Čemu nás vánoční příběh učí o pastýřské službě

Hostinský neposkytl Spasiteli místo, ale my tu chybu dělat nemusíme! Můžeme Spasiteli poskytnout místo ve svém srdci tím, že poskytneme místo bratrům a sestrám u našeho stolu, v našem domově a v našich tradicích. Mnohé rodinné tradice mohou být krásnější, a dokonce pamětihodnější, když do nich zahrneme druhé. Daiana a její rodina mají tradici spočívající v tom, že každé Vánoce pozvou někoho, aby je strávil s nimi. V prosinci vždy diskutují a rozhodují se, koho by chtěli pozvat.² Možná by si vaše rodina mohla vytvořit podobnou tradici. Třeba by si někdo, o koho se v rámci pastýřské služby staráte, rád s vaší rodinou zazpíval oblíbené vánoční koledy. Také byste mohli poskytnout místo u vánoční večeře někomu, kdo možná nemá svou rodinu poblíž.

Jak lépe oslavovat Spasitele než tím, že budeme následovat Jeho příklad vstřícnosti a přijímání druhých? Pamatujte na to, že On zve „všechny, aby přišl[i] k němu a podílel[i] se na dobrotivosti jeho; a neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; a pamatuje na pohany; a všichni jsou Bohu stejní, jak Žid, tak pohan“. (2. Nefi 26:33.) Poskytněte druhým místo a přijměte je mezi sebe.

Zdá se příhodné, že pastýři byli mezi prvními, kdo nemluvňátko Spasitele přivítali. Proroci v dávných dobách nazývali Ježíše Krista pastýřem Izraelským (viz Žalm 80:2) a pastýřem nad celou zemí (viz 1. Nefi 13:41). A sám Kristus řekl: „Já jsem ten dobrý pastýř, a známť [ovce] své.“ (Jan 10:14.) Znát své ovečky a bdít nad nimi tak, jak to dělá Spasitel, je důležitou součástí pastýřské služby.

Během Vánoc jsou všude třpytivá světélka a bohaté dekorace, a tak je na co se dívat. Avšak možná tu největší krásu tohoto období můžeme najít tím, že budeme pamatovat na to, abychom se zaměřili na ty, kterým poskytujeme pastýřskou službu, a tím, že budeme nad svými ovečkami bdít. Bdít nad někým může znamenat všimnout si toho, co je jeho oblíbená lahůdka, nebo se ho zeptat, jaké má plány na svátky. Bdíme tím, když si všímáme potřeb druhých a naplňujeme je – ať již ty očividné nebo ty, které tak očividné nejsou.

Když Cheryl náhle přišla o svého manžela Micka, byla zdrcená. Jak se blížily první Vánoce bez manžela, cítila se čím dál osaměleji. Naštěstí měla Shaunu – sestru, která se o ni starala v rámci pastýřské služby. Shauna se svým manželem Jimem často zvali Cheryl o svátcích na výlety. Všimli si, že Cheryl má obnošený kabát a rozhodli se s tím něco udělat. Pár dní před Vánocemi Shauna a Jim přinesli Cheryl vánoční dárek – krásný nový kabát. Byli si vědomi nejen toho, že Cheryl potřebuje hřejivý kabát z hlediska fyzických potřeb, ale že má i citové potřeby – že potřebuje útěchu a společnost. Rozhodli se naplnit tyto potřeby, jak nejlépe to dovedli, a jsou krásným příkladem toho, jak i my můžeme bdít nad svými ovečkami.³

Slovo „poďme“ představuje radostnou výzvu! Pastýři nepředpokládali, že jejich přátelé budou až příliš unaveni, než aby se vydali na cestu. Nevyrazili do Betléma potichu a jen sami. Radostně se obrátili jeden na druhého a řekli: „Poďme!“

I když asi nebudeme moci pozvat své přátele, aby se podívali na nemluvňátko Spasitele, můžeme je vybídnout, aby pocítili ducha Vánoc (neboli ducha Kristova) tím, že s námi budou sloužit. „Způsob, jakým lze prohloubit ducha Vánoc, je projevit štědře zájem o ty, kteří jsou kolem nás, a dát jim něco ze sebe,“ řekla Bonnie L. Oscarsonová, bývalá generální presidentka Mladých žen.⁴ Představte si, že držíte svíčku. Ostatní mohou vidět světlo vaší svíčky a mít z něho užitek, ale představte si hřejivé teplo, které mohou pociťovat, když svou svíčkou zapálíte tu jejich a umožníte jim, aby světlo drželi sami.

Sám Kristus učil, že ti, kteří Ho následují, budou mít světlo života. (Viz Jan 8:12.) Sloužit tak, jako sloužil On, je jedním ze způsobů, jak Ho můžeme následovat a jak se můžeme z onoho slíbeného světla těšit. A tak se dělte o světlo tím, že budete zvát druhé, aby sloužili s vámi! Jak můžete vy i ti, kterým poskytujete pastýřskou službu, sloužit společně? Společně si můžete připravit oblíbené jídlo nebo někoho překvapit malým dárkem nebo vzkazem. Společně můžete pociťovat světlo vyplývající z toho, že následujete Kristův příklad služby.

Je snadné představit si radostné nadšení pastýřů, když se dělili o onu úžasnou novinku ohledně Kristova narození s tolika lidmi, s kolika jen mohli. Prorokovaný Mesiáš, kterého zvěstovali andělé, přišel! Byl zde! Ve skutečnosti je sdílení dobré zprávy o Spasiteli důležitým tématem příběhu o narození Páně. Andělé zpívali. Hvězda ukazovala směr cesty. A pastýři to rozhlašovali.

I my se můžeme připojit k vánočnímu příběhu tím, že se budeme dělit o tuto dobrou zprávu a že budeme svědčit o Spasiteli. „Jelikož vaší výsadou je zastupovat v pastýřské službě Spasitele, ptejte se sami sebe: ‚Jak se mohu podělit o světlo evangelia s tímto jednotlivcem či rodinou?‘“ učila sestra Jean B. Binghamová, generální presidentka Pomocného sdružení. „K čemu mě Duch inspiruje?“⁵

Zde je několik námětů, které můžete vzít v úvahu ve snaze zjistit, jak se můžete dělit o svědectví o Spasiteli a Jeho evangeliu:

• Najděte nějakou pasáž z písem, která zachycuje vaše pocity ohledně Spasitele nebo vyjadřuje, proč jste Mu vděční. Podělte se o ni s těmi, o které se v pastýřské službě staráte.

• Pošlete někomu textovou zprávu nebo zprávu na sociálních sítích s odkazem na vánoční video. Několik úžasných videí naleznete na stránkách ChurchofJesusChrist.org!

• Vyprávějte někomu z přátel o nějaké zvláštní vzpomínce nebo tradici, která vám připomíná Krista.

Mějte víru, že Duch Svatý dosvědčí pravdivost vašeho svědectví právě tak, jako dosvědčil Simeonovi a Anně, že děťátko Ježíš je Spasitel. (Viz Lukáš 2:26, 38.)

„Máme-li opravdu uctít … příchod [Ježíše Krista] na svět, musíme dělat to, co dělal On, a soucitně a milosrdně podávat pomocnou ruku bližním,“ řekl starší Dieter F. Uchtdorf z Kvora Dvanácti apoštolů. „To můžeme dělat každý den – slovem i skutkem. Nechť se toto stane naší vánoční tradicí, ať jsme kdekoli – nechť jsme o trochu laskavější a více odpouštějící, méně soudíme druhé a jsme vděčnější a štědřejší, když se dělíme o svůj blahobyt s potřebnými.“⁶