Zázraky, andělé a kněžská moc

Mnozí dnes říkají, že zázraky se již nedějí, andělé jsou smyšlení a nebesa jsou zavřená. Já však svědčím o tom, že zázraky neustávají, andělé jsou mezi námi a nebesa jsou skutečně otevřená.

Když byl náš Spasitel Ježíš Kristus na zemi, předal svému hlavnímu apoštolovi Petrovi kněžské klíče.¹ Díky těmto klíčům vedli Petr a další apoštolové Spasitelovu Církev. Když ale tito apoštolové zemřeli, klíče kněžství byly ze země odňaty.

Svědčím o tom, že tyto dávné klíče kněžství byly znovuzřízeny. Petr, Jakub, Jan a další dávní proroci se zjevili jako vzkříšené bytosti a předali Proroku Josephu Smithovi to, co Pán popsal jako „klíče [Jeho] království a dispensaci evangelia“.²

Tytéž klíče jsou předávány z proroka na proroka až dodnes. Patnáct mužů, kterým vyjadřujeme podporu jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům, je používá při vedení Spasitelovy Církve. Tak jako v dávných dobách drží i dnes jeden služebně nejstarší apoštol všechny kněžské klíče a je oprávněn je používat. Je jím president Russell M. Nelson, prorok a president znovuzřízené Církve Kristovy v dnešní době – Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Prostřednictvím Spasitelovy Církve získáváme požehnání kněžství – včetně moci Boží, která nám v životě pomáhá. Skrze oprávněné kněžské klíče dáváme Bohu posvátné sliby a přijímáme posvátné obřady, které nás připravují na život v Jeho přítomnosti. Počínaje křtem a konfirmací a poté v chrámu kráčíme kupředu po cestě smluv, která nás vede zpět k Němu.

Když jsou nám na hlavu vkládány ruce, přijímáme také kněžská požehnání, včetně požehnání vedení, útěchy, rady, uzdravení a schopnosti následovat Ježíše Krista. Já sám jsem byl touto velikou mocí požehnán v průběhu celého života. Jak je zjeveno v písmech, mluvíme o ni jako o moci svatého Melchisedechova kněžství.³

V mládí jsem k této moci získal veliký respekt, zvláště když se projevila v kněžských požehnáních. Když jsem sloužil jako mladý misionář v Chile, se společníkem jsme byli zatčeni a rozděleni. Nikdy nám neřekli proč. Byla to doba politických otřesů. Vojenská policie uvěznila tisíce lidí a již o nich nikdy nikdo neslyšel.

Po výslechu jsem seděl sám v cele a netušil jsem, zda ještě vůbec někdy uvidím své blízké. Obrátil jsem se na Nebeského Otce a vroucně Jej prosil: „Otče, vždy mě učili, že nad svými misionáři bdíš. Prosím, Otče, nejsem nijak výjimečný, ale byl jsem poslušný a dnes večer potřebuji Tvou pomoc.“

Semínka této pomoci byla ale zaseta o mnoho let dříve. Po křtu jsem byl konfirmován za člena Církve a obdržel jsem dar Ducha Svatého. Když jsem se o samotě za mřížemi modlil, přišel ke mně okamžitě Duch Svatý a utěšil mě. Připomněl mi jednu velmi důležitou pasáž z mého patriarchálního požehnání, což je další kněžské požehnání. Bůh mi v něm slíbil, že skrze svou věrnost budu moci být připečetěn v chrámu na čas a věčnost k ženě oplývající krásou, ctností a láskou, že se staneme rodiči drahocenných synů a dcer a že budu požehnán a zveleben jako otec v Izraeli.

Tato inspirovaná slova o mé budoucnosti mi naplnila duši pokojem. Věděl jsem, že pocházejí od milujícího Nebeského Otce, který vždy dodržuje své sliby.⁴ V tu chvíli jsem získal ujištění, že budu propuštěn a že se dožiji naplnění těchto zaslíbení.

Asi o rok později mi Nebeský Otec skutečně požehnal manželkou, která oplývá krásou, ctností a láskou. S Lynette jsme byli zpečetěni v chrámu. Byli jsme požehnáni třemi drahocennými syny a čtyřmi drahocennými dcerami. Stal jsem se otcem – to vše v souladu s Božími zaslíbeními v patriarchálním požehnání, které jsem obdržel jako 17letý chlapec.

„Pročež, milovaní bratří [a sestry], ustaly zázraky proto, že Kristus vystoupil do nebe? …

Nikoli; ani andělé nepřestali sloužiti dětem lidským.“⁵

Svědčím o tom, že v našem životě neustále dochází k zázrakům a projevům služby, často v přímém důsledku kněžské moci. Některá kněžská požehnání se naplňují ihned, způsobem, který vidíme a chápeme. Jiná se odvíjejí postupně a neuskuteční se plně v tomto životě. Ale Bůh dodržuje všechny své sliby, vždy, jak to dokládá tento příběh z naší rodinné historie:

Můj dědeček z otcovy strany, Grant Reese Bowen, byl mužem veliké víry. Živě si vybavuji jeho vyprávění o tom, jak obdržel patriarchální požehnání. Do deníku si zapsal: „Patriarcha mi slíbil dar uzdravování. Řekl: ‚Nemocní budou uzdraveni. Ano, mrtví budou tvou rukou přivedeni k životu.‘“

O několik let později, když dědeček sušil seno, pocítil vnuknutí, aby se vrátil domů. Setkal se s otcem, který mu šel naproti. „Grante, maminka právě zemřela,“ řekl otec.

Cituji opět z dědečkova deníku: „Nezastavil jsem se a spěchal jsem do domu a ven na verandu, kde ležela na lůžku. Podíval jsem se na ni a viděl jsem, že v ní nezůstala ani jiskra života. Vzpomněl jsem si na své patriarchální požehnání a na slib, že budu-li věrný, budou skrze mou víru nemocní uzdraveni a mrtví budou přivedeni k životu. Vložil jsem jí ruce na hlavu a řekl jsem Pánu, že pokud je slib, který mi prostřednictvím patriarchy dal, pravdivý, ať to v tuto chvíli projeví a mou maminku přivede k životu. Slíbil jsem Mu, že když to udělá, nikdy nebudu váhat udělat vše, co bude v mých silách, pro budování Jeho království. Zatímco jsem se modlil, ona otevřela oči a řekla: ‚Grante, zvedni mě. Byla jsem v duchovním světě, ale ty jsi mě zavolal zpátky. Ať je to navždy svědectvím pro tebe a pro ostatní z naší rodiny.‘“

President Russell M. Nelson nás učil, abychom usilovali o zázraky a očekávali je.⁶ Svědčím o tom, že díky znovuzřízení kněžství je na zemi moc a pravomoc Boží. Na kněžském díle se mohou prostřednictvím povolání a rad podílet muži i ženy, mladí i staří. Je to dílo zázraků, doprovázené anděly. Je to dílo nebes a žehná všem Božím dětem.

V roce 1989 se naše sedmičlenná rodina vracela ze sborového výletu. Bylo již pozdě. Lynette čekala naše šesté dítě. Pocítila silné nabádání, aby si zapnula bezpečnostní pás, na což předtím zapomněla. Krátce nato jsme vjeli do zatáčky a nějaké auto přejelo do našeho pruhu. V rychlosti asi 110 kilometrů za hodinu jsem strhl volant, abych se vyhnul srážce s protijedoucím autem. Naše dodávka se převrátila a klouzala po dálnici, a když se konečně zastavila, ležela mimo silnici na boku, na straně spolujezdce.

Vzpomínám si, jak jsem slyšel Lynettin hlas: „Shayne, musíme se dostat ven tvými dveřmi.“ Visel jsem ve vzduchu za bezpečnostní pás. Trvalo mi několik vteřin, než jsem se zorientoval. Začali jsme vytahovat děti z dodávky mým oknem, což byl nyní strop dodávky. Plakaly a byly zmatené z toho, co se stalo.

Záhy jsme si uvědomili, že nám chybí naše desetiletá dcera Emily. Volali jsme ji, ale bez odpovědi. Členové sboru, kteří také jeli domů, ji na místě nehody horečně hledali. Byla tma. Znovu jsem se s baterkou podíval do dodávky a ke svému zděšení jsem spatřil Emilyino tělíčko uvězněné pod dodávkou. Zoufale jsem zakřičel: „Musíme zvednout dodávku, Emily je pod ní!“ Chytil jsem se střechy a tahal ji k sobě. Dodávku zvedalo jen několik málo dalších lidí, ale zázračně se převrátila na kola a odhalila Emilyino bezvládné tělo.

Emily nedýchala. Její obličej měl švestkově fialovou barvu. Řekl jsem: „Musíme jí dát požehnání.“ Jeden drahý přítel a člen sboru se mnou poklekl a pravomocí Melchisedechova kněžství, ve jménu Ježíše Krista, jsme jí přikázali, aby žila. V tu chvíli se Emily dlouze chraplavě nadechla.

Po určité době, která nám připadala jako celé hodiny, dorazila sanitka. Emily převezli do nemocnice. Měla zhroucenou plíci a přetrženou šlachu v koleni. Jelikož byla dlouho bez kyslíku, lékaři se obávali poškození mozku. Emily byla den a půl v kómatu. Dál jsme se za ni modlili a postili. Byla požehnána úplným uzdravením. A dnes jsou Emily a její manžel Kevin rodiči šesti dcer.

Jako zázrakem odešli všichni ostatní od nehody po vlastních nohou. Miminko, které Lynette čekala, byl Tyson. Ani jemu se nic nestalo a narodil se v únoru příštího roku. Osm měsíců poté, co obdržel pozemské tělo, se Tyson vrátil domů k Nebeskému Otci. Je to náš anděl strážný. Pociťujeme jeho vliv v naší rodině a těšíme se, až se s ním opět setkáme.⁷

Ti, kteří zvedali naši dodávku převrácenou na Emily, říkali, že jim připadalo, že dodávka nic neváží. Věděl jsem, že nebeští andělé se spojili s anděly pozemskými, aby ono auto z jejího těla nadzvedli. Také vím, že Emily byla přivedena zpět k životu mocí svatého kněžství.

Pán zjevil svým služebníkům tuto pravdu: „Půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“⁸

Svědčím o tom, že svaté kněžství „podle řádu Syna Božího“⁹ – Melchisedechovo kněžství – se svými klíči, pravomocí a mocí bylo na zemi znovuzřízeno v těchto posledních dnech. Vím, že i když ne vše dopadne podle našich přání a modliteb, Boží zázraky budou vždy přicházet podle Jeho vůle, načasování a plánu, který pro nás má.

Pokud toužíte po požehnáních kněžství, včetně zázraků a služby andělů, vyzývám vás, abyste kráčeli po cestě smluv, kterou Bůh dal k dispozici každému z nás. Členové a vedoucí Církve, kteří vás mají rádi, vám pomohou učinit další krok.

Svědčím o tom, že Ježíš Kristus, Syn Boží, žije a vede svou Církev prostřednictvím žijících proroků, kteří drží a používají kněžské klíče. Duch Svatý je skutečný. Spasitel dal svůj život, aby nás uzdravil, zachránil a přivedl domů.

Svědčím o tom, že zázraky neustávají, andělé jsou mezi námi a nebesa jsou otevřená. A jsou otevřená doširoka! Ve jménu Ježíše Krista, amen.