Efektivní kvorum starších

Zapojte do kvora všechny přidělené členy. Nikdo nemá být opomenut, bez ohledu na okolnosti. President Boyd K. Packer, zastupující president Kvora dvanácti apoštolů, řekl: „On [člen kvora] může ztratit zájem o kvorum, ale kvorum nesmí nikdy ztratit zájem o něj. Kvorum je vždy a neustále zodpovědné za každého svého člena. Ignorovat neaktivního člena, přestat o něj mít zájem a přerušit s ním kontakt znamená [zbavit] ho jeho práv jako nositele kněžství.“²

Navštěvujte. Navštěvujte. Navštěvujte. Předsednictva kvor starších po celém světě říkají, že jejich osobní návštěvy mají trvalý dopad na uvádění všech členů do bratrstva kvora. Tyto návštěvy jsou nejlépe přijímány, když je zřejmé, že jde o skutek opravdového přátelství a zájmu. Často je výzva k aktivní účasti v kvoru pronesena a požehnání v domově zanecháno prostřednictvím modlitby na kolenou.

Přidělte každému členovi práci. President Gordon B. Hinckley zdůraznil: „Každé kvorum, má-li být dosaženo jeho účelu, musí být pro každého člena pracujícím bratrstvem.“³ To je určitě v souladu s jeho napomenutím, že každý nový obrácený (a člen kvora) potřebuje nějakou zodpovědnost. Každý člen potřebuje neustálou duchovní výživu, která pochází z pocitu, že slouží někomu, kdo to potřebuje.

Učte se od těch, kteří vedou. President kvora starších má členy kvora učit tomu, čemu se učí sám. V průběhu týdne mu může do mysli a srdce přicházet učení Ducha. Měl by si je poznamenávat. Ve společnosti předsednictva kůlu, biskupstva, pověřeného vysokého rádce nebo při schůzce vedoucích si může pokládat otázku: „Čemu z toho, čemu se zde učím, mám učit své bratry v kvoru?“ Bude-li si vést a upravovat poznámky, vyvstanou příležitosti, aby se o ně mohl podělit při shromáždění kvora, při pohovorech nebo při zvláštních okamžicích, kdy poskytuje radu.

Písma presidenta kvora starších pověřují, „zasedati s nimi [členy kvora] v radě a učiti je podle smluv“ (NaS 107:89; viz také NaS 20:38–45). Zasedání v radě se může uskutečnit v soukromí během návštěv u členů nebo během pravidelných pohovorů, nebo může být skupinové s celým kvorem.

Učte se od těch, kteří učí. Zájem a docházka členů kvora jsou zčásti výsledkem efektivní výuky a učení se. Zatímco mnozí budou přicházet z úcty ke svým smlouvám, jiní se k účasti rozhodnou na základě toho, jakou hodnotu budou přisuzovat vyučovaným lekcím. Učitelé mají mít při přípravě a výuce lekcí na mysli potřeby a zapojení členů. Učitelé mají také učit s duchovní pravomocí a vedením, jak je to vysvětleno v 50. oddíle Nauky a smluv (viz v. 10–25). „Pročež, ten, kdo káže [skrze Ducha], a ten, kdo přijímá [skrze Ducha], rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu.“ (NaS 50:22.)

Budujte mezi členy kvora časnou soběstačnost. President J. Reuben Clark Jr. (1871–1961), první rádce v Prvním předsednictvu, radil, aby „biskup pohlížel na každého potřebného člověka jako na dočasný problém a staral se o něj do té doby, dokud si nedokáže pomoci sám; [kvorum] kněžství musí pohlížet na své potřebné bratří jako na trvající problém do té doby, dokud nejsou uspokojeny nejen jejich časné potřeby, ale i potřeby duchovní. Jako konkrétní příklad – biskup poskytuje pomoc, když řemeslník nebo mistr nemá práci a má nouzi; kněžské kvorum mu pomáhá najít práci a snaží se zajistit, aby se mu dařilo, dokud se nedokáže plně o sebe postarat a není plně aktivní ve svých kněžských povinnostech.“⁴

Budujte životaschopný systém domácího učení. Starší L. Tom Perry z Kvora dvanácti apoštolů nám 11. ledna 2003 při celosvětovém školení vedoucích dal cennou radu. Hovořil o malých jednotkách v Církvi. Tato rada se také hodí v situaci, kdy je málo domácích učitelů. Aktivní domácí učitelé mají být přidělováni podle potřeby a nejprve se mají zaměřovat na nově obrácené. Úplného pokrytí domácími učiteli možná po nějakou dobu nedosáhneme. Radou staršího Perryho bylo: „Pokud jako vedoucí kněžství pouze pomáháte svým členům dodržovat jejich smlouvy s Pánem, potom děláte to, co se od vás očekává.“⁵

Snad nejlépe definoval podstatu domácího učení president Spencer W. Kimball (1895–1985), když prohlásil: „Duchem doby je světskost… Ale Pán nabídl starý program v novém rouše a ten slibuje, že se svět vrátí ke zdravému životu, k opravdovému rodinnému životu, k sounáležitosti rodiny. Znamená to navrátit otce na jeho zákonné místo v čele rodiny, přivést matku domů ze společenského života a ze zaměstnání, děti od přílišné zábavy a dovádění. Program domácího učení s jeho vrcholnou činností, rodinným domácím večerem, bude neutralizovat škodlivé účinky, pokud jen lidé budou tento lék používat.“⁶

Toto je pouze několik doporučení na pomoc starším při budování silného kvora. Jsme velice požehnáni, že se nám dostává neustálých rad od žijících apoštolů a proroků. President Boyd K. Packer hovořil o odpovědích, které získáváme z církevních příruček, z písem, z minulých rad žijících proroků a z klíčů a práv na nepřetržité osobní zjevení.⁷ Když se budeme i nadále učit učení žijících proroků a svých místních vedoucích a budeme ho uplatňovat, budeme zvelebovat svá povolání a také svůj osobní duchovní rozvoj.

Kvora starších si zaslouží pochvalu za velkou práci, kterou konají, aby „opět [přivedla] Sion“ a tak naplnila proroctví ohledně přípravy Svatých, aby přišli ke Kristu a svému Bohu. Kéž jim Bůh bohatě žehná v jejich úsilí.

„Bude to úžasný den, bratří… až se naše kněžská kvora stanou kotvou síly pro každého muže, který k nim patří, až každý takový muž bude moci popravdě říci: ,Jsem členem kněžského kvora Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jsem připraven pomáhat svým bratřím ve všech jejich potřebách a věřím, že oni jsou připraveni pomáhat mně v těch mých. Pracujíce společně, porosteme duchovně jako synové Boží, kteří jsou Bohu zavázáni smlouvou. Pracujíce společně, můžeme obstát bez rozpaků a beze strachu proti každému větru protivenství, který může vát, ať je ekonomický, společenský nebo duchovní.‘“

President Gordon B. Hinckley, „Welfare Responsibilities of the Priesthood Quorums“, Ensign, Nov. 1977, 86.

Můj otec byl přiveden do Církve, když chodil s mou matkou. Byl vysvěcen starším, krátce byl aktivním, potom ale od Církve odpadl.

Neměl s Církví žádný formální kontakt asi padesát let. Mnohokrát se přestěhoval. A potom, když mu bylo osmdesát dva let a žil sám v Kalifornii a horšilo se mu zdraví, jednoho nedělního dne na jeho dveře zaklepali dva muži. Řekli: „Přišli jsme, abychom vás vzali na kněžské shromáždění.“

Byl velice vděčný, že si někdo dal práci, aby se s ním spřátelil. Tito muži vzali mého otce na shromáždění – což se nikdy nepodařilo jeho třem aktivním synům, leda při výjimečných příležitostech. Byli dobrým příkladem toho, jak mají členové kněžského kvora vyhledávat potřebné. Moje rodina bude mužům z tohoto kvora na věky vděčná.

Starší Dale E. Miller, kvorum Sedmdesáti.