Díky chrámovým smlouvám vše dobře dopadne

Milovaní bratři a sestry, toto zasedání generální konference je pro mě posvátnou chvílí. Jsem vděčný za pověření promluvit k milionům Svatých posledních dnů a našim přátelům po celém světě. Mám vás rád a vím, že i Pán vás má rád.

Před více než padesáti lety jsem měl tu výsadu sloužit jako rektor univerzity Ricks College v Rexburgu v Idahu. Ráno 5. června 1976 jsme s manželkou Kathy jeli z Rexburgu do chrámu Idaho Falls v Idahu, abychom se zúčastnili pečetění jednoho blízkého přítele. Vzhledem k tomu, že jsme v té době měli doma čtyři malé chlapce, mohli jsme se na cestu do chrámu samozřejmě vydat jen díky odvážné chůvě! Svěřili jsme naše drahé děti do její péče a vydali se na krátkou, 30minutovou cestu autem.

Náš zážitek z návštěvy chrámu byl onoho dne úžasný, jak tomu bylo vždy. Avšak po onom chrámovém pečetění – a když jsme se chystali vrátit domů – jsme si ve vstupní hale chrámu všimli, jak spolu mnozí chrámoví pracovníci a návštěvníci chrámu nervózně hovoří. Během chvilky nám jeden chrámový pracovník řekl, že se protrhla nově postavená Tetonská přehrada ve východním Idahu! Z přehrady vyteklo více než 300 milionů metrů krychlových vody, která se vlila do přilehlých údolí o ploše téměř 780 kilometrů čtverečních. Velká část města Rexburg byla pod vodou a povodeň odnesla domy i vozidla. Bez střechy nad hlavou se náhle ocitly dvě třetiny z 9 000 obyvatel.¹

Jak si dokážete představit, naše myšlenky a obavy se zaměřily na bezpečí našich drahých dětí, stovek vysokoškolských studentů a učitelů a společenství, které jsme měli tak rádi. Byli jsme necelých 50 kilometrů od domova, a přesto jsme toho dne, dlouho předtím, než se začaly používat mobilní telefony a textové zprávy, neměli možnost se spojit s našimi dětmi, ani jsme se z Idaho Falls do Rexburgu nemohli vrátit, protože všechny silnice byly uzavřené.

Naší jedinou možností bylo přespat v Idaho Falls v jednom místním motelu. S Kathy jsme společně poklekli v našem motelovém pokoji a pokorně jsme prosili Nebeského Otce za bezpečí našich drahých dětí a tisíců dalších, které tato tragická událost postihla. Vzpomínám si, jak Kathy kvůli obavám o naše děti přecházela po pokoji sem a tam až do časných ranních hodin. Navzdory vlastním starostem jsem se dokázal uklidnit a usnout.

Netrvalo dlouho a má drahá věčná společnice mě probudila se slovy: „Hale, jak můžeš v takové chvíli spát?“

Do srdce a do mysli mi poté jasně vstoupila tato slova. Řekl jsem manželce: „Kathy, ať už nastane cokoli, díky chrámu vše nakonec dobře dopadne. Uzavřeli jsme smlouvy s Bohem a byli jsme zpečetěni jako věčná rodina.“

V tom okamžiku jako by nám Duch Páně v srdci a v mysli potvrdil to, o čem jsme již oba věděli, že je pravda: pečeticí obřady, které jsou dostupné pouze v domě Páně a jsou vykonány náležitou kněžskou pravomocí, nás spojily jako manžela a manželku a naše děti k nám byly připečetěny. Opravdu nebylo třeba se ničeho bát a byli jsme vděční, když jsme se později dozvěděli, že naši chlapci jsou v bezpečí.

To, co jsme s Kathy během onoho nezapomenutelného večera pocítili, možná nejlépe ilustrují tato slova presidenta Thomase S. Monsona: „Když navštívíme chrám, můžeme získat rozměr duchovnosti a pocit pokoje. … Pochopíme pravý význam Spasitelových slov, když řekl: ‚Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. … Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.‘ [Jan 14:27]“²

Jsem požehnán tím, že tento klid pociťuji pokaždé, když do posvátného chrámu vstoupím. Vzpomínám si na den, kdy jsem poprvé vstoupil do chrámu Salt Lake. Tehdy jsem byl mladým mužem.

Podíval jsem se na vysoký bílý strop, díky němuž byla místnost tak světlá, že to téměř vypadalo, jako by nahoře byla otevřená obloha. A v oné chvíli mi na mysl vstoupila tato zřetelná slova: „Na tomto místě naplněném světlem jsem již byl.“ Ale ihned poté mě napadla, aniž by to byl můj hlas, tato slova: „Ne, tady jsi ještě nebyl. Připomíná ti to okamžik předtím, než ses narodil. Byl jsi na posvátném místě, jako je toto, kam mohl přijít Pán.“

Bratři a sestry, pokorně svědčím o tom, že když navštěvujeme chrám, můžeme si připomenout věčnou podstatu našeho ducha, náš vztah s Otcem a Jeho božským Synem a naši konečnou touhu vrátit se do nebeského domova.

President Russell M. Nelson v nedávných konferenčních proslovech učil:

„Z duchovního hlediska [je] nejbezpečnějším místem život vedený uvnitř vašich chrámových smluv!“

„V chrámu se vše, čemu věříme, spojuje se všemi zaslíbeními, která Bůh dal svým dětem smlouvy.“³

„Každý člověk, který uzavírá smlouvy… v chrámu – a dodržuje je – má větší přístup k moci Ježíše Krista.“⁴

Také učil tomu, že „jakmile uzavřeme smlouvu s Bohem, navždy opustíme neutrální půdu. Bůh nezanedbá svůj vztah s těmi, kteří si s Ním vytvořili takové pouto. Všichni ti, kdo uzavřeli smlouvu s Bohem, mají dokonce přístup k výjimečnému druhu lásky a milosrdenství.“⁵

Pod inspirovaným vedením presidenta Nelsona Pán urychlil a bude i nadále urychlovat výstavbu chrámů po celém světě. To poskytne všem Božím dětem příležitost přijmout obřady týkající se spasení a oslavení a uzavřít a dodržovat posvátné smlouvy. Stát se způsobilými uzavřít posvátné smlouvy není jednorázové úsilí, nýbrž celoživotní způsob jednání. Pán řekl, že to bude vyžadovat naše celé srdce, moc, mysl a sílu.⁶

Častá účast na chrámových obřadech může vytvořit životní styl spočívající v oddanosti Pánu. Když dodržujete chrámové smlouvy a pamatujete na ně, přivoláváte tím společenství Ducha Svatého, aby vás zároveň posilovalo i očišťovalo.

Poté můžete pociťovat světlo a naději a vydávat svědectví o tom, že tato zaslíbení jsou pravdivá. Poznáte, že každá smlouva s Bohem je příležitostí k tomu, abyste k Němu těsněji přilnuli, což poté ve vašem srdci vyvolá touhu dodržovat chrámové smlouvy.

Bylo nám slíbeno, že „Bůh díky smlouvě, kterou s Ním uzavřeme, nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat a my nikdy nevyčerpáme Jeho milosrdnou trpělivost, kterou s námi má“.⁷

Právě prostřednictvím pečeticích smluv v chrámu můžeme obdržet ujištění o láskyplných rodinných vztazích, které budou pokračovat i po smrti a přetrvají po celou věčnost. Dodržování manželských a rodinných smluv uzavřených v chrámu Božím poskytne ochranu před zlem spočívajícím v sobectví a pýše.

Důsledná starostlivost a péče bratrů a sester o sebe navzájem se dostaví jen díky vašemu vytrvalému úsilí vést rodinu po způsobu Páně. Poskytujte dětem příležitosti se jeden za druhého modlit. Rozpoznávejte rychle počátky nesouladu a chvalte skutky nesobecké služby, zvláště když si je prokazují navzájem. Když se sourozenci jeden za druhého modlí a navzájem si slouží, jejich srdce bude obměkčeno a obráceno k sobě navzájem i k rodičům.

Toto zčásti popisuje Malachiáš, který předpovídal příchod proroka Eliáše: „On zasadí do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům a srdce dětí se obrátí k jejich otcům. Kdyby tomu tak nebylo, celá země by byla zcela zpustošena při jeho příchodu.“⁸

Každý z nás se dozajista setká se zkouškami, těžkostmi a zármutky. Nikdo z nás není imunní vůči ostnům těla.⁹ Když však navštěvujeme chrám a pamatujeme na své smlouvy, můžeme se připravit na to, abychom od Pána získávali osobní vedení.

Když jsme byli s Kathy v chrámu Logan v Utahu oddáváni a pečetěni, naše pečetění vykonával tehdy starší Spencer W. Kimball. V několika málo slovech, která pronesl, nám dal tuto radu: „Hale a Kathy, žijte tak, abyste až přijde povolání, mohli snadno odejít.“

Zpočátku jsme nechápali, co pro nás tato rada znamená, ale snažili jsme se žít co nejlépe tak, abychom byli připraveni odejít a sloužit Pánu, až přijde povolání. Poté, co jsme byli manželé téměř deset let, přišlo nečekané povolání od pověřence pro církevní vzdělávání Neala A. Maxwella.

Láskyplná rada daná presidentem Kimballem, abychom byli schopni „snadno odejít“, se stala skutečností. Společně s Kathy jsme obdrželi povolání opustit to, co se zdálo být idylickou rodinnou situací v Kalifornii, a sloužit v povolání a na místě, o kterém jsem nic nevěděl. Naše rodina byla ale připravena odejít díky tomu, že prorok ve svatém chrámu, v místě zjevení, viděl budoucí událost, na kterou jsme byli již tehdy připravováni.

Drazí bratři a sestry, vydávám svědectví o tom, že není nic důležitějšího než ctít smlouvy, které jste uzavřeli v chrámu nebo které tam uzavřít můžete. Bez ohledu na to, kde se na cestě smlouvy nacházíte, vás naléhavě žádám, abyste byli hodni a způsobilí navštěvovat chrám. Navštěvujte ho tak často, jak vám to okolnosti umožní. Uzavírejte a dodržujte posvátné smlouvy s Bohem. Mohu vás ujistit o téže pravdě, o kterou jsem se podělil s Kathy uprostřed noci před téměř padesáti lety v motelovém pokoji v Idaho Falls: „Ať už nastane cokoli, díky chrámu vše nakonec dobře dopadne.“

Zanechávám vám své neochvějné svědectví o tom, že Ježíš je Kristus. On žije a vede svou Církev. Chrámy jsou domy Páně. President Russell M. Nelson je Pánův žijící prorok na zemi. Mám ho rád a mám rád každého z vás. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.