Obrázek

Garret W hugging someone

Když mě ustanovovali, abych sloužil jako misionář na plný úvazek v Kalifornské misii San Bernardino, byla tam se mnou má rodina. Na obrázku se objímám s jedním z mých bratrů poté, co mě ustanovili. Dalo to práci dostat se až sem, ale jsem opravdu vděčný za to, jak jsme se já i moje rodina změnili.

V předposledním ročníku střední školy jsem měl vážnou autonehodu. Předtím jsem nedělal to, co bych dělat měl. Ale po nehodě jsem začal na vše nahlížet jinak. Můj život mohl v tom okamžiku skončit a já jsem si uvědomil, že v takovémto stavu bych odejít nechtěl. Můj biskup mi pomohl vrátit se na tu správnou cestu: začal jsem každý den číst Knihu Mormonovu a připravoval jsem se na misii.

Běžecké disciplíny jsou sport, který miluji. Po nehodě jsem vynechal celou sezónu a říkal jsem si, zda mi ještě něco zůstalo. Ale obrátil jsem se k Pánu, a díky tomu jsem měl neobyčejně dobrou sezónu v následujícím roce. Pořád to bylo obtížné, ale změnilo se to, že jsem to nedělal pro sebe, dělal jsem to pro Pána.

Změnilo mě to, že jsem si uvědomil, kolik požehnání nám nabízí plnost evangelia. A když jsem všechno to štěstí a radost získal, chci ji šířit dál po světě. Přeji si, aby lidé mohli mít díky evangeliu tutéž radost, která každý den naplňuje mě. A proto sloužím na misii – abych pomáhal „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“ (Mojžíš 1:39).

Garret W., 18 let, Severní Karolína, USA