Zlatá léta

Před lety na Štědrý den zemřel našemu bratranci malý pětiletý chlapec na rychlý zápal plic. Rodina se shromáždila kolem rakve k rodinné modlitbě. Přes chlapcovy nohy ležela složena malá pokrývka, kterou vyrobila jeho matka.

Když se už chystali rakev zavřít, má matka vystoupila dopředu, objala jednou rukou truchlící matku a pomohla jí pokrývku rozložit a chlapce s ní přikrýt. Když rodiče viděli naposledy svého synáčka, spal přikrytý touto svou oblíbenou pokrývkou. Byl to velmi dojemný okamžik. To dělají babičky!

Do Brigham City jsme se vrátili na pohřeb Williama W. Smitha, otce mé manželky. U rakve stál s hlubokým dojetím mladý muž, kterého jsem znal jako studenta semináře. Nevěděl jsem, že mého tchána znal.

Řekl: „Jednou v létě jsem pro něj pracoval na farmě. Bratr Smith se mnou mluvil o tom, abych šel na misii. Má rodina si nemohla dovolit podporovat misionáře. Bratr Smith mi poradil, ať se o to modlím, a řekl: ‚Pokud se rozhodneš jít na misii, zaplatím ti ji,‘ a udělal to.“

Má manželka ani její matka o tom nevěděly. Byla to jedna z těch věcí, které dělají dědečkové.

Máme deset dětí. Jednoho neklidného nedělního dopoledne, když naše děti byly ještě malé, byla má žena na shromáždění svátosti. Já jsem byl pryč jako obvykle v neděli. Naše děti zabraly téměř celou jednu řadu.

Sestra Walkerová, milá, šedovlasá babička, která vychovala 12 dětí, se tiše přesunula o několik řad dopředu a vklouzla do řady mezi naše neposedné děti. Po shromáždění jí manželka děkovala za pomoc.

Sestra Walkerová odpověděla: „Máte plné ruce práce, že?“ Manželka přikývla. Sestra Walkerová ji zlehka poklepala po ruce a řekla: „Teď plné ruce, potom plné srdce!“ Jak prorocký to byl postřeh! To dělají babičky!

Předsedali jsme misii Nová Anglie. Jeden náš misionář se oženil a měl pět dětí. Odjel koupit pro rodinu větší vůz a nikdy se už nevrátil. Jeho tělo pak bylo objeveno pod nadjezdem; auto někdo ukradl.

Zavolal jsem jeho presidentovi kůlu, abych nabídl jeho rodině pomoc. On ji už nabídl.

Dědeček řekl: „Víme, co je naše povinnost. Nebudeme od Církve potřebovat žádnou pomoc. Víme, co je naše povinnost.“ To dělají dědečkové!

Chtěl bych k vám hovořit o prarodičích a také bych chtěl hovořit k nim – dědečkům a babičkám – a ostatním starším členům, kteří nemají vlastní děti, ale nahrazují prarodiče.

Písma nám říkají: „Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.” (Job 12:12.)

Jednou jsem si na shromáždění kůlu všiml, že je tam více starších členů než obvykle. Většinou to byly vdovy. Zmínil jsem se presidentovi kůlu o tom, jaký dojem na mne udělaly.

President odpověděl: „Ano, ale nejsou aktivní v Církvi,“ čímž mínil, že neslouží jako vedoucí nebo učitelé. Řekl to, jako kdyby byly zátěží.

Zopakoval jsem jeho slova: „Nejsou aktivní v Církvi?“ A pak jsem zeptal: „A jsou aktivní v evangeliu?“ Zpočátku přesně nechápal, jaký je v tom rozdíl.

Stejně jako mnozí z nás, soustředil se i on tolik na to, co lidé dělají, že přehlédl to, čím jsou – cenným zdrojem zkušeností, moudrosti a inspirace.

Máme před sebou hrozivý problém. Obyvatelstvo na celém světě stárne. Počet narozených ve většině zemí klesá a lidé se dožívají vyššího věku. Rodiny jsou menší – úmyslně početně omezené. V některých zemích bude za několik málo let více prarodičů, než kolik tam bude dětí. Stárnutí populace má dalekosáhlé ekonomické, společenské a duchovní důsledky. Ovlivní to růst Církve.

Musíme učit naši mládež, aby se přiblížila dědečkům a babičkám v pokročilejším věku.

První předsednictvo nedávno poučilo mladé ženy, které se brzo stanou ženami, aby se připojily k matkám a babičkám v Pomocném sdružení. (Viz First Presidency letter, 19 Mar. 2003.)

Některé mladé ženy se jich straní. Raději by byly se svými vrstevnicemi.

Mladé ženy, nebuďte tak nerozumné, abyste si nechaly ujít příležitost být se staršími sestrami! Obohatí vás to více než mnohé činnosti, které máte tak rády.

Vedoucí, učte dívky, aby se přiblížily svým matkám a babičkám a starším ženám v Pomocném sdružení. Budou tak mít společenství podobné tomu, jaké mají mladí muži v kněžském kvoru.

Veškerá pozornost, která se věnuje naší mládeži, všechny programy, vše, co pro ně děláme, nebude dostatečné, pokud je nebudeme učit smyslu znovuzřízení. Byly znovuzřízeny klíče kněžství a zjevena pečeticí pravomoc a postaveny chrámy, aby spojily generace. Od pradávna se všemi zjeveními táhne tato věčná zlatá nit – obrátit „srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich“ (Malachiáš 4:6).

Biskupové, uvědomujete si, že některé problémy, které vás velmi tíží v souvislosti s mládeží i s jinými lidmi, by se mohly vyřešit, pokud by zůstali v blízkosti svých otců a matek a svých prarodičů, starších lidí?

Jste-li přetíženi tím, že musíte až příliš často radit druhým, jsou tu starší sestry, babičky ve sboru, které mohou ovlivnit mladé vdané ženy a dělat jim babičku. A jsou zde starší dědečkové pro mladé muže. Starší lidé mají díky svým zkušenostem určitou vyrovnanost a klid. Naučte se využívat tento zdroj.

Prorok Joseph Smith řekl: „Chcete-li vyřešit jakoukoli důležitou věc, shromážděte kolem sebe moudré muže [a ženy], zkušené a letité muže [a ženy], kteří ve všech těžkých dobách pomohou svou radou.” (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 299.)

Snažíme se spojovat mladé lidi a zapomínáme spojovat generace. Starší členové toho mohou tolik udělat! Pohlížíte-li na starší členy jako na neaktivní v Církvi, položte si otázku: Jsou aktivní v evangeliu?

Nepřehlížejte velkou podpůrnou sílu, která je v modlitbách rodičů a prarodičů. Pamatujte, že „mnohoť může modlitba spravedlivého [nebo spravedlivé] opravdová“ (Jakub 5:16).

Alma mladší byl rebel. Byl sražen k zemi andělem, který mu řekl: „Viz, Pán vyslyšel modlitby lidu svého a také modlitby tvého otce Almy, služebníka svého; neboť se modlil za tebe s velikou vírou, abys byl přiveden k poznání pravdy, a za tím účelem jsem přišel, abych tě přesvědčil o moci a síle Boží, aby modlitby služebníků jeho byly vyslyšeny podle víry jejich.“ (Mosiáš 27:14.)

S manželkou jsme zažili, jak nás opouštějí naši prarodiče a poté i rodiče. Některé zkušenosti, které nám zpočátku připadaly jako zátěž nebo problém, byly dlouho poté přehodnoceny jako požehnání.

Otec mé manželky zemřel u nás doma. Potřeboval neustálou péči. Zdravotní sestry naučily naše děti, jak se starat o našeho dědečka upoutaného na lůžko. To, čemu se naučily, má pro ně i pro nás velkou hodnotu. Jsme velmi vděčni za to, že jsme mu byli nablízku.

Tisíckrát se nám to vrátilo v tom, jaký vliv měl na naše děti. Pro naše děti to byla velká zkušenost, kterou jsem já získal jako chlapec, když dědeček Packer zemřel u nás doma.

Ceňte si starých lidí pro to, čím jsou, nejen pro to, co mohou dělat.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč Pán zorganizoval První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů tak, že nejvyšší vedoucí Církve jsou vždy starší muži? Tento princip pořadí podle věku si více cení moudrosti a zkušenosti než mládí a fyzické síly.

Průměrný věk Předsednictva a Dvanácti je v současné době 77 let. Nejsme moc mrštní. Nejlepší léta máme už asi za sebou. Pán však přikázal, aby to bylo tímto způsobem.

Joseph Wirthlin na minulé nebo předminulé konferenci řekl, že vyzve členy Dvanácti k závodu. Nejprve jsem si pomyslel: Tak dobře, přijmu tu výzvu. Pak jsem si ale řekl, že bude bezpečnější rozdat si to s 96letým bratrem Davidem Haightem. Promyslel jsem si to však a dospěl jsem k závěru, že David by mně mohl podrazit nohy holí a já bych prohrál. A tak jsem to vzdal!

Když se Předsednictvo sejde společně s Dvanácti, dáme dohromady 1 161 let života s úžasně rozmanitými zkušenostmi. A celkem jako generální autority Církve máme 430 let. Ať mluvíme téměř o čemkoli, někdo z nás tam byl nebo to dělal – včetně nasazení v boji!

Nyní žijeme v neklidné době. Za života naší mládeže těchto potíží nebude méně, ale budou dozajista přibývat. Starší lidé nám dávají vyzkoušené poznání, že leccos lze vydržet.

Naše děti se oženili a provdaly a odešly z domova hledat své štěstí.

Jedna rodina se svými malými dětmi odjela starým vozem. Manželka plakala. Utěšoval jsem ji slovy: „Tam, kam jedou, je Církev. Bude tam nějaká babička, která zodpoví její otázky ohledně vaření a péče o děti, a nějaký dědeček, který ho naučí praktické věci.“

Adoptovanou babičku lze najít v Pomocném sdružení. A dědeček se najde v kvorech kněžství. Ne všechny babičky a všichni dědečkové jsou však v Církvi.

Jeden náš syn si koupil malý domek ve vzdáleném státě. Ukázal mi cihly v rohu základu, které se rozpadaly. Zeptal se mě, co s tím má dělat.

Nevěděl jsem, ale zeptal jsem se ho: „Bydlí blízko vás nějaký starší manželský pár?“

„Ano,“ odpověděl, „přes ulici o několik domů dále bydlí jedni manželé v důchodu.“

„Tak ho popros, aby se u vás zastavil a podíval se na to. On zná zdejší podnebí.“

Syn to udělal a starý pán, který už viděl tento i mnoho podobných problémů, mu poradil. To mohou dělat adoptovaní dědečkové!

„Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.” (Exodus 20:12.)

Apoštol Pavel učil, že „staré ženy“ musejí učit mladé ženy a „starci“ musejí nabádat mladé muže, „sebe [samé vydávajíce] za příklad dobrých skutků“ (viz Titovi 2:1–7).

Jsme už staří a v pravý čas budeme odvoláni za závoj. Nebráníme se tomu. Snažíme se učit ty, kteří jsou mladší – svou rodinu a další – praktickým věcem, kterým jsme se za ta léta naučili.

Nedokážeme dělat to, co jsme dokázali kdysi, ale stali jsme se něčím více než kdy předtím. Životní lekce, některé z nich velmi bolestné, nás opravňují radit naší mládeži, napomínat ji a dokonce varovat.

Ve vašich zlatých letech je toho tolik, co můžete dělat a čím můžete být! Nestahujte se k odpočinku od života, k zábavě. To by pro některé bylo neužitečné, ba sobecké. Možná jste sloužili na misii, byli jste uvolněni a považujete svou službu v Církvi za skončenou, ale nikdy nebudete uvolněni z toho, abyste byli aktivní v evangeliu. „Máte-li touhu sloužiti Bohu,“ řekl Pán, „jste k tomuto dílu povoláni.“ (NaS 4:3.)

Můžete nakonec, jako staří a zesláblí, zjistit, že největší misií ze všech je posilovat svou vlastní rodinu a rodiny druhých, pečetit dohromady generace.

Učím pravdivé zásadě. Učím nauce. Je psáno, že tato zásada přesně souhlasí s naukou, která vám je nařízena ve zjevení (viz NaS 128:7).

V náboženské písni „Jak pevný to základ“, která byla vydána v roce 1835 v prvním zpěvníku Svatých posledních dnů, nacházíme tato slova:

Dbejte na to, aby oheň vašeho svědectví o znovuzřízeném evangeliu a svědectví o našem Vykupiteli hořel tak jasně, aby si naše děti mohly ohřát ruce u ohně vaší víry. Právě to mají dědečkové a babičky dělat! Ve jménu Ježíše Krista, amen.