V síle Páně

Když jsem byl mladý, sloužil jsem v Církvi jako rádce moudrého presidenta okrsku. Pokoušel se mě učit. Pamatuji si, že jednou z věcí, které mě překvapily, byla tato jeho rada: „Když se s někým setkáš, chovej se k němu, jako by měl vážné problémy, a ve více než polovině případů budeš mít pravdu.“

Tehdy mi to připadalo pesimistické. Nyní, po více než 40 letech, vidím, jak dobře rozuměl světu a životu. Jak plyne čas, svět se stává stále náročnějším a naše fyzické schopnosti s věkem pomalu slábnou. Je jasné, že budeme potřebovat více než lidskou sílu. Žalmista měl pravdu: „Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.“¹

Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista nám pomáhá poznat, jak být při střetech s protivenstvím hodni Pánovy síly. Říká nám, proč v životě čelíme zkouškám. A, což je ještě důležitější, říká nám, jak od Pána získat ochranu a pomoc.

Zkoušky, kterým čelíme, máme proto, že nás Nebeský Otec miluje. Jeho záměrem je pomáhat nám stát se způsobilými pro požehnání života s Ním a s Jeho Synem, Ježíšem Kristem, na věky ve slávě a v rodinách. Abychom si zasloužili tento dar, museli jsme obdržet smrtelné tělo. Pochopili jsme, že v této smrtelnosti budeme zkoušeni pokušeními a těžkostmi.

Znovuzřízené evangelium nás nejen učí, proč musíme být zkoušeni, ale objasňuje, co touto zkouškou je. Prorok Joseph Smith nám podal vysvětlení. Díky zjevení byl schopen zaznamenat slova vyřčená při stvoření světa. Jsou o nás, oněch duchovních dětech našeho Nebeského Otce, které přijdou do smrtelnosti. Jsou to tato slova:

„A chceme je tím zkoušeti, zda budou činiti všechny věci, které jim kdy Pán jejich Bůh rozkáže.“²

Toto vysvětlení nám pomáhá pochopit, proč v životě čelíme zkouškám. Poskytují nám příležitost prokázat, že jsme věrni Bohu. Během života do nás bije tolik věcí, že se nám pouhé vytrvání může zdát nad naše síly. Alespoň tak jsem chápal slova písma „Musíte… vytrvat do konce,“³ když jsem je četl poprvé. Zněla mi ponuře, jako bych měl v klidu sedět a držet se opěradel křesla, zatímco by mi někdo tahal zub.

Jistě to tak může připadat rodině závislé na úrodě, když neprší. Mohou se ptát: „Jak dlouho můžeme vydržet?“ Může to tak připadat mladému člověku, když má vzdorovat rostoucí záplavě špíny a pokušení. Může to tak připadat mladému muži, jenž se snaží dosáhnout vzdělání potřebného pro zaměstnání, kterým by uživil manželku a rodinu. Může to tak připadat člověku, který nemůže sehnat práci nebo který už ztratil více zaměstnání kvůli krachům firem. Může to tak připadat člověku, který čelí úbytku zdraví a tělesné síly, což se může dostavit dříve či později v jeho životě nebo u jeho blízkých.

Avšak zkouškou, kterou před nás milující Bůh postavil, není to, zda dokážeme snášet těžkosti. Jde o to, zda v nich dokážeme vytrvat dobře. V zkoušce uspějeme, prokážeme-li, že jsme pamatovali na Něj a na přikázání, jež nám dal. Vytrvat dobře znamená zachovávat tato přikázání bez ohledu na jakýkoli odpor, jakékoli pokušení a jakýkoli nepokoj kolem nás. Toto jasné porozumění máme díky tomu, že znovuzřízené evangelium vysvětluje plán štěstí tak jasně.

Díky této jasnosti vidíme, jakou pomoc potřebujeme. Potřebujeme sílu větší než svou vlastní k zachovávání přikázání, ať už nám život přinese jakoukoli situaci. Pro někoho to může být chudoba, ale pro jiné to může být prosperita. Mohou to být strasti stáří nebo bujarost mládí. Kombinace zkoušek a jejich trvání se liší tak, jako se liší děti našeho Nebeského Otce. Ani dvě nejsou stejné. Ale to, co se zkouší, je stejné, v každé době našeho života a pro každého člověka: Budeme dělat vše, co nám Pán náš Bůh přikáže?

Znalost, proč jsme zkoušeni a co je tou zkouškou, nám říká, jak získat pomoc. Musíme se obrátit na Boha. On nám dává přikázání. A my budeme potřebovat sílu větší než vlastní, abychom je zachovávali.

A opět, znovuzřízené evangelium objasňuje ony jednoduché věci, které je třeba dělat. A dodává nám sebedůvěru, že pomoc, již potřebujeme, přijde, budeme-li tyto věci dělat brzy a vytrvale, ještě dlouho před nejvyšší nouzí.

První, prostřední a poslední věcí, již máme dělat, je modlit se. Spasitel nám řekl, jak. Jeden z nejjasnějších návodů je v 3. Nefim:

„Vizte, amen, amen, pravím vám, musíte stále bdíti a modliti se, abyste neupadli v pokušení, neboť satan by vás rád měl, aby vás spořádal jako pšenici.

Proto se musíte stále modliti k Otci ve jménu mém;

a očkoliv požádáte Otce ve jménu mém, bude-li to spravedlivé a věříte-li, že to obdržíte, vizte, máte to obdržeti.

Modlete se vždy ve jménu mém k Otci v rodinách svých, aby vašim ženám i dětem bylo požehnáno.“⁴ Proto se musíme vždy modlit.

Další jednoduchou věcí, jíž Bohu umožňujeme, aby nám dal sílu, je hodování na slově Božím: Čtěte standardní písma Církve a slova žijících proroků a přemítejte o nich. Existuje slib, že nám Bůh bude pomáhat, budeme-li to denně činit. Věrné studium písem nám přináší Ducha Svatého. Tento slib je dán v Knize Mormon, ale platí stejně dobře pro všechna slova Boží, jež nám On dal a ještě dá skrze své proroky.

„Vizte, chtěl jsem vás napomínati, když tyto věci čtete, jestliže je to moudrost Boží, abyste je četli, abyste si vzpomněli, jak byl Pán k člověčenstvu milosrdným od stvoření Adama, dokonce až do doby, kdy tyto věci obdržíte, a abyste o tom v srdci svém přemýšleli.

A když se vám dostane věcí těchto, rád bych vás napomenul, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Ježíše Krista, zdali jsou tyto věci pravdivé; a jestliže se budete tázati se srdcem upřímným, s pevným předsevzetím a budete míti víru v Krista, pak vám zjeví pravdu jejich prostřednictvím moci Ducha Svatého.

A prostřednictvím moci Ducha Svatého můžete zvěděti pravdu všech věcí.“⁵

Tento slib máme vyzkoušet ne pouze jednou a ne pouze pro Knihu Mormon. Je to spolehlivý slib. Moc Ducha Svatého je skutečná. Bude přicházet, znovu a znovu. A jedním z nezvratných faktů, který vždy dosvědčí, je to, že Ježíš je Kristus.

Toto svědectví nás přiblíží ke Spasiteli a k přijetí pomoci, kterou nabízí všem, již jsou zkoušeni v tavicí peci smrtelnosti. Vícekrát řekl, že nás bude shromažďovat k sobě, jako kvočna shromažďuje pod křídla svá kuřátka. Říká, že se musíme rozhodnout přijít k Němu v mírnosti a s dostatečnou vírou v Něho, abychom činili pokání „celým srdcem“.⁶

Jednou z možností, jak to udělat, je shromáždit se se Svatými v Jeho Církvi. Choďte na shromáždění, dokonce i když se to zdá obtížné. Máte-li odhodlání, pomůže vám najít sílu, abyste to udělali.

Napsala mi jedna členka z Anglie. Když se jí biskup ptal, zda přijme povolání učit brzy ráno seminář, řekl jí, že bude lépe pomodlit se, než toto povolání přijme. Udělala to. Přijala ho. Když se poprvé setkala s rodiči, biskup jí stál po boku. Oznámila, že cítí, že program by měl probíhat pět dní v týdnu. Někteří rodiče vypadali rozpačitě. Jeden z nich řekl: „Oni nepřijdou. Uvidíte, že nebudou chtít.“

Tato obava se z poloviny naplnila. Studenti opravdu nechtěli chodit. Ale jejich účast v těchto chladných a temných ranních hodinách je nyní více než 90 procent. Učitelka a její biskup věřili, že začnou-li studenti chodit, budou posilováni silou větší než svou vlastní. Stalo se. Tato moc je bude chránit, až se dostanou do situace, kdy budou jedinými Svatými posledních dnů. Nebudou osamoceni ani bez síly, protože přijali pozvání shromáždit se se Svatými, když to nebylo snadné.

Tato síla je dávána lidem starším, stejně jako mladým. Znám jednu vdovu, jíž je více než 90 let. Je upoutána na vozík. Modlí se jako vy, s prosbami o pomoc k vyřešení problémů, jež přesahují její lidskou sílu. Odpovědí je určitý pocit v srdci. Vede ji k zachovávání přikázání: „A vizte, nechť se také často shromažďujete.“⁷ A tak se snaží dostat na shromáždění. Ti, kteří tam také chodí, mi říkají: „Moc rádi ji vidíme. Ona přináší takového ducha!“

Přijímá svátost a obnovuje smlouvu. Pamatuje na Spasitele a snaží se zachovávat Jeho přikázání. A tak s sebou nosí Jeho Ducha, vždy. Její starosti se možná nevyřeší. Většina z nich vyplývá z rozhodnutí druhých, a ani Nebeský Otec, který její modlitby slyší a miluje ji, nemůže nutit druhé, aby se rozhodovali správně. Ale může ji poslat do Spasitelova bezpečí a slibu, že bude mít Jeho Ducha. A tak jsem si jist, že ona, v síle Páně, uspěje ve zkoušce, které čelí, protože zachovává přikázání, aby se často shromažďovala se Svatými. To je důkazem, že vytrvává dobře, i zdrojem její síly pro to, co ji čeká.

Můžeme dělat ještě další jednoduchou věc. Pánova Církev byla znovuzřízena, a tak jakékoli povolání k službě v ní je povoláním k službě Jemu. Onen biskup v Anglii byl velmi moudrý. Požádal onu ženu, aby se modlila o své povolání sloužit. Věděl, jakou odpověď dostane. Bude to výzva od Otce a Jeho Milovaného Syna. Věděl, co se naučila tím, že reagovala na Mistrovu výzvu. V Jeho službě přichází Duch Svatý jako společník pro ty, kteří se snaží ze všech sil. Jistě to cítila, když stála před rodiči a když viděla, že studenti nechtějí přicházet. To, co se zdálo těžké, téměř nemožné zvládnout její vlastní mocí, se stalo radostí díky síle Páně.

Když čte písma a přemítá o nich a modlí se při přípravě na tyto lekce, ví, že Spasitel požádal Otce, aby jí seslal Ducha Svatého, tak jako to slíbil svým učedníkům při poslední večeři, když věděl, jakým zkouškám budou čelit a že je musí opustit. Nenechal je bez útěchy. Slíbil jim Ducha Svatého, a slibuje Ho i nám v Jeho službě. A tak, ať výzva k službě přijde kdykoli, přijměte ji. Přináší s sebou pomoc uspět ve zkouškách přesahujících ono povolání.

Je pravda, že ne všichni mají formální povolání. Ale každý učedník slouží Mistrovi vydáváním svědectví a laskavým chováním k lidem kolem sebe. Všichni slíbili ve vodách křtu, že to budou dělat. A všichni získají společenství Ducha, vytrvají-li v zachovávání svých závazků vůči Bohu.

Mistra poznáte a začnete Ho milovat, když Mu budete sloužit. Vytrváte-li v modlitbě a věrné službě, začnete pociťovat, že Duch Svatý se stal vaším společníkem. Mnozí jsme po nějakou dobu odváděli takovou službu a pociťovali toto společenství. Připomenete-li si tu dobu, vzpomenete si, že se ve vás udály změny. Pokušení činit zlo se zdálo menší. Touha činit dobro zesílila. Lidé, kteří vás znali nejblíže a měli vás rádi, možná řekli: „Jsi laskavější, trpělivější. Jako bys to ani nebyl ty.“

Nebyli jste to vy, protože usmíření Ježíše Krista je skutečné. A skutečný je slib, že se můžeme změnit a stát se novými a lepšími. A můžeme získat větší sílu pro životní zkoušky. Pak chodíme v síle Páně, v síle získané v Jeho službě. On chodí s námi. A časem se staneme Jeho vyzkoušenými a posílenými učedníky.

Tehdy zaznamenáte změnu ve svých modlitbách. Budou vroucnější a častější. Slova, která budete říkat, budou mít pro vás jiný význam. Podle přikázání se vždy modlíme k Otci ve jménu Ježíše Krista. Ale budete cítit větší důvěru, až se budete modlit k Otci, díky vědomí, že k Němu přicházíte jako důvěryhodný a vyzkoušený učedník Ježíše Krista. Otec vám udělí větší klid a sílu v tomto životě a s tím i radostné očekávání, že až zkouška života skončí, uslyšíte slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“⁸

Vím, že Bůh Otec žije. Dosvědčuji, že slyší a zodpovídá každou naši modlitbu. Vím, že Jeho Syn, Ježíš Kristus, zaplatil cenu za všechny naše hříchy a že si přeje, abychom k Němu přišli. Vím, že Otec a Syn si přejí, abychom ve zkouškách života uspěli. Svědčím, že pro nás připravili cestu. Díky znovuzřízení evangelia v posledních dnech je pro nás otevřena cesta. Můžeme poznat přikázání. Máme právo vyzkoušet slib o společenství Ducha Svatého v pravé Církvi Ježíše Krista. A můžeme vytrvat dobře. Ve jménu Ježíše Krista, amen.