Vstaň, volá tě

Před časem jsem se manželky zeptal: „Můžeš mi říct, proč – pokud si dobře vzpomínám – jsme nikdy v životě neměli žádné větší problémy?“

Podívala se na mě a odvětila: „Ale jistě! Řeknu ti, proč jsme nikdy neměli žádné větší problémy – protože máš velmi krátkou paměť!“

Díky její hbité a chytré odpovědi jsem si znovu uvědomil, že život podle evangelia Ježíše Krista neodstraňuje bolesti a zkoušky nezbytné pro náš růst.

Evangelium není způsob, jak se vyhnout těžkostem a problémům, ale nabízí řešení, jak získat hlubší víru a naučit se s nimi vypořádat.

Tuto pravdu jsem pocítil před několika měsíci, když jsem byl jednoho dne na procházce a najednou jsem začal vidět rozostřeně, jakoby v šeru a rozvlněně. Vyděsilo mě to. Pak mi lékaři řekli: „Pokud ihned nezačnete s léčbou, můžete přijít o zrak, a to i během několika týdnů.“ To mě vyděsilo ještě víc.

A pak mi řekli: „Každé čtyři týdny, až do konce života, budete muset dostávat intravitreálně aplikované injekce – injekce přímo do oka – do otevřeného oka.“

To byl nepříjemný budíček.

Pak mě napadla myšlenka ve formě otázky. Řekl jsem si: „Dobře. Můj fyzický zrak není dobrý, ale co můj duchovní zrak? Potřebuji ho nějak ošetřit? A co to znamená mít jasný duchovní zrak?“

Přemítal jsem o příběhu o slepci jménem Bartimeus, který vypráví Markovo evangelium. V písmech se píše: „A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.“¹

Technicky vzato byl Ježíš v očích mnohých pouze synem Jozefa, tak proč Ho Bartimeus nazýval synem Davidovým? Zkrátka proto, že poznal, že Ježíš je skutečně Mesiáš, o němž bylo prorokováno, že se narodí jako potomek Davidův.²

Je zajímavé, že tento slepec, který fyzicky neviděl, Ježíše poznal. Viděl duchovně to, co fyzicky vidět nemohl, zatímco mnozí jiní viděli Ježíše fyzicky, ale duchovně byli úplně slepí.

Z tohoto příběhu se dozvídáme více o jasném duchovním zraku.

Čteme: „I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“³

Všichni kolem něj mu říkali, aby byl zticha, ale on volal ještě víc, protože věděl, kdo Ježíš doopravdy je. Ignoroval ony hlasy a křičel ještě hlasitěji.

Působil – místo toho, aby nechal působit na sebe. Navzdory svým omezeným možnostem použil víru k tomu, aby dosáhl za hranice svých omezení.

A tak první zásada, kterou se dozvídáme, zní: Jasný duchovní zrak si udržujeme tehdy, když se zaměřujeme na Ježíše Krista a zůstáváme věrni tomu, o čem víme, že je pravdivé.

Bratři a sestry, abychom si udrželi neporušený duchovní zrak, musíme se rozhodnout, že nebudeme naslouchat hlasům světa kolem sebe. V tomto matoucím a zmateném světě musíme zůstávat věrni tomu, co víme, věrni svým smlouvám, věrni v dodržování přikázání a znovu potvrzovat své přesvědčení – dokonce ještě silněji – jako to dělal tento muž. Je třeba, abychom své svědectví o Pánu provolávali světu ještě hlasitěji. Tento muž znal Ježíše, zůstal věrný tomu, čemu věřil, a nenechal se rozptýlit hlasy, které ho obklopovaly.

V dnešní době je mnoho hlasů, které se nás jakožto učedníky Ježíše Krista snaží ztišit. Hlasy světa se nás snaží umlčet, ale právě proto musíme své svědectví o Spasiteli provolávat hlasitěji a silněji. Mezi všemi těmito hlasy světa Pán spoléhá na mě a na vás, že budeme provolávat své svědectví, že budeme pozvedat hlas a že se staneme Jeho hlasem. Pokud to dělat nebudeme, kdo bude svědčit o Ježíši Kristu? Kdo bude mluvit o Jeho jménu a oznamovat Jeho božské poslání?

Máme duchovní pověření, které vyplývá z našeho poznání Ježíše Krista.

Co ale Bartimeus udělal potom?

Na Pánův příkaz, aby vstal, jednal znovu s vírou.

V písmech se píše: „On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.“⁴

Tento pokorný a věrný muž pochopil, že když mu Ježíš přikáže, může povstat k lepšímu životu. Věděl, že je lepším člověkem, než jak nasvědčuje jeho situace, a tak nejdříve ze všeho, když uslyšel, jak ho Ježíš volá, odhodil svůj žebrácký plášť.

Opět působil – místo toho, aby nechal působit na sebe.

Možná si pomyslel: „Teď, když do mého života vstoupil Ježíš, ten plášť již nepotřebuji. Nastal nový den. Tento život plný útrap už je pryč. S Ježíšem mohu začít nový život naplněný štěstím a radostí v Něm, s Ním a prostřednictvím Něho. A je mi jedno, co si o mně myslí svět. Ježíš mě volá a pomůže mi vést nový život.“

Jak pozoruhodná změna!

Tím, že odhodil žebrácký plášť, se zbavil všech výmluv.

A toto je druhá zásada: Jasný duchovní zrak si udržujeme tehdy, když opouštíme přirozeného člověka, činíme pokání a začínáme nový život v Kristu.

Toho lze dosáhnout uzavřením a dodržováním smluv, které nám pomohou povstat k lepšímu životu díky Ježíši Kristu.

Dokud se vymlouváme, abychom se mohli litovat, pociťovat lítost kvůli své situaci, problémům a všemu špatnému, co se nám v životě děje, a dokonce i kvůli všem těm zlým lidem, o nichž si myslíme, že nás činí nešťastnými, ponecháváme si na ramenou žebrácký plášť. Je pravda, že občas nám lidé – ať vědomě, či nevědomě – ublíží. Musíme se však rozhodnout jednat s vírou v Krista tím, že odložíme duševní a emoční plášť, kterým možná dosud skrýváme výmluvy či hřích, a že ho odhodíme s vědomím, že Kristus nás může uzdravit a že tak učiní.

Nikdy neexistuje dobrá výmluva na to, abychom mohli říci: „Jsem takový, jaký jsem, kvůli určitým nešťastným a nepříjemným okolnostem. Nemohu se změnit a jsem v tom ospravedlněn.“

Když takto uvažujeme, rozhodujeme se, že na sebe necháme působit.

Necháváme si žebrácký plášť.

Jednat s vírou znamená spoléhat se na Spasitele a věřit, že prostřednictvím Jeho Usmíření můžeme na Jeho příkaz povstat nade vše.

Třetí zásada se nachází v těchto posledních třech slovech: „Šel k Ježíšovi.“

Jak mohl jít k Ježíšovi, když byl slepý? Jedinou možností bylo kráčet k Ježíšovi podle toho, že naslouchal Jeho hlasu.

A toto je třetí zásada: Jasný duchovní zrak si udržujeme tehdy, když slyšíme hlas Páně a umožňujeme Mu, aby nás vedl.

Tak jako tento muž pozvedl svůj hlas nad hlasy druhých kolem sebe, dokázal uprostřed všech ostatních hlasů naslouchat hlasu Páně.

Je to tatáž víra, která Petrovi umožňovala kráčet po vodě, dokud se duchovně zaměřoval na Pána a nedal se rozptylovat okolním větrem.

Poté příběh o tomto slepci končí těmito slovy: „Prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.“⁵

Jedním z nejdůležitějších ponaučení v tomto příběhu je to, že tento muž projevil pravou víru v Ježíše Krista a obdržel zázrak, protože Ho žádal s opravdovým záměrem – s opravdovým záměrem Ho následovat.

A právě toto je ten hlavní důvod, díky němuž získáváme v životě požehnání – totiž že následujeme Ježíše Krista. Jde o to, abychom Ho rozpoznali, abychom díky Němu s Bohem uzavřeli smlouvy a dodržovali je, abychom prostřednictvím Něho změnili samotnou svou podstatu a vytrvali do konce tím, že Ho budeme následovat.

Udržovat si jasný duchovní zrak pro mě především znamená zaměřovat se na Ježíše Krista.

Je tedy můj duchovní zrak jasný, když dostávám oční injekce? Nu, kdo ví? Jsem ale vděčný za to, co vidím.

Vidím jasně ruku Páně v tomto posvátném díle a ve svém životě.

Vidím víru mnohých, ať jdu kamkoli, kteří posilují víru mou.

Vidím anděly všude kolem sebe.

Vidím víru mnohých, kteří Pána nevidí fyzicky, ale duchovně Ho rozpoznávají, protože Ho důvěrně znají.

Svědčím o tom, že toto evangelium je odpovědí na všechno, protože Ježíš Kristus je odpovědí pro všechny. Jsem vděčný za to, co vidím, když následuji svého Spasitele.

Slibuji vám, že když budeme naslouchat hlasu Páně a umožňovat Mu, aby nás vedl po Spasitelově cestě smlouvy, budeme po celý život požehnáni jasným zrakem, duchovním porozuměním a pokojem v srdci i v mysli.

Kéž o Ježíši Kristu vydáváme svědectví, hlasitěji, než jak znějí hlasy kolem nás, ve světě, který potřebuje o Něm slyšet více, nikoli méně. Kéž odložíme žebrácký plášť, který možná dosud máme, a povstaneme nad úroveň světa – k lepšímu životu v Kristu a skrze Něj. Kéž se zbavíme všech výmluv, proč Ježíše Krista nenásledovat, a nalezneme všechny dobré důvody, proč Jej následovat, zatímco budeme naslouchat Jeho hlasu. To je má modlitba ve jménu Ježíše Krista, amen.