Sborové domy – místa uctivosti a uctívání Boha

Jeden můj kolega, oddaný člen Církve, mi jednou vyprávěl o zážitku, který měl, když se věnoval úkolu odklidit židle a uklidit středisko kůlu po konferenci kůlu. Poté, co se takto 30 minut věnoval těmto povinnostem, si uvědomil, že v budově zůstal jako poslední. Než aby se však cítil osaměle a spěchal k odchodu, všiml si, že dál zažívá tentýž příjemný pocit pokoje, který měl během konference, a že se tento pocit dokonce prohlubuje.

Když úkol dokončil a ze sborového domu odcházel, setkal se s dalším členem, který, jak se zdálo, ho pozorně sledoval. Když si tento člen uvědomil, co můj přítel dělal, vzal ho za ruku a řekl: „Bratře, Pán vidí tyto maličkosti, které pro Něj děláš, a když na ně shlíží, usmívá se.“

Když tento můj přítel o mnoho let později sloužil jako biskup, opět se ocitl sám ve sborovém domě svého sboru. Poté, co v kapli zhasl světla, se na chvíli zdržel. Měsíční svit dopadal oknem na řečnický pult.

Znovu ho zaplavil onen známý pocit pokoje a on se posadil do přední části kaple a přemýšlel o mnoha posvátných okamžicích, které v tomto prostředí zažil – o tom, kolikrát sledoval kněze, jak lámou chléb u stolu se svátostí, jak pociťoval Svatého Ducha, když promlouval na konferencích sboru, jak vedl křestní shromáždění, vzpomínal na nádherná hudební vystoupení pěveckého sboru, která slyšel, a na řadu svědectví členů sboru, která se ho hluboce dotkla. Když tam tak sám seděl v potemnělé kapli, cítil se přemožen tím, jaký měly tyto prožitky na jeho život i na život členů jeho sboru celkový dopad, a s hlubokou vděčností sklonil hlavu.

Můj přítel byl moudře a správně učen tomu, že nejposvátnější místa na zemi jsou chrám a domov, ale díky těmto dvěma prožitkům, které jsem právě zmínil, poznal také posvátnou povahu našich sborových domů. Vzhledem k tomu, že tyto budovy jsou zasvěceny kněžskou pravomocí, stávají se místem, kde Pán vylévá zjevení na svůj lid a kde se „projevuje moc božskosti“ skrze obřady, které tam probíhají (viz Nauka a smlouvy 84:20).

Sborový dům společně s domovem přináší zaslíbenou radost, kterou mohou věrní Svatí zažívat během dne sabatu. Stává se místem, kde mají členové, díky společnému uctívání Boha, svá srdce „spojena v jednotě a ve vzájemné lásce“ (Mosiáš 18:21) jednoho ke druhému a ke Spasiteli. Abychom projevili náležitou vděčnost a úctu za vylévání duchovních požehnání, která prostřednictvím sborového domu získáváme, máme na tato místa určená k uctívání Boha přicházet v duchu hluboké a upřímné uctivosti.

Obrázek

taking the sacrament

V naší novodobé církevní kultuře se slovo uctivost stalo synonymem slova potichu. Ačkoli je zcela jistě vhodné, abychom v kapli mluvili potichu, nevystihuje tento omezený pohled na uctivost úplný význam tohoto slova. Kořeny anglického výrazu pro uctivost – reverence – lze vysledovat až k latinskému slovesu revereri, což znamená „stát v úžasu“.¹ Lze snad najít slovo, které výstižněji popisuje pocity naší duše, když se opravdu zamýšlíme nad tím, co pro každého z nás vykonal Spasitel?

Připomíná mi to slova krásné náboženské písně, kterou v našich kaplích zpíváme: „Stojím v úžasu nad láskou, kterou mi Ježíš nabízí.“² Tento hluboký pocit vděčnosti, chvály a úžasu je podstatou uctivosti a podněcuje nás k tomu, abychom se vyvarovali jakéhokoli druhu vyjadřování či chování, který by mohl tyto pocity u nás či u ostatních oslabit.

Obrázek

woman at pulpit

Fotografie ženy u řečnického pultu, Tiffany Myloan Tong

Z novodobého zjevení se dozvídáme, že ústřední součástí našeho sabatního uctívání Boha je přicházet „do domu modlitby a … přinášeti svátosti své v [Pánův] svatý den“ (Nauka a smlouvy 59:9). Tyto domy modlitby, v nichž se během sabatu shromažďujeme, jsou naše posvátné sborové domy.

President Russell M. Nelson nám pomohl lépe porozumět úzké spojitosti mezi naší uctivostí ke Spasiteli a našemu vztahu ke dni sabatu. Když vyprávěl o vlastních zkušenostech s tím, jak se učil světit sabat, řekl: „Z písem [jsem se] dozvěděl, že moje chování a postoj během sabatu představují určité znamení mezi mnou a mým Nebeským Otcem.“³

Tak jako je naše chování a postoj během sabatu znamením naší oddanosti Pánu, může naše chování, náš postoj, a dokonce i to, jak jsme oblečeni, když jsme v Jeho domě modlitby, právě tak vyjadřovat míru uctivosti, kterou ke Spasiteli pociťujeme.

Obrázek

people sitting in sacrament meeting

Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů rozšířil naše porozumění této myšlence, když prohlásil:

„Kromě toho, že naše upravené nedělní bohoslužby mají poskytovat více času na v domově soustředěnou výuku evangelia, … [kladou důraz na] svátost večeře Páně jakožto posvátný a uznávaný ústřední bod našeho každotýdenního uctívání Boha. Tím nejosobnějším možným způsobem máme pamatovat na to, že Kristus zemřel kvůli zlomenému srdci v důsledku toho, že nesl hříchy, trápení a utrpení celé lidské rodiny.

Vzhledem k tomu, že na onom smrtelném břemenu má podíl každý z nás, žádá si taková chvíle naši úctu.“⁴

Je důležité pamatovat na to, že místem určeným pro tento vrcholný projev úcty ke Spasiteli, je kaple sborového domu. Kromě uctivosti, kterou pociťujeme během každotýdenního obřadu svátosti, se náš pocit uctivosti a úcty prohlubuje, když pomýšlíme na další kněžské obřady a požehnání, které se ve sborovém domě vykonávají – včetně udílení jména a požehnání dětem, křtů a konfirmací, vysvěcení ke kněžství a ustanovování k povoláním. Každý z těchto obřadů a požehnání může přinášet vylití Svatého Ducha, pokud ti, kteří se do něj zapojují, a ti, kteří se ho účastní, přicházejí s postojem uctivosti.

Obrázek

missionaries in chapel

Fotografie, James Iliff Jeffery

Den sabatu nám poskytuje příležitost uctívat Pána během našeho studia doma i společně s ostatními na shromáždění svátosti a na dalších shromážděních. Již od počátků Církve se Svatí rádi setkávají, aby se družili a vytvářeli bratrské a sesterské vztahy. Naše sborové domy jsou dokonce navrženy tak, aby v nich bylo pro takovéto činnosti probíhající během týdne místo. Nikdy však nesmíme ztrácet ze zřetele prvořadý účel těchto budov, kterým je zajištění místa pro uctívání Boha.

Uctívání Boha a uctivost spolu úzce souvisejí. „Když uctíváme Boha, přistupujeme k Němu s uctivou láskou, pokorou a obdivem. Přijímáme Ho jako našeho svrchovaného Krále, Stvořitele vesmíru, našeho milovaného a nekonečně milujícího Otce.“⁵

Tento ústřední účel uctívání Boha má tudíž ovlivňovat naše chování ve sborových domech i tehdy, když se účastníme společenských či oddychových akcí a činností. Má se věnovat velká péče tomu, aby se minimalizoval nepořádek, výskyt odpadků nebo poškození jakékoli části budovy v důsledku církevních činností, a pokud k něčemu takovému dojde, má se vše bezodkladně uklidit nebo opravit.

Děti a mládež se mohou učit, že uctivost a péče o sborový dům se vztahuje i na činnosti mimo nedělních shromáždění. Účast členů na úklidu sborového domu – zvláště společná účast rodičů a dětí – je skvělým způsobem, jak si vypěstovat postoj uctivosti k našim posvátným budovám. Jak je vidět ze zážitku mého přítele, který po konferenci kůlu uklízel středisko kůlu, je i samotná péče o sborový dům prostředkem k uctívání Boha a přivolává Ducha Páně.

Obrázek

woman cleaning door to the chapel

Fotografie členů stojících před budovou, Massimo Criscione

Pod prorockým vedením presidenta Nelsona se věnuje významné úsilí k zajištění toho, aby se při zmiňování Kristovy Církve nikdy nevynechávalo jméno Ježíše Krista. Podobně nesmíme dopustit, aby byl Spasitel odstraněn z ústředního místa našeho uctívání Boha – včetně našich míst pro bohoslužby.

Jsme zvyklí mluvit o chrámu jako o domu Páně, což je správné a důležité označení. Ale možná máme sklon zapomínat na to, že každý náš sborový dům je zasvěcen skrze kněžskou pravomoc jako místo, kde může přebývat Ducha Páně a kde mohou Boží děti – ty, které jsou v Církvi, i ty, které v Církvi nejsou – dojít k „poznání Vykupitele svého“ (Mosiáš 18:30).

Záměrem nedávno oznámené kampaně, v rámci níž naše sborové domy ozdobí obrazy, které uctivě ztvárňují Spasitele a božské události z Jeho smrtelného i posmrtného života, je přitáhnout k Němu naše oči, mysl i srdce. Když budete přicházet do těchto domů modlitby na shromáždění nebo akce, s láskou vás vybízíme, abyste se zastavili, prohlédli si tyto posvátné obrazy a zamysleli se nad nimi a abyste se na ně podívali se svými dětmi a umožnili, aby se vaše pocity spojené s uctíváním Boha a s uctivostí vůči Němu prohloubily.

Starozákonní prorok Abakuk prohlásil: „Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.“ (Abakuk 2:20.) Kéž rovněž pamatujeme na to, že v našich sborových domech je Duch Páně, který prostoupí srdcem každého z nás do té míry, do jaké se budeme před Ním chovat uctivě.