2017
Pán vede svou Církev
November 2017


Pán vede svou Církev

Pánovi vedoucí v Jeho Církvi potřebují velkou a stálou víru všech, kteří Mu na zemi slouží.

Drazí bratří, kteří jste držiteli kněžství Božího, dnes večer bych rád mluvil o tom, jak úžasně Pán vede své království na zemi. Základní zásady již znáte. Modlím se, aby vám o nich vydal svědectví Duch Svatý.

Zaprvé – Ježíš Kristus je hlavou Církve na celé zemi.

Zadruhé – vede svou Církev v dnešní době tím, že promlouvá k mužům, kteří jsou povoláni jako proroci, a promlouvá k nim skrze zjevení.

Zatřetí – udílel zjevení svým prorokům před dávnými věky, činí tak nyní a bude tak činit i nadále.

Začtvrté – těm, kteří slouží pod vedením Jeho proroků, udílí potvrzující zjevení.

Díky těmto zásadám si uvědomujeme, že Pánovi vedoucí v Jeho Církvi potřebují velkou a stálou víru všech, kteří Mu na zemi slouží.

Vyžaduje to víru, abychom například věřili, že vzkříšený Pán dohlíží na každodenní záležitosti svého království. Vyžaduje to víru, abychom věřili, že do zodpovědných funkcí povolává nedokonalé lidi. Vyžaduje to víru, abychom věřili, že ty, které povolává, dokonale zná – jejich schopnosti i jejich potenciál – a že tudíž ve svých povoláních nechybuje.

Možná, že tato slova některé v tomto posluchačstvu přiměla k úsměvu či k zakroucení hlavou – jednak ty, kteří si myslí, že jejich povolání sloužit se možná přihodilo omylem, i ty, kteří si představují někoho, koho znají a kdo jim připadá, že se na své místo v Pánově království moc nehodí. Má rada oběma těmto skupinám zní, abyste se zdrželi takovýchto úsudků, dokud nebudete schopni lépe vidět to, co vidí Pán. Místo toho je zapotřebí, abyste se zamysleli nad tím, že vy sami máte schopnost obdržet zjevení a bez obav podle něj jednat.

Vyžaduje to víru, abyste tak činili. Vyžaduje to ještě větší víru, abyste věřili, že Pán povolal nedokonalé lidské služebníky, aby vás vedli. Mým dnešním záměrem je posílit vaši víru v to, že Bůh vás vede, zatímco Mu sloužíte. A co je ještě důležitější, doufám, že posílím vaši víru v to, že Pán inspiruje nedokonalé lidi, které povolal vašimi vedoucími.

Zpočátku si můžete myslet, že takováto víra není pro úspěšnost Pánovy Církve a království důležitá. Nicméně můžete zjistit, že tato víra je zcela nezbytná – bez ohledu na to, kde se v řetězci kněžské služby, od Pánova proroka až k nově povolanému nositeli Aronova kněžství, nacházíte.

Začněme tím, co víra znamená pro presidenta kvora učitelů nebo kvora jáhnů. Je důležité, aby měl víru, že ho Pán osobně povolal, a že Pán ví, jaké jsou jeho slabé a silné stránky. Musí mít víru, že muž, který mu povolání sdělil, obdržel zjevení skrze Ducha Božího. Jeho rádci a členové jeho kvora potřebují mít tutéž víru, mají-li ho s neohroženou důvěrou následovat.

Byl jsem svědkem takové důvěry, když se jednou v neděli dopoledne jeden chlapec posadil k předsednictvu svého kvora jáhnů. Byl jejich nově povolaným tajemníkem. Toto mladé předsednictvo se společně radilo. Mluvili o tom, jak by mohli splnit biskupův požadavek přivést jednoho méně aktivního chlapce zpátky na shromáždění. Po modlitbě a diskusi pověřili tajemníka, aby zašel do domu chlapce, který nikdy na shromáždění nepřišel, a onoho chlapce na shromáždění pozval.

Tajemník chlapce neznal, ale věděl, že jeden z jeho rodičů je méně aktivní a druhý není členem a není přátelský. Byl z toho nervózní, ale neměl strach. Věděl, že prorok Boží požádal nositele kněžství, aby přiváděli zpět ztracené ovečky. A slyšel modlitbu svého předsednictva. Slyšel, jak došli ke shodě ohledně jména chlapce, který měl být zachráněn, i ohledně jeho vlastního jména.

Sledoval jsem ho, jak jde ulicí směrem k domu méně aktivního chlapce. Šel pomalu, jako kdyby ho čekalo velké nebezpečí. Ale toutéž ulicí se asi za půl hodiny s oním chlapcem vracel, se šťastným úsměvem na tváři. Nejsem si jistý, zda to tehdy tušil, ale šel tam s vírou, že má pověření od Pána. Tato víra mu zůstala a v průběhu let se prohlubovala, když byl misionářem, otcem, vedoucím mladých mužů a biskupem.

Povězme si něco o tom, co takováto víra znamená pro biskupa. Biskup je někdy povolán sloužit lidem, kteří ho dobře znají. Členové sboru jsou si vědomi jeho lidských slabostí i jeho duchovních silných stránek a vědí, že by do tohoto povolání mohli být povoláni i jiní členové sboru – jiní, kteří se zdají být vzdělanější, zkušenější, příjemnější, nebo dokonce i hezčí.

Tito členové musí vědět, že povolání sloužit jako biskup přišlo od Pána skrze zjevení. Bez jejich víry bude pro biskupa, kterého povolal Bůh, těžší získat zjevení, které potřebuje, aby jim mohl pomáhat. Bez víry členů, kteří ho budou podporovat, nebude úspěšný.

Naštěstí to platí i opačně. Vzpomeňte na krále Beniamina, Pánova služebníka, který přivedl svůj lid k pokání. Srdce lidí se obměkčila díky jejich víře v to, že král Beniamin je navzdory svým lidským slabostem povolán Bohem a že jeho slova pocházejí od Boha. Jistě si pamatujete, co tito lidé řekli: „Ano, věříme všem slovům, jež jsi k nám promlouval; … víme o jistotě jejich a o pravdivosti jejich díky Duchu Pána Všemocného, který v nás neboli v srdci našem způsobil mocnou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro.“ (Mosiáš 5:2.)

Aby mohl určitý vedoucí v díle Páně uspět, musí důvěra lidí v to, že tento vedoucí je povolán Bohem, převažovat nad jejich pohledem na jeho nedokonalosti a slabosti spojené se smrtelností. Jistě si pamatujete, jak král Beniamin svou vedoucí roli vysvětlil:

„Nepřikázal jsem vám sem přijíti, abyste se mne báli nebo abyste si mysleli, že já sám jsem více nežli smrtelný člověk.

Vždyť já jsem jako vy sami, poddán všelikým slabostem těla a mysli; a přece jsem byl vyvolen tímto lidem a vysvěcen otcem svým a ruka Páně strpěla, abych byl vládcem a králem nad tímto lidem; a byl jsem udržován a zachováván nesmírnou mocí jeho, abych vám sloužil s veškerou mocí, myslí a silou, kterou mi Pán udělil.“ (Mosiáš 2:10–11.)

Váš vedoucí v Pánově Církvi se vám může zdát slabý a lidský, nebo vám může připadat silný a inspirovaný. Skutečností ale je, že v každém vedoucím jsou všechny tyto – a i další charakterové rysy. Služebníkům Páně, kteří jsou povoláni nás vést, pomáhá, když se na ně díváme tak, jak na ně pohlížel Pán, když je povolal.

Pán vidí své služebníky dokonale. Vidí jejich potenciál i jejich budoucnost. A ví, jak se může změnit samotná jejich povaha. Také ví, jak se mohou změnit díky zážitkům s lidmi, které budou vést. 

Možná jste zažili, že jste se díky lidem, kterým jste byli povoláni sloužit, stali silnějšími. Kdysi jsem byl povolán biskupem mladých svobodných dospělých. Nejsem si jist, zda Pánovým záměrem bylo to, jaké změny jsem Mu mohl pomoci dosáhnout v nich, nebo spíše to, jakých změn, podle Jeho poznání, mi oni pomohou dosáhnout ve mně.

Do určité míry, které nerozumím, se většina mladých v onom sboru chovala tak, jako kdyby mě Bůh povolal přímo pro ně. Viděli mé slabé stránky, ale přehlíželi je.

Vzpomínám si na jednoho mladého muže, který mě požádal o radu ohledně výběru svého studijního zaměření. Studoval prvním rokem na velmi dobré univerzitě. Radu jsem mu dal a týden poté mě znovu požádal o schůzku.

Když vstoupil do kanceláře, překvapil mě otázkou: „Bratře biskupe, mohli bychom se nejprve pomodlit, než si popovídáme? A mohli bychom pokleknout? A mohu se pomodlit já?“

Jeho požadavky mě překvapily. Ale jeho modlitba mě překvapila ještě více. Zněla asi takto: „Nebeský Otče, ty víš, že biskup Eyring mi dal minulý týden určitou radu, ale ta nefungovala. Inspiruj ho prosím, aby věděl, co mám teď dělat.“

Nyní se možná usmíváte, ale já jsem se tehdy neusmíval. On již věděl, co od něj Pán očekává. Ale respektoval úřad biskupa v Pánově Církvi a možná mi chtěl dát příležitost získat větší důvěru v to, že v tomto povolání mohu obdržet zjevení.

A to fungovalo. Jakmile jsme se postavili a poté posadili, obdržel jsem zjevení. Řekl jsem mu, co jsem pociťoval, že si Pán přeje, aby udělal. Bylo mu tehdy pouhých 18 let, ale duchovně byl vyzrálý.

Již věděl, že s tímto problémem nemusí jít za biskupem. Ale naučil se podporovat služebníka Páně i v jeho slabostech spojených se smrtelností. Nakonec se stal presidentem kůlu. Držel se ponaučení, které jsme společně získali – máte-li víru v to, že Pán vede svou Církev skrze zjevení udílená oněm nedokonalým služebníkům, které povolává, pak otevře okna nebes jim i vám.

Z onoho zážitku jsem si odnesl ponaučení, že víra těch, kterým sloužíme, nám ve službě Páně přináší zjevení, někdy ještě více než víra naše.

Našel jsem v tom pro sebe ještě jedno ponaučení. Pokud by mě onen chlapec posuzoval podle toho, že se mi nepodařilo mu dobře poradit v prvním případě, již by za mnou znovu nepřišel. A tak díky tomu, že mě nesoudil, obdržel potvrzení, které si přál získat.

Ještě jedno ponaučení z onoho zážitku mi dobře posloužilo. Pokud vím, tak nikomu ve sboru neřekl, že jsem mu napoprvé nedal dobrou radu. Kdyby to udělal, mohlo by to u ostatních ve sboru oslabit jejich víru v to, že mohou důvěřovat biskupově inspiraci.

Snažím se nesoudit služebníky Páně, ani nemluvit o jejich zjevných slabých stránkách. A snažím se tomu učit příkladem i své děti. President James E. Faust se podělil o krédo, které si snažím osvojit. Doporučuji ho i vám:

„Je třeba, abychom podporovali a posilovali své místní vedoucí, neboť … jsou povoláni a vyvoleni. Každý člen této Církve může obdržet radu od biskupa nebo od presidenta odbočky, od presidenta kůlu nebo misie a od presidenta Církve a jeho spolupracovníků. Žádný z těchto bratří nežádal o své povolání. Nikdo z nich není dokonalý. Přesto to jsou služebníci Páně, které Pán povolal prostřednictvím těch, kteří jsou oprávněni získávat inspiraci. Ti, kteří byli povoláni, kterým byla vyjádřena podpora a kteří byli ustanoveni, mají nárok na naši podporu.

… Kvůli neúctě k církevním vedoucím již mnozí duchovně zeslábli a upadli. Měli bychom přecházet jakékoli domnělé nedokonalosti, vady či nedostatky mužů, kteří jsou povoláni, aby nám předsedali, a měli bychom podporovat úřad, který zastávají.“ („Povoláni a vyvoleni“, Liahona, listopad 2005, 55.)

Tyto rady žehnají služebníkům Božím za všech okolností.

V počátcích Pánovy Církve začali někteří vedoucí, kteří měli blízký vztah s Prorokem Josephem Smithem, mluvit o jeho nedostatcích. I přesto, co viděli a věděli o jeho postavení před Pánem, se jejich duch kritizování a žárlivosti šířil jako mor. Jeden z členů Dvanácti nám všem poskytl měřítko víry a oddanosti, kterým se musíme řídit, máme-li sloužit v Pánově království.

Zde je zpráva o této události: „Několik starších svolalo na schůzku do chrámu všechny ty, kteří považovali Josepha Smitha za padlého proroka. Měli v úmyslu jmenovat novým vedoucím Církve Davida Whitmera. … Brigham [Young], poté, co si vyslechl námitky vůči Prorokovi, vstal a svědčil o tom, že ‚Joseph je prorok, a že já to vím a že mu mohou spílat a pomlouvat ho, jak chtějí; a přesto nemohou zničit jeho ustanovení prorokem Božím, mohli by pouze zničit svou vlastní pravomoc, přetrhnout vlákno, které je váže k Prorokovi a k Bohu, a klesnout do pekla.‘“ (Church History in the Fulness of Times Student Manual [Church Educational System manual, 2003], 2nd ed., 174; viz také Učení presidentů Církve: Brigham Young [1997], 79.)

Existuje vlákno, které nás v naší službě spojuje s Pánem. Vede od jakéhokoli povolání, v němž v království sloužíme, přes ty, kteří jsou povoláni nám v kněžství předsedat, až k prorokovi, který je spojen s Pánem. Vyžaduje to víru a pokoru, abychom sloužili na místě, k němuž jsme povoláni, důvěřovali, že Pán povolal nás i ty, kteří nám předsedají, a podporovali je celou svou vírou.

Nastanou chvíle, jako v oné době v Kirtlandu, kdy budeme potřebovat víru a bezúhonnost Brighama Younga, abychom stáli na místě, k němuž nás Pán povolal, a byli věrni proroku a vedoucím, které Pán dosadil na jejich místo.

Vydávám vám vážné, avšak radostné svědectví o tom, že Pán Ježíš Kristus je u kormidla. Vede svou Církev a své služebníky. Vydávám svědectví o tom, že Thomas S. Monson je jediným člověkem, který v této době drží a používá všechny klíče svatého kněžství na zemi. A modlím se o požehnání pro všechny pokorné služebníky, kteří tak ochotně a dobře slouží ve znovuzřízené Církvi Ježíše Krista, kterou On osobně vede. Svědčím o tom, že Joseph Smith viděl Boha Otce a Ježíše Krista. Oni s ním promlouvali. Klíče kněžství byly znovuzřízeny pro požehnání všech dětí Nebeského Otce. Je naším posláním a svěřenou zodpovědností sloužit na svém místě v této věci Páně. Ve jménu Ježíše Krista, amen.