Kráčejme dál s vírou

Existuje-li jedna věc, kterou vy i já potřebujeme, aby nám v tomto světě pomohla dosáhnout úspěchu a naplnění, pak je to víra – onen dynamický, mocný a úžasný prvek, jehož prostřednictvím, jak prohlásil Pavel, byly učiněny světy. (Viz Židům 11:3.) Nemám na mysli žádnou nadpozemskou představu, ale praktickou, věcnou, funkční víru – onen druh víry, který člověka přiměje, aby poklekl a úpěnlivě prosil Pána o vedení a potom se, s určitým stupněm božské sebedůvěry, postavil a dal se do díla, aby napomohl dosažení zamýšlených výsledků. Taková víra je nezměrným přínosem. Taková víra je koneckonců naší jedinou opravdovou a trvalou nadějí.

… Víra se může stát samotným pramenem smysluplného života. Neexistuje přesvědčivější stimul k hodnotnému úsilí, než je vědomí toho, že jsme děti Boží, že Bůh od nás očekává, že se svým životem něco uděláme a že nám poskytne pomoc, když o ni budeme usilovat. …

Když hovořím o víře, nemám na mysli víru v abstraktním smyslu. Považuji ji za živoucí, životně důležitou sílu, která pramení z uznání Boha jako našeho Otce a Ježíše Krista jako našeho Spasitele. …

Víra v Božskou bytost, ve Všemohoucího, je ona úžasná hybná moc, která nám může změnit život.³

Před dávnou dobou jsem pracoval pro jednu naši železnici, jejíž tratě se vinuly průsmyky … hor. Často jsem jezdil vlakem. Bylo to za dnů parních lokomotiv. Tato velká monstra na kolejích byla obrovská, rychlá a nebezpečná. Často jsem se divil, že se strojvůdce odváží na dlouhou cestu nocí. Potom jsem si uvědomil, že to není jedna dlouhá cesta, ale spíše neustálé pokračování jedné krátké cesty. Lokomotiva měla silný světlomet, který osvětloval trať do vzdálenosti asi 350 nebo 450 metrů. Strojvůdce viděl pouze na tuto vzdálenost a to stačilo, protože ji měl neustále před sebou, po celou dlouhou noc až do úsvitu nového dne. …

A tak je tomu i s naší věčnou poutí. Postupujeme krok za krokem. Přitom se dostáváme do neznáma, ale víra osvětluje cestu. Budeme-li tuto víru pěstovat, nebudeme nikdy kráčet v temnotě. …

Výzvou, které čelí každý člen této Církve, je udělat další krok, přijmout zodpovědnost, k níž je povolán, přestože má pocit, že na ni nestačí, a učinit tak s vírou a bezvýhradným očekáváním, že Pán osvítí cestu, která je před ním.⁴

Jediné skutečné bohatství Církve spočívá ve víře jejích členů.⁵

Je úžasné a nádherné, že se tisíců lidí dotýká zázrak Svatého Ducha, takže uvěří a přijmou a stanou se členy [Církve]. Dají se pokřtít. Jejich život je navždy ovlivněn k dobrému. Dějí se zázraky. Do srdce jim přichází seménko víry. To roste, jak se učí. A přijímají zásadu za zásadou, dokud nezískají každé z úžasných požehnání, jichž se dostává těm, kteří kráčejí s vírou v tuto Církev, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

… Tento drahocenný a úžasný dar víry, tento dar od Boha, našeho Věčného Otce, je stále posilou tohoto díla a tiše rozechvívá jeho poselství. Víra je základem všeho. Víra je podstatou všeho. Ať se jedná o odchod do misijního pole, život podle Slova moudrosti, placení desátku, je to vždy totéž. Víra v nás je to, co je vidět ve všem, co děláme.

… Síla této věci a království nespočívá v časných přínosech, jakkoli mohou být působivé. Spočívá v srdci … lidu [Církve]. To je důvod, proč je úspěšná. To je důvod, proč je silná a roste. Proto může dosahovat těch podivuhodných výsledků, kterých dosahuje. To vše spočívá v daru víry, který Všemohoucí dává svým dětem, jež nepochybují a nemají strach, ale kráčejí vpřed. …

Víra je základem svědectví. Víra je základem oddanosti Církvi. Víra představuje oběť, kterou radostně přinášíme, aby dílo Páně spělo kupředu.⁶

Evangelium je dobrá zpráva. Je to poselství o vítězství. Je to něco, co má být přijímáno s nadšením. …

Nemějme strach. Ježíš je naším vůdcem, naší silou a naším králem.

Žijeme v pesimistické době. Máme však poslání víry. Bratří a sestry, ať jste kdekoli, vyzývám vás, abyste upevnili svou víru, aby vaším prostřednictvím spělo toto dílo po celém světě kupředu. …

„Bratří, nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří; a dál, dál k vítězství!“ (NaS 128:22.) Toto napsal Prorok Joseph v žalmu o víře.

Jak velkolepá je minulost této velké věci! Je plná hrdinství, odvahy, statečnosti a víry. Jak úžasná je přítomnost, kdy spějeme kupředu, abychom požehnali život lidí kdekoli, kde vyslyší poselství služebníků Páně! Jak nádherná bude budoucnost, až Všemohoucí rozvine své slavné dílo a ovlivní v dobrém všechny, kteří přijmou Jeho evangelium a budou podle něho žít, a dokonce udělí věčné požehnání svým synům a dcerám všech pokolení skrze nesobeckou práci těch, jejichž srdce je naplněno láskou k Vykupiteli světa! …

Vyzývám každého z vás, ať již jste jakožto členové této Církve kdekoli, abyste se postavili a s písní v srdci vykročili kupředu, žili podle evangelia, milovali Pána a budovali království. Společně vytrváme do konce a uchováme si víru, Všemohoucí bude naší silou.⁷

Kdo z nás může říci, že nikdy nepocítil strach? Nevím o nikom, kdo by ho byl zcela ušetřen. Někteří samozřejmě prožívají strach ve větší míře než jiní. Někteří jsou schopni se nad něj povznést rychle, ale jiné polapí, oslabí, a dokonce dožene k prohře. Trpíme strachem z posměchu, strachem ze selhání, strachem ze samoty či strachem z nevědomosti. Někteří mají strach z přítomnosti a jiní z budoucnosti. Někteří nesou břemeno hříchu a dali by téměř cokoli za to, aby se od těchto břemen osvobodili, ale mají strach změnit svůj život. Vezměme na vědomí, že strach nepochází od Boha, ale že tento trýznivý a rozkladný prvek pochází naopak od protivníka pravdy a spravedlivosti. Strach je pravým opakem víry. Jeho účinky jsou zhoubné, ba i smrtící.⁸

Pavel napsal Timoteovi: „Nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné.

Protož nestyď se za svědectví Pána našeho.“ (2. Tim. 1:7–8.)

Přeji si, aby si každý člen Církve umístil tato slova někam, kde je spatří každé ráno, když vykročí do nového dne. Dodají nám odvahu, abychom se ozvali, dodají nám víru, abychom se snažili, posílí naše povědomí o Ježíši Kristu. Věřím, že po celé zemi bude docházet k více zázrakům.⁹

Obrázek

Ježíš Kristus

Jednou jsem hovořil s přítelem, který uprchl ze své rodné země. Když padla vláda jeho národa, byl zatčen a internován. Jeho manželce a dětem se podařilo dostat pryč, ale on byl po více než tři roky vězněn, aniž by měl možnost kontaktovat své blízké. Jídlo bylo odporné, životní podmínky skličující, bez jakýchkoli vyhlídek na zlepšení.

„Co ti během oněch temných dnů pomáhalo vytrvat?“ zeptal jsem se.

Odpověděl: „Má víra, má víra v Pána Ježíše Krista. Přenesl jsem svá břemena na Něho, a ona se pak zdála o tolik lehčí.“¹⁰

Všechno dobře dopadne. Nemějte strach. Říkám si to každé ráno. Všechno dobře dopadne. Uděláte-li, co je ve vašich silách, všechno dopadne dobře. Vložte svou důvěru v Boha a kráčejte kupředu s vírou a důvěrou v budoucnost. Pán nás neopustí. Neopustí nás.¹¹

Cožpak by kdokoli z nás nemohl říci, že kdybychom měli větší víru v Boha, mohli bychom si vést lépe, než jak je tomu nyní? Žádná překážka není příliš velká a žádná výzva není příliš složitá, pokud máme víru. S vírou se dokážeme povznést nad všechny negativní prvky ve svém životě, které nás neustále oslabují. Když o to budeme usilovat, dokážeme si vypěstovat schopnost potlačit nutkání, které by vedlo k hanebným a zlým činům. S vírou se dokážeme naučit ovládat své choutky. Můžeme podat pomocnou ruku sklíčeným a poraženým a zahřát je silou a mocí své vlastní víry.¹²

Když budete používat svůj čas a talenty ve službě druhým, vaše víra poroste a pochybnosti zeslábnou.¹³

Církev od vás bude žádat mnohé. Bude od vás žádat, abyste sloužili v různých povoláních. Nemáme profesionální duchovenstvo. To vy se stáváte duchovenstvem této Církve a chtěl bych vás vybídnout, abyste kdykoli, kdy budete vyzváni sloužit, tuto výzvu přijali, a když tak učiníte, vaše víra se posílí a prohloubí. Víra je jako sval na ruce. Když ji používám, když ji vyživuji, sílí; udělá toho mnoho. Ale pokud ji zavěsím do šátku a nebudu s ní nic dělat, zeslábne a bude k ničemu, a tak tomu bude i s vámi. Pokud přijmete každou příležitost, pokud přijmete každé povolání, Pán vám umožní, abyste je vykonávali. Církev vás nepožádá o nic, co byste nedokázali s pomocí Páně udělat.¹⁴

Takto zní má modlitba za nás za všechny: „Pane, prohlub naši víru.“ [Viz Lukáš 17:5.] Prohlub naši víru, abychom dokázali překlenout propasti nejistoty a pochyb. …

Pane, prohlub naši víru, abychom se povznesli nad chabé pomlouvače tohoto Tvého velikého a posvátného díla. Posiluj naši vůli. Pomoz nám stavět a rozšiřovat Tvé království v souladu s Tvým úžasným příkazem, že toto evangelium má být kázáno po celém světě na svědectví všem národům. …

Dopřej nám víru, abychom hleděli za okamžité problémy k zázrakům budoucnosti. Dej nám víru platit desátky a oběti a vkládat důvěru v Tebe, Všemohoucí, abys otevřel okna nebes, jak jsi slíbil. Dej nám víru dělat to, co je správné, ať už budou následky jakékoli.

Dopřej nám víru, když nás bičují bouře protivenství a srážejí nás k zemi. Kéž v čase nemoci roste naše důvěra v moci kněžství. Kéž se řídíme radou Jakuba:

„Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně.

A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán.“ (Jakub 5:14–15; kurzíva přidána.) …

Pane, když budeme kráčet údolím stínu smrti, dej nám víru, abychom se skrze slzy usmívali s vědomím toho, že to vše je součástí věčného plánu milujícího Otce a že když překročíme práh tohoto života, vstoupíme do jiného, nádhernějšího, a že skrze Usmíření Syna Božího všichni povstanou z hrobu a věrným se poté dostane oslavení.

Dej nám víru, abychom vykonávali dílo vykoupení zemřelých, aby se tak mohly naplnit Tvé věčné záměry pro Tvé syny a dcery všech pokolení.

Otče, dopřej nám víru, abychom se řídili tvou radou v malých věcech, které mohou mít tak velký význam. …

Pane, prohlub naši víru v sebe navzájem i v sebe samotné a ve svou schopnost činit dobro a uskutečňovat velké věci. …

Otče, prohlub naši víru. Myslím, že to, co potřebujeme nejvíce, je prohloubení víry. A tak, drahý Otče, prohlub naši víru v Tebe a v Tvého milovaného Syna, ve Tvé veliké věčné dílo, v sebe samotné jakožto Tvé děti a v naši schopnost jít a konat v souladu s Tvou vůlí a Tvými předpisy, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.¹⁵

• President Hinckley učil, že víra v Boha je „úžasná hybná moc, která nám může změnit život“. (1. oddíl.) Jaké zážitky a zkušenosti vám pomohly učit se o moci víry? V jakém smyslu jste byli svědky toho, že když „se dostáváme do neznáma, … víra osvětluje cestu“?

• Co se z 2. oddílu můžeme naučit o zdroji síly této Církve? Jak spolu souvisejí víra a oběť? Zamyslete se nad tím, jak byste mohli uposlechnout výzvy presidenta Hinckleyho, „aby vaším prostřednictvím spělo toto dílo po celém světě kupředu“.

• Proč má podle vás víra moc pomoci nám v čase zkoušky? (Viz 3. oddíl.) Kdy vám víra pomohla povznést se nad strach? Kdy vám víra pomohla povznést se nad jiné překážky?

• Projděte si modlitbu presidenta Hinckleyho uvedenou ve 4. oddíle. Která slova této modlitby mají pro vás zvláštní význam? Jak nám víra může pomoci překonat nejistotu a pochyby? Jak nám víra může pomoci hledět za problémy, abychom spatřili zázraky?

Jan 14:12–14; Římanům 5:1–5; 2. Nefi 26:12–13; Moroni 7:33–38; NaS 27:16–18

„Když budeme studovat písma pravidelně a pilně a budeme upřímně usilovat o vedení Ducha, budeme vnímaví vůči inspiraci ohledně toho, jak si připravit lekce. Také budeme připraveni obdržet vnuknutí Ducha během výuky a řídit se jimi.“ (Učení – není většího povolání [1999], 14.)