Jak vám v pastýřské službě může (a bude) pomáhat Duch

Požádejte o vedení. Nebeský Otec si přeje, abychom s Ním rozmlouvali skrze modlitbu. Modlitba nám nejenom pomáhá lnout těsněji k Němu, ale také nám zajišťuje „požehnání, která je Bůh již ochoten udělit, ale pod podmínkou, že o ně požádáme“.² „Svědčím o tom, že když se budeme modlit a budeme se snažit porozumět jejich srdci,“ řekla sestra Cordonová, „Nebeský Otec nás povede a Jeho Duch bude kráčet s námi.“³

Nečekejte na nabádání. Buďte iniciativní. Buďte „horlivě zaměstnáni“ (Nauka a smlouvy 58:27), a díky tomu zjistíte, že ve svém úsilí můžete být vedeni a zvelebováni. „Bez ustání sloužit a pracovat je důležitým předpokladem k tomu, jak se stát způsobilými získat zjevení,“ řekl president Dallin H. Oaks, první rádce v Prvním předsednictvu. „Během svého studia písem jsem si povšiml, že většina zjevení přichází k dětem Božím ve chvílích, kdy něco dělají, a ne ve chvílích, kdy sedí pohodlně doma a čekají na to, až jim Pán řekne, jaký první krok mají učinit.“⁴

Řiďte se radou proroka Mormona. Nemusíme si stále lámat hlavu s tím, zda nějaká myšlenka byla vnuknutím, nebo ne. Mormon nám dal jednoduchý klíč, jak to poznat: Pokud máte myšlenku, která vás vyzývá činit dobro a přesvědčuje vás věřit v Krista nebo v tom pomoci druhým, můžete si být jisti, že tato myšlenka je od Boha. (Viz Moroni 7:16.)

Nedělejte si s tím starosti. „Prostě do toho skočte po hlavě a plavte,“ řekl starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů. „Zaměřte se na potřebné. Nenechte se paralyzovat přemýšlením, zda máte plavat naznak, nebo na čubičku. Budeme-li se držet základních zásad, kterým jsme učeni, zůstaneme-li v souladu s klíči kněžství a budeme-li usilovat o vedení Svatého Ducha, nemůžeme to dělat špatně.“⁵

Okamžitě. Skvělým příkladem toho, jak následovat nabádání, je sestra Susan Bednarová (manželka staršího Davida A. Bednara z Kvora Dvanácti apoštolů). Poté, co se pomodlí, „aby její duchovní oči uzřely ty, kteří potřebují pomoc,“ se rozhlédne po shromážděných a často „pocítí duchovní pošťouchnutí k tomu, aby někoho navštívila nebo někomu konkrétnímu zatelefonovala,“ řekl starší Bednar. „A když sestra Bednarová dostane takové vnuknutí, neprodleně na něj zareaguje a uposlechne ho. Často se stává, že jen co při závěrečné modlitbě dozní ‚amen‘, osloví některého dospívajícího, obejme některou sestru nebo hned po návratu domů vezme telefon a někomu zavolá.“⁶

S odvahou. Strach, že budeme odmítnuti, pocity stydlivosti či nedostatečnosti nebo obavy, že budeme na obtíž, nám mohou bránit v tom, abychom uposlechli nabádání ke službě. „V různých dobách a různými způsoby se my všichni cítíme neschopně, nejistě, a možná i nezpůsobile,“ řekl starší Gerrit W. Gong z Kvora Dvanácti apoštolů. „Přesto můžeme ve věrném úsilí milovat Boha a sloužit bližním pociťovat Boží lásku a potřebnou inspiraci k tomu, abychom my i oni mohli žít novými a svatějšími způsoby.“⁷

Jeden bratr se podělil o zkušenost, kdy váhal oslovit muže, jehož manželka se pokusila o sebevraždu. Nakonec ale tohoto muže pozval na oběd. Vypráví: „Když jsem řekl: ‚Tvoje žena se pokusila o sebevraždu. To pro tebe musí být velice náročné. Chceš si o tom promluvit?‘, otevřeně plakal. Citlivě a důvěrně jsme si popovídali a během několika minut se mezi námi vytvořila nevšední blízkost a důvěra.“⁸