako vánoční koleda.10
Domnívám se, že Mary obtíže, jimž léta čelila, v srdci nějak změnily. Vnímala Vánoce jasněji, s novými tradicemi i s novou písní v srdci. Vypěstovala si vskutku srdce naplněné ochotou přinášet oběti, ukotvené v naději a v lásce k Ježíši Kristu.
Období Vánoc se zdá být vhodné k přemítání o tom, jak zdravé srdce máme po duchovní stránce, a tak mám na závěr prostý návrh, který nám může pomoci sledovat a posilovat své duchovní srdce – vybízím každého z nás, abychom se rozhodli udělat něco, co bude navenek vyjadřovat naše vnitřní pocity ohledně Spasitele, Ježíše Krista, jako dar, který Mu letos dáme.
Shromáždili jsme se zde jako věrní následovníci Ježíše Krista, jako byla Mary Littletonová, abychom Ho uctívali. Poslouchejme nyní pozorně, když sbor spojí svůj hlas s andělskými sbory v krásné písni, která vás, věrné, naléhavě vybízí: „Pojďte a vizte, andělů všech krále.“ Bez ohledu na to, kde na světě žijeme, můžeme všichni „vítězně a šťastně“ spěchat „k Betlému“ – i když třeba jen v srdci – abychom se Mu poklonili a vzdali Mu slávu.11
Vydávám svědectví o Ježíši Kristu, Spasiteli světa. Kéž se nám na celé toto sváteční období i v novém roce do srdce zapíše Kristův duch, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.