Ani hurikán nás nezastavil
Koraima Santiago de Jesus
San Juan, Portoriko
Ilustrace Suzanne Simmonsová
Krátce poté, co jsem se vrátila z misie, jsem obdržela pozvánku na taneční zábavu. Na zábavě jsem ztratila telefon a jeden mladý muž se nabídl, že mi ho pomůže najít. Jak jsme si povídali, zjistili jsme, že jsme oba navrátivší se misionáři, a podělili jsme se navzájem o mnoho myšlenek a o naše plány.
Náš vztah se nadále prohluboval, až jsme se zasnoubili. Naším snem bylo nechat se zpečetit v chrámu Washington D.C. ještě předtím, než se v březnu 2018 kvůli přestavbě uzavřel. Avšak poté, co jsme se takto rozhodli, jsme byli zkoušeni. Nejprve jsem přišla o práci, takže jsem neměla možnost šetřit peníze na naši cestu do chrámu. Potom se na Portoriko těsně před datem naší svatby řítil hurikán.
Když hurikán Maria udeřil, zničil náš krásný ostrov. Obchody byly zavřené. Přišli jsme o elektřinu a bylo těžké najít vodu, jídlo a další základní potřeby. Vše, co jsme měli v plánu použít na naši svatební hostinu, jsme ztratili. Museli jsme ji zrušit a vypadalo to, že budeme muset zrušit i samotnou svatbu. Cestování do Portorika i z něj bylo omezené, a nikdo nevěděl, jak dlouho to potrvá. Začala jsem pociťovat zoufalství a byla jsem zmatená a plná pochybností.
Jednou večer jsme si se snoubencem povídali o naší situaci. Cesta byla nejistá a neměli bychom žádnou svatební hostinu ani svatební oblečení, ale Duch nám potvrdil, že musíme důvěřovat Pánu. Nejdůležitější bylo to, abychom byli zpečetěni v chrámu. Modlili jsme se k Nebeskému Otci o pomoc.
Když z Portorika začala znovu létat letadla, museli jsme si přerezervovat let a přesunout datum pečetění. Několik týdnů po hurikánu jsme neměli jak komunikovat se světem, ale jedna kamarádka měla mobilní telefon, který fungoval. Dovolila nám ho použít, abychom se spojili s chrámem. Všechno jsme dokázali domluvit tak, abychom mohli být stále ještě zpečetěni! Členové rodiny a přátelé nám několik týdnů před cestou darovali boty i oblečení a pomohli nám pořídit všechno potřebné na naši svatbu.
Když jsme konečně vstoupili do chrámu, zanechali jsme všechny své obavy za dveřmi. Drželi jsme se za ruce, abychom naši budoucnost započali společně. Opravdu mohu říci, že jsem pociťovala Pánovu ruku, jak nás vede a opětovně ujišťuje, že pokud Mu budeme důvěřovat, bude vše v pořádku. Nyní jsme požehnáni krásným synem a jsme rodinou, která je zpečetěna na celou věčnost.