Starší Matěj Pražák

Před třemi týdny jsme si se starším Bastem udělali výlet do Štýrského Hradce. Do Vídně jsme se vrátili krátce před šestou a metrem jeli do budovy institutu, kde jsme měli mít jednu lekci. Když jsme vystupovali, můj společník zjistil, že ztratil jmenovku. Letmým pohledem ještě zkontroloval místo, kde jsme seděli, ale nikde nebyla. Tak jsme přešli na druhou stranu stanice, abychom dojeli k Volkstheater, kde jsme předtím přestupovali, a on mi vysvětlil, že pro něj hodně znamenala (nosil ji v podstatě celou misii a měl ji i od někoho podepsanou). Když jsme tam dojeli, nebyla k nalezení, a to už jsme se museli vrátit do budovy institutu, kde nám za chvilku začínala lekce. Jakmile jsme vešli dovnitř, starší Grimmett, který se se svojí ženou o institut stará, držel ztracenou jmenovku v ruce, a my jsme nevěřili svým očím. Následně nám vysvětlil, že tam před 10 minutami přišel neznámý muž, který jen předal tu jmenovku, ani se nepředstavil a zase odešel.

Nemám moc rád, když někteří misionáři všechno považují za zázraky, ale rozhodně misie je místo, kde můžeme vidět, jak Bůh pracuje v našich životech a žehná nám, jak v našem misionářském úsilí, tak v osobních potřebách. Jsem moc vděčný za příležitost sloužit Mu a za požehnání, která díky této službě přicházejí.