Zázračné poslání Proroka Josepha Smitha

Všichni Josepha Smitha známe jako prvního proroka této dispensace – Pánův nástroj v Jeho Znovuzřízení. Ale co Pán skrze tohoto proroka znovuzřídil? Ne každý Svatý posledních dnů (a málokterý nečlen) si je vědom poučných a rozsáhlých dodatků, které Prorok Joseph Smith přidal na základě Pánovy inspirace ke křesťanské nauce. Zde je stručný výčet:

• Podstata Otce, Syna a Ducha Svatého.

• Úlohy příslušející každému z těchto třech členů Božstva a Jejich vztah ke smrtelným bytostem.

• Podstata Pádu člověka.

• Účel smrtelného života v napomáhání uskutečnění Otcova plánu určeného Jeho dětem, aby dosáhly svého věčného určení.

• Role Usmíření Ježíše Krista v zajištění nesmrtelnosti a poskytnutí příležitosti získat věčný život.

• Role pozemského a věčného manželství v Otcově plánu.

• Zásadní role kněžství a obřadů v Otcově plánu.

• Zásadní role chrámů a zástupných obřadů v Otcově plánu.

• Znalost toho, že Bůh si přeje spasit všechny své děti a že každý, kdo kdy žil na této zemi – ať již během svého života znal Ježíše Krista, či nikoli – je schopen po smrti dosáhnout nejvyššího nebe.

• Souvislost mezi třemi zdroji pravdy o člověku a o vesmíru – vědou, písmy a pokračujícím zjevením.

Obrázek

images of the plan of salvation

Odchod z Edenu, Spasitel a Mezi nebem a zemí, Annie Henrie Naderová

Každý, kdo si prostuduje alespoň malou část tohoto výčtu – ať již je věřící, nebo nevěřící – musí uznat, že Joseph Smith stojí u pramene obrovského proudu odvážných, nových a drahocenných náboženských myšlenek. Jak se dočítáme v příručce Kažte evangelium mé, byla plnost evangelia na zemi znovuzřízena skrze Josepha Smitha.³

Možná jste si povšimli, že jsem se ve svém výčtu konkrétně nezmínil o tom, že Joseph vynesl na světlo světa Knihu Mormonovu – nový svazek písem, který je samozřejmě zdrojem mnohých z těchto nových náboženských myšlenek. Tato kniha si zasluhuje zvláštní zmínku. Její název prozrazuje, co je její nejdůležitější úlohou: „Další svědectví o Ježíši Kristu“. Tato její zásadní role ale není vše. Jeden badatel, jehož díla patří k nejprodávanějším, o ní řekl:

„Kniha Mormonova předkládá nový účel Ameriky – má se spíše stát říší spravedlivosti než impériem volnosti. Kniha Mormonova prosazuje péči o chudé namísto hromadění bohatství a prohlubování nerovnosti. … Namísto republikánské vlády navrhuje spravedlivou vládu soudců a králů v souladu s Božím zákonem. Oproti náboženství, které uznává Bibli jakožto uzavřený kánon a nevěří v zázraky, Kniha Mormonova obhajuje pokračující zjevení, zázraky a zjevení určená všem národům. Proti skepticismu prosazuje víru; proti nacionalismu celosvětový Izrael. Předvídá, že národ stihne zkáza, pokud láska k bohatství, odpor ke zjevení a pohanská kultura převládne nad spravedlivostí, zjevením a Izraelem.“⁴

Ještě důležitější je to, co o Knize Mormonově nedávno řekl president Nelson – je podle něj „nástrojem, skrze který se uskuteční zaslíbené shromáždění Izraele“.⁵

Jak se lze dočíst v příručce Kažte evangelium mé, Prorok Joseph Smith o Knize Mormonově řekl, že je „závěrným kamenem našeho náboženství“.⁶

Většina lidí, kteří nepatří k Svatým posledních dnů, neví o velkém přínosu Josepha Smitha pokud jde o myšlenky v oblasti náboženství. Gary Lawrence, který se zabývá výzkumem veřejného mínění, v rámci jedné významné celonárodní studie zjistil, že téměř polovina lidí, kteří byli jejím předmětem, se domnívá, že Svatí posledních dnů žijí v ústraní, jsou tajnůstkářští a zastávají „podivná přesvědčení“.⁷ Když se dotazovaných zeptal: „Co je hlavní myšlenkou mormonismu?“, pouze jeden ze sedmi dokázal nějak přibližně popsat myšlenku znovuzřízení nebo znovunastolení původního křesťanského náboženství. Když jiný celonárodní průzkum obdobně žádal respondenty, aby popsali své dojmy z našeho náboženství, ani jeden z nich nezmínil myšlenku původního křesťanství nebo jeho znovuzřízení.⁸

Tyto poznatky nám připomínají, že nesmíme nechat naše misionáře předpokládat, že by toho lidé o naší víře příliš věděli. Ti, které učí, možná slyšeli slovo mormon, ale misionáři nesmí předpokládat, že by většina z nich rozuměla základním zásadám naší víry, i kdyby jen na té nejjednodušší úrovni.

Zde je pár mých myšlenek ohledně pozoruhodného života Josepha Smitha.⁹ Joseph Smith, kterého jsem poznal v rámci svého osobního výzkumu, převážně v Illinois v USA, byl typický muž z pohraničí – mladý, plný emocí, energický a natolik milovaný a přátelský, že ho jeho lid často nazýval „bratr Joseph“. Jeho relativní mládí bylo vzhledem k jeho prorocké službě něčím výjimečným. V době, kdy došlo k Prvnímu vidění, mu bylo 14 let, ve 21 letech obdržel zlaté desky a překlad Knihy Mormonovy dokončil v pouhých 23 letech (za méně než 60 pracovních dnů).

Více než polovina zjevení v Nauce a smlouvách byla dána skrze tohoto proroka ještě předtím, než dosáhl věku 26 let. Bylo mu 26 let, když bylo zorganizováno První předsednictvo, a něco přes 33 let, když utekl z vězení v Missouri a znovu se ujal vedení Svatých. V době, kdy byl zavražděn, mu bylo pouhých 38 a půl roku.

Joseph Smith čelil během svého krátkého života notné dávce strastí smrtelnosti. Když mu bylo přibližně sedm let, podstoupil nesnesitelně bolestivou operaci nohy. Vzhledem k tomu, jak chudá byla jeho rodina, získal jen minimální vzdělání a jako mladý muž byl nucen denně dlouho pracovat, aby pomohl rodinu zaopatřit. Mnohokrát byl fyzicky napaden. Zatímco se snažil naplňovat ohromné zodpovědnosti plynoucí z jeho posvátného povolání, musel pracovat i jako farmář nebo kupec, aby uživil rodinu. A to bez oněch pozoruhodných duchovních darů, které mu pomáhaly v jeho prorockém povolání. Pán mu řekl: „V časných pracích nebudeš míti sílu, neboť to není povoláním tvým.“ (Nauka a smlouvy 24:9.)

V duchovních záležitostech neměl Joseph Smith žádné vzory, od kterých by se mohl učit, jak být prorokem a vedoucím. Musel se spoléhat na nezkušené společníky. Společně čelili těžkostem a učili se. Joseph si osvojoval znalosti a dozrával nesmírně rychle. Bezpochyby měl jedinečné dary. Dnes bychom řekli, že se dokázal rychle orientovat. Řekl, že se učil od nebeských poslů a z dalších zjevení od Boha, a já mu věřím.

Důkazem jednoho z Josephových osobních darů je láska a oddanost pozoruhodných lidí, kteří ho následovali. Když vyzýval své následovníky, aby překonali své nedokonalosti spojené se smrtelným životem, nepovyšoval se nad ně, a oni ho za to měli rádi. V jednom kázání, které pronesl asi měsíc před tím, než byl zavražděn, uvedl: „Nikdy jsem vám neřekl, že jsem dokonalý; ale ve zjeveních, kterým jsem učil, nejsou chyby žádné.“¹⁰ Joseph Smith měl „přirozeně veselou“ povahu (Joseph Smith–Životopis 1:28), kterou si získal téměř každého, kdo ho znal. Jeden jeho známý řekl: „Lásku, kterou k němu Svatí chovali, nelze vyjádřit“.¹¹ Společnost přátel Josepha, který pohlížel na budování společnosti a vzájemné soudržnosti jako na hlavní účely evangelia, velmi těšila.

Obrázek

Painting of Joseph Smith

Joseph Smith, William Whitaker

Jednou jsem poznamenal: „Joseph Smith strávil celý život v pohraničí, kde muži museli stavět svou hrubou sílu proti přírodě a někdy i jeden proti druhému. Byl to velký muž, silný a tělesně zdatný. Měl potěšení ze soutěžních sportů, včetně přetahování se o hůl, což byl test fyzické síly. (Viz History of the Church, 5:302.) Naše archivy obsahují mnoho vzpomínek na jeho zápasení s přáteli i se známými. O jednom sabatu kázal spolu s Brighamem Youngem Svatým v Ramusu v Illinois, přibližně den koňmo od Nauvoo. V pondělí před odjezdem z Ramusu Joseph poměřil svou zápasnickou zdatnost s mužem, kterého někdo popsal jako ‚rváče z Ramusu‘. (Viz Joseph Smith Journal, 13 March 1843, zaznamenal Willard Richards, Joseph Smith Collection, LDS Church Archives.) Joseph ho snadno přemohl. Jsem rád, že program konferencí v současné době neposkytuje místním členům příležitost podrobovat navštěvující autority takovýmto zkouškám.“¹²

Je jen málo lidí, jejichž poslání či památka by byly terčem tolika slovních útoků, než je tomu v případě Josepha Smitha. Některá tato nařčení jsem osobně zkoumal v původních záznamech v Illinois, kde Joseph strávil posledních pět let svého života. Jedno takové nařčení vyvstalo, když Joseph Smith – v té době starosta – a rada města Nauvoo zakázali opoziční noviny Nauvoo Expositor. Tento zákaz měl za následek to, že se Církev stala terčem nepřátelských projevů, a přímo vedl k zavraždění Josepha.

První historikové Svatých posledních dnů, včetně staršího B. H. Robertse, připouštěli, že zákaz vydávání zmíněných novin byl protiprávní. Když jsem ale toto téma studoval jako mladý profesor práv, překvapilo mě, že jsem pro tento krok nalezl právní základ v illinoiském právu z roku 1844. V období před občanskou válkou docházelo v pohraničí k mnoha zákazům novin. Garance svobody tisku, tak jak je obsažena v Ústavě Spojených států amerických, se ve vztahu k opatřením zastupitelstev měst a jednotlivých států stala závazným předpisem až v roce 1931, a to pouze na základě hlasování Nejvyššího soudu Spojených států amerických ohledně ústavního dodatku přijatého v roce 1868, které o tomto rozhodlo poměrem hlasů pět ku čtyřem.¹³ Jednání Josepha Smitha bychom měli soudit na základě zákonů a okolností, které platily v jeho době, a nikoli těch, které platí v té naší.

Jako studenty Chicagské univerzity mě a historika Marvina S. Hilla zaujala málo známá skutečnost, že v Illinois stanulo před soudem za vraždu Josepha Smitha pět mužů. Déle než 10 let jsme prohledávali knihovny a archivy po celé zemi, abychom našli každý zlomek informací o tomto soudním řízení z roku 1845 a o jeho účastnících. Ve své knize jsme se zabývali slovy i činy občanů Illinois, kteří Josepha Smitha znali osobně, přičemž někteří ho milovali a riskovali kvůli němu život a jiní ho nenáviděli a osnovali jeho vraždu. Nic z toho, co jsme v původních záznamech nebo svědectvích z vleklého soudního procesu objevili, neodhalilo nic, co by muži, který byl zavražděn, nesloužilo ke cti.¹⁴

Dostupnost illinoiských soudních záznamů vedla i k další dříve netknuté oblasti bádání ohledně Josepha Smitha. Spolu s Josephem I. Bentleym, toho času studentem práv v Chicagu, jsme objevili četné záznamy týkající se obchodních aktivit Josepha Smitha. Napsali jsme společně na toto téma článek, který vyšel v časopise Brigham Young University Law Review v roce 1976.¹⁵ 40. léta 19. století byla poznamenána předcházejícím obdobím celonárodní paniky na finančních trzích a hospodářské krize. Ekonomické podmínky v pohraničních státech, jako byl Illinois, byly neúnosné. Například v životopisech Abrahama Lincolna se píše o finančních potížích, s nimiž zápolil v tomto desetiletí, kdy podnikání bylo nejisté, mnoho dluhopisů se nesplácelo a často docházelo na právní žaloby.¹⁶

Josepha Smitha jeho nepřátelé obvinili z podvodu v různých převodech nemovitostí, většinou provedených ve prospěch Církve. Řada soudních řízení, která se táhla téměř deset let, zkoumala tato nařčení do nejmenších detailů. Konečně v roce 1852 – dlouho po odchodu Svatých z Illinois (a tudíž neexistoval žádný myslitelný politický ani jiný důvod, aby někdo stranil Svatým nebo jejich vedoucímu) – uzavřel federální soudce tento spor rozsudkem, který neshledal, že by se Joseph Smith dopustil podvodu nebo jiného z morálního hlediska nečestného jednání.¹⁷

Badatelé, kteří jsou dobře obeznámeni s veřejně diskutovanými tématy této doby, napsali ohledně kandidatury Josepha Smitha na presidenta Spojených států toto:

„Ačkoli patrně neměl velkou šanci ve volbách v roce 1844 zvítězit, vedl kampaň chytře jako kandidát třetí strany, který rozhodně bral vážně podporu právních reforem ve Spojených státech. Doufal ve zlepšení veřejného mínění ohledně důležitých otázek včetně otroctví, náboženské svobody, věznic a veřejné půdy, a pracoval na tom. On a Robert F. Kennedy zůstávají jedinými dvěma Američany, kteří byli zavražděni v době, kdy kandidovali na úřad presidenta Spojených států.“¹⁸

Osobnost Josepha Smitha možná nejlépe chápali ti, kteří ho znali nejlépe a stáli mu ve vedení Církve nejblíže. Milovali ho a podporovali ho jako proroka. „Jeho bratr Hyrum se rozhodl po jeho boku zemřít. John Taylor, který byl také s Josephem, když byl zavražděn, řekl: ‚Svědčím před Bohem, anděly a lidmi, že [Joseph] byl dobrý, úctyhodný [a] ctnostný muž – … že jeho charakter v soukromí i na veřejnosti byl bezúhonný – a že žil a zemřel jako muž Boží.‘ (The Gospel Kingdom [1987], 355; viz také NaS 135:3.) Brigham Young prohlásil: ‚Nemyslím si, že na zemi žije člověk, který by [Josepha Smitha] znal lépe než já; a já se nebojím říci, že s výjimkou Ježíše Krista na této zemi nikdy nežil ani nežije lepší člověk.‘ („Remarks“, Deseret News, Aug. 27, 1862, 65.)“¹⁹

Jak je zřejmé z příkladů, které jsem již uvedl, součástí mého dlouhodobého zájmu o historii práva byl i zvláštní zájem o interakci Josepha Smitha s americkým právním systémem jeho doby. Historikové tradičně uvádějí, že se Joseph Smith účastnil více než 40 právních pří. Dnes díky práci vykonané na projektu The Joseph Smith Papers víme, že toto číslo přesahuje 220. Tyto právní pře se pohybovaly na škále od „prostého vymáhání pohledávek po složité [soudní spory] zahrnující důmyslné právní teorie. … Joseph využil služeb mnoha právních zástupců … v těchto právních sporech jak na straně žalujícího, tak na straně žalovaného … v občanskoprávních i trestněprávních záležitostech.“²⁰

Jeden badatel z řad Svatých posledních dnů, Jeffrey N. Walkers, na základě pozoruhodného množství poznatků, které o Prorokově životě máme, napsal: „Joseph Smith byl nepopiratelně úzce, aktivně a neustále zapojen do amerického právního systému. Kdybychom na tyto důležité aktivity nebrali zřetel, uniklo by nám mnohé z toho, na co vynakládal čas a energii, s brilantností a značnou efektivitou – a to takovou, že Daniel H. Wells, sám právník, soudce a státní návladní, který se se Smithem dobře znal, prohlásil: ‚Celý život se setkávám s právníky. Joseph Smith byl ten nejlepší právník, kterého jsem za celý život poznal.‘ [Citováno v: The Journal of Jesse Nathaniel Smith: Six Decades in the Early West: Diaries and Papers of a Mormon Pioneer, 1834–1906 (1953), 456.]“²¹

Tři autoři z řad Svatých posledních dnů to shrnují následovně: „Smith se díky tomu, že často přicházel do styku s právním systémem, rychle naučil pravidla hry a legálně tato pravidla využíval ve svůj maximální prospěch, přičemž se snažil plně využít nových příležitostí a ochrany nabízené zákony nově vzniklého národa. To, jak se v oblasti práva rozhodoval a jak si počínal, jasně dokládá, že byl dobře obeznámen s právními záležitostmi a že podnikal cílevědomé kroky k vhodnému využití všeho, co zákon povoloval, ať již usiloval o získání autorských práv ke Knize Mormonově podle federálního práva, oddával snoubence podle práva v Ohiu, vytvářel městské vyhlášky v Nauvoo, dovolával se plné ochrany náboženské svobody, efektivně využíval nových zákonů, jimiž se řídil prodej federálních pozemků, uplatňoval právo na habeas corpus, domáhal se vhodného místa pro konání soudních sporů, nebo žádal, aby na něj byl uplatněn nově přijatý federální zákon o bankrotech. Ve volném čase studoval právní knihy. Znal přesné znění ústavy a zvláštní jazyk právních předpisů jednotlivých států USA. Byl bezpochyby dobře obeznámen s tehdejším vývojem mnoha záležitostí v oblasti práva, k němuž během jeho života došlo na státní i federální úrovni.“²²

Důležité je rovněž to, co zmínění tři autoři dodávají: „Jako obžalovaný nebyl nikdy usvědčen z žádného trestného činu. Kdykoli se mu dostalo spravedlivého slyšení, byl shledán bezúhonným a čestným občanem.“²³

Podrobná shrnutí Prorokových soudních sporů, jež byla vybrána a analyzována v knize, kterou jsem citoval, závisela na práci mnoha studentů právnické fakulty J. Reubena Clarka, kteří se tímto tématem zabývali v seminářích a vykonali detailní práci, na základě níž zmíněná kniha těchto tří autorů vznikla. Fascinovalo mě, co uvedli ohledně názorů těchto studentů práv:

„Studenti práv, kteří využívají předchozí vydání této knihy jako učebnice, docházejí ke shodnému závěru, že Joseph byl zodpovědný, spolehlivý, oddaný, rozumný, milosrdný, opatrný, velmi pečlivý, dbalý zákonů, trpělivý, optimistický, vynalézavý, prozíravý, bystrý a že dokázal dobře odhadnout povahu druhých, nebo že dokonce neobyčejně vynikal v oblasti práva (jejich vlastní slova), zvláště když se jednalo o ochranu náboženských a občanských práv druhých nebo o vykonávání povinností, které mu byly svěřeny. … Joseph Smith nikdy neztratil víru v ústavu a snažil se poctivě pracovat pod její záštitou, navzdory časté frustraci, zklamání a obezřetnosti vůči lidem, kteří byli pověřeni tím, aby ji uplatňovali.“²⁴

Obrázek

Drawing of Joseph Smith

Prorok Joseph Smith, Dan Weggelend, laskavě poskytlo Muzeum církevní historie

Joseph Smith toho v životě dokázal více, než by jakýkoli smrtelník mohl dokázat v tak krátkém čase. Jediným možným vysvětlením je pomoc z nebes. Líbí se mi toto shrnutí:

„Přeložil a vydal Knihu Mormonovu ve státě New York; tamtéž zorganizoval Církev a poté přesídlil do Ohia, Missouri a Illinois; založil několik měst, včetně Kirtlandu, Far Westu a Nauvoo; povolal a vyškolil stovky církevních vedoucích; studoval hebrejštinu a Bibli; založil Pomocné sdružení města Nauvoo; podnikal – sám i s partnery; budoval nemovitosti a stavěl chrámy; psal a vydával články a úvodníky; měl velkou rodinu a obklopoval se širokým kruhem přátel; a sloužil v několika funkcích ve veřejné správě, například jako vrchní velitel velkého dobrovolnického útvaru milice a také jako starosta a vrchní soudce města Nauvoo. Pravidelně promlouval na každotýdenních bohoslužbách, zasvěceních a až příliš častých pohřbech; přitáhl desítky tisíc následovníků a dal podnět k tomu, aby se obrácení houfně stěhovali do Spojených států.“²⁵

V jednom proslovu z generální konference, který jsem pronesl před více než 20 lety, jsem uvedl:

„Jako jiní věrní Svatí posledních dnů jsem postavil svůj život na svědectví a poslání Proroka Josepha Smitha. Během veškerého studia a původního výzkumu jsem nikdy nenarazil na nic, co by mě přimělo zapochybovat o vlastním svědectví o jeho prorockém povolání a o znovuzřízení evangelia a kněžství, které Pán jeho prostřednictvím započal. S vážností potvrzuji svědectví, které Joseph vyjádřil ve známém dopisu Johnu Wentworthovi z roku 1842:

„‚… Korouhev pravdy byla vztyčena; žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; pronásledování může běsnit, nepřátelé se mohou spiknout, armády shromáždit, pomluvy mohou hanobit, ale Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a dokud ji každý neuslyší, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.‘ (Times and Seasons, 1 March 1842, 709; citováno v: Daniel H. Ludlow, ed., Encyclopedia of Mormonism, 5 vols. [1992], 4:1754.)“²⁶

Obrázek

Missionaries in Indonesia

Bratři a sestry, vydávám svědectví o našem Spasiteli Ježíši Kristu, jenž se zjevil společně s Bohem Otcem chlapci-prorokovi a o němž Otec pravil: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“(Joseph Smith–Životopis 1:17.) Od té doby slýcháme našeho Pána Ježíše Krista ve zjeveních. Toto je Jeho Církev. Jsme nositeli pravomoci Jeho svatého kněžství. Postupujeme kupředu v Jeho díle. Svědčím o povolání Josepha Smitha a o povolání proroků, kteří následovali po něm v tomto velkém díle, jehož jste součástí.