Usmíření a cena jedné duše

Letos v lednu utrpěla naše rodina tragickou ztrátu, když náš vnuk Nathan zahynul při letecké nehodě. Nathan sloužil v Baltské misii, v níž se hovoří rusky. Miloval tamní lid a věděl, že sloužit Pánu je výsada. Tato nehoda mu vzala život tři měsíce poté, co jsem jej a jeho milou Jennifer oddal na věčnost. To, že Nathan odešel z naší smrtelné přítomnosti tak náhle, obrátilo srdce a mysl každého z nás k usmíření Pána Ježíše Krista. Nejsem sice schopen slovy vyjádřit plný význam Kristova usmíření, ale modlím se, abych vám mohl vysvětlit, co Jeho usmíření znamená pro mne a moji rodinu a co také může znamenat pro vás a vaši rodinu.

Spasitelovo vzácné narození, život, usmíření v zahradě Getsemany, utrpení na kříži, pohřbení v Jozefově hrobce a slavné vzkříšení, to vše se pro nás stalo obnovenou skutečností. Spasitelovo vzkříšení ujišťuje každého z nás, že i my Jej budeme jednoho dne následovat a zažijeme svoje vzkříšení. Jakým pokojem a jakou útěchou je nám tento dar, který přichází skrze láskyplnou milost Ježíše Krista, Spasitele a Vykupitele všech lidí! Víme, že díky Němu můžeme být opět s Nathanem.

Není většího vyjádření lásky, než hrdinské usmíření, které vykonal Syn Boží. Kdyby nebylo plánu našeho Nebeského Otce, plánu, který byl ustanoven předtím, než začal svět, byli by doslova všichni lidé – žijící v minulosti, přítomnosti i budoucnosti – ponecháni bez naděje na věčný pokrok. Následkem Adamova přestupku byli smrtelníci odloučeni od Boha (viz Římanům 6:23), a byli by odloučeni na věky, kdyby nebyl nalezen způsob, jak zlomit okovy smrti. Nebylo to snadné, protože to vyžadovalo zástupnou oběť Jednoho, který byl bez hříchu a který na sebe proto mohl vzít hříchy veškerého lidstva.

Díky za to, Ježíš Kristus tuto oběť v dávném Jeruzalémě odvážně přinesl. V tichém odloučení zahrady Getsemany poklekl Spasitel mezi sukovité olivovníky a neuvěřitelným způsobem, který nikdo z nás nedokáže zcela pochopit, vzal na sebe hříchy světa. Přestože byl Jeho život čistý a bez hříchu, zaplatil za hříchy – vaše, moje a všech, již kdy žili – tu nejvyšší cenu. Jeho duševní, citová a duchovní muka byla tak nesmírná, že způsobila, že krvácel z každého póru (viz Lukáš 22:44, NaS 19:18). Ježíš i přesto trpěl dobrovolně, abychom všichni měli příležitost být očištěni – vírou v Něho, pokáním z hříchů a pokřtěním řádnou kněžskou pravomocí, přijetím očišťujícího daru Ducha Svatého konfirmací a přijetím všech ostatních nezbytných obřadů. Žádné z těchto požehnání by nám bez Pánova usmíření nebylo přístupné a my bychom se nemohli stát způsobilými a připravenými vrátit se do přítomnosti Boží a žít s Ním.

Spasitel poté přetrpěl agónii výslechu, krutého bití a smrti ukřižováním na kříži na Kalvárii. Nedávno se o tom rozsáhle hovořilo, ale chyběl jasný a jednoznačný závěr, že nikdo neměl moc Spasiteli vzít život. On jej dal jako výkupné za nás za všechny. Jako Syn Boží měl moc situaci změnit. Ale písma přesto jasně uvádějí, že On sám sebe vydal k mrskání, ponižování, utrpení a nakonec k ukřižování, pro svou velikou lásku k dětem lidským (viz 1. Nefi 19:9–10).

Usmíření Ježíše Krista bylo nepostradatelnou částí plánu našeho Nebeského Otce pro pozemskou misii Jeho Syna a pro naše spasení. Měli bychom být tak vděčni, že Nebeský Otec nezakročil a že zadržel svůj otcovský instinkt zachránit svého Milovaného Syna. Díky své věčné lásce k vám i ke mně dovolil Ježíšovi, aby dokončil svou předustanovenou misii a aby se stal naším Vykupitelem. Skrze láskyplnou milost Ježíše Krista dostávají dar vzkříšení a nesmrtelnosti lidé všech věků bez ohledu na své dobré či zlé skutky. A těm, již se rozhodli, že budou milovat Pána a budou ukazovat svou lásku a víru v Něj dodržováním Jeho přikázání a tím, že jsou hodni plného požehnání usmíření, těm On nabízí další mimořádný slib oslavení a věčného života, což je požehnání žít v přítomnosti Boha a Jeho Milovaného Syna na věky.

Často zpíváme píseň, jež vyjadřuje to, co cítím, když přemýšlím o Spasitelově dobrotivé smírné oběti:

Ježíš Kristus, Spasitel a Vykupitel všech lidí, není mrtev. On žije – vzkříšený Syn Boží žije – to je mé svědectví, a řídí i dnes záležitosti své Církve.

Na jaře roku 1820 rozzářil světelný sloup háj v severní části státu New York. Náš Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn se ukázali proroku Josephu Smithovi. Tento zážitek započal znovuzřízení mocných pravd a nauk, které byly po staletí ztraceny. Mezi ony pravdy, které byly temnotou odpadlictví zastřeny, patří inspirující skutečnost, že jsme všichni duchovními syny a dcerami milujícího Boha, jenž je naším Otcem. Jsme součástí Jeho rodiny. Není otcem v jakémsi symbolickém či poetickém smyslu. On je doslovným Otcem našich duchů. Pečuje o každého z nás. Přestože tento svět umí muže a ženy ponižovat a zlehčovat, pravdou zůstává, že my všichni pocházíme z královské, božské linie. V oné nevídané události, kdy se Otec a Syn ukázali v Posvátném háji, bylo prvním slovem, které Otec každého z nás vyslovil, vlastní jméno Joseph. Takový osobní vztah má náš Otec ke každému z nás. Zná naše jméno a touží po tom, abychom se stali hodnými návratu k Němu a života s Ním.

Skrze proroka Josepha Smitha přišlo znovuzřízení evangelia. Pán Ježíš Kristus znovu zjevil, skrze svého vyvoleného proroka, obřady a kněžskou pravomoc k jejich vykonávání ke spasení všech, kteří uvěří.

Jinému proroku a v jiné době Pán ukázal „národy země“ (Mojžíš 7:23). „A Pán ukázal Enochovi všechny věci, ano až do konce světa.“ (Mojžíš 7:67.) Enoch také viděl, že Satan „měl velký řetěz v rukou a zastíral celou zemi temnotou; a [Satan] vzhlédl vzhůru a smál se“. (Mojžíš 7:26.)

Zdá se, že v tom všem, co Enoch spatřil, jej nade vše zaujala jedna věc. Enoch viděl, jak Bůh pohlédl „na ostatní z lidu a truchlil“. (Mojžíš 7:28.) V posvátném záznamu se pak Enoch ptá Boha znovu a znovu: „Jak to, že můžeš plakati? … Jak to, že můžeš plakati?“ (Mojžíš 7:29, 31.)

Pán Enochovi odpověděl: „Viz tyto bratry své; jsou dílem rukou mých…; a bratrům tvým… dal jsem… přikázání, aby se milovali navzájem a aby volili mne, Otce svého, ale hleď, jsou bez citu a nenávidí vlastní krev.“ (Mojžíš 7:32–33.)

Enoch viděl poměry v těchto posledních dnech. On a další prvotní proroci věděli, že jen tehdy, přijímáme-li usmíření ve svém životě a snažíme-li se žít podle evangelia, můžeme čelit životním těžkostem a nalézt pokoj, radost a štěstí. Osobním cílem každého dítěte Božího je porozumět tomuto velkolepému daru.

Bratři a sestry, věřím, že kdybychom mohli opravdu porozumět usmíření Pána Ježíše Krista, uvědomili bychom si, jak cenný je jeden syn či dcera Boží. Věřím, že věčného účelu, který má Nebeský Otec pro své děti, se zpravidla dosahuje pomocí malých a prostých věcí, které děláme jeden pro druhého. V jádru anglického slova „atonement“ (usmíření) je slovo jeden. Pokud by tomu všichni lidé rozuměli, nikdy by nebyl nikdo, o koho bychom se nestarali, bez ohledu na věk, rasu, pohlaví, náboženství nebo společenské postavení nebo ekonomickou situaci. Snažili bychom se napodobovat Spasitele a nikdy bychom k druhým nebyli nelaskaví, bez zájmu, neuctiví nebo necitliví.

Pokud bychom opravdu rozuměli usmíření a věčné hodnotě každé duše, vyhledávali bychom vzpurného chlapce a dívku a každé další vzpurné dítě Boží. Pomáhali bychom jim poznat lásku, kterou k nim Kristus chová. Udělali bychom vše, co umíme, abychom jim pomohli připravit se k přijetí spásných obřadů evangelia.

Kdyby vedoucí sborů a odboček měli na mysli především Kristovo usmíření, pak by jistě žádný nový či zaktivizovaný člen nikdy nebyl zanedbán. Protože každá duše je velmi cenná, vedoucí se budou společně radit, aby zajistili vyučování každé z nich naukám evangelia Ježíše Krista.

Když myslím na Nathana a na to, jakou cenu má pro nás, jasněji vidím a vnímám, jaké pocity musí chovat náš Nebeský Otec ke všem svým dětem. Nechceme, aby Bůh plakal proto, že jsme neudělali vše, co jsme mohli, abychom se s Jeho dětmi dělili o zjevené pravdy evangelia. Modlím se, aby naše mládež, každý z nich, se snažil poznat požehnání plynoucí z usmíření a aby se snažil být hoden služby Pánu v misionářském poli. Jistě by dychtivěji toužilo sloužit Pánu v misijním poli i mnohem více starších manželských párů, jejichž zdraví to dovoluje, pokud by přemítali o významu smírné oběti Pána Ježíše Krista. Právě Ježíš řekl: „A když… budete pracovat po všechny své dny volajíce tento lid k pokání a přivedete byť jen jednu duši ke mně, jak veliká bude vaše radost s ní v království mého Otce.“ (NaS 18:15, zvýraznění přidáno.) A nejen to, ale jak veliká bude Pánova radost nad duší, která činí pokání! Neboť ta jedna je Pánu cenná.

Bratři a sestry, náš Nebeský Otec nám skrze usmíření našeho Spasitele podává pomocnou ruku. Zve všechny, aby „přišli ke Kristu, který je Svatým v Israeli, a mohli bráti podíl na jeho [spasení] a na moci jeho vykoupení“. (Omni 1:26.) Učí nás, že se můžeme vrátit do Jeho posvátné přítomnosti skrze věrné zachovávání zásad evangelia, skrze přijetí znovuzřízených spásných obřadů, skrze vytrvalou službu a vytrváním až do konce. Co jiného na celém světě je i jen vzdáleně tak důležité, jako tato znalost?

Je smutné, že ve světě je dnes důležitost člověka často posuzována podle velikosti obecenstva, kterému hraje. Takto jsou hodnoceny televizní a sportovní programy, a někdy se tak určuje postavení ve společnosti, a často se tak získává postavení ve vládě. To je možná důvod, proč role jako otec, matka a misionář obdrží málokdy ovace ve stoje. Otcové, matky a misionáři „hrají“ pro velmi malé obecenstvo. A přesto, v očích Páně má možná trvalou důležitost jen obecenstvo jedné velikosti – a to je právě jeden, každý jeden, vy a já a každé jedno dítě Boží. Ironií usmíření je, že je nekonečné a věčné, a přesto se aplikuje jednotlivě, jeden člověk po druhém.

Na určité úrovni píseň pro děti „Já jsem dítě Boží“ (Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, str. 96) ladí s hudbou věčnosti. My jsme děti Boží. Každý jeden z nás je natolik cenný, že Pánu Bohu Všemohoucímu přinášíme plnost radosti, když jsme věrní, nebo Jej přivádíme k slzám, když věrni nejsme.

To, co vzkříšený Spasitel řekl Nefitům, by dnes mohl říct i nám:

„Požehnaní jste pro víru svoji. Nyní je moje radost dokonalá. A když byl tato slova řekl, plakal a zástup to dosvědčoval, a On vzal malé děti jejich, jedno po druhém, a žehnal je a modlil se za ně k Otci.“ (3. Nefi 17:20–21; zvýraznění přidáno.)

Bratři a sestry, nikdy, nikdy nepodceňujte hodnotu toho jednoho. Vždy pamatujte na Pánovo jasné napomenutí: „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.“ (Jan 14:15.) Vždy se snažte žít tak, abyste byli hodni plných požehnání posvátného usmíření Pána Ježíše Krista. V našem žalu nad odloučením od našeho drahého Nathana přišel ten pokoj, jaký může dát jen Spasitel a Vykupitel. Naše rodina se k Němu, jeden po druhém, obrátila; a my teď zpíváme s hlubším pochopením a vděčností:

Milí bratři a sestry, kéž dáváte druhým každé požehnání, které usmíření Pána Ježíše Krista nabízí, a kéž je přijímáte pro sebe, o to se pokorně modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen.