Mé pozvání ke spasení

Obrázek

Ilustrace Roger Motzkus

Jako mladý muž jsem navštívil mnoho denominací a byl jsem zmatený, protože každá z nich učila jiné interpretaci písem. Neuctivost, kterou jsem v některých z nich pozoroval, na mě učinila špatný dojem, a tak jsem přestal hledat církev, kterou bych mohl navštěvovat.

O několik let později byl jeden z mých přátel, Cleiton Lima, pokřtěn do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Nezmínil se mi o tom, přestože jsme byli dobrými přáteli, ale časem jsem si na něm začal všímat jistých změn. V neděli ráno jsem k němu obvykle chodíval, abychom si zahráli fotbal, ale nyní nebyl doma. To se stalo dvakrát nebo třikrát za sebou. Nakonec mi Cleiton řekl, že už se mnou v neděli fotbal hrát nemůže, protože uctívá den Páně. Řekl jsem mu: „Tahle církev z tebe dělá blázna.“

Poté mě Cleiton pozval na shromáždění. Našel jsem si výmluvu, protože jsem byl z náboženství stále rozčarovaný. Po dobu deseti měsíců ke mně Cleiton vodil misionáře, aby mě učili, ale já jsem se vždy omluvil nebo jsem řekl, že mám moc práce. On to však nikdy nevzdal.

Jednou v červnu mě pozval, abych s ním šel na církevní taneční večer. Trochu škodolibě jsem se zeptal: „Bude tam jídlo zdarma a spousta holek?“ Zasmál se a řekl, že ano!

Musím přiznat, že můj žaludek vyhrál. Do kaple jsem šel a moc se mi tam líbilo. Všichni mě přivítali, hodně jsem se najedl a začal jsem mít zájem o nedělní shromáždění. Když jsem v neděli přišel na shromáždění, poznal jsem mnoho lidí a vyslechl jsem si jejich svědectví. Knihu Mormonovu jsem nijak zvlášť neznal, ale když různí členové Církve svědčili: „Vím, že Kniha Mormonova je pravdivá a že toto je Církev Ježíše Krista a že Joseph Smith byl prorok povolaný Bohem,“ pociťoval jsem Ducha Páně. Nikdy dříve jsem se necítil tak hezky. S misionáři jsem se ještě pořád setkat nechtěl, ale svědecké shromáždění se dotklo mého srdce.

Další týden mě Cleiton na shromáždění pozval znovu. Nemohl jsem jít, protože jsem měl jiné povinnosti. V jeho tváři bylo patrné zklamání, když jsem mu řekl, že nevím, zda budu moci přijít.

V neděli ráno jsem se však probudil s touhou jít na shromáždění. Vstal jsem v 6.50, což pro mě nebylo lehké, připravil jsem se a čekal jsem na Cleitona. Když viděl, že na něho čekám a že jsem připraven, byl překvapen. V tu neděli učil biskup o kněžství. Silně jsem při tom pociťoval Ducha a měl jsem dojem, že bych si měl vyslechnout misionářské lekce. Než skončila lekce Mladých mužů, tak jsem věděl, že budu pokřtěn.

Když shromáždění skončilo, řekl jsem Cleitonovi: „Chci být pokřtěn!“

Myslel si, že si dělám legraci. Poté však řekl: „Když zavolám misionářům, setkáš se s nimi?“ Řekl jsem, že ano.

Učili mě skvělí misionáři. Když jsem si vyslechl poselství o Znovuzřízení, obdržel jsem ještě silnější potvrzení toho, že mám být pokřtěn. Chtěl jsem však sám pro sebe poznat, že Kniha Mormonova je pravdivá. Misionáři mi v mé Knize Mormonově označili Moroniho 10:3–5 a vyzvali mě, abych se pomodlil a zeptal se Boha, zda je Kniha Mormonova pravdivá.

Příštího večera jsem si vzpomněl, že jsem ještě nečetl v Knize Mormonově. Jakmile jsem začal číst, pocítil jsem velmi silně Ducha. Pomodlil jsem se, a ještě než jsem skončil, jsem věděl, že Kniha Mormonova je pravdivá. Jsem Bohu vděčný, že odpověděl na mou modlitbu. V červenci 2006 jsem byl pokřtěn.

Později jsem sloužil jako misionář v Brazilské misii Cuiabá a můj přítel Cleiton sloužil v Brazilské misii Santa Maria. Dělali jsme přesně to, co Cleiton udělal pro mě – zvali jsme lidi, aby přišli ke Kristu, a pomáhali jsme jim přijmout znovuzřízené evangelium skrze používání víry v Ježíše Krista, pokání, křest a obdržení daru Ducha Svatého. Toto je skutečně ta pravá cesta ke spasení.

Kéž vždy vyzýváme své přátele a příbuzné, aby se učili o tomto evangeliu, neboť i Spasitel vyzval všechny, když řekl: „Poďtež ke mně.“ (Matouš 11:28.) Vím, že toto je Církev Ježíše Krista a že nyní je čas zvát všechny, aby šli k Němu.