Pět ponaučení pro mladé dospělé od mladých apoštolů

Obrázek

Heber C. Kimball

Ilustrace Elizabeth Thayerová

Když Heber C. Kimball obdržel v únoru 1835 povolání do Kvora Dvanácti apoštolů, trápily ho pocity vlastní nedostatečnosti. Byl v Církvi ani ne tři roky a bylo mu jen 33 let.

Později Heber vzpomínal: „Něco takového jsem v žádném případě neočekával.“¹ Byl však ochoten povolání přijmout a v požehnání při jeho vysvěcení mu bylo řečeno, že „díky jeho působení se obrátí miliony lidí“.²

Jako apoštol sloužil na dvou velmi úspěšných misiích v Anglii. Obrátil nespočet jednotlivců, jejichž potomci se dnes nejspíš skutečně dají počítat na miliony. To, že Heber kráčel kupředu i tehdy, když měl pocit, že toho mnoho nabídnout nemůže, požehnalo jak jemu samotnému, tak mnoha dalším.

Obrázek

Thomas B. Marsh

Thomas B. Marsh utekl z domova ve státě New Hampshire, když mu bylo 14 let. Pracoval jako nádeník na farmě ve Vermontu, jako číšník v Albany ve státě New York, v hotelu v New Yorku a poté jako služebník na Long Islandu. Jeho životní situace byla plná nejistoty, dokud nepoznal Elizabeth Godkinovou a neoženil se s ní.

Duch nakonec Thomase a Elizabeth zavedl do západní části státu New York. Tam se doslechli o Knize Mormonově. Thomas viděl výtisky prvních 16 stran, když vyšly z tiskařského lisu, a tiskař mu dovolil přečíst si korekturní výtisk. Thomas uvěřil, že kniha pochází od Boha, a rozhodl se vstoupit do Církve. Byl pokřtěn 3. září 1830.³

Thomas kázal evangelium v různých oblastech. Zažil utrpení, když byli Svatí v listopadu roku 1833 vyhnáni z kraje Jackson v Missouri. Když byla v červenci roku 1834 zorganizována missourská vysoká rada, stal se jedním z jejích prvních členů. Poté, co byl ve 34 letech povolán apoštolem, sloužil jako president Kvora Dvanácti. Ačkoli v minulosti horlivě bránil Josepha Smitha před jeho odpůrci, sám nakonec vůči Církvi ochladl. V roce 1838 se rozhodl z Církve odejít.⁴

Od Thomase Marshe se můžeme naučit, že není nutné, aby nám nejisté okolnosti bránily v přijímání požehnání evangelia – nebo v tom, abychom žehnali životu druhých.

Obrázek

Lyman Johnson

Lyman Johnson byl z povolaných apoštolů nejmladší – v té době mu bylo 23 let a čtyři měsíce. V roce 1831 byl jen několik dnů po svých 20. narozeninách vysvěcen vysokým knězem, přičemž v té době měl již za sebou službu na několika misiích pro Církev. Na jedné z těchto misií pronesl kázání, které je považováno za „jedno z nejmocnějších svědectví týkajících se poslání Josepha Smitha a velikého díla posledních dnů“.⁵

Lymanova služba v úřadu apoštola ale naneštěstí netrvala dlouho. Během ekonomických nepokojů v Kirtlandu v Ohiu v roce 1837 se obrátil proti Josephu Smithovi. V roce 1838 byl Lyman vyloučen z Církve.

Lyman bez ohledu na to, jak dokázal kázat, bez ohledu na to, jaký úřad v Církvi zastával, přesto odpadl. Brigham Young řekl, že Lyman později přiznal, jak moc si přeje, aby mohl i nadále věřit v evangelium: „Byl jsem naplněn radostí a blažeností. … Byl jsem šťastný ve dne i v noci. … Nyní však pociťuji temnotu, bolest, žal a trápení v nejvyšší míře.“⁶

Obrázek

Parley P. Pratt

Parleymu P. Prattovi poté, co byl vysvěcen apoštolem, předal Oliver Cowdery, který byl jedním z těch, kdo byli požádáni o pomoc s výběrem apoštolů, konkrétní pověření a řekl mu, že se „při své službě bude potýkat s týmiž těžkostmi, s jakými se potýkali dávní apoštolové“. Řekl, že Parley projde „nevlídnými kobkami a ponurými žaláři“, ale že se takovými okolnostmi nemá dát odradit, protože tyto zkoušky mu umožní „obdržet slávu“, kterou pro něj má připravenu Pán.⁷

Parleyho život se tímto vzorem řídil. Občas čelil zdrcující chudobě. Při kázání evangelia se mu lidé vysmívali. V letech 1838 a 1839 byl uvězněn na základě obvinění pramenících z těžkostí, kterým členové Církve čelili v Missouri. Parley však zažíval i požehnání, která mu Oliver přislíbil. Nedlouho po svém propuštění z vězení napsal: „Jsme zdrávi a po všech souženích se nám skvěle daří v Pánu.“⁸

Obrázek

Orson Pratt

Orson Pratt, Parleyho bratr, byl z apoštolů druhý nejmladší. Vysvěcen byl ve 23 letech a byl jen o několik týdnů starší než Lyman Johnson. Služba, kterou do té doby Orson pro Církev vykonal, představuje vynikající příklad toho, jak mohou být mladí dospělí silným vlivem ve věci dobra.

Orson se dal pokřtít 19. září 1830, v den svých 19. narozenin. Krátce nato pro něj Joseph Smith obdržel zjevení, v němž bylo Orsonovi řečeno, že je syn Boží, že je požehnaný, protože uvěřil, a že jeho zodpovědností je kázat evangelium. (Viz NaS 34:3–6.) V souladu s tím sloužil Orson na několika misiích, včetně jedné s Lymanem Johnsonem v roce 1832, kdy pokřtili téměř 100 lidí a vysvětili několik starších.

Když byl Orson povolán apoštolem, nebyl přítomen v Kirtlandu. 23. dubna 1835 se ve městě Columbus dozvěděl, že se má 26. dubna zúčastnit jistého shromáždění v Kirtlandu.

Ačkoli účel onoho shromáždění neznal, vydal se ihned na cestu. Netušil, že byl povolán apoštolem, a vstoupil dovnitř ve chvíli, kdy se shromáždění „modlili s přáním, aby přijel“.⁹ Orson pocítil podporu Svatých, a povolání přijal.

Jako apoštol připravil brožurku, která obsahovala nejranější tištěný záznam o Prvním vidění Josepha Smitha. Jako pionýr vedl v roce 1847 podrobné záznamy o putování na Západ. Napsal rovněž mnoho misionářských brožurek a byl mocným obráncem Knihy Mormonovy.

V mnoha ohledech jsou dnešní mladí dospělí jiní než ti v roce 1835. Přesto mohou tato ponaučení pomáhat mladým dospělým v jejich úsilí naplnit svůj potenciál i dnes. Zde je shrnutí: