Nebojte se

Před několika týdny se u nás zastavil náš nejmladší syn se svou ženou a rodinou. První, kdo vylezl z auta, byl náš dvouletý vnuk. Běžel ke mně s rozpřaženýma rukama a volal: „Děda! Děda! Děda!“

Když mě objal kolem nohou, podíval jsem se dolů na onu rozesmátou tvář a velké nevinné oči a pomyslel jsem si: „Jaký svět ho asi čeká?“

Na chvilku jsem pocítil onu úzkost, onen strach z budoucnosti, o kterém nám tolik rodičů vypráví. Kamkoli přijdeme, otcové a matky si dělají starost o budoucnost svých dětí v tomto velmi neklidném světě.

Pak jsem však pocítil uklidnění. Můj strach z budoucnosti zmizel.

Onen utěšující Duch, který nás vede a s nímž jsme my v Církvi tak důvěrně obeznámeni, mi připomněl, co jsem již věděl. Strach z budoucnosti byl pryč. Tento malý dvouletý chlapec s rozzářenýma očima může prožít dobrý život – velmi dobrý život – a stejně tak i jeho děti a jeho vnuci, i když budou žít ve světě, kde je mnoho zlovolnosti.

V průběhu svého života budou svědky mnoha událostí. Některé z nich budou vyžadovat jejich odvahu a prohloubí jejich víru. Pokud však budou s modlitbou usilovat o pomoc a vedení, získají moc nad protivenstvími. Těmto zkouškám nebude dovoleno, aby stály v cestě jejich pokroku, spíše budou působit jako odrazové můstky k většímu poznání.

Jako dědeček a jako jeden z Dvanácti vám dám několik rad, několik varování a spoustu povzbuzení. Dokázal bych to mnohem lépe, kdyby vedle mne stála babička naší rodiny, která je mou manželkou již 57 let. Matky toho vědí o životě mnohem více než otcové, ale budu se snažit ze všech sil.

Nebojíme se vlastní budoucnosti, ani budoucnosti svých dětí. Žijeme v nebezpečně neklidné době. Hodnoty, které podpíraly lidstvo v dřívějších dobách, jsou nyní zavrhovány.

Nesmíme ignorovat Moroniova slova, který, když viděl naše dny, řekl: „[Musíte se probuditi] k pocitu strašlivého stavu vašeho.“ (Ether 8:24.)

Nemůžeme brát na lehkou váhu toto varování z Knihy Mormon:

„Pán v nekonečné dobrotivosti svojí žehná ty, kteří skládají důvěru v něho… když činí vše pro blaho a štěstí svého lidu, ano, pak jest doba, kdy zatvrzují srdce svoje a na Pána, Boha svého, zapomínají a Svatého nohama pošlapávají, protože se jim to tak snadno daří a protože se jim tak dobře vede.

A tak vidíme, že si lid nevzpomene na Pána svého, jestliže jej netrestá mnohými strastmi, ano jestliže jej nenavštěvuje smrtí, hrůzou, hladem a všelikým morem.“ (Helaman 12:1–3; zvýraznění přidáno.)

Všimli jste si slova hrůzou v tomto prorockém varování z Knihy Mormon?

Morální hodnoty, na nichž musí záviset civilizace jako taková, se propadají ve spirále stále se zrychlujícím tempem. Přesto se však budoucnosti nebojím.

První světová válka skončila pouhých šest let před mým narozením. Když jsme byly děti, důsledky války byly všudypřítomné. Druhá světová válka vypukla o pouhých 15 let později. A temná mračna se již stahovala.

Měli jsme tytéž pocity úzkosti, jako mají mnozí z vás nyní. Byli jsme zvědavi, co si pro nás budoucnost v nestálém světě přichystá.

Když jsem byl chlapec, v každé obci se pravidelně vyskytovaly dětské nemoci. Vždy, když měl někdo plané neštovice nebo spalničky či příušnice, vedoucí zdravotník navštívil daný dům a umístil na verandu nebo na okno značku karantény, která každého varovala, aby se nepřibližoval. Ve velké rodině, jako byla ta naše, se tyto nemoci vždy přenášely z jednoho dítěte na druhé, a tak ona značka zůstávala vyvěšena i mnoho týdnů.

Nemohli jsme se zabarikádovat doma nebo se skrýt, abychom se vyvarovali těchto hrozných nakažlivých nemocí. Museli jsme chodit do školy, do zaměstnání, na shromáždění – museli jsme žít!

Dvě moje sestry dostaly spalničky s velmi vážným průběhem. Nejprve se zdálo, že se uzdraví. O několik týdnů později moje matka vyhlédla z okna a spatřila Adele, mladší z oněch dvou, jak se opírá o houpačku. Byla slabá a omdlévala, protože měla horečku. Byla to revmatická horečka! Dostala ji ze spalniček. Má druhá sestra měla také horečku.

Nedalo se toho moc dělat. Navzdory všem modlitbám mých rodičů Adele zemřela. Bylo jí osm let.

I když se Nona, která byla o dva roky starší, uzdravila, měla po většinu svého života chatrné zdraví.

Když jsem byl v sedmém ročníku na hodině zdravotní péče, učitel nám přečetl jeden článek. Jistá matka se dozvěděla, že děti v sousedství mají plané neštovice. Uvědomovala si, že její děti je pravděpodobně také dostanou, nejspíše jedno po druhém. Rozhodla se, že se s tím vypořádá najednou.

A tak poslala své děti, aby si šly hrát k sousedovým dětem, aby tak byly vystaveny nákaze, a tím to pro ni skončilo. Představte si její zděšení, když nakonec přišel lékař a oznámil, že děti neměly plané neštovice, ale neštovice pravé.

To nejlepší, co bylo třeba udělat tehdy, a co musíme udělat my dnes, je vyhýbat se místům, kde je nebezpečí fyzické či duchovní nákazy.

Nemáme velké obavy z toho, že naše vnoučata dostanou spalničky. Byla očkována a mohou se volně pohybovat bez obav z nákazy.

Zatímco ve většině oblastí světa byly spalničky prakticky vymýceny, přesto patří k hlavním příčinám dětských úmrtí, kterým lze očkováním zabránit.

Z peněz, které štědře darovali Svatí posledních dnů, Církev nedávno věnovala milion dolarů na společné úsilí očkovat děti v Africe proti spalničkám. Za jeden dolar může být ochráněno jedno dítě.

Rodiče mají nyní obavy z morálních a duchovních nemocí. Ty mohou mít hrozivé komplikace, když opustíme normy a hodnoty. Všichni musíme přijmout dávku ochranné látky.

Pomocí vhodného séra je fyzické tělo ochráněno před nemocí. Ale své děti můžeme ochránit i před nemocemi morálními a duchovními.

Slovo inokulovat neboli naočkovat má dvě části: in – „být uvnitř“ – a okulovat, což znamená „oko, které vidí“.

Když jsou děti pokřtěny a konfirmovány (viz NaS 20:41, 43; 33:15), vkládáme do nich oko – onen nepopsatelný dar Ducha Svatého (viz NaS 121:26). Společně se znovuzřízením evangelia se dostavila i pravomoc předávat tento dar.

Kniha Mormon nám dává klíč:

„Andělé mluví z moci Ducha Svatého; proto mluví slova Kristova… Radujte se ze slova Kristova; neboť vizte, slova Kristova vám [a vašim dětem také] řeknou vše, co máte činiti.“ (2. Nefi 32:3.)

Přijmete-li to svou myslí a budete-li to chovat ve svých citech, pak znalost znovuzřízeného evangelia a svědectví o Ježíši Kristu může duchovně naočkovat vaše děti.

Jedna věc je naprosto jasná: tím nejbezpečnějším místem a nejlepší ochranou před morálními a duchovními nemocemi je stabilní domov a rodina. To platilo vždy a vždy to platit bude. Na to musíme myslet v prvé řadě.

V písmech se mluví o štítu víry, „kterým,“ jak řekl Pán, „budete schopni uhasit všechny ohnivé střely toho zlého“. (NaS 27:17.)

Tento štít víry lze nejlépe vyrobit doma. Ačkoli lze tento štít vyleštit ve třídách v Církvi a díky různým činnostem a akcím, má být ručně vyroben doma na míru každého jednotlivce.

Pán řekl: „Oblečte se v celé mé brnění, abyste byli schopni odolati v den zlý tím, že jste učinili vše, abyste mohli vytrvat.“ (NaS 27:15.)

Naši mladí lidé jsou v mnoha ohledech mnohem silnější a lepší, než jsme byli my. Nemají, ani by neměli mít, obavy z toho, co leží před nimi.

Povzbuzujte naše mladé. Není třeba, aby žili ve strachu (viz NaS 6:36). Strach je protikladem víry.

Ačkoli nemůžeme vyhladit zlovolnost, můžeme utvářet mladé Svaté posledních dnů, kteří, duchovně vyživováni, jsou očkováni proti vlivům zla.

Jako dědeček, který má za sebou již dlouhý život, vám radím, abyste měli víru. Vše se nakonec vyřeší. Buďte nablízku Církvi. Udržujte své děti nablízku Církvi.

V Almově době „mělo kázání slova veliký vliv na lid, aby činil to, co je dobré – ano, mělo to mocnější vliv na ducha lidu nežli meč nebo cokoliv jiného, co se s nimi setkávalo – proto pomýšlel Alma na to, že by bylo radno zkusiti u nich sílu slova Božího“. (Alma 31:5.)

Pravá nauka, když je pochopena, mění postoje a chování. Studium nauk evangelia zlepší chování rychleji, než studium chování zlepší chování.

Nacházejte štěstí v obyčejných věcech a udržujte si smysl pro humor.

Nona se uzdravila ze spalniček a revmatické horečky. Žila dostatečně dlouho, aby se dočkala pomoci ve formě operace srdce, a užívala si dlouhá léta s mnohem lepším zdravím. Ostatní mluvili o její nově získané energii. Ona prohlásila: „Do staré fordky mi dali motor z Cadillacu.“

Udržujte si smysl pro humor!

Nemějte strach přivádět na svět děti. Jsme zavázáni smlouvou zaopatřovat fyzická těla, aby tak duchové mohli vstoupit do smrtelnosti (viz Genesis 1:28; Mojžíš 2:28). Děti jsou budoucností znovuzřízené Církve.

Dejte si domov do pořádku. Pokud matka pracuje mimo domov, zvažte, zda není možnost, jak to změnit, třebas jen trochu. Možná je to velmi obtížné změnit v současné době. Ale pečlivě to zvažte a modlete se (viz NaS 9:8–9). Poté očekávejte, že získáte inspiraci, což znamená zjevení (viz NaS 8:2–3). Očekávejte zpoza závoje zákrok moci, která vám pomůže učinit v příhodné době takový krok, jenž je pro vaši rodinu nejlepší.

Alma nazýval plán spásy velikým plánem štěstí (viz Alma 42:8; viz také 2. Nefi 11:5; Alma 12:25; 17:16; 34:9; 41:2; 42:5, 11–13, 15, 31; Mojžíš 6:62).

Každý z nás přišel do smrtelnosti, aby získal smrtelné tělo a aby byl zkoušen (viz Abraham 3:24–26).

Život nebude oproštěn od těžkostí, přičemž některé z nich jsou trpké a těžko snesitelné. Můžeme si přát, abychom byli ušetřeni všech životních zkoušek, ale to by bylo v rozporu s velikým plánem štěstí, „neboť všechny věci musí míti nutně dvě stránky“. (2. Nefi 2:11.) Toto zkoušení je zdrojem naší síly.

Život mé sestry Adele – nevinného dítěte – byl krutě přerušen nemocí a utrpením. Ona a všichni ostatní, kteří byli takto odňati, pokračují v díle Páně za závojem. Nebude jí odepřeno nic z toho, co je nezbytné pro její věčný pokrok.

My jsme také ztratili malou vnučku. Jmenovala se Emma, po mé matce. Dostává se nám útěchy z písem.

„Malé děti nepotřebují ani pokání, ani křtu…

… malé děti žijí v Kristu.“ (Moroni 8:11–12.)

Pamatujte na Kristovo usmíření. Nezoufejte ani nepokládejte za navždy ztracené ty, již upadli do Satanových pokušení. Poté, co bude dluh zaplacen do „posledního haléře“ (Matouš 5:26), a poté, co dojde k uzdravení, které doprovází úplné pokání, získají spasení.

Následujte vedoucí, kteří jsou povoláni, aby vám předsedali, neboť je dáno toto zaslíbení: „Bude-li můj lid poslušen mého hlasu a hlasu mých služebníků, které jsem k vedení svého lidu ustanovil, v pravdě pravím vám, že je nikdo z jejich místa neodstraní.“ (NaS 124:45.)

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů půjde kupředu, dokud nenaplní „celou zemi“ (NaS 65:2) a veliký Jehova neprohlásí, že Jeho dílo je dokonáno (viz History of the Church, 4:540). Církev je bezpečným přístavem. Budeme ochráněni spravedlností a utěšeni milosrdenstvím (viz Alma 34:15–16). Žádná neposvěcená ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla (viz NaS 76:3).

Nejsme slepí vůči poměrům ve světě.

Apoštol Pavel prorokoval o nebezpečných časech v posledních dnech (viz 2. Timoteovi 3:1) a varoval: „Není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“ (Efezským 6:12.)

Izaiáš zaslíbil: „Na spravedlnosti upevněna budeš. Vzdálíš se od ssoužení, protož se ho nebudeš báti, a od setření, nebo nepřiblíží se k tobě.“ (Izaiáš 54:14.)

Samotný Pán vyzýval: „Proto buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu stát při vás, a budete svědčiti o mně, ano, o Ježíši Kristu, že jsem Syn živého Boha, že jsem byl, že jsem a že přijdu.“ (NaS 68:6.) Ve jménu Ježíše Krista, amen.