Vytváření domova zaměřeného na sdílení evangelia

Bratři a sestry, před několika týdny jsem podstoupil operaci obou kolen. A tak když říkám, že jsem vděčný za to, že dnes mohu před vámi stát, nejsou to žádná planá slova. Když jsem se zotavoval, myslel jsem na to, jak jsme požehnáni díky tomu, že víme o usmíření Pána Ježíše Krista. Nesmírně mě dojímá, když pomyslím na bolest a utrpení, kterými prošel za nás v Getsemanech a na kříži. Nechápu, jak to mohl vydržet. Ale děkuji Mu a miluji Ho více, než mohu slovy vyjádřit.

Také děkuji presidentu Hinckleymu za to, že jsem měl výsadu být s ním v rodišti proroka Josepha. Díky Josephu Smithovi nám bylo mnoho dáno. Kdyby nebylo znovuzřízení, neznali bychom pravou podstatu Boha, našeho Nebeského Otce, ani svou božskou podstatu danou tím, že jsme Jeho děti. Neznali bychom věčnou podstatu své existence a ani bychom nevěděli, že rodiny mohou být spolu na věky.

Nebyli bychom si vědomi toho, že Bůh i v dnešní době promlouvá ke svým prorokům, počínaje zázračným Prvním viděním, při němž se proroku Josephovi ukázali Otec a Syn. Neměli bychom uklidňující ujištění, že nás vede prorok, president Gordon B. Hinckley.

Bez znovuzřízení bychom se pravděpodobně domnívali, že Bible obsahuje veškeré slovo Boží. Jakkoli drahocenné a úžasné je toto písmo, neznali bychom Knihu Mormonovu ani další písma posledních dnů, která učí věčným pravdám, jež nám pomáhají přiblížit se k našemu Nebeskému Otci a ke Spasiteli.

Bez znovuzřízení bychom neměli požehnání kněžských obřadů, které jsou platné na čas i na věčnost. Neznali bychom podmínky pokání a ani bychom nechápali opravdovost vzkříšení. Neměli bychom stálé společenství Ducha Svatého.

Když skutečně porozumíme tomu, jak velikým požehnáním v našem životě je evangelium Ježíše Krista, když tyto věčné pravdy přijmeme, když se jich chopíme a dovolíme jim, aby nám pronikly hluboko do srdce i do duše, zažijeme v srdci „mocnou změnu“ (Alma 5:14). Jsme naplněni láskou a vděčností. Máme pocit, jak to popsal prorok Alma, že se nám chce „zpívati píseň vykupitelské lásky“ (Alma 5:26) všem těm, kteří jí chtějí naslouchat.

„Ó, kéž bych byl andělem,“ řekl Alma, „a dostalo se mi přání srdce mého, abych mohl jíti a promlouvati pozounem Božím, hlasem, který by zachvíval zemí, a hlásati pokání všem lidem!

Ano, oznámil bych každé duši… plán vykoupení, že mají činiti pokání a jíti k Bohu svému, aby na celé tváři země již nebylo smutku.“ (Alma 29:1–2.)

Bratři a sestry, my máme mít stejnou touhu. Naše láska k Pánu a naše vděčnost za znovuzřízení evangelia jsou jedinou motivací, kterou potřebujeme, abychom sdíleli to, co nám dává mnoho radosti a štěstí. Je to ta nejpřirozenější věc na světě, kterou máme dělat, a přesto je mezi námi mnoho těch, kteří váhají sdílet své svědectví s druhými.

Misionáři po celém světě reagují na tuto radost plynoucí z našeho svědectví a sdílejí s druhými evangelium. Mnozí z nich přicházejí do MVS a mají již svou misionářskou příručku Kažte evangelium mé důkladně prostudovanou a mají v ní zvýrazněné pasáže. Jsem rád, že vám mohu oznámit, že díky příručce Kažte evangelium mé roste jejich schopnost učit mocí Ducha svými vlastními slovy a umí lépe přizpůsobovat své lekce potřebám těch, které učí. Díky tomu mají významný vliv na život mnohých.

Ale upřímně řečeno, to, co potřebují nyní, je více lidí, které by mohli učit. Zkušenosti ukazují, že nejlepší podmínky pro výuku vznikají tehdy, když se na nacházení zájemců i na jejich výuce podílejí naši členové. To není nic nového pod sluncem – již jste o tom slyšeli. Někteří z vás možná máte dokonce pocit viny kvůli tomu, že misionářům dost nepomáháte.

Chtěl bych vás dnes vyzvat, abyste se uvolnili, abyste odložili své obavy a abyste se místo toho zaměřili na svou lásku k Pánu, na své svědectví o Jeho věčné existenci a na svou vděčnost za vše, co pro vás dělá. Jste-li skutečně motivováni láskou, svědectvím a vděčností, budete docela přirozeně dělat vše, co je ve vašich silách, abyste pomáhali Pánovi „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život“ (Mojžíš 1:39) dětí našeho Otce. Vlastně vám nebude ani možné zabránit, abyste to nedělali.

Sám Spasitel nám ukázal, co máme dělat, když vyzval své učedníky, aby „šli a viděli, kde [bydlí], a [oni] zůstali u něho ten den“ (Jan 1:39). Co myslíte, proč to udělal? Záznam v písmech nevysvětluje, jaký k tomu měl důvod, ale já jsem přesvědčený o tom, že to nijak nesouviselo s pohodlím nebo s nějakými výhodami. Jako vždy je chtěl něčemu naučit. A neexistuje lepší způsob, jímž by učil své následovníky, než pozvat je, aby Ho navštívili, aby Jeho velkolepé poselství mohli vidět a pocítit přímo z první ruky.

Podobně i náš domov může být domovem zaměřeným na sdílení evangelia, aby lidé, které známe a které máme rádi, k nám mohli přijít a mohli přímo z první ruky pocítit evangelium prostřednictvím slova i skutku. Evangelium můžeme sdílet, aniž bychom měli oficiální diskusi. Naše rodina může být lekcí, a duch, který z našeho domova vyzařuje, může být naším poselstvím.

Domov zaměřený na sdílení evangelia nebude pouze požehnáním pro ty, které k sobě domů přivedeme, ale i pro ty, kteří s námi bydlí. Když žijeme v domově zaměřeném na sdílení evangelia, naše svědectví bude sílit a naše pochopení evangelia se bude prohlubovat. Nauka a smlouvy učí, že naše hříchy nám mohou být odpuštěny, když pomáháme někomu jinému činit pokání (viz NaS 62:3). Když pomáháme druhým přijít ke Kristu a pociťovat vykupující moc Jeho lásky, přináší nám to radost (viz NaS 18:14–16). Když svědectví a víra rodičů i dětí roste, naše rodina je požehnána.

V domově zaměřeném na sdílení evangelia se modlíme o vedení pro sebe a modlíme se také o fyzické a duchovní blaho druhých. Modlíme se za ty, které učí misionáři, za své známé a za ty, kteří vyznávají jiné náboženství. V domovech zaměřených na sdílení evangelia se za dnů Almy lidé spojovali „v půstu a v mocné modlitbě za blaho duší těch, kteří Boha neznali“ (Alma 6:6).

Vytváření domova zaměřeného na sdílení evangelia je ten nejjednodušší a nejefektivnější způsob, jak můžeme sdílet evangelium s druhými. A nemluvíme jen o tradičních domovech s rodinou, kterou tvoří dva rodiče bydlící se svými dětmi. Studenti na vysoké škole mohou vytvořit domov zaměřený na sdílení evangelia, když vyzdobí svůj pokoj takovými obrázky, které odrážejí jejich duchovní zaměření, a nikoli světskými věcmi. Starší manželské páry a osamocení členové mohou být příkladem domova zaměřeného na sdílení evangelia, když vítají nové sousedy a zvou je na shromáždění a k sobě domů.

Domov zaměřený na sdílení evangelia je ten, kam si rády chodí hrát děti ze sousedství, což přirozeně umožňuje, abychom je a jejich rodiny pozvali na shromáždění, na rodinný domácí večer nebo na nějaké jiné akce. Když dospívající navštěvují domov zaměřený na sdílení evangelia, není pro ně těžké pokládat otázky nebo se zapojit do rodinné modlitby.

Domovy zaměřené na sdílení evangelia jsou úplně obyčejné. Nemusejí být neustále perfektně uklizené a ani děti se nemusejí vždy chovat dokonale. Ale jsou místem, kde se členové rodiny mají očividně navzájem rádi a kde ti, kteří přicházejí na návštěvu, pociťují Ducha Páně.

Když mluvíme o tom, co domov zaměřený na sdílení evangelia je, možná že bude také užitečné, když se zmíníme o tom, co domov zaměřený na sdílení evangelia není.

Domov zaměřený na sdílení evangelia není program. Je to způsob života. Vytvářet domov zaměřený na sdílení evangelia znamená zvát přátele a sousedy, aby se zapojili do běžných rodinných a církevních činností. Když zveme své přátele, aby se s námi těchto činností zúčastnili, budou také pociťovat Ducha.

Vytvářet domov zaměřený na sdílení evangelia neznamená, že budeme muset věnovat spoustu času tomu, abychom se s přáteli, s nimiž chceme sdílet evangelium, setkávali a připravovali je. Tito přátelé budou do našeho života přicházet přirozeně, a jestliže jsme ohledně našeho členství v Církvi otevření od samého počátku, můžeme s nimi snadno vést diskuse o evangeliu, aniž bychom nějak moc riskovali, že nebudeme správně pochopeni. Přátelé a známí přijmou, že toto je součástí toho, kdo jsme, a bude pro ně snadné klást otázky.

Domov zaměřený na sdílení evangelia neurčuje to, zda díky našemu kontaktu lidé vstoupí do Církve či nikoli. My máme příležitost a zodpovědnost se o ně zajímat, povídat si s nimi, svědčit jim, zvát je a potom jim umožnit, aby se rozhodli sami za sebe. Když je vyzveme, aby přemýšleli o znovuzřízení, jsme požehnáni bez ohledu na to, co to přinese. Přinejmenším budeme mít hodnotný vztah s někým, kdo vyznává jiné náboženství, a naše vzájemné přátelství může pokračovat i nadále.

V domově zaměřeném na sdílení evangelia se nemodlíme jen za zdraví, bezpečí a úspěch našich misionářů po celém světě. Modlíme se také o to, abychom měli své vlastní misionářské zážitky a příležitosti a abychom byli připraveni jednat podle vnuknutí, která obdržíme. A já vám slibuji, ona budou přicházet.

Před více než 20 lety jsem mluvil o tom, že klíčem k úspěchu společné práce členů a misionářů je používání víry. Jeden ze způsobů, jak projevit víru v Pána a v Jeho zaslíbení, je stanovit si s modlitbou datum, do kdy budeme mít někoho připraveného na setkání s misionáři. Dostal jsem stovky dopisů od členů, kteří uplatňují svou víru tímto jednoduchým způsobem. I když rodiny neměly konkrétní představu, s kým by mohly sdílet evangelium, stanovily si datum, modlily se a pak mluvily s mnohem větším počtem lidí. Pán je Dobrý Pastýř, a On zná své ovce, které jsou připraveny slyšet Jeho hlas. Povede nás, když budeme usilovat o Jeho božskou pomoc při sdílení Jeho evangelia.

Jedna sestra z Francie byla dotázána na tajemství svého úspěchu. Řekla: „Zkrátka se s druhými dělím o svou radost. Jednám s každým, jako by již byl členem Církve. Když stojím s někým ve frontě a dáme se do řeči, řeknu mu, jak moc se mi líbilo církevní shromáždění v neděli. Když se mě spolupracovníci zeptají: ‚Co jsi dělala o víkendu?‘, nepřeskočím ze sobotního večera k pondělnímu ránu. Vyprávím jim o tom, že jsem šla na církevní shromáždění, o čem se tam mluvilo a o svých zážitcích se Svatými. Mluvím o tom, jak žiji, o čem přemýšlím a co pociťuji.“

V domově zaměřeném na sdílení evangelia je naše osobní misionářské úsilí tématem rodinných rad a diskusí. Jedna věrná rodina se společně radila o tom, že je potřeba, aby každý člen rodiny byl příkladem. Později jeden trenér, který nebyl členem Církve a který trénoval jejich syna na střední škole, zaslal Církvi dar. Proč? Protože tento mladý muž na něj zapůsobil svou odvahou, s níž otevřeně promluvil ke svým spoluhráčům a vyzval je, aby přestali mluvit hrubě. Existují tisíce příkladů, o něž bychom se mohli podělit a v nichž se vypráví o lidech, kteří vstoupili do Církve díky duchu a postoji, které viděli v životě těch, kteří pocházejí z domova zaměřeného na sdílení evangelia.

Církevní literatura nebo videa na DVD mohou vaše nové přátele seznámit s Církví. Ti, kteří nejsou členy, také rádi přijímají pozvání, aby si poslechli proslov člena rodiny na shromáždění svátosti, aby se zúčastnili křtu člena rodiny nebo aby si prohlédli sborový dům. Veškeré naše zkušenosti naznačují, že nikdo z nás nemůže udělat nic lepšího pro své přátele než to, že jim řekne, aby „přišli a viděli“ – tím, že půjdou s námi na shromáždění svátosti. Až příliš mnoho lidí neví, že je na našich nedělních shromážděních rádi přivítáme.

Samozřejmě, že my všichni podporujeme vedoucí svého sboru a pomáháme jim, aby plán misie sboru byl účinným nástrojem. Ať je naše církevní povolání jakékoli, pomáháme vedoucím kněžství a pomocných organizací podporovat misionáře, vítáme návštěvníky a bereme je mezi sebe a upevňujeme přátelství s novými členy. Můžete požádat misionáře, aby vám ukázali svůj plánovací diář, abyste viděli, jak nejlépe jim můžete pomoci dosáhnout jejich cílů. Když budeme pracovat společně, duch našich domovů zaměřených na sdílení evangelia naplní naše kaple, naše učebny i naše kulturní haly.

Vydávám svědectví, že když se budeme řídit třebas jen některými těmito jednoduchými kroky, Pán nás povede a my najdeme desetitisíce dětí Nebeského Otce, které jsou připraveny učit se evangeliu. Naše láska k Pánu, naše vděčnost za Jeho smírnou oběť a Jeho poslání spočívající v tom, aby k Němu všichni přišli, má být zdrojem veškeré motivace, kterou potřebujeme, abychom byli při sdílení evangelia úspěšní.

Kéž vám Pán žehná, bratři a sestry, větší vírou a důvěrou v Něho, zatímco se snažíte seznámit lidi po celém světě se znovuzřízením evangelia Ježíše Krista, o to se pokorně modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen.