Phan Phon

Phnompenh, Kambodža

Když začal Phanův dům hořet, dokázal zachránit pouze svá tři vnoučata. Všechno ostatní lehlo popelem. Phan se zlobil na souseda, který oheň způsobil. Když se Phanův hněv přenesl i na jeho rodinu a sousedy, uvědomil si, že bude muset odpustit.

Leslie Nilsson, fotograf

Když jsem uslyšel první výbuch, zeptal jsem se manželky: „Co to bylo za zvuk?“

Řekla: „Možná, že soused něco pálí.“

Pak jsem uslyšel druhý výbuch. Kdosi odvedle mi řekl: „Za vaším domem hoří dům!“

Běželi jsme pro vodu, ale oheň se nám nedařilo uhasit. Rozšířil se i na náš dům. Běžel jsem dovnitř pro svá tři vnoučata. Okny se linul kouř, ale jediné, na co jsem myslel, byla vnoučata. Ta jsou pro mě to nejdůležitější, co mám. Všechno ostatní jsem nechal uvnitř.

Vyběhli jsme ven a jediné, co jsme mohli dělat, bylo pozorovat, jak dům hoří. Hasiči nepřijeli včas, protože cesta k našemu domu byla příliš úzká. Náš dům byl starý a hořel velmi rychle. S manželkou a vnoučaty jsme tam stáli a dívali se, jak dům hoří.

Poté, co zcela shořel, jsem pociťoval beznaděj. Nevěděl jsem, co nás čeká. Nevěděl jsem, jak si najdeme nové bydlení. Druhý den jsme poklekli k modlitbě a požádali Pána, aby nám ukázal cestu a požehnal nám, abychom dokázali najít nový domov. Při modlitbě k Pánu jsem plakal, ale věřil jsem, že mi pomůže.

Zpočátku jsem se zlobil na souseda, který oheň způsobil. Chtěl jsem, aby za vše, co se stalo, zaplatil. Další členové mé rodiny a sousedé, které oheň rovněž zasáhl, byli také rozzlobení a chtěli napsat úřadům, aby onoho člověka, který oheň způsobil, prohlásily oficiálně za viníka, zodpovědného za to, co se stalo. Požádali mě, abych dopis podepsal, ale to jsem udělat nechtěl.

Uvědomil jsem si, že soused byl stejně chudý jako já. Neměl v úmyslu ten oheň založit. Kdybych ho přiměl, aby to zaplatil, měl by s tím veliké problémy a já bych přesto pociťoval zášť. Vzpomněl jsem si na slova Pána, že máme milovat své bližní. Pocítil jsem, že bych měl sousedovi odpustit.

Když jsem se rozhodl odpustit, pocítil jsem klid.

Řekl jsem všem, které oheň nějak zasáhl, že chci odpustit. Kromě jedné rodiny se všichni ostatní rozhodli učinit totéž. Už si nepřáli prohlásit ho zodpovědným za to, co se stalo.

Soused byl šťastný, že jsem mu odpustil. I moje rodina je nyní šťastnější. A když na to pomyslím, jsem šťastný i já.

Členové a sousedé přispěli vším, čím mohli, aby mé rodině pomohli. Dostal jsem hodně rýže a podělil jsem se o ni s druhými. Ptali se mě, proč dávám druhým, když jsem v tak špatné situaci. Říkám jim, že když sloužím druhým, sloužím Pánu. Chci Mu něco dát, protože díky Němu se v mém životě stalo mnoho zázraků. Nyní máme krásný dům, lepší než ten, který shořel.