Příprava na druhý příchod

Pán prohlásil: „… ti, kteří se mne bojí, budou očekávati veliký den příchodu Páně, ano i znamení příchodu Syna člověka“, znamení, která se projeví „nahoře na nebi a dole na zemi“ (NaS 45:39–40).

Spasitel tomu učil v podobenství o fíkovníku, jehož křehké nové větévky jsou znamením přicházejícího léta. „Tak také,“ až vyvolení uvidí znamení Jeho příchodu, „poznají, že On je blízko, přede dveřmi“ (Joseph Smith – Matouš 1:38–39; viz také Matouš 24:32–33; NaS 45:37–38).

Biblická i novodobá proroctví poskytují mnohá znamení druhého příchodu. Patří k nim:

1. Plnost evangelia obnovena a kázána po celém světě na svědectví všem národům.

2. Falešní Kristové a falešní proroci oklamávající mnohé.

3. Války a pověsti o válkách, národ povstávající proti národu.

4. Zemětřesení na různých místech.

5. Hlad a mor.

6. Všudypřítomná rána, zhoubná nemoc, zaplaví zemi.

7. Rozmnožení nepravosti.

8. Celá země ve zmatku.

9. Srdce lidská ochabnou.

(Viz Matouš 24:5–15; Joseph Smith – Matouš 1:22, 28–32; NaS 45:26–33.)

V jiném zjevení Pán prohlašuje, že některá z těchto znamení jsou Jeho hlasem volajícím lidi k pokání:

„Naslouchejte, ó vy národové světa, a slyšte slova toho Boha, který vás stvořil…

Jak často jsem vás napomínal ústy svých služebníků a poselstvím svých andělů a svým vlastním hlasem a hlasem hromu a hlasem blesků, hlasem bouří a zemětřesení, velkým krupobitím a hlasem hladomoru, všemi druhy moru,… a chtěl jsem vás spasiti věčným spasením, ale vy jste nechtěli.“ (NaS 43:23, 25.)

Znamení druhého příchodu jsou všude kolem nás a zdá se, že narůstají v četnosti a intenzitě. Například seznam hlavních zemětřesení v The World Almanac and Book of Facts, 2004 vykazuje dvakrát více zemětřesení v osmdesátých a v devadesátých letech minulého století než ve dvou předchozích desetiletích (str. 189–190). Také vykazuje další ostrý nárůst v prvních letech tohoto století. Celosvětový seznam neslavně proslulých povodní a přílivových vln a seznam hurikánů, tajfunů a blizardů vykazuje v posledních letech podobný nárůst (str. 188–189). Nárůst proti období před 50 lety může být zamítnut pro změny v kritériích pro zaznamenávání, ale narůstající četnost přírodních pohrom za několik posledních desetiletí je hrozivá.

Dalším znamením časů je shromažďování věrných (viz NaS 133:4). Shromažďování do Sionu se v prvních letech této poslední dispensace uskutečňovalo na různých místech Spojených států: v Kirtlandu, Missouri, Nauvoo a na vrcholcích hor. Vždy to byla shromažďování k předvídaným chrámům. V souvislosti s vytvářením kůlů a výstavbou chrámů ve většině zemí, kde je značný počet věrných, současným přikázáním není shromažďovat se na jednom místě, ale shromažďovat se v kůlech ve své vlasti. Tam mohou věrní v domě Páně přijmout plná požehnání věčnosti. Tam, ve své vlasti, mohou být poslušni Pánova přikázání rozšiřovat hranice Jeho lidu a posilovat kůly Sionu (viz NaS 101:21; 133:9, 14). Kůly Sionu jsou tak ochranou a úkrytem před bouří a zlobou, až bude vylita bez zředění na celý svět (viz NaS 115:6).

Zatímco nemáme moc změnit skutečnost druhého příchodu a nemůžeme znát jeho přesný čas, můžeme uspíšit svou přípravu a snažit se ovlivnit přípravu těch, již jsou kolem nás.

Podobenství, jež obsahuje důležité a burcující učení na toto téma, je podobenství o deseti pannách. O tomto podobenství Pán řekl: „A v ten den, kdy přijdu ve své slávě, bude splněno podobenství o deseti pannách, jež jsem vám vyprávěl.“ (NaS 45:56.)

Podobenství je uvedeno v 25. kapitole Matouše a ukazuje rozdíl mezi pěti bláznivými a pěti moudrými pannami. Všech deset bylo pozváno na svatební hostinu, ale pouze polovina měla, když přišel ženich, připravený olej ve své lampě. Těch pět, které byly připraveny, vešlo na svatební hostinu a dveře se zavřely. Těch pět, které odkládaly přípravu, přišlo pozdě. Dveře byly zavřeny a Pán jim odepřel vstup řka: „Neznámť vás.“ (Verš 12.) „Bdětež tedy,“ Spasitel dodal, „nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.“ (Verš 13.)

Aritmetika tohoto podobenství je hrozivá. Deset panen zjevně představuje členy Kristovy církve, neboť všechny byly pozvány na svatební hostinu a všechny věděly, co se vyžaduje, aby mohly vstoupit, až ženich přijde. Když ale přišel, byla připravena pouze polovina.

Novodobé zjevení obsahuje učení, jež pronesl Pán k prvotním vedoucím Církve:

„A po vašem svědectví padne zloba a zuřivost na lid.

Neboť po vašem svědectví nastane [svědectví] zemětřesení,…

Též… svědectví [hlasu hromů a hlasu blesků a hlasu bouří a hlasu mořských vln, které se] nakupí mimo své meze.

Veškeré věci [budou ve zmatku], a jistě že lidská srdce zmalomyslní a strach se zmocní všeho lidu.

A andělé se zjeví v oblacích a mocným hlasem budou provolávati a na pozouny vytrubovati, řkouce: Připravte se, ó vy obyvatelé země, neboť soud našeho Boha nastal; hle, ženich už přichází, vyjděte mu vstříc!“ (NaS 88:88–92.)

Bratři a sestry, Kniha Mormon učí: „Tento život jest dobou, kdy se lidé mají připravovati [na setkání s Bohem];… den tohoto života jest dnem, kdy lidé mají vykonávati práce svoje.“ (Alma 34:32.) Připravujeme se?

Pán ve svém úvodu ke sbírce novodobých zjevení prohlašuje: „Připravte se, připravte se na to, co má přijít, neboť Pán je na blízku.“ (NaS 1:12.)

Pán také varoval: „Ano, provolávejte všemu lidstvu: Probuďte se a vyjděte ženichovi vstříc, prohlédněte a vizte, že ženich přichází, jděte mu vstříc, uvítejte Ho. Připravte se na velký den Páně.“ (NaS 133:10; viz také NaS 34:6.)

Vždy jsme varováni, že nemůžeme znát den ani hodinu Jeho příchodu. Ježíš ve 24. kapitole Matouše učil:

„Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.

Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.“ (Matouš 24:42–43.) „Ale byl by připraven.“ (Joseph Smith–Matouš 1:47.)

„Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde.“ (Matouš 24:44; viz také NaS 51:20.)

Co kdyby den jeho příchodu byl zítra? Kdybychom věděli, že se setkáme s Pánem zítra – kvůli svému předčasnému úmrtí nebo kvůli Jeho nečekanému příchodu – co bychom dělali dnes? Jaká vyznání bychom učinili? Jaké návyky bychom odložili? Jaké neshody bychom urovnali? Co bychom odpustili? Jaká svědectví bychom vydali?

Když bychom ony věci činili tehdy, proč ne nyní? Proč neusilovat o pokoj, když lze pokoj získat? Jestliže naše lampy přípravy dohasínají, začněme ihned doplňovat olej.

Musíme se časně i duchovně připravit na události prorokované pro čas druhého příchodu. A nejpravděpodobněji zanedbávaná příprava je ta méně viditelná a obtížnější – ta duchovní. 72 hodinová zásoba potřeb k přežití může přijít vhod při pozemských problémech, ale jak ke své lítosti poznaly bláznivé panny, 24 hodinová zásoba duchovní přípravy má větší a trvalejší hodnotu.

Žijeme v době, jež byla předpověděna, „kdy bude mír odňat světu“ (NaS 1:35), kdy „veškeré věci [budou ve zmatku]“ a „lidská srdce zmalomyslní“ (NaS 88:91). Existuje mnoho časných příčin zmatku, k nimž patří války a přírodní katastrofy, ale dokonce větší příčina současného „zmatku“ je duchovní.

Když se díváme na okolní věci očima víry a s perspektivou věčnosti, vidíme všude kolem sebe, jak se naplňuje proroctví, že „ďábel bude mít moc nad svou vlastní říší“ (NaS 1:35). V naší písni se zpívá „nepřátel už bezpočtu je, hřích se v řadách šikuje“ („Hope of Israel“, Hymns, No. 259), a je tomu tak.

Zlo, jež bývalo jen místní a bylo skrýváno jako vřed, je nyní legalizováno a stavěno na odiv jako prapor. Nejsilnější kořeny a bašty civilizace jsou zpochybňovány nebo napadány. Národy popírají své náboženské dědictví. Manželské a rodinné zodpovědnosti jsou odhazovány jako překážky osobních požitků. Filmy, časopisy a televize, které formují naše postoje, jsou plné příběhů nebo obrázků, jež znázorňují děti Boží jako dravé šelmy nebo, v tom lepším případě, jako triviální stvoření, která usilují o cosi nepatrně přesahujícího osobní potěšení. A příliš mnozí z nás to přijímají jako zábavu.

Muži a ženy, kteří přinesli obrovské oběti, aby v minulosti potřeli režimy zla, byli formováni hodnotami, jež mizí z našeho obecného učení. Dobré, pravdivé a krásné je zaměňováno za nedobré, za „cokoli“ a za bezcennou nádivku osobního rozmaru. Není divu, že mnozí naši mladí i dospělí jsou polapeni pornografií, pohanským propichováním částí těla, hledáním vlastního potěšení, nečestným jednáním, necudným odíváním, urážlivou řečí a degradujícím sexuálním chováním.

Rostoucí počet vůdců, kteří ovlivňují názory veřejnosti, popírá existenci Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova a uctívá pouze bohy světskosti. Mnozí mocní a vlivní popírají dobro a zlo, které bylo určeno božským ustanovením. I mezi těmi, kteří tvrdí, že věří v dobro a zlo, jsou ti, „kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé“ (Izaiáš 5:20; 2. Nefi 15:20). Mnozí také popírají individuální zodpovědnost a praktikují závislost na druhých a snaží se, jako bláznivé panny, žít na úkor druhého a ve vypůjčeném světle.

To vše je ohavné v očích našeho Nebeského Otce, který miluje všechny své děti a zakazuje každou činnost, která jim brání v návratu do Jeho přítomnosti.

Jaký je stav naší osobní přípravy na věčný život? Lidé Boží byli vždy lidmi smlouvy. Do jaké míry žijeme v souladu se smlouvami, včetně posvátných slibů, jež jsme dali ve vodách křtu, při přijetí svatého kněžství a v chrámech Božích? Jsme těmi, kdo slibují, ale neplní, a věřícími, kteří nejednají?

Řídíme se Božím příkazem: „Vytrvejte tudíž na svatých místech a nekolísejte, pokud nenastane den Páně, neboť vězte, že nastane co nevidět.“ (NaS 87:8.) Co to jsou ona „svatá místa“? Určitě k nim patří chrám a věrné zachovávání jeho smluv. Určitě k nim patří domov, kde jsou děti ceněny jako poklad a rodiče jsou ctěni. Určitě ke svatým místům patří naše zodpovědnosti předané kněžskou pravomocí, včetně misií a věrně vykonávaných povolání v odbočkách, sborech a kůlech.

Spasitel to učil ve svém proroctví o druhém příchodu: požehnaný je „služebník věrný“ a moudrý, jenž, když Pán přichází, je nalezen, jak si plní svou povinnost (viz Matouš 24:45–46). Prorok Nefi o onom dni učil: „Spravedliví [se] nemusí obávati“ (1. Nefi 22:17; viz také 1. Nefi 14:14; NaS 133:44). A novodobé zjevení slibuje, že „Pán bude mít moc nad svými Svatými“ (NaS 1:36).

Ze všech stran nás obklopují těžkosti (viz 2. Korintským 4:8–9). Ale s vírou v Boha důvěřujeme požehnáním, která slíbil těm, již zachovávají Jeho přikázání. Máme víru v budoucnost a na tuto budoucnost se připravujeme. Vypůjčím si metaforu ze známého světa sportovních soutěží – nevíme, kdy zápas skončí, a neznáme konečné skóre, ale víme, že až zápas nakonec skončí, náš tým zvítězí. Půjdeme i nadále vpřed „dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno“. (History of the Church, 4:540.)

„Pročež,“ praví nám Spasitel, „buďte věrni, stále se modlete a mějte své lampy ozdobeny a hořící a mějte s sebou olej, abyste byli připraveni, až přijde ženich. Neboť vizte, vpravdě, vpravdě vám pravím, že přijdu rychle.“ (NaS 33:17–18.)

Svědčím o Ježíši Kristu. Svědčím, že přijde, jak to slíbil. A já se modlím, abychom byli připraveni se s Ním sejít, ve jménu Ježíše Krista, amen.