Válka a mír

Bratří a sestry, když jsem minulou neděli seděl ve své pracovně a přemýšlel nad tím, co bych měl při dnešní příležitosti říci, obdržel jsem telefonát, který mě informoval o tom, že rotný James W. Cawley z námořní pěchoty Spojených států byl zabit někde v Iráku. Bylo mu 41 let a zanechal po sobě manželku a dvě malé děti.

Před dvaceti lety byl starší Cawley misionářem Církve v Japonsku. Jako mnozí jiní vyrostl v Církvi, když byl malým školákem, hrál si, když byl jáhnem, roznášel svátost, a byl shledán způsobilým sloužit na misii, aby učil lid v Japonsku evangeliu pokoje. Vrátil se domů, sloužil u námořní pěchoty, oženil se, stal se policistou a pak byl znovu povolán do aktivní vojenské služby, kteréžto povolání bez váhání přijal.

Zdá se, jakoby jeho život, jeho misie, jeho služba v armádě, jeho smrt představovaly protiklady mezi pokojem, jejž přináší evangelium, a násilím, jež přináší válka.

A tak si dovolím říci něco o válce a o evangeliu, kterému učíme. Do určité míry jsem o tom hovořil na naší říjnové konferenci v roce 2001. Když jsem tehdy přistupoval k tomuto řečnickému pultu, započala zrovna válka proti terorismu. Současná válka je ve skutečnosti výsledkem a pokračováním onoho konfliktu. Doufejme, že se nyní blíží ke konci.

Zatímco budu mluvit o této záležitosti, usiluji o vedení Svatého Ducha. Velmi jsem se o to modlil a přemítal jsem o tom. Uvědomuji si, že to je velmi citlivé téma pro členy shromážděné po celém světě, včetně těch, kteří nesdílejí naše náboženství.

Národy světa jsou v názoru na současnou situaci rozděleny. Projevují se silné emoce. Konají se demonstrace pro i proti. Jsme nyní celosvětovou Církví a máme členy ve většině národů, ve kterých probíhají dohady ohledně této záležitosti. Naši lidé mají své emoce. Jsou znepokojeni.

Válka samozřejmě není nic nového. Zbraně se mění. Schopnost zabíjet a ničit se neustále zdokonaluje. Konflikt týkající se v podstatě téhož problému však probíhá již po celé věky.

Kniha Zjevení stručně mluví o události, která musela být děsivým konfliktem, pokud jde o smýšlení a oddanost Božích dětí. Stojí za to tuto zprávu zopakovat:

„I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho.

Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi.

I svržen jest drak ten veliký, had starý, kterýž slove ďábel a satanáš, svodící všecken okršlek světa; svržen jest na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou.“ (Zjevení 12:7–9.)

Izaiáš mluví dále o tomto velikém konfliktu. (Viz Izaiáš 14:12–20.) Novodobé zjevení dále objasňuje tuto událost (viz NaS 76:25–29) a také kniha Mojžíšova (viz 4:1–4), která nám říká o Satanově plánu zničit svobodu jednání člověka.

Občas máme tendenci oslavovat velké říše z minulosti, jako například osmanskou říši, římskou a byzantskou říši a v nedávné době rozlehlé britské impérium. Každá tato říše má však svou stinnou stránku. Její ponurou a tragickou součástí je brutální dobývání, podmaňování, utlačování a astronomické ztráty na životech a majetku.

Velký anglický esejista Thomas Carlyle kdysi ironicky poznamenal: „Pokud by to bylo možné, Bůh by se musel smát při pohledu na své úžasné lidičky tady dole.“ (Citováno z: Sartor Resartus [1836], 182.) Myslím, že náš Otec v nebi musí plakat, když se dívá dolů na své děti, které po celá staletí promarňují své božské dědictví v nemilosrdném ničení jeden druhého.

V průběhu dějin čas od času povstávají tyrani, kteří utiskují svůj vlastní lid a kteří ohrožují svět. To, jak mnozí soudí, je i současný případ, a následkem toho se pouštějí do bitvy velké a děsuplné síly vybavené důmyslnými a strach nahánějícími zbraněmi.

Do tohoto konfliktu jsou zapojeni mnozí členové naší Církve. V televizi i v tisku jsme viděli, jak se uplakané děti tisknou ke svým otcům v uniformě, kteří odjíždějí na válečnou frontu.

V dojemném dopise, který jsem obdržel zrovna tento týden, mi jedna matka psala o svém synovi u námořní pěchoty, který již podruhé slouží ve válce na Středním východě. Píše, že když byl její syn poprvé poslán bojovat, „přijel na propustku domů a požádal mě, abych se s ním šla projít… Dal mi ruku kolem ramen a řekl mi, že jde do války. Řekl mi: ,Mami, musím jít, abyste ty i má rodina mohly svobodně žít, svobodně uctívat podle své libosti… A pokud mne to bude stát život,… pak to za to stojí.‘“ Nyní je opět na stejném místě a nedávno napsal své rodině toto: „Jsem hrdý na to, že mohu být zde a sloužit svému národu a našemu způsobu života… Cítím se mnohem bezpečněji, když vím, že náš Nebeský Otec je se mnou.“

Jsou zde i jiné matky, nevinné civilistky, které ve strachu drží své dítě v náručí a vzhlížejí k nebi se zoufalou prosbou, zatímco země pod jejich nohama se otřásá a smrtonosné rakety sviští temnou oblohou.

V tomto strašlivém konfliktu již došlo k obětem na životech a budou pravděpodobně další. Veřejné protesty budou pravděpodobně pokračovat. Představitelé jiných národů velmi jasně odsuzují tuto koaliční strategii.

Vyvstává otázka: „Jaké místo mezi tím vším zaujímá Církev?“

Především nechť je jasné, že nemáme žádné rozepře s muslimy či s lidmi jakékoli jiné víry. Uvědomujeme si a učíme, že všichni lidé na zemi jsou členy Boží rodiny. A protože On je náš Otec, jsme bratři a sestry, kteří vůči sobě mají rodinné závazky.

Jako občané jsme však vedeni představiteli svého vlastního národa. Ti mají přístup k většímu množství politických a vojenských zpravodajských informací než má veřejnost. Ti, kteří působí v ozbrojených službách, jsou zavázáni svým příslušným vládám vykonávat vůli vládní moci. Když vstoupili do vojenské služby, uzavřeli smlouvu, která je v současné době zavazuje a na kterou poslušně zareagovali.

Jeden z našich Článků víry, který představuje vyjádření naší nauky, říká: „Věříme, že máme respektovat presidenty, krále, vladaře a magistráty, že máme dodržovat zákony, ctít je a podporovat.“ (Články víry 1:12.)

Novodobé zjevení však praví, že se máme zříci války a hlásat mír. (Viz NaS 98:16.)

V demokracii se můžeme zříci války a hlásat mír. Máme možnost nesouhlasit. Mnozí otevřeně vystupují a činí tak s důrazem. To je jejich výsada. To je jejich právo, pokud tak činí v mezích zákona. Nicméně my všichni musíme mít na paměti také jinou, důležitější zodpovědnost, která, smím-li dodat, řídí mé osobní pocity a určuje mou osobní oddanost v současné situaci.

Záznam o válce, která zuřila mezi Nefity a Lamanity, uvádí, že „Nefité byli nadšeni lepší věcí, neboť nebojovali za… moc, nýbrž pro svoji domovinu a za svoji svobodu, pro svoje ženy a děti a za všechno, ano, za svoje náboženství a za svoji církev.

A činili, co pokládali za povinnost vůči svému Bohu.“ (Alma 43:45–46.)

Pán jim radil: „Braňte rodiny svoje až do krve.“ (Alma 43:47.)

A Moroni „roztrhl šat svůj; a vzal kus z něho a napsal naň – Na paměť našeho Boha, našeho náboženství, naší svobody a našeho míru, našich žen a našich dítek – a zatkl na tyč.

Nato nasadil si svoji přílbu, vzal si náprsní plát a chopil se štítu i opásal zbraně svoje okolo beder svých; pak vzal tyč, na jejímž konci byl připevněn utržený kus oděvu jeho (a nazval to znamením svobody) a sklonil se k zemi i modlil se mocně k Bohu svému, aby spočinula požehnání svobody na bratřích jeho.“ (Alma 46:12–13.)

Z těchto a dalších záznamů je jasné, že existuje doba i okolnosti, kdy jsou národy ospravedlněny, ve skutečnosti mají povinnost, bojovat za rodinu, za svobodu a proti tyranii, ohrožení a útisku.

Po všem, co bylo řečeno a vykonáno, my, členové této Církve, jsme lidmi pokoje. Jsme následovníky našeho Vykupitele, Pána Ježíše Krista, který byl Knížetem pokoje. Avšak dokonce i On řekl: „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.“ (Matouš 10:34.)

To nás staví do pozice těch, kteří touží po míru, kteří učí o míru, kteří pracují na míru, ale kteří jsou také občany národů a jsou podřízeni zákonům své vlády. Kromě toho jsme lidmi, kteří milují svobodu, kteří jsou zavázáni bránit svobodu, kdekoli je v ohrožení. Věřím, že Bůh nebude volat k zodpovědnosti muže a ženy v uniformě, kteří působí jako činitelé své vlády, za vykonávání toho, k čemu jsou zákonně zavázáni. Může se dokonce stát, že nás povolá k zodpovědnosti, pokud se budeme snažit bránit či překážet těm, kteří jsou zapojeni do zápasu se silami zla a represe.

Je toho mnoho, co můžeme a musíme udělat v této nebezpečné době. Můžeme vyslovit svůj názor na hodnocení této situace tak, jak ji vidíme, avšak nepodílejme se na zlých slovech či skutcích ve vztahu k našim bratrům a sestrám v různých národech, ať na jedné straně či na druhé. Rozdíly v politických názorech nikdy neopravňují k nenávisti či zlé vůli. Doufám, že Pánovi lidé budou spolu v neklidné době vycházet pokojně, nehledě na to, jakým různým vládám či stranám jsou zavázáni svou věrností.

Modleme se za ty, kteří jsou svými vládami povoláni chopit se zbraní, a prosme o to, aby byli pod nebeskou ochranou, aby se mohli v bezpečí vrátit ke svým milovaným.

Našim bratřím a sestrám v ohrožení vzkazujeme, že se za vás modlíme. Modlíme se, aby Pán nad vámi bděl a chránil vás před újmou a abyste se mohli vrátit domů a mohli znovu začít žít svým životem. Víme, že nejste v oné zemi vanoucího písku a nesnesitelného vedra proto, že máte požitek z válčení. Síla vašeho závazku se měří vaší ochotou položit svůj vlastní život za to, čemu věříte.

Víme, že v této palčivé a smrtelné bitvě již někteří zemřeli a další možná ještě zemřou. Můžeme udělat vše, co je v našich silách, abychom utěšili a požehnali ty, kteří ztratí své blízké. Kéž ti, kteří truchlí, jsou utěšeni onou útěchou, která pochází jedině od Krista Vykupitele. Byl to právě On, kdo řekl svým milovaným učedníkům:

„Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.

V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo… abyste, kde jsem já, i vy byli.“

„Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:1–3, 27.)

Voláme k Pánu, jehož síla je mocná a jehož moc je nekonečná, aby tento konflikt přivedl ke konci, ke konci, který bude mít za následek lepší život pro všechny zúčastněné. Pán prohlásil: „Neboť já, Pán, panuji nahoře na nebi a mezi zástupy země.“ (NaS 60:4.)

Můžeme doufat a modlit se o onen slavný den, který předpověděl prorok Izaiáš, kdy lidé „zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.“ (Izaiáš 2:4.)

Dokonce i ve zlovolném světě můžeme žít tak, abychom si zasloužili ochrannou péči našeho Otce v nebi. Můžeme se podobat oněm spravedlivým, kteří žili mezi zlovolnostmi Sodomy a Gomory. Abraham prosil o to, aby tato města byla kvůli spravedlivým ušetřena. (Viz Genesis 18:20–32.)

A především můžeme pěstovat v srdci a hlásat světu spasení Pána Ježíše Krista. Díky Jeho smírné oběti jsme si jisti tím, že život bude pokračovat i za závojem smrti. Můžeme učit tomuto evangeliu, které povede k oslavení poslušných.

I když kolem ve smrtonosné serenádě řinčí válečné zbraně a v srdci některých panuje temnota a nenávist, stojí zde neochvějná, uklidňující, útěchu přinášející a velkou lásku nabízející pokojná postava Syna Božího, Vykupitele světa. Společně s Pavlem můžeme prohlásit:

„Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,

Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ (Římanům 8:38–39.)

Tento život je pouhou kapitolou ve věčném plánu našeho Otce. Je plný konfliktů a zdánlivých rozporuplností. Někteří umírají mladí. Jiní se dožívají vysokého věku. Nedokážeme to vysvětlit. Přijímáme to však se spolehlivou znalostí, že skrze smírnou oběť našeho Pána budeme žít všichni dál, a to s utěšujícím příslibem Jeho nezměrné lásky.

On pravil: „Uč se ode mne a naslouchej mým slovům. Kráčej v pokoře mého ducha a budeš míti mír ve mně.“ (NaS 19:23.)

A v tom, bratři a sestry, spočívá naše víra. Bez ohledu na okolnosti máme útěchu a pokoj od Krista, našeho Spasitele, našeho Vykupitele, žijícího Syna žijícího Boha. O tom svědčím v Jeho svatém jménu, ano, ve jménu Ježíše Krista, amen.