Otcovství, věčné povolání

Může být užitečné porovnat zobrazení manželů a otců v médiích s písmy. V nich máme tolik příkladů této velké úlohy.

Otec a Spasitel. V Novém zákoně zahlédneme vztah Spasitele k Otci. Jednu z nejpůsobivějších scén vidíme v zahradě krátce předtím, než byl zrazen:

„[Ježíš] poklek na kolena, modlil se,

Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.“¹

Mojžíš a Jetro. V Exodu nacházíme příklad Jetra, Mojžíšova tchána, který pozoroval, jak Mojžíš spravuje děti Izraele:

„Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, což děláš s lidem? Proč ty sám sedíš, a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera?

Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem…

I řekl jemu test Mojžíšův: Nedobře děláš.

Tudíž tak ustaneš i ty i lid, kterýž s tebou jest. Nad možnost tvou těžká jest tato věc, nebudeš jí moci sám dosti učiniti.“²

Potom Jetro Mojžíše učil, jak tuto zodpovědnost delegovat tím, že povolá schopné a bohabojné muže a nechá je, aby soudili jako vládci Izraele:

„Oni ať soudí lid každého času. Což bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou břímě s tebou.“³

Alma. V Knize Mormon máme příběh Almy, syna Almova, který byl počítán mezi vzpurné a který činil kdejakou nepravost. Alma otec se s velkou vírou modlil, aby jeho syn došel poznání pravdy – jeho modlitba byla velmi zvláštně zodpovězena:

„A zatím co obcházel, aby Církev Boží ničil,… tu se jim objevil anděl Páně; a sestoupil jako v oblaku; a mluvil jakoby hlasem hromovým…

… i byl jejich úžas tak veliký, že klesli k zemi a nerozuměli slovům, která k nim mluvil.

Přesto volal opět a pravil: Almo, vstaň a ukaž se, proč pronásleduješ církev Boží? Neboť Pán řekl: Toto jest moje církev a já ji chci založiti; a nic ji nemá přemoci, leč by to byly přestupky lidu mého.

A dále pravil anděl: Viz, Pán vyslyšel modlitby lidu svého a také modlitby tvého otce Almy, služebníka svého; neboť se modlil za tebe s velikou vírou, abys byl přiveden k poznání pravdy, a za tím účelem jsem přišel, abych tě přesvědčil o moci a síle Boží, aby modlitby služebníků jeho byly vyslyšeny podle víry jejich.“⁴

Když se Alma mladší z tohoto zážitku vzpamatoval, byl zcela jiným člověkem.

Satan se ve svém pečlivě vypracovaném plánu snaží zničit rodinu, snaží se snížit úlohu otců. Rostoucí násilí a kriminalita mládeže, velká chudoba a ekonomická nejistota a neúspěch stále většího počtu dětí ve škole poskytuje jasný důkaz o nedostatku pozitivního vlivu otců v rodině.⁵ Rodina potřebuje otce, aby ji ukotvoval.

Jistě jsme ze staletých zkušeností poznali, že standardní rodina poskytuje nejstabilnější a nejjistější základ společnosti a je životně nezbytná pro přípravu mladých lidí na jejich budoucí zodpovědnosti. Už bychom se měli naučit, že alternativní styly rodinného uspořádání nefungují, a nikdy nebudou. To bylo jasně prohlášeno Prvním předsednictvem a Kvorem dvanácti apoštolů v dokumentu „Rodina – Prohlášení světu“.

„My, První předsednictvo a Rada dvanácti apoštolů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů slavnostně prohlašujeme, že manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí.

Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů a jako takový má božskou podstatu a určení. Pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce…

První přikázání, které dal Bůh Adamovi a Evě, se týkalo jejich možnosti být rodiči, a to jako manžel a manželka. Prohlašujeme, že přikázání, které Bůh dal svým dětem, aby se množily a naplnily zemi, je stále v platnosti. Dále prohlašujeme, že Bůh přikazuje, aby posvátné síly tvoření bylo používáno pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka…

Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlnosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři…

Varujeme ty jedince, kteří porušují smlouvy morální čistoty, kteří zneužívají manželky nebo své potomstvo nebo kteří neplní rodinné povinnosti, že jednoho dne se budou zodpovídat před Bohem. Dále varujeme, že rozpad rodiny přivede na jedince, obce a národy pohromy předpověděné dávnými i současnými proroky.“⁶

Vezmeme-li v úvahu tak naléhavá varování o budoucnosti dětí Otce v nebi, otcové a matky musejí zpytovat svou duši, aby si byli jisti, že se při budování věčné rodiny řídí Pánovým pokynem. Zaměříme-li se na otce, co od nás Pán očekává?

Když je založena rodina, role otce zahrnuje toto:

1. Otec je hlavou své rodiny.

„Otcovství je vedení, nejdůležitější druh vedení. Vždy tomu tak bylo, vždy tomu tak bude. Otcové, vy s pomocí, radou a povzbuzením své věčné společnice v rodině předsedáte. Nezáleží to na tom, zda jste ten nejzpůsobilejší nebo nejlépe kvalifikovaný, je to věc [božského] určení.“⁷

Vaše vedení v rodině musí zahrnovat vedení rodiny v uctívání.

„Vy předsedáte u jídelního stolu, při rodinné modlitbě. Vy předsedáte při rodinném domácím večeru; a tak, jak jste vedeni Duchem Páně, zajišťujete, aby vaše děti byly učeny správným zásadám. Vaším úkolem je udílet vedení týkající se celého rodinného života.

Vy udílíte otcovská požehnání. Vy přebíráte aktivní úlohu při ustavování rodinných pravidel a kázně. Jako vedoucí ve svém domově plánujete dosažení požehnání sjednocené a šťastné rodiny a přinášíte pro to oběti. To vše vyžaduje, abyste žili životem soustředěným na rodinu.“⁸

Jak poradil president Joseph F. Smith: „Bratří, v domově je příliš málo náboženské oddanosti, lásky a bázně Boží; a v rodině je příliš mnoho světskosti, sobectví, lhostejnosti a nedostatku úcty, jinak by toto nikdy tak hojně neexistovalo venku. Tedy, domov je tím, co potřebuje nápravu. Snažte se dnes i zítra učinit ve svém domově změny.“⁹

Bratří, mějte na paměti, že při vaší úloze vedoucího v rodině je manželka vaším společníkem. Jak učil president Gordon B. Hinckley: „V této Církvi muž nekráčí před svou manželkou, ani za ní, ale po jejím boku. Jsou rovnocenní.“¹⁰ Bůh od počátku poučoval lidstvo, že sňatek má manžela a manželku spojit v jedno.¹¹ V rodině tedy není president nebo vicepresident. Manželé věčně spolupracují pro dobro rodiny. Při vedení a řízení své rodinné jednotky jsou spojeni ve slově, v skutku a v činu. Jsou rovnocennými partnery. Společně a jednomyslně plánují a organizují záležitosti rodiny, která spěje vpřed.

2. Otec je učitel.

I dnes platí rada presidenta Josepha F. Smitha: „Nedovolte, aby těmto věcem učili vaše děti odborníci,… ale učte je vlastními poučeními a příkladem u vlastního krbu. Buďte sami odborníky v pravdě.“¹²

„Když si uvědomíte význam výuky svých dětí, stanete se pokornými, protože si okamžitě uvědomíte, že toho dosáhnete poučováním a příkladem. Nemůžete dělat jednu věc a účinně učit druhou. Musíte žít, studovat a modlit se tak, abyste měli neustálé společenství Ducha Svatého. Musíte očišťovat a organizovat svůj život, aby váš příklad a vaše vedení odrážely světlo evangelia Ježíše Krista.

Musíte plánovat svůj den, jak vás vede Duch Páně, a dychtivě usilovat o vlastní blaho i blaho své rodiny dříve, než vás každodenní starosti učiní slepými vůči těmto prvním zodpovědnostem. Jak nás učili žijící proroci: ,Žádný jiný úspěch nemůže vynahradit selhání v domově‘.“ (David O. McKay, in Conference Report, Apr. 1964, 5; quoted from J. E. McCulloch, Home: The Savior of Civilization [1924], 42.)¹³

3. Otec zajišťuje časné potřeby.

President Ezra Taft Benson to vyjádřil jasně: „Pán muže pověřil zodpovědností starat se o svou rodinu tak, aby manželce bylo umožněno plnit její roli matky domova… Matka někdy pracuje mimo domov a manžel ji v tom povzbuzuje nebo ji k tomu dokonce nutí… [kvůli] vymoženostem, které si mohou za další příjem koupit. Bratří, v těchto případech bude trpět nejenom rodina, ale bude to bránit i vašemu duchovnímu růstu a pokroku.“¹⁴

Otcové, božským rozhodnutím předsedáte své rodinné jednotce. To je vážná zodpovědnost, nejdůležitější, kterou kdy převezmete, neboť je to věčná zodpovědnost. Dejte rodinu na jí příslušející místo. Je součástí vašeho života a potrvá i za hrobem. Svědčím o pravdivosti tohoto prohlášení:

„Postavení, které muži zastávají v rodině, a zejména ti, kteří drží Melchisedechovo kněžství, je jedním z nejdůležitějších a má být jasně chápáno a uchováváno řádně a s pravomocí, kterou Bůh na člověka přenesl tím, že ho učinil hlavou domácnosti.

… V záležitostech týkajících se rodinné organizace, a zejména když této organizaci předsedá někdo, kdo je nositelem vyššího kněžství, neexistuje žádná vyšší pravomoc než otcova… Patriarchální řád je božského původu a bude pokračovat po celý čas a věčnost. Existuje tedy zvláštní důvod, proč mají muži, ženy a děti porozumět tomuto řádu a této pravomoci v rodinách lidu Božího a proč mají usilovat o to, aby z ní učinili to, co Bůh zamýšlel, kvalifikaci a přípravu na nejvyšší oslavení Jeho dětí. V domově pravomoc předsedat spočívá vždy na otci a ve všech záležitostech domova a rodinných věcech není vyšší pravomoci.“¹⁵

Nyní jsem použil několik citátů, aniž bych uvedl odkaz. Udělal jsem to záměrně. Odkazy budou jasně uvedeny v květnovém vydání časopisu Ensign a Liahona. Vyzývám vás, abyste si tato konferenční poselství prostudovali a přezkoumali. Jsou to úžasné časopisy a jistě nemají chybět v žádné domácnosti. Pak může duch této konference po celý rok přežívat na jejich stránkách.

Kéž následujeme hlasu proroků, kteří nás od počátku času upozorňují na význam otce v rodině. Kéž se rozhodneme plněji přistupovat ke svým povinnostem a zodpovědnostem, které nám Pán dal jako otcům v Sionu, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.