Tři ponaučení o lásce, radosti a pokoji

Se svou ženou Melindou jsem se seznámil v druhém ročníku na vysoké škole, asi půl roku poté, co jsem se vrátil z misie. Okamžitě jsem věděl, že se s ní chci oženit. Melinda však stejný pocit nesdílela. Trvalo pět let, než konečně získala odpověď, že provdat se za mě bude „v pořádku“.

Během těch pěti let jsem procházel jednou z těžších zkoušek svého života. Věděl jsem, koho si mám vzít, a pobízel mě k tomu Duch, ale přesto jsem nebyl schopen dosáhnout svého cíle.

Nedlouho po mé promoci se Melinda rozhodla odjet na misii – jsem přesvědčen, že zčásti proto, aby se mě zbavila. Zatímco byla na misii, byly chvíle, kdy jsem byl sklíčený, protože jsem se zaměřoval na to, co nemám. Ale denně jsem studoval písma a modlil se, sloužil jsem v Církvi a usiloval o to, abych dělal něco, co do mého života přivolá Ducha Svatého.

Jednou v Minneapolis v Minnesotě brzy po ránu, které bylo velmi chladné, jsem po cestě na shromáždění v autě přemítal: „Teď bych měl být opravdu nešťastný. Zdá se, že nic nejde tak, jak bych chtěl. Ale já nejsem nešťastný. Jsem neuvěřitelně šťastný!“

A jak jsem mohl být šťastný, když jsem procházel něčím, co pro mě představovalo obtížnou zkoušku?

Odpověď se nachází v Galatským 5:22: „Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.“

A protože jsem dělal to, co do mého života přivolávalo Ducha, pociťoval jsem Boží lásku. Pociťoval jsem radost a pokoj. Dokázal jsem být trpělivý, a přesto šťastný.

Ani to, zda v životě dosáhneme lásky, radosti a pokoje, ani naše rodina či manželství nepramení z toho, zda máme velký dům, hezká auta, nejmodernější oblečení, úspěch v zaměstnání či cokoli dalšího, o čem svět tvrdí, že to přináší štěstí. Ve skutečnosti vzhledem k tomu, že pocity lásky, radosti a pokoje pocházejí od Ducha, nemusí mít jejich prožívání vůbec žádnou spojitost s časnými okolnostmi.

Chápejte prosím, že netvrdím, že budeme vždycky šťastní, ani že časné okolnosti nikdy nebudou mít na naše štěstí vliv. Ve skutečnosti je to tak, že pokud neochutnáme hořké, nemůžeme poznat sladké. (Viz Nauka a smlouvy 29:39; viz také Mojžíš 6:55.)

Je nutné, abychom občas měli obtíže. Některé fyzické a psychické stavy nám navíc mohou působit velké utrpení a velmi nám znesnadňovat možnost pociťovat Ducha. Budeme-li však usilovat o to, aby byl Duch v našem životě přítomen, a budeme-li důvěřovat Bohu, budeme moci být celkově vzato šťastní.

Na základě osobních zkušeností svědčím o tom, že je to pravda. Od onoho zážitku, který jsem měl, když byla Melinda na misii, jsem si všímal, že když dělám to, co do mého života přivolává Ducha, včetně toho, že se rozhoduji věřit, že vše dopadne tak, jak Bůh zamýšlí, a že to takto přijímám, bývám obvykle šťastný. (Viz Jákob 3:2.)¹

Obrázek

bowl of fake fruit

Satan nabízí falešné náhražky a napodobeniny všeho, co dělá Bůh, ve snaze nás zmást a oklamat. Spasitel nás navzdory Satanovým pokusům přesvědčit nás o opaku učí, že „zkažený strom nemůže nésti ovoce dobré“ (3. Nefi 14:18). A protože Satan takovým zkaženým stromem je, nemůže zapříčinit, abychom pociťovali „lásk[u], radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrot[u], věrnost, krotkost [a] středmost“ (Galatským 5:22). Touží naopak po tom, abychom byli nešťastní. (Viz 2. Nefi 2:27.)

Co tedy Satan dělá? Snaží se nás oklamat.

Jedna má přítelkyně, jedna z vyvolených, se dala oklamat. Tato sestra sloužila na misii a byla vynikající misionářkou. Když se vrátila z misie, měla v úmyslu dělat všechny ty maličkosti, které přivolávaly do jejího života Ducha a během misie ji posilovaly. A nějaký čas jí to vydrželo.

Vídala však své přátele, z nichž mnozí byli navrátivší se misionáři, jak chodí každou neděli na shromáždění, ale mimo ně žijí podle zvyklostí světa. Zdálo se, že jsou šťastní. Dělali „zábavné“ věci. A jejich životní styl zjevně nevyžadoval tolik úsilí jako ten její.

Brzy se zmíněným maličkostem, které jí během misie přinášely duchovní sílu, přestala věnovat. Pořád měla svědectví, ale řekla mi, že došla k následujícímu závěru: „Pokud budu chodit na církevní shromáždění, budu v pořádku – budu to mít pod kontrolou.“ Nicméně přiznala: „Po duchovní stránce jsem ale neaktivní.“² A zatímco žila podle zvyklostí světa, jedno špatné rozhodnutí následovalo druhé, a zanedlouho otěhotněla.

Její nespravedlivá rozhodnutí ji nakonec dostihla. Nebyla šťastná a uvědomovala si to. Naštěstí rozpoznala, že se nechala oklamat, a činila pokání.

Příběh této mé přítelkyně podtrhuje, že i ti nejlepší z nás se mohou nechat oklamat. Její příběh navíc poukazuje na to, že se musíme mít před oklamáním neustále na pozoru. Toho lze dosáhnout tím, že budeme dělat ony maličkosti, které do našeho života přivolávají Ducha.

Jsem rád, že mohu říci, že dnes je tato moje přítelkyně šťastná, snaží se dodržovat přikázání a aktivně žije podle evangelia jak po stránce fyzické, tak duchovní.

Satanovy podvodné triky nabývají mnoha podob. Zmíním jich jen několik.

Satan se nás snaží přimět k tomu, abychom světské záležitosti nadřazovali těm duchovním. To, že své priority nemáme správně seřazeny, lze rozpoznat podle toho, že si často říkáme: „Mám prostě moc práce nebo jsem teď příliš unavený na to, abych ___________.“ Na prázdné místo doplňte: šel do chrámu; vykonával pastýřskou službu; studoval písma a přemítal o nich; plnil své povolání; či dokonce se pomodlil.

Jedním z důvodů, proč máme pocit, že jsme tak zaneprázdněni, je to, že se Satan usilovně snaží nás rozptylovat. Využívá chytrého telefonu, který máme v ruce, rádia v autě, televize doma a spousty dalších věcí k tomu, abychom byli téměř neustále roztěkaní. V důsledku toho máme pocit, že jsme více zaneprázdněni, než jak tomu ve skutečnosti je.

Dalším důsledkem tohoto rozptylování je skutečnost, že se čím dál tím méně věnujeme přemítání. Satan se nás snaží rozptylovat proto, že ví, že přemítání – a obzvláště o písmech – vede k hlubšímu obrácení a získávání zjevení.

Další ze Satanových podvodných triků spočívá v myšlence, že to, co děláme navenek, je důležitější než naše vnitřní motivace. Postrádáme-li správnou motivaci k duchovním záležitostem, nedaří se nám zažívat radost, která pramení z evangelia. V důsledku toho nám dodržování přikázání začne připadat jako dřina a Satan si je vědom toho, že pokud nás dokáže přimět, abychom se takto cítili, je pravděpodobné, že přestaneme dělat to, o čem víme, že bychom dělat měli.

Satan nás rovněž oklamává, abychom uvěřili tomu, že radost a štěstí pramení ze života bez starostí nebo jednoduše z toho, že se neustále bavíme. To však není pravda. Ve skutečnosti není možné prožívat žádnou radost ani štěstí bez toho, abychom museli něco překonat. (Viz 2. Nefi 2:11, 23.)

Posledním ze Satanových podvodných triků, o nichž se zmíním, je jeho snaha přesvědčit nás, že zlovolnost se svými přechodnými potěšeními je ve skutečnosti štěstím. Satan ví, že jisté pocity či emoce – alespoň v určitém okamžiku – 1) nás mohou přimět k tomu, abychom se domnívali, že pociťujeme ovoce Ducha; 2) mohou zastřít naši touhu po tomto ovoci; nebo 3) nám mohou připadat jako přijatelná náhražka.

Satan nás například může pokoušet k tomu, abychom namísto o lásku usilovali o uspokojení chtíče. Může nás zlákat, abychom vyměnili trvalou radost za chvilkové nadšení. Pokouší se nás spíše rozptýlit, než aby nám poskytl pocit pokoje. Chtěl by, abychom byli povýšení, nedočkaví a politicky korektní namísto toho, abychom byli nesobečtí, neustále poslušní a náležitě soustředění na duchovní věci. Jeho pokušení nás mohou mást, což nás posléze může dovést k domněnce, že porušování přikázání nám přinese štěstí.

To, co do našeho života přivolává Ducha, co nás chrání před tím, abychom se dali oklamat, a co nám v konečném důsledku pomáhá obdržet sílu dodržovat přikázání a získat věčný život, bývají obvykle maličkosti. Spasitel učil starší Církve v Kirtlandu ve státě Ohio této zásadě: „Pročež, nebuďte znaveni konáním dobra, neboť kladete základ velikého díla. A z malých věcí pochází to, co je veliké.“ (Nauka a smlouvy 64:33.)

Proč jsou malé věci tak důležité? Spasitel v dalším verši vysvětlil, že „Pán požaduje srdce a ochotnou mysl“. (Nauka a smlouvy 64:34.) Proč Spasitel spojil vykonávání malých věcí se srdcem a ochotnou myslí? Protože tím, že důsledně vykonáváme malé věci, vzdáváme své srdce a mysl Bohu, což nás očišťuje a posvěcuje. (Viz Helaman 3:35.)

Toto očišťování a posvěcování mění krok za krokem samotnou naši podstatu, takže se stáváme více takovými, jako je Spasitel. Rovněž to způsobuje, že jsme vnímavější vůči nabádáním Ducha Svatého, díky čemuž je méně pravděpodobné, že se necháme oklamat.

Když jsem byl v posledním ročníku střední školy, byl mým učitelem semináře můj tatínek přímo u nás doma. A protože tématem na onen rok byla Kniha Mormonova, rozhodl se, že si ji spolu přečteme, verš za veršem, a budeme diskutovat o tom, čemu se učíme. Během čtení mi tatínek pokládal otázky, které mě přiměly přemýšlet o tom, co zrovna čteme, a vysvětloval mi to, čemu jsem nerozuměl. Stále si pamatuji na to, jak jsem se učil o Spasiteli a jak jsem vycítil, že opravdu navštívil Nefity a že mi díky Jeho Usmíření opravdu mohou být odpuštěny hříchy.

Základ své znalosti písem mohu vysledovat k tomuto společnému studiu s tatínkem. Když jsme četli, cosi jsem pociťoval. A co je možná důležitější, došlo ke změně mých tužeb, pohnutek i jednání. Chtěl jsem se zlepšovat. Začal jsem si uvědomovat, v čem podléhám klamu. Častěji jsem činil pokání. Než jsem dokončil první ročník na vysoké škole, čítával jsem už písma každý den.

Někdy v té době vyzval president Ezra Taft Benson (1899–1994) členy Církve, aby denně četli Knihu Mormonovu a uplatňovali to, čemu se z ní naučí.³ A tak jsem si k tomu, co jsem zrovna četl, vždy přečetl alespoň kousek z Knihy Mormonovy.

Obrázek

fruit and scriptures

Během misie jsem se naučil, jak opravdu studovat písma a hodovat na nich. Nejenže jsem během čtení pociťoval Ducha Svatého, ale také jsem začal pociťovat radost, když jsem v písmech hledal odpovědi na své problémy a na problémy našich zájemců.

Po misii jsem v každodenním hodování na písmech pokračoval. A protože tento zvyk přivolával do mého života Ducha Svatého, získával jsem od Něj vedení ohledně efektivnějšího využívání času. V důsledku toho se mi lépe dařilo ve škole a později i v práci. Bylo jednodušší činit správná rozhodnutí. Více jsem se modlil a pilněji jsem vykonával svá povolání. Každodenní hodování na písmech nevyřešilo veškeré mé problémy, ale život byl jednodušší.

V srpnu roku 2005 nás president Gordon B. Hinckley (1910–2008) vybídl, abychom si do konce roku přečetli nebo znovu přečetli Knihu Mormonovu.⁴ Vzhledem k tomu, že jsem Knihu Mormonovu i tak četl každý den, dostal jsem se již k Eterovi či Moronimu. Když jsem proto knihu za týden či za dva dočetl, usoudil jsem, že jsem výzvu presidenta Hinckleyho splnil.

Ale pak naši rodinu přišel navštívit věrný domácí učitel. Zeptal se, jak si ohledně výzvy presidenta Hinckleyho vedeme.

Odvětil jsem, že jsem měl to štěstí, že jsem Knihu Mormonovu začal číst ještě předtím, než president Hinckley tuto výzvu vyslovil. A pak jsem s určitou dávkou pýchy prohlásil, že jsem úkol již splnil.

Můj domácí učitel měl naštěstí jiný názor. A když mě s mírností napomenul, Duch mi našeptal, že má pravdu.

Nyní jsem musel přečíst dvě kapitoly denně, abych knihu stihl opět dočíst před koncem roku. S tím, jak jsem navýšil počet stran Knihy Mormonovy, které jsem měl přečíst, jsem si povšiml, jak mi do života proudí ještě více moci. Měl jsem větší radost. Vnímal jsem vše jasněji. Častěji jsem činil pokání. Přál jsem si sloužit druhým a zachraňovat je. Byl jsem méně náchylný k tomu, abych podléhal Satanovým podvodným trikům a pokušením. Měl jsem rád Spasitele ještě více.

V listopadu toho roku jsem byl povolán biskupem našeho sboru. To, že jsem splnil výzvu presidenta Hinckleyho, mě na toto povolání připravilo. Od té doby si všímám toho, že čím zaneprázdněnější jsem v zaměstnání či v Církvi, o to více potřebuji studovat písma, a to hlavně Knihu Mormonovu.

Stejných požehnání a moci ve svém životě můžete dosáhnout i vy, pokud budete také denně hodovat na písmech. Slibuji vám, že pokud budete na písmech, zejména na Knize Mormonově, hodovat každý den, budete do svého života přivolávat Ducha, budete se přirozeně každý den modlit a častěji činit pokání a bude vám připadat jednodušší chodit každý týden na shromáždění a přijímat svátost.

Svědčím o tom, že pokud budete vykonávat ony malé věci a důvěřovat Pánu, dokážete bez ohledu na okolnosti najít lásku, radost, pokoj a štěstí. Rovněž svědčím o tom, že je to možné díky oběti Ježíše Krista. Vše, co je dobré, přichází díky Němu. (Viz Moroni 7:22, 24.)