Hledejte Krista v každé myšlence

Žalmista ve svém poetickém chvalozpěvu prohlásil:

„Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.“ ¹

Žalmista v sémantickém paralelismu této básně chválí Pánův božský atribut vševědoucnost, protože Ježíš skutečně zná každou stránku naší duše. ² Spasitel, obeznámený se vším, co je pro nás v tomto životě nezbytné, nás vybízí, abychom Ho hledali v každé myšlence a následovali Ho celým srdcem. ³ To nám dává ujištění, že můžeme kráčet v Jeho světle a že Jeho vedení bude v našem životě zabraňovat vlivu temnoty. ⁴

Hledat Krista v každé myšlence a následovat Ho celým srdcem vyžaduje, abychom svou mysl a přání sjednotili s těmi Jeho. ⁵ Toto sjednocení se v písmech označuje slovy „stát pevně v Pánu“. ⁶ Tento postoj znamená, že budeme neustále žít tak, aby to bylo v souladu s evangeliem Ježíše Krista, a zaměřovat se denně na vše, co je dobré. ⁷ Jedině tehdy budeme moci dosáhnout pokoje Božího, „kterýž převyšuje všeliký rozum“ a který „hájiti bude srdcí [našich] i smyslů [našich] v Kristu Ježíši“. ⁸ Sám Spasitel vyzval starší Církve v únoru 1831: „Uchovávejte tyto věci jako poklad v srdci svém a nechť vážnosti věčnosti spočívají na mysli vaší.“ ⁹

Navzdory našemu stálému úsilí hledat Pána se může stát, že nám do mysli proniknou nevhodné myšlenky. Pokud takovým myšlenkám dovolíme zůstat, nebo je dokonce budeme podněcovat, aby zůstaly, budou moci určovat přání našeho srdce a vést nás k tomu, čím se v tomto životě staneme, a nakonec i k tomu, co zdědíme na věčnost. ¹⁰ Starší Neal A. Maxwell kdysi tuto zásadu zdůraznil slovy: „Přání … určují postupnou gradaci v následcích, včetně toho, proč je ‚mnoho … povolaných, ale málo vyvolených‘.“ ¹¹

Naši dávní i novodobí proroci nám neustále připomínají, abychom pokušením odolávali, a vyhnuli se tak tomu, že bychom přišli o svou duchovní sílu a stali se v životě zmatenými, dezorientovanými a rozčarovanými.

Obrazně řečeno, podléhat pokušení je jako přibližovat k magnetu předmět z kovu. Neviditelná síla magnetu kovový předmět přitáhne a pevně se k němu přichytí. Magnet nad tímto předmětem ztratí svou moc jen tehdy, bude-li umístěn daleko od něj. A tak, stejně jako magnet nedokáže uplatnit svou sílu na vzdálený kovový předmět, pokud budeme odolávat pokušení, zeslábne a ztratí svou moc nad naší myslí a srdcem, a v důsledku toho i nad našimi skutky.

Toto přirovnání mi připomíná zkušenost, o kterou se se mnou před časem podělila jedna velmi věrná členka Církve. Tato členka mi řekla, že když se jednoho rána probudila, přišla jí nečekaně na mysl nevhodná myšlenka, která ji nikdy předtím nenapadla. Přestože ji to dočista překvapilo, zareagovala na danou situaci ve zlomku vteřiny a řekla sama sobě i té myšlence „ne!“ a nahradila ji něčím dobrým, aby svou mysl od oné nevítané myšlenky odvrátila. Řekla mi, že jakmile ve spravedlivosti uplatnila svou mravní svobodu jednání, ona negativní nechtěná myšlenka okamžitě zmizela.

Když Moroni vybízel lidi, aby věřili v Krista a činili pokání, naléhavě je vyzval, aby přišli ke Spasiteli celým svým srdcem a zbavili se vší nečistoty. A také je vyzval, aby prosili Boha s neochvějným odhodláním, aby neupadli v pokušení. ¹² Uplatňování těchto zásad ve vlastním životě vyžaduje více než pouhou víru; těmto božským zásadám je třeba přizpůsobit naši mysl i srdce. Takové přizpůsobení od nás vyžaduje, vedle spoléhání se na Spasitele, každodenní a neustálé osobní úsilí, protože naše sklony během smrtelného života nezmizí samy od sebe. Boj proti pokušení vyžaduje celoživotní píli a věrnost. Buďte si však jisti, že Pán je připraven nám v našem osobním úsilí pomáhat, a pokud vytrváme až do konce, slibuje nám úžasná požehnání.

Během jedné obzvlášť náročné doby, kdy Joseph Smith a jeho spoluvězni v žaláři v Liberty neměli žádnou svobodu vyjma ve svých myšlenkách, jim Pán dal užitečnou radu a slib, jež se vztahují i na nás:

„Nechť nitro tvé je také plné pravé lásky vůči všem lidem a k domácím ve víře a nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží. …

Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy.“ ¹³

Budeme-li tak činit, budou naši mysl neustále zdobit svaté myšlenky a čistá přání nás povedou ke spravedlivým skutkům.

Moroni svůj lid rovněž upozornil, aby se nenechali přemáhat svými žádostivostmi. ¹⁴ Slovo žádostivost znamená silně po něčem dychtit či nevhodně toužit. ¹⁵ Zahrnuje to jakékoli temné myšlenky nebo zlé touhy, které nutí jednotlivce soustředit se spíše na sobecké pohnutky či na světský majetek než na konání dobra, laskavé chování, dodržování Božích přikázání a tak dále. Často se projevuje těmi nejtělesnějšími pocity duše. Některé z těchto pocitů vyjmenoval apoštol Pavel – nečistota, chlípnost, nepřátelství, svárlivost, nenávist, závist a podobně. ¹⁶ Kromě všech odporných stránek žádostivosti nesmíme zapomínat na to, že ji nepřítel proti nám používá jako svou tajnou a klamavou zbraň, když nás pokouší k něčemu špatnému.

Milovaní bratři a sestry, svědčím o tom, že když se budeme spoléhat na skálu spasení, na Spasitele naší duše, a budeme se řídit Moroniovými radami, naše schopnost ovládat naše myšlenky značně zesílí. Mohu vás ujistit, že vaše duchovní vyspělost poroste stále rychleji a bude měnit naše srdce a činit nás více takovými, jako je Ježíš Kristus. Kromě toho nabude v našem životě na síle a stálosti vliv Ducha Svatého. A pak budou pokušení nepřítele kousek po kousku ztrácet moc, kterou nad námi mají, díky čemuž povedeme šťastnější, čistší a posvěcenější život.

Ty, kteří z jakéhokoli důvodu pokušení podléhají a lpějí na nespravedlivých skutcích, ujišťuji, že existuje cesta zpět, že existuje naděje v Kristu. Před několika lety jsem měl příležitost hovořit s jedním drahým členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, který procházel náročným životním obdobím poté, co se dopustil závažného přestupku. Když jsem ho uviděl poprvé, viděl jsem v jeho očích smutek, který byl však doprovázen jasem naděje v jeho tváři. Jeho výraz odrážel pokorné a změněné srdce. Vždy byl oddaným křesťanem a Pán mu bohatě žehnal. Dovolil však, aby mu do mysli pronikla jedna nevhodná myšlenka, která následně vedla k dalším. Tak jak postupně tyto myšlenky stále více a více toleroval, zapustily zanedlouho v jeho mysli kořeny a začaly mu stále hlouběji pronikat do srdce. Nakonec tyto nevhodné tužby vyústily v činy, které ho vedly k rozhodnutím, jež směřovala proti tomu, co bylo v jeho životě nejdražší. Řekl mi, že kdyby býval neposkytl místo oné počáteční pošetilé myšlence, nestal by se zranitelným a náchylným vůči pokušením nepřítele – pokušením, jež mu do života přinesla mnoho zármutku, přinejmenším po určitou dobu.

Naštěstí však, podobně jako marnotratný syn ve známém podobenství v Lukášově evangeliu, „přišed … k sobě“ a z oné noční můry se probudil. ¹⁷ Obnovil svou důvěru v Pána, pocítil opravdovou zkroušenost a měl touhu se v náležitý čas vrátit do Pánova stáda. Onen den jsme oba pociťovali Spasitelovu vykupující lásku k nám. V závěru našeho krátkého setkání jsme byli oba přemoženi dojetím a dodnes si pamatuji onu zářivou radost v jeho tváři, když odcházel z mé kanceláře.

Drazí přátelé, budeme-li odolávat oněm malým pokušením, která nám do života často vstupují zcela nečekaně, budeme lépe schopni vyvarovat se závažných přestupků. Jak řekl president Spencer W. Kimball: „Zřídkakdy se stane, že někdo zabředne do hlubšího přestupku, aniž by nejprve podlehl méně závažným, které otevřou dveře těm větším. … Čisté pole se náhle [nepromění] v zaplevelené.“ ¹⁸

Zatímco se Spasitel Ježíš Kristus připravoval na to, že naplní své božské poslání na zemi, ztělesňoval důležitost stálého odolávání všemu, co by nás mohlo odvést od toho, abychom naplnili svůj věčný účel. Po několika neúspěšných útocích, jimiž se nepřítel pokoušel Spasitele odvrátit od Jeho poslání, poslal Spasitel ďábla nekompromisně pryč se slovy: „Odejdiž, satane. … Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.“ ¹⁹

Dokážete si představit, bratři a sestry, co by se stalo, kdybychom byli schopni čerpat sílu a odvahu od Spasitele a říci „ne“ a „odejdiž“ nectnostným myšlenkám právě v tom okamžiku, kdy nám vytanou na mysli? Jaký by to mělo dopad na přání našeho srdce? Jak by nás naše následné skutky udržovaly nablízku Spasiteli a umožňovaly nám těšit se v životě z pokračujícího vlivu Ducha Svatého? Vím, že pokud se budeme řídit Ježíšovým příkladem, vyhneme se mnoha tragédiím a nežádoucímu chování, jež by mohly být příčinou problémů a sporů v rodině, negativních emocí a sklonů, páchání křivd, týrání a zneužívání, zotročení ohavnými závislostmi a čehokoli dalšího, co by bylo v rozporu s Pánovými přikázáními.

Náš drahý prorok, president Russell M. Nelson, ve svém historickém a působivém poselství z dubna tohoto roku slíbil, že všichni ti, kteří budou ochotni „Mu naslouchat“ – naslouchat Ježíši Kristu – a být poslušni Jeho přikázání, budou „požehnáni dodatečnou mocí vyrovnávat se s pokušením, s ěžkostmi a slabostmi“ a že naše schopnost pociťovat radost se bude prohlubovat i během současných rostoucích bouří. ²⁰

Svědčím o tom, že sliby, jež nám náš drahý prorok dal, jsou sliby, jež nám dal samotný Spasitel. Vyzývám nás všechny, abychom Mu naslouchali v každé myšlence a následovali Ho celým srdcem, abychom obdrželi sílu a odvahu říci „ne“ a „odejdiž“ všemu, co by nás v životě mohlo učinit nešťastnými. Pokud tak budeme činit, slibuji, že nám Pán sešle dodatečnou míru svého Svatého Ducha, aby nás posiloval a utěšoval a abychom se mohli stát lidmi blízkými srdci Páně. ²¹

Vydávám svědectví, že Ježíš Kristus žije a že díky Němu můžeme zvítězit nad zlými vlivy nepřítele a stát se způsobilými žít na věky s Pánem a v přítomnosti našeho milovaného Otce v nebi. O těchto pravdách svědčím s veškerou láskou, kterou chovám k vám i k nádhernému Spasiteli, jehož jménu vzdávám slávu a čest a věčnou chválu. To říkám v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.