Neposlechl jsem

Když mi bylo asi sedmnáct let, sešel jsem se jednoho dne se svým bratrancem a šli jsme do kina, které bylo na druhé straně města. Později můj bratranec navrhl, abych přespal u nich doma, ale já jsem to odmítl, protože jsem se chtěl vrátit domů.

Nebyla tam žádná pouliční světla, a tak jsem se k domovu vydal za tmy. V oné době svého života jsem neměl příliš sebedůvěry. Abych si dodal pocit bezpečí, začal jsem si při chůzi potichu zpívat. Čím jsem šel dále, tím jsem měl větší strach.

Když jsem procházel kolem fotbalového stadionu, uslyšel jsem tichý hlas, který mi říkal, „Thierry, přejdi na druhou stranu!“ Nechtělo se mi věřit, že by to bylo něco jiného než můj vlastní strach, a tak jsem ten hlas nevnímal. Poté, co jsem ušel několik metrů, se ten hlas stal zřetelnějším: „Thierry, přejdi na druhou stranu!“ Znovu jsem si řekl, že mám pouze strach. Šel jsem dál po stejné straně ulice a téměř jsem utíkal. Náhle jsem uslyšel ten hlas potřetí: „Thierry, přejdi na druhou stranu!“ Neposlechl jsem.

Poté jsem si na rohu všiml čtyř nebo pěti osob. Utekl jsem na druhou stranu ulice, ale již bylo příliš pozdě. Ta skupinka mě viděla a napadli mě a chtěli vše, co jsem měl v kapsách. Pokoušel jsem se bránit, ale nemohl jsem příliš mnoho dělat. Nakonec jsem padl na zem a předstíral bezvědomí. Když všichni odešli, s obtížemi jsem se postavil na nohy a běžel jsem domů, jak nejrychleji to bylo možné.

Nyní, dvacet let po tomto dobrodružství, dohlížím na bezpečí ostatních. Už jsem se nacházel ve vážnějších situacích, než byla tato, a opět jsem slyšel onen hlas, který mě nabádal k tomu, co mám dělat. Myslím, že není třeba říkat, že dnes nepotřebuji tři varování.

Vím, že tato zkušenost, kterou jsem měl jako mladý muž, ačkoli byla bolestivá, mi umožnila objevit hlas Ducha Svatého. Dnes jsem s tímto hlasem velmi důvěrně obeznámen.

Thierry Hotz je členem sboru Vitrolles v kůlu Nice ve Francii.