Římanům 1–6

• Čelili někdy členové vaší třídy kvůli své víře posměchu? Vyzvěte je, aby si přečetli Římanům 1:16–17 a vybavili si případy z knihy Skutků, kdy dal Pavel najevo, že se za evangelium nestydí. Co například způsobuje, že se nestydíme za to, že jsme členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů? Požádejte členy třídy, aby se podělili o zážitky, kdy oni nebo druzí dali najevo, že se nestydí za evangelium Ježíše Krista.

• Jak můžeme zhodnotit své vlastní učednictví? Pavlovy rady Římanům nám mohou pomáhat pamatovat na to, abychom se nezaměřovali na plnění seznamu úkolů, ale na srdce a ducha. (Viz Římanům 2:29.) Abyste členům třídy pomohli porozumět Pavlovým radám, mohli byste znění Římanům 2:28–29 opsat na tabuli. Nahraďte slovo Žid slovy Svatý posledních dnů a slovo obřezání slovem smlouva. Jak tato obměna přispívá k tomu, abychom porozuměli Pavlovu učení? Mohli byste také diskutovat o tom, co z toho, co jako členové Církve děláme, má hlubší význam a moc, když se to vykonává skrze srdce a ducha. (Viz Římanům 2:29.) Viz například proslov staršího Jeffreyho R. Hollanda o domácím učení „Vyslanci pro Církev“ (Liahona, listopad 2016, 61–67) nebo proslov staršího Neila L. Andersena o misionářské práci „Svědek Boží“ (Liahona, listopad 2016, 35–38).

• Ve vaší třídě je možná někdo, kdo potřebuje pomoc, aby pochopil Pavlovo učení o víře, skutcích a milosti uvedené v těchto kapitolách. (Viz také osnova pro tento týden v příručce Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny a Překlad Josepha Smitha v Průvodci k písmům týkající se těchto kapitol.) Jak můžete těmto lidem pomoci učit se jeden od druhého? Zvažte možnost seznámit členy třídy s následujícími dvěma modelovými situacemi, abyste jim pomohli porozumět tomu, že na své dobré skutky nemáme pohlížet jako na možnost dát najevo svou způsobilost a ani na Kristovu milost nemáme pohlížet jako na důvod k omlouvání svých chyb a hříchů. Vyzvěte členy třídy, aby v Římanům 3:20–31; 5:1–2 a 6:1–2, 21–23 vyhledali pravdy, které by mohly Lence a Martinovi pomoci. Jaké další naukové pravdy uvedené v oddíle „Další materiály a zdroje“ by jim mohly pomoci porozumět tomu, že je důležité jak konat dobré skutky, tak věřit v Kristovu milost? Mohli byste členy třídy požádat, aby se podělili o to, co našli, nebo aby rozhovor předvedli formou scénky.

Ačkoli máme usilovat o dodržování přikázání, poslušnost Božích zákonů nás sama o sobě nespasí. (Viz Římanům 3:27–31.) I přes své nejlepší úsilí jsme „všickniť zajisté zhřešili, a nem[áme] slávy Boží“. (Římanům 3:23.) Proto všichni potřebujeme Ježíše Krista, jehož milost nám umožňuje, aby nám byly odpuštěny hříchy a abychom mohli pokračovat v dobrých skutcích. Jak učil Pavel: „Kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více rozhojnila se milost.“ (Římanům 5:20.)

President David O. McKay se podělil o příběh o chlapci, který se začal topit, když si byl zaplavat s přáteli: „Jeden z nich byl naštěstí duchapřítomný, rychle zareagoval, vytrhl z vrbového plotu dlouhý prut a jeden jeho konec podal topícímu se chlapci, [který] se ho chytil, pevně se držel a byl zachráněn.

Všichni chlapci tvrdili, že onen odvážlivec vděčí za svůj život chlapci, který mu poskytl prostředek vedoucí k záchraně.

To je bezpochyby pravda; nicméně by se onen hoch přesto, že mu byl tento prostředek poskytnut, v případě, že by ho nevyužil a nevynaložil při tom veškeré osobní úsilí, které měl k dispozici, býval utopil, a to bez ohledu na hrdinský čin svého kamaráda.“ (David O. McKay, „The Gospel of Work“, Instructor, Jan. 1955, 1.)

Když se křesťanský spisovatel C. S. Lewis zabýval otázkou, zda nás spasí víra, nebo skutky, napsal: „[Připadá] mi to, jako bychom se ptali, kterou čepel nůžek potřebujeme nejvíce.“ (Mere Christianity [K jádru křesťanství], 148.)

„Kromě toho, že potřebujete milost pro své konečné spasení, potřebujete tuto uschopňující moc denně ve svém životě. Když se přibližujete svému Nebeskému Otci s pílí, pokorou a mírností, bude vás svou milostí pozvedat a posilovat (viz Přísloví 3:34; 1. Petrova 5:5; NaS 88:78; 106:7–8). Když spoléháte na Jeho milost, umožňuje vám to postupovat a růst ve spravedlivosti.“ (Věrni víře, 67–68.)