Pohlceni v radosti z Krista

V Novém zákoně se dozvídáme o slepém Bartimeovi, který volal na Ježíše, protože toužil po zázraku. „Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl.“¹

Při jiné příležitosti toužil po uzdravení jeden muž z Betsaidy. Tento zázrak naproti tomu nenastal okamžitě. Naopak – než tento muž dosáhl uzdravení, Ježíš mu dvakrát požehnal.²

Ve třetím případě apoštol Pavel ve svých strastech „třikrát Pána… prosil“,³ a přesto, pokud je nám známo, jeho upřímná prosba nebyla vyslyšena.

Tři různí lidé. Tři jedinečné zkušenosti.

Z toho plyne otázka: Proč se některým lidem vytoužených zázraků dostává rychle, ačkoli jiní trpělivě vytrvávají a čekají na Pána?⁴ Možná neznáme důvod, proč tomu tak je, ale jsme vděčni, že známe Toho, kdo „[nás] miluje“⁵ a činí „vše pro [naše] blaho a štěstí“.⁶

Bůh, který vidí konec od počátku,⁷ nás ujišťuje: „Protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku“⁸ a budou posvěceny „ku prospěchu tvému“.⁹

Starší Orson F. Whitney s cílem pomoci nám, abychom ve svých zkouškách spatřovali hlubší smysl, učil: „Žádná bolest, již vytrpíme, žádná zkouška, kterou projdeme, není zbytečná. Slouží našemu vzdělání. … Vše, co… [trpělivě] přečkáme…, buduje náš charakter, očisťuje naše srdce, rozšiřuje naši duši, a činí nás jemnějšími a dobročinnějšími. … A právě zármutkem a utrpením, dřinou a soužením získáváme vzdělání, kterého jsme sem přišli dosáhnout a díky kterému budeme podobnějšími našim [nebeským rodičům].“¹⁰

Apoštol Pavel chápal, že na něm v jeho strastech spočine „moc Kristova“, a tak pokorně řekl: „Nebo když mdlím, tehdy silný jsem.“¹¹

Životní zkoušky nás prověřují.¹² Dokonce i Spasitel se „naučil… poslušenství“ a byl učiněn dokonalým „skrze utrpení“.¹³

A jednoho dne se soucitem řekne: „Viz, já jsem tě zušlechtil, já jsem tě vyvolil v peci strasti.“¹⁴

Získání důvěry v nadpozemské Boží záměry vdechuje naději unavené duši a podněcuje odhodlání v tísnivých a bolestných obdobích.¹⁵

Před lety se president Russell M. Nelson podělil o tuto cennou myšlenku: „Když se na všechno budeme dívat z perspektivy věčnosti, významně to ulehčí naše břímě.“¹⁶

Obrázek

Holly a<nb/>Trey Porterovi

S manželkou Jill jsme se nedávno stali svědky této pravdy v životě věrných členů Holly a Ricka Porterových, jejichž dvanáctiletý syn Trey zemřel při tragickém požáru. Holly, s těžkými popáleninami na rukou i nohou, které utrpěla při hrdinném pokusu o záchranu svého drahého syna, později svědčila na sborovém shromáždění svátosti o velikém pokoji a radosti, jež Pán vyléval na jejich rodinu v její trýznivé bolesti, a to slovy jako zázrak, neuvěřitelné a úžasné.

Obrázek

stisk ruky přinášející uzdravení

Nesnesitelný zármutek této vzácné matky byl nahrazen nesmírným pokojem pramenícím z této myšlenky: „Mé ruce nejsou ty, které zachraňují. Ty ruce patří Spasiteli. Místo abych se na své jizvy dívala jako na připomínku toho, co jsem nedokázala, pamatuji díky tomu na jizvy, které nese můj Spasitel.“

Hollyino svědectví je naplněním zaslíbení našeho proroka: „Když budete myslet celestiálně, budete na zkoušky a protivenství nahlížet v novém světle.“¹⁷

Starší D. Todd Christofferson uvedl: „Jsem přesvědčen, že když Bůh v předsmrtelném světě předložil svůj plán vykoupení, tato výzva překonávat protivenství a díky nim růst se nám zamlouvala. Nyní bychom k této výzvě měli přistupovat s vědomím, že Nebeský Otec nás bude posilovat. Je ale nesmírně důležité, abychom se k Němu obrátili. Bez Boha tyto chmurné zkušenosti s utrpením a protivenstvím vedou ke sklíčenosti, zoufalství, a dokonce až k zahořklosti.“¹⁸

Abychom se vyvarovali temnoty nespokojenosti, a místo toho během obtížných životních zkoušek nacházeli více pokoje, naděje, a dokonce i radosti, podělím se s vámi o tři božské zásady formou výzvy.

Zaprvé – silnější víra pramení z toho, že dáváme Ježíše Krista na první místo.¹⁹ „Hleďte ke mně v každé myšlence,“ prohlašuje, „nepochybujte, nebojte se.“²⁰ President Nelson učil:

„[Náš] věčný život závisí na [naší] víře v [Krista] a v Jeho Usmíření.“²¹

„Zatímco se potýkám s intenzivní bolestí způsobenou mým nedávným zraněním, pocítil jsem ještě hlubší vděčnost za Ježíše Krista a za nepředstavitelný dar Jeho Usmíření. Jen si to představte! Spasitel vytrpěl ‚bolesti a strasti a pokušení všeho druhu‘, aby nás mohl utěšovat, uzdravovat a zachraňovat ve chvílích, kdy to potřebujeme.“²²

A pokračoval: „Mé zranění mě přimělo se znovu a znovu zamýšlet nad velikostí ‚Svatého Izraelského‘. Pán během mého uzdravování projevuje svou božskou moc pokojným a nezaměnitelným způsobem.“²³

„Na světě soužení míti budete, ale doufejtež,“ náš Spasitel povzbuzuje, „jáť jsem přemohl svět.“²⁴

Zadruhé – jasnější naděje pramení z toho, že si představujeme své věčné určení.²⁵ Pokud jde o moc neodmyslitelně spjatou s tím, že si budeme „každodenně před očima“ zachovávat vizi „neuvěřitelných požehnání, jež nám Otec přislíbil“, svědčila sestra Linda S. Reevesová o tomto: „Nevím, proč procházíme tolika zkouškami, ale osobně se domnívám, že ona odměna je natolik veliká, … tak radostná a přesahující naše pochopení, že v den, kdy se nám jí dostane, možná budeme chtít říci našemu milosrdnému a milujícímu Otci: ‚To je vše, co bylo zapotřebí?‘ … Co bude záležet na tom, … co jsme [vytrpěli] zde, když v konečném důsledku [nás] ony zkoušky… [budou] opravňovat k věčnému životu… v království Božím?“²⁶

President Nelson se podělil o tento postřeh: „Vzpomeňte na Pánovu odpověď Josephu Smithovi, když Joseph prosil v žaláři v Liberty o úlevu. Pán Proroka učil, že to, jak nelidsky se k němu druzí chovají, mu poskytne zkušenosti a bude to pro jeho dobro. ‚Jestliže v tom vytrváš dobře,‘ slíbil Pán, ‚Bůh tě oslaví na výsosti.‘ Pán učil Josepha myslet celestiálně a představovat si věčnou odměnu, místo aby se zaměřoval na nesnesitelné těžkosti onoho období.“²⁷

Pohled z jiné perspektivy přinesl Josephovi hlubší posvěcení, což se odráží i v tomto dopise jednomu z přátel: „Po pěti měsících strávených mezi zdmi vězení se mi zdá, že mé srdce bude po této zkušenosti vždy citlivější než kdy předtím. … Domnívám se, že bych nikdy nedokázal pociťovat to, co pociťuji nyní, kdybych nezakusil bezpráví, které jsem zakusil.“²⁸

Zatřetí – větší moc pramení z toho, že se zaměřujeme na radost.²⁹ Během nejzásadnějších a nejmučivějších okamžiků věčnosti se náš Spasitel nestáhl, ale vypil hořký kalich.³⁰ Jak to dokázal? Dozvídáme se, že Kristus „místo předložené sobě radosti strpěl kříž“,³¹ neboť Jeho vůle byla „pohlcena ve vůli Otcově“.³²

Obrázek

Kristus v<nb/>Getsemanech

Slovo „pohlcena“ na mě hluboce působí. A toto slovo mě zaujalo ještě více, když jsem se dozvěděl, že ve španělštině se „pohlcena“ překládá jako „strávena“, v němčině jako „pozřena“ a v čínštině jako „přemožena“. A tak když jsou životní těžkosti nejvíce bolestné a ochromující, vzpomenu si na Pánovo zaslíbení, že díky své věrnosti nebudeme trpět „žádným druhem strastí, leda tím, který [bude] pohlcen [stráven, pozřen či přemožen] v radosti z Krista“.³³

U mnohých z vás vidím tuto radost, která se vzpírá „porozumění smrtelníka“,³⁴ ačkoli vám váš hořký kalich ještě nebyl odňat. Děkuji vám, že dodržujete své smlouvy a stojíte jako svědkové Boží.³⁵ Děkujeme, že nabízíte pomocnou ruku, abyste nám všem žehnali, zatímco „nelze vidět strasti, jež se v tichu [vašeho] srdce ukryly“.³⁶ Neboť když budete přinášet Spasitelovu útěchu druhým, budete ji nacházet i sami pro sebe, učila presidentka Camille N. Johnsonová.³⁷

Nyní se se mnou vraťte na shromáždění svátosti, kde jsme byli svědky toho, jak Pán zázračně pomohl rodině Holly Porterové.³⁸ Když jsem seděl na stupínku a přemítal, co bych mohl říci, abych této mimořádné rodině a jejím přátelům poskytl útěchu, napadlo mě: „Použij Spasitelova slova.“³⁹ A tak dnes, stejně jako jsem to učinil o onom sabatu, končím Jeho slovy, „jež hojí zraněnou duši“.⁴⁰

„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“⁴¹

„Také ulehčím břemena, jež jsou vložena na vaše ramena, takže je ani nebudete na bedrech svých pociťovat, dokonce dokud budete v porobě; … abyste s jistotou věděli, že já, Pán Bůh, navštěvuji lid svůj ve strastech jeho.“⁴²

„Neopustímť vás [bez útěchy], přijduť k vám.“⁴³

S radostnou uctivostí svědčím o tom, že náš Spasitel žije a Jeho zaslíbení jsou spolehlivá.⁴⁴ Zvláště vám, kteří jste ztrápení nebo „jakkoli sužovaní“,⁴⁵ svědčím o tom, že Nebeský Otec slyší vaše prosby doprovázené slzami⁴⁶ a vždy odpoví v dokonalé moudrosti.⁴⁷ „Nechť vám Bůh dá“, jako to dělá pro naši rodinu ve chvílích, kdy to velmi potřebujeme, „aby břemena vaše byla lehká“,⁴⁸ dokonce pohlcena „v radosti z Krista“.⁴⁹ Ve svatém jménu Ježíše Krista, amen.