Návštěva schůzky rady

Je neděle dopoledne a 45 sester ve sboru Bugambilias v mexickém městě Guadalajara se účastní schůzky rady. Po úvodní písni presidentka Pomocného sdružení Yara Ramirezová vybízí několik sester, aby se podělily o zážitky a zkušenosti týkající se lekce, kterou probíraly minulý týden.

Poté, co sestry několik minut hovoří o svých zážitcích, napíše sestra Ramirezová na tabuli jediné slovo a pak se vrátí na své místo v kruhu.

Toto slovo zní: „Jednota“.

Pod vedením sestry Ramirezové si sestry nalistují Mosiáše 18:21 a čtou: „… Majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce.“

„Co můžeme jako Pomocné sdružení dělat pro to, abychom tento verš uvedly do praxe?“ ptá se.

Sestry se na okamžik zamyslí. „No, mládež nemůže jet do chrámu,“ říká jedna sestra. „Není totiž dost dospělých sester, které by jely s nimi.“

„To jsem netušila,“ říká s překvapením jiná sestra. „Pokud nevíte, že někdo něco potřebuje,“ ptá se, „jak můžete pomoci?“

„A právě proto jsme tady,“ odpovídá sestra Ramirezová. „S tímto i s ostatními potřebami, o kterých se dozvídáme na radě sboru, můžeme my všechny pomoci.“

„Co kdybychom si udělaly kalendář?“ navrhuje někdo. Sestry se nyní začínají o celou záležitost zajímat více. „Myslím, že mládež má naplánovanou návštěvu chrámu na jeden čtvrtek v měsíci.“

„Já sama mám problém se do chrámu dostat,“ připouští jedna mladá matka ve skupině. „Nebyla jsem tam už dlouho a mám pocit, že myslím hodně jen sama na sebe. Moc ráda bych tam jela a sloužila druhým,“ říká.

Několik dalších sester souhlasně přikyvuje. I pro ně je náročné jezdit do chrámu tak často, jak by si přály.

Další mladá matka navrhuje, že by si mohly vzájemně pohlídat děti a v návštěvách chrámu se střídat.

Pak se sestry začnou ptát jedna druhé, kde bydlí a která z nich bydlí poblíž mladých členů. Diskutují o tom, jak by se mohly střídat, aby pomohly mladým dostat se na jejich akce.

„Myslím, že je potřeba, abychom se i my vzájemně lépe poznaly,“ navrhuje jedna sestra. „Měly bychom mít nějaké akce!“

Sestry se dál zapojují do diskuse, vznášejí návrhy a kladou otázky.

Na konci rady sestra Ramirezová žádá tajemnici, aby výsledky dnešní schůzky shrnula. „Jaký jste měly během dnešní rady pocit?“ ptá se.

Sestry odpovídají, že si ve větší míře uvědomovaly potřeby druhých, že jejich služba je potřebná a že mají pocit, že jsou mezi přáteli.

„Na jaké konkrétní kroky se na základě toho, co jsme dnes probraly, budeme chtít jako Pomocné sdružení tento měsíc zaměřit?“ ptá se sestra Ramirezová.

Společně docházejí k rozhodnutí uspořádat v neděli po shromáždění posezení s občerstvením, dále si stanovují, že začnou hrát každý čtvrtek večer volejbal, vytvoří si kalendář s návštěvami chrámu a naplánují si, jak pomohou mladým dostat se na jejich akce.

„Dnes jsme zažily jednotu,“ říká na závěr sestra Ramirezová a vyzývá všechny sestry, aby se zamyslely nad tím, jak by mohly během tohoto týdne sloužit. „Když budeme jednat, ať již každá jednotlivě nebo společně jako Pomocné sdružení, Duch Svatý nás bude dál inspirovat. Vybízím vás, abyste byly příští neděli připravené podělit se o své zážitky a zkušenosti.“