Věčné manželství

Před několika lety jsme šli s manželkou na svatební zahradní hostinu. Ještě předtím téhož dne jsme byli v chrámu, kde byli dva mladí lidé, které jsme znali, oddáni na čas a celou věčnost. Byli do sebe velmi zamilováni. Okolnosti, za jakých se setkali, byly téměř zázračné. Bylo prolito mnoho slz radosti. Dokonalý den se chýlil ke konci a my jsme stáli v řadě hostů. Před námi stál blízký přítel rodiny. Když se přiblížil k manželskému páru, zastavil se a nádherným čistým tenorem jim zazpíval působivá slova z Knihy Rut: „Kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj. Kdekoli umřeš, umru.“ (Rut 1:16–17.)

Byli jsme hluboce dojati a cítili jsme klid ohledně jejich vyhlídek na štěstí – předpokládám, že tomu tak bylo částečně proto, že máme s manželkou tatáž slova umístěná mnoho let u nás doma na stěně.

Smutné je, že význam těchto nádherných slov upadá. Až příliš mnoho manželství v dnešní době končí rozvodem. Sobectví, hřích a osobní pohodlí často převažují nad smlouvami a závazkem.

Věčné manželství je zásada, která byla ustanovena před založením světa a která byla zřízena na této zemi předtím, než na ni vstoupila smrt. Adam a Eva byli dáni Bohem jeden druhému v zahradě Eden ještě před pádem. Písma praví: „V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho. Muže a ženu stvořil je a požehnal jim.“ (Genesis 5:1–2; zvýraznění přidáno.)

Proroci jednotně učí, že konečným a vrcholným prvkem velikého Božího plánu pro požehnání Jeho dětí je věčné manželství. President Ezra Taft Benson prohlásil: „Věrnost manželské smlouvě přináší plnost radosti zde a slavné odměny ve světě příštím.“ (The Teachings of Ezra Taft Benson [1988], 533–534.) President Howard W. Hunter popsal celestiální sňatek jako „vrcholný obřad evangelia“ a objasnil, že „i když to [pro některé] může trvat trochu déle, možná dokonce i déle než tento smrtelný život“, nebude odepřen žádnému způsobilému jedinci. (Teachings of Howard W. Hunter, ed. Clyde J. Williams [1997], 132, 140.) President Gordon B. Hinckley nazval věčné manželství úžasnou věcí (viz „What God Hath Joined Together“, Ensign, May 1991, 71) a „darem, který je cennější nade vše ostatní“ („The Marriage That Endures“, Ensign, May 1974, 23).

Avšak nehledě na vznešenost a slávu tohoto daru, není zadarmo. Ve skutečnosti je to dar podmíněný, a ačkoli nám byl dán, může být odňat, pokud nedodržujeme podmínky smlouvy, která se k němu váže. Oddíl 131 Knihy nauk a smluv nám říká, že v celestiální „slávě jsou tři nebe nebo stupně. Aby člověk získal ten nejvyšší stupeň, je nutné, aby vstoupil do řádu kněžství, zvaného nový a věčný svazek manželský.“ (NaS 131:1–2.)

Smlouva je posvátný slib. Slibujeme, že budeme dělat určité věci, a Bůh se zavazuje, že udělá jiné. Těm, kteří dodržují smlouvu manželství, Bůh slibuje plnost Jeho slávy, věčné životy, věčné rozrůstání, oslavení v celestiálním království a plnost radosti. Toto všichni víme, ale někdy nevěnujeme moc pozornosti tomu, co musíme dělat my, abychom obdrželi tato požehnání. Zdá se, že písma jasně hovoří nejméně o třech závazcích, které jsou v této smlouvě obsaženy.

Zaprvé věčné manželství je věčné. Slovo věčné naznačuje neustálý růst a pokrok. Znamená to, že muž a žena se budou poctivě snažit zdokonalovat se. Znamená to, že manželský vztah se nemá lehkovážně rozpustit při první známce neshod, nebo když se objeví problémy. Značí to, že láska časem zesílí a že sahá až za hrob. Znamená to, že každý z partnerů bude navždy požehnán společností toho druhého a že problémy a rozdíly mohou být tak jako tak vyřešeny, protože samy nezmizí. Slovo věčný značí pokání, odpuštění, strpení, trpělivost, naději, pravou lásku, lásku a pokoru. Všechny tyto věci jsou obsaženy v čemkoli, co je věčné, a musíme se jim dozajista naučit a musíme je praktikovat, pokud si hodláme činit nárok na věčné manželství.

Zadruhé věčné manželství je ustanoveno Bohem. To znamená, že obě strany manželské smlouvy souhlasí s tím, že do svého manželství přizvou Boha, že se budou společně modlit, dodržovat přikázání, udržovat chutě a vášně v určitých mezích, o kterých mluvili proroci. Znamená to být rovnocennými společníky a být stejně věrnými a čistými doma jako mimo domov. Toto je zčásti význam toho, že manželství je ustanoveno Bohem.

Zatřetí věčné manželství je určitým druhem partnerství s Bohem. Bůh slibuje pokračování životů těm, kteří jsou spolu zpečetěni v chrámu. Přikázání dané Adamovi a Evě, aby se množili a zaplnili zemi, v sobě zahrnuje jednotu se Stvořitelem. Je zde závazek učit děti evangeliu, neboť jsou to také Jeho děti. A tak máme rodinný domácí večer a studium písma, rozhovory o evangeliu a službu druhým. Zdálo by se, že máme závazek vzájemně se podporovat a pomáhat si v povoláních a v rolích, které má každý z nás za úkol vykonávat. Jak můžeme tvrdit, že jsme v jednotě s Bohem, pokud nedokážeme podporovat jeden druhého, když je manželka povolána sloužit v Primárkách či manžel v biskupstvu?

A tak v sobě smlouva manželství zahrnuje přinejmenším tyto věci a pravděpodobně i další. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že ti, kteří slovně či fyzicky zneužívají a týrají svou manželku či manžela, nebo ti, kteří pokořují či ponižují druhého či v manželství uplatňují nespravedlivé panství, tuto smlouvu nedodržují. Nedodržují ji ani ti, kteří zanedbávají přikázání nebo nepodporují své vedoucí. Dokonce i ti, kteří pouze jen odmítají povolání, zanedbávají bližní či do jisté míry přijímají způsoby světa, jsou v ohrožení. Pokud nedodržujeme svou část smlouvy, nemáme žádné zaslíbení.

Především se domnívám, že věčného manželství nelze dosáhnout bez závazku, že se budeme snažit, aby fungovalo. Většinu z toho, co o tom vím, jsem se naučil od své společnice. Jsme spolu jako manželé již téměř 47 let. Od začátku věděla, jaký druh manželství chce mít.

Na začátku manželství jsme byli chudí vysokoškolští studenti, její vize našeho manželství však byla ztělesněna sadou stříbrných příborů. Jak je dnes běžné, když jsme se brali, zašla do místního obchodního domu, aby tam pro svatební hosty nechala seznam pro svatební dary. Místo toho, aby na seznam uvedla všechny možné hrnce a pánvičky a příslušenství, které jsme potřebovali a doufali, že obdržíme, rozhodla se jinak. Požádala o stříbrné příbory. Vybrala vzorek a počet sad a na seznam pro svatební dary napsala jen nože, vidličky a lžíce, nic jiného. Žádné ručníky, žádné toustovače, žádnou televizi – jen nože, vidličky a lžíce.

Nadešel den svatby a svatba proběhla. Naši přátelé a přátelé našich rodičů nám dali dary. Odjeli jsme na krátké líbánky a rozhodli jsme se, že dary otevřeme, až se vrátíme. Když jsme dary otevřeli, byli jsme šokováni. Mezi tím vším nebyl jediný nůž ani vidlička. Zasmáli jsme se tomu a život šel dál.

Zatímco jsme studovali práva, narodily se nám dvě děti. Neměli jsme žádné peníze nazbyt. Když však manželka pracovala na částečný úvazek ve volební komisi nebo když jí někdo dal pár dolarů k narozeninám, ukládala si je nenápadně stranou a vždy, když měla dostatečný obnos, šla do města koupit vidličku nebo lžíci. Trvalo nám několik let, než jsme nashromáždili dostatek příborů, abychom je mohli používat. Když jsme konečně měli čtyři sady, začali jsme zvát některé své přátele na večeři.

Než naši přátelé dorazili, mívali jsme v kuchyni krátkou poradu. Jaké příbory použijeme? Otlučené příbory z nerezu, které se k sobě nehodily, nebo speciální sadu stříbrných příborů? Tehdy jsem často hlasoval pro příbory z nerezu. Bylo to snazší. Po jídle se mohly prostě jen hodit do myčky na nádobí a o vše bylo postaráno. Stříbrné příbory na druhé straně vyžadovaly spoustu práce. Manželka je měla schované pod postelí, aby je zloděj nemohl snadno najít. Trvala na tom, abych koupil čistou novou látku a příbory do ní zabalil. Jednotlivé příbory byly každý zvlášť v látkovém pouzdře a nebylo vůbec jednoduché je všechny zkompletovat. Poté, co se stříbrné příbory použily, musely se ručně umýt a utřít, aby na nich nebyly skvrny, a pak se uložily do látkových pouzder, aby neztratily lesk, zabalily se a znovu se pečlivě ukryly, aby je někdo neukradl. Když se na nich objevila nějaká skvrnka, manželka mě poslala koupit leštidlo a společně jsme skvrny pečlivě vyčistili.

V průběhu let jsme k sadě příborů přidávali další kusy a já jsem s úžasem sledoval, jak o ně manželka pečovala. Má žena nikdy nebyla typem člověka, který by se snadno rozzlobil. Vzpomínám si však, jak se jednoho dne jedno z našich dětí nějak dostalo ke stříbrné vidličce a chtělo s ní rýt na zahradě. Tento pokus se setkal se zlobným pohledem a s varováním, ať to ani nezkouší. Nikdy!

Všiml jsem si, že tyto stříbrné příbory nikdy nepoužívala k mnoha večeřím, které vařila pro členy sboru, ani k mnoha jídlům, která připravovala a posílala nemocným či potřebným. Nikdy je nebrala na pikniky a nikdy je nebrala, když jsme jeli kempovat. Ve skutečnosti je nebrala nikam; a jak čas ubíhal, nedávala je dokonce ani moc často na stůl. Někteří naši přátelé, aniž by to tušili, byli posouzeni a shledáni nehodnými. Když přišli na večeři, dostali příbory z nerezu.

Přišel čas, kdy jsme byli povoláni na misii. Jednoho dne jsem dorazil domů a bylo mi sděleno, že musím pronajmout bezpečnostní schránku na stříbrné příbory. Nechtěla je brát s sebou. Nechtěla je nechat doma. Ani je nechtěla ztratit.

Celá léta jsem si myslel, že je trochu výstřední, a pak jsem si jednoho dne uvědomil, že ona již dlouho věděla něco, co jsem teprve nyní začal chápat. Pokud chcete, aby nějaká věc vydržela věčně, pak se o ni staráte jinak. Chráníte ji a uchováváte ji v bezpečí. Nikdy s ní nezacházíte špatně. Nevystavujete ji vlivu přírodních živlů. Snažíte se, aby se nestala něčím všedním či obyčejným. Pokud se na ní objeví skvrny, s láskou ji vyleštíte, dokud se neleskne jako nová. Je pro vás něčím výjimečná, protože jste z ní udělali něco výjimečného, a jak jde čas, je pro vás čím dál tím krásnější a vzácnější.

S věčným manželstvím je to úplně stejné. Musíme s ním zacházet zrovna takovým způsobem. Modlím se, abychom ve věčném manželství viděli drahocenný dar, který skutečně představuje. Ve jménu Ježíše Krista, amen.